PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Umění nemůže vzkvétat bez těch, kteří ho s láskou a entuziasmem podporují.“ 

„Další premiérou večera je získání nového lesního roku, který významně obohatil instrumentář orchestru. Prostředky na získání nástroje daroval Karel Schwarzenberg s přáním, uvést na tělo nástroje jméno Karel. Gravírovací technikou zvěčnělé jméno upozorňuje tedy, že v orchestru se hraje na lesní roh jménem Karel.“

„Kadence klavíru rozvíjel Oeyen v delším pokračování a v pěkně vytříbených tempových proměnách.“

Na večer 25. dubna pozvala PKF – Prague Philharmonia své příznivce a podporovatele na zahajovací koncert letošní sezony donátorské řady PKF – Lobkowicz abonmá 2023. V pořadí již sedmý ročník nabízí opět čtyři mimořádné koncerty, které se konají v jedinečném prostředí Lobkowiczkého paláce, jehož unikátní sbírky dokumentují mimořádný vztah domu Lobkowiczů k hudbě. Nejznámější příběh se týká péče a podpory rodu Ludwigu van Beethovenovi, který několik svých skladeb věnoval Františku Josefu Maxmiliánovi, 7. knížeti z Lobkowicz, a které kníže do archivu zakoupil. Hudební archiv Lobkowiczkých sbírek uchovává partituru Symfonie č. 3 Es dur, známé jako Eroica, nebo soubor partů Smyčcových kvartetů op. 18 skladatele. Umělecky vytříbené prostředí paláce nabízí posluchačům také intimně řešený Koncertní sál, jehož strop zdobí nádherné původní fresky od Šebastiána Václava Harovníka z poloviny 17. století.  Vedle vstřícného „welcome drinku“ nabídl večer poutavou přednášku z cyklu Příběhy umění na téma Láska a intriky, který se jmenovaného večera dotýkal zachycením intimních okamžiků ze života Wolfganga Amadea Mozarta, hlavního autora večera.

„Vše se odehrává plynule a bez hierarchie. Alespoň já mám ten pocit, že se skladba stává po sedmnácti minutách součástí mého těla, proudí spolu s krví v něm. Zvláštní pocit.“

„Jaká myšlenka spojuje autora s dílem? Co dosud neznámého hudba reflektuje? S čím lze ještě experimentovat? Spíše s takovými otázkami by měl posluchač navštěvovat soudobé produkce.“

„Díky neobvyklé dramaturgii muzikologa Viktora Pantůčka, koncerty BCO často přesahují klasické hudební produkce.“

Do zábavního vědeckého parku VIDA! v Brně mohli v pondělí 24. dubna zavítat kromě příznivců vědy rovněž i nadšenci soudobé hudby. Koncert s názvem Interakce s Vidou odstartovala experimentální kompozice Steva Reicha se zavěšenými mikrofony, kmitajícími nad reproduktory. V podání Brno Contemporary Orchestra pod vedením Pavla Šnajdra dále zazněla díla českých autorů Edgara Mojdla a Petra Kofroně. Světovou Contemporary Music reprezentovala skladba pro kontratenor a neslyšící vypravěčku Helmuta Oehringa. Tématem číslo 1 byl témbr a důraz na zvuk a jeho barvu. Skladbám však nechyběla ani rytmická pestrost. Celý koncert byl neobvykle tlumočen do znakového jazyka.

„Klavírista Trifonov je pohroužen do svého světa, směrem k publiku působí spíše plaše. Z takového světa byl i ztišený bachovský přídavek.“

„Pod vedením Jakuba Hrůši hráli filharmonici pozorně, s plným pochopením toho, co se výsledně má dostat k posluchači.“

„Skladba vyzněla velkoryse, ale přesto nesmírně lidsky. Bez drásavého vyhrocení bolesti. Spíše jako symfonie života než smrti. S vědoucím vyústěním do smírných durových vod.“

Jakub Hrůša u České filharmonie dosáhl opět na vrchol. Jeho středeční abonentní koncert v pražském Rudolfinu přinesl dvě díla z přelomu devatenáctého a dvacátého století. Alexandr Skrjabin, jakkoli bývá vnímán jako excentrik a novátor, vyšel nakonec se svým Klavírním koncertem ze srovnání se Sukovou závažnou expresivní symfonií Asrael jako pouhý romantik. Hodinové dílo Dvořákova žáka a zetě Suka totiž právem stále zřetelněji směřuje do sousedství toho největšího světového repertoáru.

„Soubor se vyznačuje neotřelostí a invencí, kterou prokazuje i v realizaci vlastního cyklu Vox imaginis v Moravské galerii, na kterém propojuje hudbu, poezii i percepci výtvarného umění.“

„Nástroje kvarteta jsou barevně i dynamicky vyrovnané a sladěné a tvoří kompaktní celek, který má svoji charakteristickou barvu.“

„Zazněla skladba pro kvartetní soubory ikonická, Smyčcový kvartet č. 2 „Listy důvěrné“ Leoše Janáčka. Poslední dílo autora, který nikdy nepřestal být mladý a zamilovaný a svoji dravou vášnivost vtělil právě do této skladby.“

Spolek přátel hudby připravuje pro příznivce komorní hudby koncertní sezónu již 25 let. Stejně tak dlouho hrají hudebníci Štěpán Graffe, Lukáš Bednařík, Leoš Černý a Michal Hreňo v uskupení, které si říká Graffovo kvarteto. Tohle výročí oslavili koncertem v úterý 25. dubna v Besedním domě a posluchačům zahráli skladby Antona Weberna Pomalá věta pro smyčcové kvarteto, Kvintet A dur „Pstruh“ pro klavír, housle, violu, violoncello a kontrabas Franze Schuberta a na závěr Smyčcový kvartet č. 2 „Listy důvěrné“ Leoše Janáčka. Předvedli svoje interpretační umění a obecenstvo je odměnilo dlouhotrvajícím potleskem.

„Tento klavírní virtuos a skladatel, v dětství žák samotného Mozarta, později přítel Beethovenův a Schubertův, není zdaleka pouze autor klavírních skladeb, jak je často vnímán.“

„Komorní filharmonie Pardubice opět ukázala, že patří v oboru komorních orchestrů k naší absolutní špičce.“

„To jsem ovšem netušil, že jednou budu psát tuto recenzi, ani to, že do tohoto orchestru usedne moje dcera.“ 

Osmý abonentní koncert Komorní filharmonie Pardubice nabídl 24. a 26. dubna v její domovské Sukově síni Domu hudby kromě svého osvědčeného repertoárového pilíře, tedy skladeb období klasicismu, i hudbu Eugena Suchoně, vše za řízení Daniela Raiskina, současného šéfdirigenta Slovenské filharmonie, zároveň hudebního ředitele Winnipeg Symphony Orchestra a hostujícího dirigenta Bělehradské filharmonie. Jedním z očekávaných vrcholů večera pak bylo vystoupení mladé korejské hobojistky Yehyun Kim, nastupující mezinárodní hvězdy tohoto oboru.

„Šostakovičovu kompozici dirigent skvěle gradoval, druhou a třetí větu zpestřili hráči nejen vynikající virtuozitou sól, ale i zřídka slýchanou nádhernou virtuozitou sekcí.“

„V Berlíně bylo příjemné pozorovat, jak na druhém koncertě Klause Mäkely hráli Berlínští filharmonikové s radostí.“

„Mladý výjimečný dirigent Klaus Mäkelä rozkryl Čajkovského „Patetickou“ symfonii v kráse niterného dramatismu.“

Zářný mladý finský dirigent Klaus Mäkelä debutoval na sklonku minulého týdne s velkým úspěchem u Berlínských filharmoniků. Vyprodaný Velký sál Filharmonie strhl v německé hlavní metropoli k bouřlivým ovacím. Sedmadvacetiletý šéfdirigent Filharmonie Oslo, který současně zastává post hudebního ředitele Pařížského orchestru, bude 17. května 2023 ve Dvořákově síni Rudolfina debutovat s Českou filharmonií na Mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro.

„Podmínky pro průběh koncertu byly v mnohém kladné.“

„Úvodní píseň Dobrou noc spustil Bostridge rovnou se suverénní intonací, navazoval oční kontakt s jednotlivými posluchači, Cholodenko se zabýval hlubšími protihlasy.“

„Hrál totiž charistmaticky, testosteronově, s nesmírnou hráčskou výbavou, v záklonu, jako doma…“

Recitálovou řadu Českého spolku pro komorní hudbu tento rok uzavřel britský tenorista a autor knih Ian Bostridge, který bývá pokládán za specialistu na písňové cykly Franze Schuberta. Pro nedělní pražský recitál se k němu na provedení Zimní cesty připojil vítěz soutěže Vana Cliburna z roku 2013, Vadym Cholodenko. Přestože koncert vypadal na papíře velmi atraktivně, samotný poslech byl o něco prozaičtější.

„Vynikající souhra pak dala obzvláště vyniknout prolévání různých částí, kdy hráči jednak krásně vynášeli pasáže s několika různými melodickými linkami a pak sehranou artikulací zahráli náhlý přechod k jednotné části.“

„Již v prvním svém vstupu připraveném táhlými tóny houslí a traversa sopranistka ukázala svou perfektní kontrolu nad hlasem, kdy čistým a výborně posazeným tónem po jeho nasazení postupně rozsvítila prostor a skvěle se dokázala zvukově vyváženě propojit s ostatními.“

„Následná sarabanda pak dala vyniknout koncertní mistryni, která ve svých diminucích podporovaných teorbou pronesla posluchače skladbou nad stálými pulsacemi ostatních hráčů, které zde zvukově objímal zejména kontrabas.“

Ve čtvrtek 20. dubna proběhl v Císařském sále Lobkowiczkého paláce na Pražském hradě koncert Amore Divino z cyklu Barokních podvečerů s podtitulem Telemann a Evropa souboru Collegium Marianum. Hráči a zpěvačka podali vynikající výkon, který všechny přítomné nadchnul, zněl Graupner, Händel a samozřejmě Telemann.

„Do posledního místa zaplněná Dvořákova síň Rudolfina přesvědčivě ukázala, s jakým dychtivým očekáváním a vypjatě nadšenou odezvou publika bývají spojeny koncertní pěvecké exhibice.“

„Grigòlo si publikum podmanil hned prvním číslem, Verdiho proslulou árií La donna e mobile, s až nadsazeným temperamentem a expresivitou.“

„Možno konstatovat, že Vittorio Grigòlo v Praze potvrdil pověst „stoprocentního italského tenora“, která ho předcházela.“

K atraktivním hudebním zážitkům třetí dubnové neděle v Praze (16. dubna) nesporně patřil samostatný recitál italského tenoristy Vittoria Grigòla z árií operního verismu a italského a francouzského romantismu 19. století pořádaný agenturou Nachtigall Artists. Do posledního místa zaplněná Dvořákova síň Rudolfina přesvědčivě ukázala, s jakým dychtivým očekáváním a vypjatě nadšenou odezvou publika bývají spojeny koncertní pěvecké exhibice. První polovina večera – orámovaná áriemi Giuseppe Verdiho – navíc potvrdila, že nepomíjející lesk a popularita ve své době převratného operního směru v neztenčené míře přetrvává již druhé století.

„Drobný klavírista přednesl Klavírní koncert č. 17 G dur KV 453 Wolfganga Amadea Mozarta s odzbrojujícím nadhledem, perlivým a zvonivým úhozem a bezprostřední muzikalitou. Orchestr hrál citlivě a podporoval zvuk klavíru sólovými vstupy nástrojů, které tvořily s klavírem jiskřivou atmosféru.“

„Symfonie č. 4 Es dur „Romantická“  WAB 104 Antona Brucknera, dílo, které autor mnohokrát přepracovával a které bývá hráno v pozdějších edicích. V Brně ale zazněla původní verze z roku 1874, a to jak před 130 léty, tak i nyní.“

„Tahle věta byla příležitostí předvést své výsostné umění pro sólohornistu brněnské filharmonie Karla Hofmanna, který ji skvěle využil jak dechberoucími, intonačně přesnými, nadýchanými piany, tak i pevnými, jásavými tóny s barevným témbrem.“

Abonentní koncert cyklu Filharmonie v divadle II přinesl překvapení. Zazněla Symfonie č. 4 Es dur „Romantická“ Antona Brucknera, která měla v Brně přesně před 130 lety českou premiéru. Večer uvedl Klavírní koncert č. 17 G dur KV 453 Wolfganga Amadea Mozarta v podání Melvyna Tana, britského klavíristy ze Singapuru. Filharmonie Brno hrála od taktovkou svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Recenze je psána z koncertu 20. dubna 2023.

„Sopranistka Christiane Karg se mi sice zpočátku jevila poněkud neklidná či nervózní, ale jak hudba pokračovala, jakoby se více a více uvolňovala, ponořovala se plně do role Peri a byla stále lepší a přesvědčivější.“

„Domnívám se, že obsazení Christiane Karg i Andrewa Staplese bylo skvělou volbou, která celkové vyznění díla rozhodně umocnila.“

„Daniel Harding dokázal vybudovat na rozsáhlé ploše sta minut obdivuhodný a celistvý oblouk klenoucí se přes všechny tři díly oratoria.“

Na třech abonentních koncertech ve dnech 20. – 22. dubna uvádí Česká filharmonie pod taktovou Daniela Hardinga méně známé světské oratorium Roberta Schumanna „Ráj a Peri“. V sólových partech vystupují sopranistky Christiane Karg a Johanna Wallroth, mezzosopranistka Avery Amereau, tenorista Andrew Staples a barytonista Ashley Riches. Pražský filharmonický sbor připravil sbormistr Lukáš Vasilek.

„Dva zástupci mladé české klarinetové školy se předvedli v nejlepším světle, v první větě jako by se předháněli, kdo bude hravější, oba okouzlili svou energií a radostnou hrou.“

„V první větě Faurého skladby bralo dech krásné zvukové splynutí všech tří nástrojů, muzikanti hráli s velkým emocionálním vkladem a odevzdáním se autorovi.“

„Díky volnosti improvizovat, kterou skladatelka dopřává interpretům, lze při každém dalším provedení slyšet z jedné čtvrtiny jinou skladbu.“

Soubor Quasi Trio pozval ke společnému vystoupení v rámci komorního cyklu PKF – Prague Philharmonia svého vrstevníka – klarinetistu Jiřího Javůrka, s kterým kromě jiných skladeb provedli v pondělí 17. dubna i jednu světovou premiéru, a sice Trio pro klarinet, violoncello a klavír Elišky Cílkové.

„Uskupení trojice sympatických mladých dam, vzniklé na základě okamžité synergie při jednom natáčení, poprvé vystoupilo v České republice.“  

„V Rachmaninovovi hráčky nenechávají publikum vydechnout, přitom jako by si s nástroji lehce pohrávaly, absolutně totiž nedávají znát, jak je to vlastně pekelně obtížné.“

„Velmi záslužné uvedení málo známého díla Dory Pejačević a jeho tuze dobré provedení, chcete-li charakteristiku jednou větou.“

Festival Pardubické hudební jaro neopomenul ani letos oblast komorní hudby. Koncert Tria RoVerde, připravený jeho pořadateli v tomto týdnu, přinesl intenzívní zážitek, umocněný možnostmi seznámit se s velmi sympatickým tělesem v České republice dosud nevystoupivším a rozšířit si posluchačské obzory při setkání s dílem chorvatské skladatelky, jejíž tvorba se u nás v současnosti prakticky neprovozuje. Program večera vyplnila dvě klavírní tria: nejprve Trio élegiaque no. 2 op. 9 Sergeje Rachmaninova a poté Klavírní trio C dur op. 29 Dory Pejačević.

„Dynamicky promyšlená výstavba zpěvačky, prostoupená dobrou prací s vibratem, byla doplňována krásně vytáhnutými průtahy v hlasech ostatních.“

„Benátské noci, další madrigal, dal na začátku prostor zpěvákům demonstrovat dobrou technickou kontrolu svých hlasů, když velké skoky v disonantních souzvucích dokázali srozumitelně a čistě provést bez ztráty vyváženosti.“

„Madrigal Poslední léto s Juliet ukázal vysokou úroveň zručnosti textaře, který zde kombinoval italštinu s češtinou a to tak, že jednotlivé dvojjazyčné verše se rýmovaly.“

V úterý 18. dubna se v kostele Církve československé husitské v Praze 6 konal koncert Madrigalu kouzelný svět, součást Břevnovských hudebních setkání. Pěvecký soubor Ensemble Baroque Quintet se spolu s theorbou postaral o vynikající spojení raně barokní a soudobé madrigalové tvorby; zpíváni byli Claudio Monteverdi a Lukáš Hurník.

„Robert Carsen je jedním z nejlepších operních režisérů současného divadla.“

„Již v Salcburku přesunul Carsen děj opery z roku 1740 do období krátce před 1. světovou válkou, poslední dějství v hostinci ve vídeňském Prátru umístil do jakéhosi luxusního bordelu.“

„Přenos Růžového kavalíra z MET v programu Live in HD opět dokumentoval, že Metropolitní opera v New Yorku stále patří k tomu nejlepšímu, co ve světě opery můžeme dnes vidět.“

Je tomu již více než 112 let, kdy poprvé v drážďanské Semperově opeře zazněla pátá opera Richarda Strausse Růžový kavalír. Po prvotinách Guntram a Ohně zmar našel Strauss svůj vlastní osobitý kompoziční styl v operách Salome (1905) a Elektra (1909), celovečerních jednoaktovkách, které měly také premiéru v Drážďanech a které okamžitě postavily svého tvůrce na piedestal jednoho z nejúspěšnějších a nejžádanějších operních autorů své doby. Strauss byl po těchto premiérách považován za nejlepšího současného skladatele. Rosenkavalier se teď objevil 15. dubna v rámci projektu The MET: Live in HD v celosvětovém přímém přenosu z newyorské Metropolitní opery – a tím pádem v programu společnosti Aerofilms i v tuzemských kinech. 

„Po klasickém orchestrálním úvodu, kdy hudebníci v organizovaném chaosu ladí své nástroje, začínala symfonicky vedená hudba v poetickém chvění, které se často vracelo.“

„Proměna žánru přišla na zkoušce amatérských herců ve Kdoulíčkově tesařské dílně. Rozhlasoví symfonikové se proměnili v kutálku a s chutí hráli od podlahy.“

„Puk se překouzlil do role Pyramovy milé jménem Thisbé a byl v koloraturní árii Pyrame, ó Pyrame neodolatelně svůdný.“

Pondělí 17. dubna konečně slyšela a viděla zaplněná Dvořákova síň Rudolfina unikátní projekt Symfonického orchestru Českého rozhlasu! Přestavení, chystané původně na 24. října roku 2020 v Kongresovém centru Praha a odložené na 30. října 2021, a opět z důvodu covidové pandemie odložené, šťastně proběhlo a Sen noci svatojánské Jiřího Trnky a Václava Trojana s textem Josefa Kainara se stal obrazem, hudbou a slovem skutečností.

„Právě ty doprovodné textury pro mě byly hlavním zdrojem hudební potravy v průběhu celé první části cyklu.“

„O něco méně mě přesvědčovaly dlouhé plochy, kdy si hudba nevystačí jen s tahem vpřed a „správnými“ parametry ve vyváženosti zvuku.“

„Koncepce ale byla nenásilná, snadno se do ní dalo zaposlouchat a pociťoval jsem vděk za skutečnost, že taková hudební díla na světě máme.“

V pondělí 17. dubna v ostravském Kině Vesmír vystoupila klavíristka Zhang Zuo, která se veřejně prezentuje pod pseudonymem Zee Zee. Ačkoliv její jméno v Česku není jedním z těch povědomých, o koncert byl veliký zájem. Na programu byly skladby z období romantismu a raného dvacátého století.

„Po krátké pauze sólových houslí, kdy Talich pouze dirigoval, přichází velmi plačtivě a truchlivě znějící mollová expozice, kterou zahrál s mimořádným procítěním, následovaná reprízou hlavního tématu s velmi výrazným glissandem na konci.“

„Zřetelně se do ní promítly romské kořeny skladatele, ztělesněné cikánskými stupnicemi, výraznou rytmikou a akordy v pizzicatu violoncell, které evokují vybrnkávaní klasické kytary.“

„Tesklivý motiv, který velmi přesně nesou, zejména zvukově silná cella za doprovodu viol utvářejí pocit, jako bychom se ocitli na konci války, v rozbombardovaném městě, kde však zdánlivě problikává světlo naděje života, a to i toho kulturního.“

Předposlední koncert sezóny 22/23 Moravské filharmonie Olomouc, který se nevšedně konal v kostele Církve československé husitské v pondělí 17. dubna, nabídl výjimečný program. Byl složen ze skladeb Wolfganga Amadea Mozarta, Richarda Strausse, ale i méně všedních Georgese Boulangera a Grigorașe Ionică Dinicu. Vše proběhlo v podání komorního ansámblu MfO pod uměleckým vedením houslisty Jana Talicha.

„Zejména sborové pasáže hýří dynamickými kontrasty i vstupy a cappella, stejně jako polyfonními postupy.“

„Orchestr Filharmonie Brno podal poctivý profesionální výkon pod vedením dirigenta Jaroslava Kyzlinka, který ho vedl jasnými, přesnými gesty.“

„Sladké sopránové Sanctus se neslo prostorem v podání Alžběty Poláčkové, jejíž kulatý a sladký soprán hladil v procítěném výrazu, podpořeném flétnou a anglickým rohem.“

Čtrnáctidenní maraton duchovní hudby provázel letošní Velikonoce. Pod názvem Přetváření zněly od 2. dubna koncerty, které přinesly duchovní hudbu jak historickou, tak i autentické premiéry. Šest koncertů, troje Temné hodinky, dvě světové premiéry, druhá dokonce na objednávku festivalu, to je letošní souhrn toho nejlepšího, co bylo možné na festivalu slyšet. V pěti brněnských chrámech vítali posluchače, kteří se rádi ponořili do krásné duchovní hudby. Poslední koncert se odehrál v minoritském kostele sv. Janů v neděli 16. dubna a zcela zaplněný prostor pomohl k dobré akustice. Orchestr Filharmonie Brno řídil Jaroslav Kyzlink, Český filharmonický sbor Brno připravil sbormistr Petr Fiala a obsazení sólových partů bylo rovněž velmi atraktivní. Dvě sopranistky, Američanka Becca Conviser, která zpívala první skladbu a Alžběta Poláčková pro skladbu druhou, mezzosoprán zastala islandská pěvkyně Arnheiður Eiríksdóttir, tenoristou byl Jaroslav Březina a basový part zpíval Peter Mikuláš.

„Třetí věta, Ukolébavka, pak jaksi spojovala prvky, použité v částech předešlých, což dalo vzniknout zasněnému celku, který potom sladce vyprchal do ztracena.“

„Po až neklidném začátku následovalo zvláčnění tónu prováděné v harmonii s orchestrem, nad kterým však svůj hlas stále jasně nesla.“

„Ve třech větách prolínání různých prvků postupně vyvrcholilo v kontrapunktickou část, na konci následovanou vskutku vítězoslavným zakončením.“

V neděli 16. dubna byla ve Státní opeře v Praze k mání vskutku nevšední muzika. Zahajovací koncert cyklu Ženy v hudbě divákům přinesl skladby čtyř skladatelek, českých i zahraničních, v podání interpretek rovněž českých i zahraničních, vystupujících spolu s Orchestrem Státní opery. To vše se odehrálo v rámci projektu Musica non grata.

„Viděli jsme šest necelých půlhodinových portrétů našich dirigentů.“

„Jednotlivé díly se od sebe nelišily příliš svým zpracováním, ale především tím, že každý z portrétovaných dirigentů je nezaměnitelnou osobností.“

„Nezbývá než doufat, že Česká televize na svůj šestidílný záslužný cyklus v budoucnu naváže a připraví další dirigentské profily.“

Od 25. ledna do 1. března odvysílala Česká televize šestidílný dokumentární cyklus o našich dirigentských osobnostech, a sice pod jednoduchým názvem Dirigenti. Viděli jsme portréty umělců různých zaměření: od specialisty na historicky poučenou interpretaci staré hudby přes dirigenty zabývající se operou až po dirigenty působící především v zahraničí. Režie byla svěřena šesti režisérům (Markéta Ekrt Vílková, Miroslav Janek, Jakub Sommer, Petra Všelichová, Šimon Šafránek, Slobodanka Radun), kteří vytvořili velice zdařilé portréty daných osobností, v nichž jsme mohli nahlédnout i do soukromí a podívat se na jejich dirigentskou práci u nás i v zahraničí.

„I když se všichni zúčastnění umělci patrně snažili o vytvoření kompaktního a celistvého audiovizuálního díla, obávám se, že se tak úplně nestalo.“

„Bosá klavíristka zahrála dobré dvě třetiny se stisknutým levým pedálem, takže klavír zněl z drtivé většiny matně, lidově řečeno „pod dekou“.“

„Improvizovaně působící extrémně tichá skladba konečně dala zaznít klavíru v mnohem propracovanějším zvukovém hávu – osobně jsem najednou měl jakýsi 3D zvukový pocit, neboť jednotlivá pásma hudebního dění dokázala interpretka skutečně odstínit tak působivě, až vyvolávala pochybnosti, že dílo interpretuje jeden člověk.“

Německo-japonská klavíristka Alice Sara Ott přivezla v sobotu 15. dubna do Dvořákovy síně Rudolfina svůj nejnovější projekt „Ozvěny života“ – klavírní recitál doplněný videoprojekcí tureckého architekta Hakana Demirela. V pětašedesátiminutovém programu, který ve svém cyklu uspořádal Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, zazněla kompletní Chopinova Preludia op. 28 a díla sedmi autorů 20. a 21. století.

„Tónové schopnosti hráčů, jejich bravurní ovládání instrumentů, detaily, které dají až plasticky vystoupit hravosti i vážnosti, smutku i láskyplnosti, humoru i elegičnosti, jsou potěšením pro ucho.“

„Zářivým dílkem interpretační mozaiky je barytonista Peter Schöne, jehož tvárný sytý hlas elegantně vévodí nástrojům a citlivě ztvárňuje všechny výrazové odstíny Mahlerových písní.“

„S velkou citlivostí aranžoval smyčcové party Tomáš Ille, který nechal vyniknout hlasu a v instrumentální lince zdůraznil přednosti a zvukové bohatství dechových nástrojů.“

Dechový soubor PhilHarmonia Octet se po relativně delší době opět představil v Praze. V úterý 11. dubna se v Sále Martinů Hudební akademie múzických umění podělil o vlastní interpretaci deseti Mahlerových písní z cyklu Chlapcův kouzelný roh a původní druhé věty z jeho Symfonie č. 1 Blumine v úpravách Tomáše Illeho a Václava Vonáška. Pokřtil také své nové CD, tentokráte výhradně s hudbou Gustava Mahlera.

„Kuliev tímto promyšleným dílem demonstruje svůj vyspělý kompoziční styl, který představuje fúzi mezi prvky soudobé i starší klasické hudby.“

„Zlata Vohryzková po celou dobu skladby působila soustředěně, ale zároveň uvolněně, a svou virtuózní hru si užívala, jako by se nejednalo o předepsanou partituru, ale o improvizaci vycházející přímo z jejího nitra.“

„Dirigent Ľubomír Zelenák působil po celý večer až neviditelným dojmem, což se však nedá hodnotit jinak, než pozitivně. Nestrhával na sebe pozornost velkolepými gesty, ale vedl orchestr přesně, distingovaně a uvolněně.“

Nevšední program se obecenstvu Moravské filharmonie Olomouc naskytl v pátek 15. dubna v podvečer, kdy se letos již počtvrté program koncertní řady JAMU soustředil hlavně na studenty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění v Praze. Konkrétně na skladatele Ramina Kulieva, klarinetistku Zlatu Vohryzkovou, vše pod vedením dirigenta Ľubomíra Zelenáka.

„Dirigent Philippe Jordan partituru opery Parsifal rozkryl analyticky s hloubkou v detailech, přičemž v orchestrálních vrstvách nalezl efektní smysl pro vystižení dramatického příběhu.“

„Inscenačním pojetím se režisér, scénograf a kostýmní výtvarník Kirill Serebrennikov v průběhu situací vzdaloval úzkému sepětí jevištního dění s orchestrální hudbou.“

„Klaus Florian Vogt prodchnul Parsifala sytým vyrovnaným hlasem ve všech polohách, roli zpíval s mnoha nuancemi barev v pestré škále emocí.“

Vídeňská státní opera se na jaře vrátila k Wagnerově opeře Parsifal a nutno říci, že velmi úspěšně. Po dvou letech od premiéry se konalo 12. dubna teprve osmé představení. Z postu generálního hudebního ředitele světoznámého rakouského divadla dílo hudebně nastudoval a opět řídil švýcarský dirigent Philippe Jordan. Operu tehdy na dálku inscenoval z domácího vězení kontroverzní ruský režisér Kirill Serebrennikov. V divadle s týmem na zkouškách tenkrát režijně spolupracoval jeho krajan Jevgenij Kulagin.

„Lukáš Dittrich vládne neobyčejně hladkým a příjemným tónem v celém rozsahu, včetně nejvyšších poloh, a jeho technická zdatnost nechává i nejkomplikovanějším pasážím zaznít zcela nenásilně a s naprostou lehkostí.“

„Tak jako Bartókovo Divertimento pro mě vyjadřuje předzvěst celosvětové tragédie, dílo Zbyňka Matějů působí jako její reflexe.“

„Jitka Hosprová provedení dodala patřičnou energii a řekněme i víru. Její nástroj zní velmi temně a důstojně, místy jsem měl až dojem, zda snad není záměrně podladěný pro dosažení této barvy. Ozev velmi častých flažoletů byl téměř dokonalý, technické nástrahy zvládala s přehledem.“

Čtvrteční koncert s názvem Sólo pro klarinet a violu umístil SOČR, podobně jako předchozí koncerty komorní řady, do Anežského kláštera. Sólisty večera byli violistka Jitka Hosprová a klarinetista Lukáš Dittrich. Díla Ondřeje Kukala, Bély Bartóka a premiéru Zbyňka Matějů nastudoval a řídil dirigent Pavel Šnajdr.

„Náladovou, lyricky vstřícnou introdukci, do které se vmísil orchestr, odvál Garrick Ohlsson vzrušivou virtuózní kadencí, kterou z úvodního vášnivého nasazení zmírnil do kontrastně poklidnějšího dění.“

„Finále pomalé věty, které mělo i bouřlivější okamžiky orchestrálních vstupů, patřilo opět violoncellovému extempore, které Villaume spojil s finální hybnou allegrovou větou.“

„Villaumeho pojetí Skotské symfonie ozvláštnilo partituru vitalitou v proměnách tempa a dynamiky.“

Výsostné umění amerického klavírního virtuosa Garricka Ohlssona se stalo magnetem koncertu PKF – Prague Philharmonia, který se konal 11. dubna ve Dvořákově síni Rudolfina, jako sedmý abonentní koncert 29. sezony orchestru. Dramaturgické předznamenání sezóny, kterým je hudba Johannesa Brahmse, naplnil Koncert pro klavír a orchestr č. 2 B dur op. 83. Orchestr řídil jeho šéfdirigent a hudební ředitel Emmanuel Villaume.

„Po krátkém akordickém varhanním Introduzione následovalo deset částí na liturgický text.“

„Obsahově je oratorium zasazeno mezi dva velikonoční hymny. Nejprve je to sborové Exultet, který je na český text o velikonočním bdění a celek uzavírá hymnus Buoh všemohúci, který je na motivy středověké písně.“

„František Fiala se tu představil jako skladatel se smyslem pro niternou výpověď i pro efektní barevné hudební plochy.“

Dramaturgie brněnského Velikonočního festivalu objednala u skladatele Františka Fialy oratorium s názvem Mysterium paschale, které premiérově zaznělo v českobratrském evangelickém chrámu J. A. Komenského, hned po pondělí velikonočním. V úterý 11. dubna nastoupil koncertní sbor Kantiléna se sbormistrem a dirigentem Michalem Jančíkem, sólisty Lucií Laubovou (soprán), Petrou Vondrovou (mezzosoprán), Stanislavem Předotou (tenor) a Josefem Kovačičem (bas). Spolu s nimi zasedli před oltář instrumentalisté na housle, violu, violoncello, kontrabas, trubku i trombon. Vibrafon a veškeré ostatní perkuse měl na starosti Martin Opršál a k varhanám na kůr zasedl Marek Paľa.

„Občas se tu vyloupne několik hospodských stolů s židlemi a dvě futuristické sedačky, vybavené komunikačním zařízením, což jsou zřejmě cestovní prostředky bohů.“

„Z menších rolí ještě patří zmínit postavu ošetřovatelky Ericlei v podání americké pěvkyně Heleny Schneidermann.“

„Příběh Odyssea ve zpracování Claudia Monteverdiho je i dnes strhující.“

Opera jako hudební žánr se vyvíjela počátkem 17. století velmi razantně. Claudio Monteverdi napsal pro benátskou karnevalovou sezónu operu Il Ritorno D´Ulisse in Patria – Návrat Odyssea do vlasti, která byla uvedena roku 1640. Její první uvedení ve Vídni bylo dílem Johanna Nikolause Harnoncourta v roce 1971. Od té doby začal Odysseus svou další vítěznou pouť světem. Ve Vídeňské státní opeře měl premiéru 2. dubna 2023. Hudební nastudování s orchestrem Concentus musicus Wien provedl Pablo Heras Casado a režisérem byl Jossi Wieler. Sergio Morabito vystoupil na scéně v kostýmech Anny Viebrock. Realizaci videa provedl Tobias Dusche, světelný design byl dílem Reinharda Trauba a Chorakademii der Wiener Staatsoper řídil Martin Schebesta. V roli Odyssea vystoupil Georg Nigl, Penelopu zpívala Kate Lindsey, Telemachem byl Josh Lovell, Minervou Isabel Signoret. Recenze je psána ze třetí reprízy, z neděle 8. dubna 2023.

„Tentokrát si auditorium v drážďanské Semperoper vyslechlo hudbu, která je přece jen zvuku Staatskapelle Dresden bližší.“

„Neznamenalo to však, že by barva orchestru v méně vášnivém provedení ztrácela na lesku, naopak.“

„Hrůša nám představil skladbu nikoliv za pomoci okázalých gest, drzosti a exhibicionismu, ale elegancí, delikátností a promyšleností.“

Dirigent Jakub Hrůša se po necelých dvou letech vrátil k pultu Sächsische Staatskapelle Dresden. V rámci mimořádného koncertu o Bílé sobotě, 8. dubna 2023, vynikajícím způsobem uvedl Straussovu báseň Don Juan a Berliozovu Fantastickou symfonii.