IMG0877---foto-Martina-ehoov---lovk-a-Vra

„Koncert jsem prožil se zavřenýma očima…“

„Kompozice symbolizuje můj obdiv k neskutečným výkonům, které lidé dokázali na vrcholu Mont Blanc.“

„Skladba je hotova, až když zní.“

Hudba českého skladatele slovenského původu Juraje Filase programově navazuje na velkou evropskou hudební tradici. Vzniká vědomě a záměrně pro posluchače, je na poslech krásná a plná emocí. Juraj Filas v rozhovoru pro KlasikuPlus zmiňuje některá nedávná provedení svých skladeb, zejména opakovaná americká, vyznává se z přesvědčení, s nímž komponuje, a prozrazuje, že je jedním z autorů, kteří počítají s provedením svého díla na nových svatovítských varhanách. Ty by se měly poprvé oficiálně rozeznít přesně za jedenáct měsíců - 15. června 2020 na svátek sv. Víta, hlavního patrona římskokatolické katedrály na Hradčanech.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
gytIeyAA

„Tomáš Kačo září a otvírá okolí svou otevřeností.“

„Těží z  originálního mixu, který je mu zjevně obří studnicí inspirace a osobního projevu.“

„Srdečnost jeho projevu upoutala od první noty.“

Klavírista Tomáš Kačo vzbudil nadšení svým koncertem v Anežském klášteře. Večer byl součástí série klavírních recitálů s názvem Hybatelé rezonance. Mladý hudebník původem z Nového Jičína, který kombinuje směs klasické hudby, jazzu a romské muziky, představil svůj sólový recitál s podtitulem Cikánská duše letos v únoru v newyorské Carnegie Hall, přednesl na něm vlastní skladby a úpravy děl Johanna Sebastiana Bacha a Fryderyka Chopina. Absolvoval Janáčkovu konzervatoř v Ostravě, pražskou HAMU a prestižní hudební školu Berklee v Bostonu. Pochází z 12 dětí a k hudbě ho v pěti letech přivedl jeho otec.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
IMG20181029145444

„Zaujmeme, když dáváme českou hudbu. Američané jdou na ČF jako na zážitek, který bude autentický.“

„Pro Ameriku je čtyřletý cyklus zájezdů tak akorát.“

„Vozíme dva, maximálně tři různé programy, protože na turné není čas zkoušet.“

Česká filharmonie má dnes večer se Semjonem Byčkovem v Kalifornii na více než dvoutýdenním americkém turné předposlední koncert. Koná se v Davies Symphony Hall, v sále, který San Francisco postavilo na přelomu 70. a 80. let 20. století. Síň má skoro 2800 míst a je pojmenována po paní Louise Davies, dámě ze staré sanfranciské rodiny, největší z donátorů stavby. O sálech, o programu i o dalších aspektech uspořádání zájezdu do Spojených států hovořil portál KlasikaPlus s Davidem Marečkem, generálním ředitelem orchestru. Od roku 1965 jde o třinácté turné po USA. 

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
Filas-hrob-P3020621

„Katarze jde jako zlatá nit celou naší evropskou kulturou.“

„Nemám nejmenší potřebu tvořit hudbu takzvaně na zelené louce.“

„Hudbu píšu pro posluchače.“

Skladatel Juraj Filas programově neváhá užívat krásu a příjemnost, nebojí se tradičně zakotvených postupů, melodie, libozvučnosti a upřímného výrazu. Pro jeho neoromanticky znějící hudbu je příznačná silná emocionalita a často až vášnivost výrazu. Platí to i o Requiem Oratio spei, Modlitba naděje, které v pátek zazní v Hradci Králové a v neděli ke Dni válečných veteránů v katedrále sv. Víta v Praze. V rozhovoru pro KlasikuPlus se jeho autor vyznává, že vědomě navazuje na velkou evropskou hudební tradici, zdůrazňuje, že hudbu píše pro posluchače, a také prozrazuje, na čem právě pracuje.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
pondělí, 29 říjen 2018 07:57

Mahlerovo Vzkříšení jako symbol i událost

DSF2412cPetr-Kadlec

„Naše existence má smysl, nic neumírá navždy.“

„A pak přijde ve ztišení celého aparátu téměř neslyšný začátek zpěvu sboru…“

„Publikum odpoledního koncertu reagovalo po doznění bouřlivě, až moc brzy.“

Mahlerova Symfonie Vzkříšení 28. října na koncertě v Carnegie Hall byla uměleckou událostí - a pro ty, kdo věděli nebo chtěli vědět, také symbolickým připomenutím stovky let od vzniku samostatného Československa. Oba významy Česká filharmonie do New Yorku přivezla a oba s Pražským filharmonickým sborem krásně naplnila.

 
Zveřejněno v ReflexePlus

2. Mahlerova symfonie je už sama o sobě výjimečným dílem a když je navíc uváděna v den 100. výročí založení naší republiky a v Carnegie Hall, kde měla premiéru Dvořákova 9. symfonie "Z nového světa" a Te Deum, je zážitek niterný a o to hlubší. Česká filharmonie, Pražský filharmonický sbor, Christiane Karg, Elisabeth Kulman a Semjon Byčkov se postarali o důstojnou oslavu naší státnosti pro všechny krajany žijící v New Yorku. Právě doznělo přináší první dojmy, víc tradičně v následné ReflexiPlus.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
unnamed-5

„V pěti podlažích má síň na 2800 míst, pódium - mušle bez varhan – je široké a hluboké.“

„Alisa Weilerstein se dovede v nesmírném kontrastu, stejně extrémně, i zkáznit a ztišit.“

„Semjon Byčkov v koncertu i v Sedmé symfonii nacházel víc klidu, zamyšlenosti, opravdovosti a zvukové uměřenosti.“

Výhradně Dvořákova hudba zněla v sobotu večer v New Yorku v podání České filharmonie a Semjona Byčkova. Koncert v zaplněné Carnegie Hall měl velmi srdečný ohlas. Orchestr zněl ve slavné síni měkce až téměř tlumeně, český klasik dostal od šéfdirigenta v Sedmé symfonii i ve Violoncellovém koncertě pěkné podněty. Krásně romanticky hrála i Alisa Weilerstein.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
neděle, 28 říjen 2018 05:27

Právě doznělo (8)
S ČF v Carnegie Hall

V NYC v předvečer a doma vlastně už v den 100. výročí vzniku naší republiky hrála Česká filharmonie v Carnegie Hall. Zazněl ryze dvořákovský program, violoncellový koncert, Symfonie č. 7 a dva Slovanské tance jako přídavky. Nádherná akustika přispěla k tomu, že se tento koncert dá zatím hodnotit hodnotit jako jeden z nejhezčích, ne-li nejkrásnějších pod taktovkou Semjona Byčkova. Alisa Weilerstein byla vášnivá jako obvykle. Přinášíme první dojmy a jako vždy bude následovat ReflexePlus. Zítra zdejšího a dnes našeho času vystoupí filharmonici v Carnegie Hall ještě jednou - připojí se k nim Pražský filharmonický sbor a sólistky Christiane Karg a Elisabeth Kulman a zazní Mahlerova druhá symfonie Vzkříšení.

 
Zveřejněno v SeriálPlus

Bykov-Marco-Bprggreve-RVZT0IRQ„Co dělal 21. srpna 1968, si Byčkov pamatuje velmi přesně.“

„Byla členkou komunistické strany, ale v jejich očích jsem viděl stud - znak inteligence.“

„O sedm let později emigroval do Ameriky.“

„Byčkov bude dirigovat 28. října v Carnegie Hall koncert České filharmonie k výročí Československa.“

„Některé okamžiky jsou šťastné, některé nesou pocit studu. Připomínat si musíme oboje.“

Bylo mu necelých šestnáct, žil v Leningradě, studoval... a co tehdy dělal, si pamatuje velmi přesně. Semjon Byčkov, nastupující šéfdirigent České filharmonie, vzpomíná na dny po 21. srpnu 1968 jako na dobu, kdy řada lidí v Sovětském svazu cítila stud. Sám o sedm let později emigroval do Ameriky.

Zveřejněno v RozhovorPlus