Ve věku třiaosmdesáti let zemřel americký režisér, scénograf a výtvarník Robert Wilson, světový vizionář avantgardního divadla a moderní opery. Byl jedním z nejvlivnějších tvůrců dvacátého a jednadvacátého století, který změnil estetiku divadla, opery a interdisciplinárního umění. Opakovaně spolupracoval i s pražským Národním divadlem.

Robert Wilson byl umělcem, který rozšířil pojem opery daleko za její tradiční rámec. Byl architektem zvuku, režisérem světla, básníkem ticha. Jeho důraz na vizuální formu, ticho, abstrakci a spolupráci mezi uměleckými obory redefinoval způsob, jak se o hudbě i scénickém prostoru dnes přemýšlí. Muzikologicky je jeho odkaz pevným bodem studia performativní časoprostorové struktury, hudebního dramatismu bez melodie a strukturovaného ticha jako kompozičního prvku.

Po studiu architektury na Pratt Institute v New Yorku založil v roce 1968 performativní kolektiv Byrd Hoffman School of Byrds, který se stal platformou pro jeho první experimentální inscenace. Průlom znamenala sedmihodinová „tichá opera“ Deafman Glance (1970), zcela beze slov, založená na výtvarné obraznosti a pohybu. Wilson zde poprvé uplatnil principy, které zůstaly konstantou jeho tvorby: radikální pomalost, stylizované pohyby, geometrické kompozice, práce se světlem jako samostatným dramaturgickým prvkem.

Největší mezinárodní ohlas získal v roce 1976 operou Einstein on the Beach, kterou vytvořil ve spolupráci se skladatelem Philipem Glassem a choreografkou Lucindou Childs. Dílo, trvající přes čtyři hodiny bez přestávky, zpochybnilo tradiční formu opery a stalo se milníkem v oblasti tzv. postdramatického divadla. Následovala řada inscenací na pomezí opery, výtvarného umění a tance – The CIVIL warS (1984), The Black Rider (1990), Time Rocker (1996) či pozdější Letter to a Man (2015).

Spolupracoval s osobnostmi jako Philip Glass, Laurie Anderson, Tom Waits, Lou Reed, Isabelle Huppert, Heiner Müller nebo Michail Baryšnikov. Vedle avantgardních projektů inscenoval i klasické opery (Wagner, Verdi, Puccini, Mozart) v pařížské Opéra Bastille, milánském Teatro alla Scala, Metropolitní opeře a dalších prestižních scénách. S pražským Národním divadlem spolupracoval čtyřikrát, v roce 2002 v Praze nastudoval Janáčkovu operu Osud, v roce 2010 režíroval Káťu Kabanovou a činoherní inscenaci Věc Makropulos (za níž získal Cenu Alfréda Radoka), o čtyři roky později pak připravil stylizovanou kabaretní inscenaci 1914 ve Stavovském divadle. Jeho inscenace se objevily na řadě předních světových festivalů včetně Salcburku, Paříže nebo New Yorku.

V roce 1992 založil The Watermill Center na Long Islandu, interdisciplinární rezidenční institut pro umělce z celého světa. Jeho vliv přesáhl oblast divadla: ovlivnil scénografii, hudební kompozici, výtvarné umění i teoretické myšlení o scénickém prostoru. Jeho tvorba bývá často analyzována v muzikologickém kontextu jako příklad „kompozice prostoru“ nebo „vizuální partitury“, kde se všechny složky, obraz, zvuk, světlo, pohyb, stávají rovnocennými vrstvami. Wilson byl rovněž respektovaným výtvarníkem. Vystavoval v prestižních galeriích Evropy, Ameriky a Japonska. Za svůj život obdržel řadu ocenění, včetně Zlatého lva na Bienále v Benátkách (1993), Evropy za divadlo (1997) nebo francouzského Řádu čestné legie. V roce 2014 se stal držitelem české ocenění Artis Bohemiae Amicis za zásluhy o šíření dobrého jména české kultury udělovaného Ministerstvem kultury ČR.

Robert Wilson byl umělec, který důsledně rozšiřoval hranice opery i divadla a promýšlel scénické umění jako celek – akustický, vizuální i prostorový. Stal se klíčovou osobností v reflexi tzv. postdramatické hudební struktury. Jeho díla zpochybňovala lineární narativ opery, hierarchii hlasu a doprovodu, i klasickou časovou kauzalitu. Wilson chápal hudebnost jako kvalitu celkové inscenace: světelná proměna měla stejnou hodnotu jako hudební téma, pohyb postavy byl rovnocenný tónové modulaci. Ovlivnil nejen skladatele minimalistické generace, ale i širokou škálu tvůrců v oblasti sound artu, hudebního divadla a instalace. Jeho dílo je citováno v muzikologických studiích zabývajících se zvukovým prostorem, tekutou temporalitou, nebo tělesností poslechu.

Robert Wilson se narodil 4. října 1941 v texaském Wacu, zemřel 31. července 2025 v New Yorku.

foto: archiv umělce / Leslie Spinks, Bronwen Sharp, Lucie Jansch; Národní divadlo / Lucie Jansch

Facebook X E-mail WhatsApp