PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Živelný a energický byl vstup do fugy, která vygradovala do skutečně silných a monumentálních momentů, které si dirigent schoval na konec.“

„Felix Klieser se narodil bez rukou, přesto již od 5 let hraje na lesní roh a svou fenomenální virtuozitou již dobyl nejeden světový sál.“

„Nad symfonií pak jako by se vznášel jeden velký vyzpívaný oblouk či obal, který skladbu spojoval ve velký, procítěný celek.“

FOK se svým šéfdirigentem Tomášem Braunerem připravil pro diváky velmi kvalitní, ovšem nepříliš často hraný program. Dvořákovy Symfonické variace večer zahájily, následně zazněl Straussův první Koncert pro lesní roh, celý večer pak zakončila Dvořákova Symfonie č. 7. Plný, opojný zvuk velkých romantiků příjemně prostupoval sálem po celý koncert.

„Exponovaným dychom veľmi dobre sekundovala mäkko, kompaktne znejúca sekcia sláčikových nástrojov.“

„Jana Kurucová každú z piesní jedinečne vykreslila, dbala na ich rozdielny charakter, veľmi dobre si napríklad rozumela so sláčikmi v lyrickej piesni Die Nachtigall.“

„Až v tejto fáze večera sme videli, koľko temperamentu v sebe dirigent má.“

Na hudbu neskorého romantizmu sa zameral Symfonický orchestr Českého rozhlasu na svojom abonentnom koncerte 6. februára. Pod taktovkou hlavného hosťujúceho dirigenta Roberta Jindry a s hostkou, mezzosopranistkou Janou Kurucovou zazneli diela Gustava Mahlera, Albana Berga a Otakara Ostrčila. Dvořákovu síň tak naplno opantal pôvab prelomu storočí. Najväčšou devízou večera sa ale stala zanietená a precízna interpretácia protagonistov.

„Veselá vdova se směje na účet jakéhosi malinkého balkánského státečku v kulisách rozmařilé Paříže. Ale podstatná je jiskřivá i melodická hudba a zápletka, která je docela vtipná.“

„Státní finance malé země jsou utraceny a hrozí bankrot a pomoci má mladá krajanka, Hana Glawari, která se po krátké době po svatbě s bohatým bankéřem, který byl štědrým sponzorem státní kasy, stala vdovou s dvaceti miliony.“

„Orchestr pod taktovkou Jakuba Kleckera neztrácel napětí a vídeňskou příchuť a v jeho podání se hudba třpytila jako šampaňské. Sólisté podávali skvělé pěvecké výkony a dokonce se povedla i próza.“

Operní soubor Janáčkova divadla přinesl s poslední premiérou klasický operetní titul, což činí asi tak jedenkrát za deset let. V pátek 3. února si na první premiéře členové opery s chutí zahráli a zazpívali sladkobolné melodie i svižné kuplety operety Veselá vdova, jedné z nejúspěšnějších operet Franze Lehára. U dirigentského pultu stál dirigent Jakub Klecker, na scéně Davida Janoška připravila režijně inscenaci Magdalena Švecová, spolu s choreografem Martinem Packem. V kostýmech Zuzany Přidalové zpívali Hanu Glawari Veronika Rovná, hraběte Danila Roman Hoza, hraběte Camilla de Rosillon si zazpíval Martin Šrejma, barona Mirko Zetu představoval Jan Šťáva a jeho ženu Valencienne Andrea Široká. Sbor Janáčkovy opery připravil Martin Buchta a byl doplněn o komparzisty, kteří obstarali i taneční složku.

„V opeře jsou motivace princezny upraveny, z princezny Salome se stává z pasivní dívky plnokrevná lidská bytost, která se vymkne poslušnosti a podlehne kouzlu proroka natolik, že ho touží mít pro sebe.“

„Pro upřesnění jejího psychického vývoje jsou tu ještě na jevišti dvě Salome, jedna dospívající, kterou tančí Margaryta Lazniuk, druhá je alter ego princezny, tu tančí Anna Chesnova.“

„Divák je přemožen silou hudby, která se valí v jednom proudu v obrovských dynamických vlnách a širokodechých frázích, v dramatické instrumentálně barevné faktuře, ve které dominuje paleta břeskných žesťových nástrojů, se kterými všechny pěvecké hlasy soupeří a díky obratnosti dirigenta nakonec i vítězí.“

Vídeňská státní opera uvedla v premiéře 2. února 2023 dramatickou jednoaktovou operu skladatele Richarda Strausse, Salome. Podle dramatu Oscara Wilda napsal libreto Hugo von Hoffmannsthal a Richard Strauss vytvořil úchvatné lidské drama na základě biblického příběhu. Režie inscenace se ve vídeňské státní opeře ujal francouzský režisér Cyril Teste, v umělecké spolupráci s Célinou Gaudier. Scénografkou byla Valérie Grall, návrhy kostýmů vytvořila Marie La Rocca, světelný design je dílem Juliena Boizarda, Mehdi Toutain-Lopez je autorem video designu. Dirigentem představení je hudební ředitel vídeňské státní opery Philippe Jordan. V titulní roli se představila švédská sopranistka Malin Byström, Jochanaanem je Wolfgang Koch, v roli Heroda vystoupil Gerhard Siegel, jako Herodias se představila Michaela Schuster. Recenze je psána z první reprízy 4. února 2023.

„Mezzosopranistka Magdalena Kožená vytvořila v roli Elvíry zjevně zoufalou, životem smýkanou a téměř vyšinutou postavu, jíž lze bez potíží uvěřit i jinak nepravděpodobnou schopnost splést si svého někdejšího milence s jeho plebejským sluhou.“

„Zkrátka a dobře, Mozartův týden měl v čele s Rolandem Villazonem našlápnuto více než znamenitě, a jak se zdálo, dveře měl otevřené i pro špičkové interprety z České republiky.“

„Dámy a pánové, vypněte si prosím své mobilní telefony. Nahrávání a fotografování je během koncertu zakázáno. Věřím, že si užijete fantastický a neopakovatelný večer, Mozart žije!“

O tom, komu patří hlas, který promlouval k návštěvníkům před začátkem jednotlivých programů letošního ročníku Mozartwoche, pochyboval asi jen málokdo z přítomných. Extravagantní festivalový intendant Rolando Villazón byl totiž ve dnech 26. ledna až 5. února 2023 osobně či obrazně v Salcburku přítomen prakticky všude. Pokud jste ho na některém z koncertů nezastihli jako pěvce, recitátora, moderátora či režiséra, určitě se jeho portrét nedal přehlédnout v novinách, časopisech nebo festivalových tiskovinách. A to nemluvím o obchodech, které si kladly za čest prodávat exkluzívní kávové šálky s designem, navrženým samotným panem ředitelem.

„Z postupně se nabalujících dalších nástrojů, jakoby neslyšitelně, bez jakéhokoli rušivého švu – ostřejšího nástupu – se zvolna vynořovala gradace plná napětí a vášně.“

„Radek Baborák srozumitelně odkryl strukturu skladby a vystavěl ji s citem pro kontrast, gradaci, jemné i plné plochy.“

„Provedení bylo tak podmanivé, že člověk chtěl jen zavřít oči, nechat se unášet tou nenapodobitelnou hudbou a přát si, aby nikdy neskončila…“

Třetím koncertem v této sezoně se představili Pražští komorní sólisté pod vedením svého uměleckého ředitele Radka Baboráka. V kostele svatých Šimona a Judy zahráli v sobotu 4. února romantický repertoár, v němž ukázali, že patří ke špičce současných českých komorních těles.

„Byl to vlastně takový malý hudební svátek. Nestává se totiž často, aby zavedené dílo tak významného autora jako Gustav Mahler, bylo někde v Evropě premiérováno po tak dlouhé době od jeho vzniku.“

„Orchestru se podařilo vytvořit pět samostatných světů, pečlivě odstíněných a vycizelovaných, které se díky poctivému provedení podařilo zasadit do jednoho funkčního celku, jednoho mnohovrstevnatého světa.“

„Je potřeba vyzdvihnout poctivou práci jednotlivých orchestrálních sekcí, ať to byly suverénní žestě a dřeva, přesné perkuse nebo barvité smyčce.“

Filharmonie Bohuslava Martinů v čele s šéfdirigentem Robertem Kružíkem připravila zlínskou premiéru Symfonie č. 7. e moll Gustava Mahlera. Dílo, jenž bylo uvedeno v roce 1908 v Praze, zaznělo v Baťově městě takřka po sto patnácti letech.

„Sir Gardiner si vybral Symfonii č. 5 g moll, kterou můžeme bezesporu zařadit mezi Koželuhova vrcholná díla.“

„Jako přídavek zvolil Jan Mráček téma z Nel cor più non mi sento od Niccolò Paganiniho.“

„Antonín Dvořák patří k celoživotním láskám sira Gardinera.“

Není mnoho světově proslulých dirigentů, kteří by si pro svůj koncert s Českou filharmonií vybrali výhradně české skladatele. Jedním z nich je sir John Eliot Gardiner, který má k české hudbě blízký vztah a na koncerty 1. až 3. února v Rudolfinu si proto vybral jen české skladatele dvou různých epoch. Přidáme-li k tomu ještě sólistu Jana Mráčka, pak lze konstatovat, že nám Česká filharmonie připravila jeden z vrcholů letošní sezóny.

„Soprán Martiny Jankové, jasný, světlý a výrazově moderní, pozdvihl lidovou píseň jejího rodného kraje do skvělé koncertní verze.“

„Svou dráždivou chvějivostí hlasu, přirozeně cítěnými akcenty a přesvědčivými tempy folklórního materiálu dostála Janková svému vyznání lidové hudbě, v níž vyrostla a ze které ve své době čerpal sám Leoš Janáček, autor prezentovaných částí písňových cyklů.“

„O lidové hudbě se říká, že basa tvrdí muziku, na koncertě v kostele sv. Šimona a Judy držel tempo klavír Ivo Kahánka.“

V poslední lednový den tohoto roku, v úterý 31. ledna 2023, se konal v Kostele sv. Šimona a Judy na Starém Městě pražském atraktivní písňový večer v rámci Komorního cyklu Pražských symfoniků. Vystoupilo trio umělců v sestavě sopranistka Martina Janková, barytonista Tomáš Král a pianista Ivo Kahánek s programem na lidovou notu, který před lety společně natočili na kompaktní disky pro Supraphon. Skvělý zážitek z koncertu nenarušilo ani nevlídné zimní počasí, které přimělo mnohé z návštěvníků neodložit své svrchníky v šatně, přestože koncertní síň Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK je vytápěna.

„Jessica Cottis vedla orchestr pevně a sebejistě, přes svou drobnou, subtilní postavu si dokázala bez problémů získat respekt a pozornost orchestru.“

„Kompletní symfonie zazněla až o rok později v provedení BBC Symphony Orchestra a vzbudila velmi brzy mezinárodní zájem.“

„Symfonický orchestr českého rozhlasu zahrál celý koncert s úžasným nasazením, zvukově i dynamicky barevně a zajímavě. Všechna sóla byla provedena velmi přesvědčivě a inspirovaně. Energie, která z celého tělesa sršela, potvrdila vynikající pověst jednoho z našich nejlepších orchestrů.“

Symfonický orchestr Českého rozhlasu uvedl dne 30. ledna ve Dvořákově síni Rudolfina koncert s příznačným názvem Benjamin hraje Brittena. Sólistou večera byl mladý britský klavírista Benjamin Grosvenor, ověnčený mnoha cenami z prestižních světových klavírních soutěží. Za dirigentský pult se postavila australská dirigentka Jessica Cottis, šéfdirigentka a zároveň umělecká ředitelka Canberra Symphony Orchestra. Bývalá studentka Královské hudební akademie v Londýně je navíc držitelkou čestného ocenění pro významné absolventy této prestižní univerzity. Společně se SOČRem předvedli program, tvořený méně známými skladbami. Tím větším oceněním byly pak vřelé reakce publika. Koncert vysílal živě ČRo Vltava, záznam koncertu zazněl také 1. února na ČRo D-dur.

„Pene Pati je mistrem se skvělou pěveckou technikou, výrazem a úžasným nadhledem, který se u pěvců jen tak nevidí a neslyší!“

„Amina Edris velmi pěkně přednesla slavnou árii Lauretty O mio babbino caro z Pucciniho opery Gianni Schicchi. Tu zazpívala namísto v programu uvedené Eleniny árie Mercè, dilette amiche ze Sicilských nešporů Giuseppe Verdiho.“

„Fantasticky vyzněla předehra ke třetímu dějství Pucciniho opery Madama Butterfly – orchestr předvedl skutečně symfonický, ale kultivovaný zvuk plný barev.“

Mezinárodně uznávaní sólisté, tenorista Pene Pati a jeho žena, sopranistka Amina Edris, vystoupili s orchestrem PKF – Prague Philharmonia pod vedením Łukasze Borowicze v Praze. Poslední lednový večer tak publikum ve Dvořákově síni Rudolfina potěšila nádherná operní a písňová čísla podpořená skvělým výkonem orchestru i dirigenta. Pokud jste se nemohli na koncert dostavit nebo si ho chcete připomenout, vězte, že ho ze záznamu odvysílá televizní stanice Mezzo Live HD, a to již v sobotu 4. února ve 21 hodin.

„Po herecké stránce propůjčila sopranistka Anna Netrebko Aidě krásu s rysy adekvátní exotičnosti a velkou vnitřní sílu. Zpívala famózně a sytě ve všech polohách, brilantně, s úžasnou lehkostí i krásnými legaty, s velkou škálou dynamiky a barev.“

„Hrdinný tenor Jorge de León disponoval sice věrohodností ztělesnění egyptského vojevůdce Radamese, jeho hlas byl objemný, plný síly i světlých výšek, ale při použití vibráta v hloubce tónomalby nebyla jeho technika zcela kultivovaná.“

„Proslulá lotyšská mezzosopranistka Elīna Garanča prodchnula Amneris, faraonovu dceru, niternou a gesty tlumenou vášní. Pěvecky a výrazově byla oslňující s úžasnými svítivými výškami a mnoha dynamickými nuancemi.“

Legendární inscenace Verdiho opery Aida proslulého francouzského režiséra Nicolase Joëla, která se hraje ve Vídeňské státní opeře již téměř čtyřicet let, byla v lednu obnovena a uvedena ve hvězdném obsazení hlavních rolí. Po boku slavných pěvkyň Anny Netrebko a Elīny Garanči zpívali Luca Salsi a Jonas Kaufmann, kterého při poslední z plánovaných lednových repríz zastoupil Jorge de León. Dirigent Nicola Luisotti nastudoval dílo s porozuměním pro styl skladatele.

„Šestnásťročný Ryan Martin Bradshaw je bezosporu unikátnym interpretačným zjavom na domácej  pianistickej scéne.“

„Sólistov prednes Brahmsovho Intermezza A dur, op.118 musel uspokojiť aj náročného hudobnmého znalca.“

„Ondrej Lenárd znova presvedčil, že je ideálnym interpretom diel ruského romantického symfonizmu.“

V bratislavskom Veľkom koncertnom štúdiu Slovenského rozhlasu sa v piatok, 27. januára 2023 konal ďalší, v poradí už piaty abonentný koncert Symfonického orchestra Slovenského rozhlasu v tejto sezóne. Pod taktovkou šéfdirigenta Ondreja Lenárda odzneli dve ťažiskové diela ruského romantického symfonizmu – Druhý klavírny koncert c mol, op.18 Sergeja Rachmaninova a Symfónia Manfred, op. 58 P.I. Čajkovského. Sólový part Rachmaninovovho koncertu predniesol mladý slovensko-austrálsky klavirista Ryan Martin Bradshaw, v súčasnosti rezidenčný umelec SOSR-u, ktorý s naším rozhlasovým orchestrom pod dirigentskou kuratelou O. Lenárda v posledných sezónach pomerne často koncertuje (v novembri 2021 účinkoval s ním ako sólista Čajkovského Klavírneho koncertu b mol, v apríli 2023 ho premiérovo čaká uvedenie Klavírneho koncertu a mol Roberta Schumanna)

„Plzeňská nová inscenace Armidy je po všech stránkách povedená.“

„Jozef Benci zcela suverénně ovládá svou roli Hydraota, krále Damašku.“

„Skvělá a ve všech hlasových polohách jistá je Ivana Veberová jako Armida“

Druhou premiérou operního souboru Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni v letošní sezóně se stalo nastudování poslední opery Antonína Dvořáka Armidy. Dvořák ji komponoval mezi 11. březnem 1902 a 23. srpnem 1903. Klavírní výtah Karla Šolce vydala Hudební matice Umělecké besedy až v r. 1941. Partitura na své vydání teprve čeká. Zatímco v Praze v Národním divadle byla poprvé uvedena 25. března 1904 a pak ještě 6x, v Plzni byla poprvé provedena 28. srpna 1925. Za ředitele městského divadla Bedřicha Jeřábka zde byly tehdy v jediném roce provedeny všechny Dvořákovy opery. Naposledy zazněla v Plzni r. 1943.

„Od prvních tónů zazněla hudba plná optimismu v průzračné interpretaci orchestru.“

„Baborákova hra je suverénní, plná odstínů, nadchne jeho nosný legato tón, srozumitelná artikulace i v šestnáctinových pasážích.“

„Sekerova hra je nesmírně kultivovaná a plná noblesy.“

Další abonentní koncert Západočeského symfonického orchestru nesl název Mozart gala. Šéfdirigent orchestru popřál posluchačům hned v úvodu koncertu, ať si Mozartovu narozeninovou party užijí. Přestože Mozart neslaví žádné kulaté výročí narození ani úmrtí, nápad uspořádat mozartovský program, kde jsou vedle jeho osvědčených děl zařazeny i dvě rané symfonie, se setkal s úspěchem.

„Závěr Smetanovy etudy navodil svou zjemnělou dynamikou opravdu atmosféru „vzpomínky“, Debussyho Svit luny pak doslova rozehrál tónovou barevnost impresionistického hudebního obrazu, úkol o to složitější, že interpret neměl k dispozici žádného „Steinwaye“, ale musel se vyrovnat s ne zcela dokonalým nástrojem, což je ovšem údělem všech klavíristů, koncertujících na méně prestižních pódiích.“

„Kultivovanost projevu, neokázalost a technickou bravuru nabídla publiku i hlavní protagonistka večera Michaela Hrabánková, tentokrát výhradně s díly francouzských autorů, což jistě souvisí i s místem jejího současného profesionálního působení.“

„S potěšením lze konstatovat, že po složitém „covidovém“ období si koncerty Kruhu přátel hudby ve Dvoře Králové nad Labem opět našly své publikum a pozitivní energii.!

Protagonisty 478. koncertu KPH 26. ledna 2023 byli dva špičkoví interpreti ve svých oborech. Hobojistka Michaela Hrabánková a klavírista Miroslav Sekera, kteří připravili publiku nevšední a pestrý posluchačský zážitek. Není mnoho příležitostí slyšet sólový hoboj, navíc v tak virtuózním provedení, jaké předvedla Michaela Hrabánková, mezinárodně respektovaná umělkyně žijící v Paříži, členka Orchestru královské opery ve Versailles, navíc schopná interpretovat hudební repertoár v celé jeho šíři, včetně staré hudby na dobové nástroje. To vše díky jejímu obdivuhodně širokému mezinárodnímu hudebnímu vzdělání, včetně „poučené“ historické interpretace. Jako jistý atraktivní bonus pak královédvorskému publiku představila historicky cenný anglický roh, na který bylo původně hráno proslulé vstupní sólo Dvořákova „Larga“ z 9. Symfonie e-moll při české premiéře tohoto díla.

„Bylo vidět, že dirigent má dílo skutečně prožité.“

„Krček stavěl na soudobé hudbě XX. století i na jeho oblíbeném folkloru.“

„Brahmsovy skladby se vyznačují originalitou i technickou dokonalostí.“

Všechny významné symfonické orchestry v naší vlasti si nad koncertní činnost daly ještě dva závazky. Jednak výchovu nových posluchačů, vytvářením speciálních edukačních programů pro děti a mládež, jednak propagaci soudobé hudby. Nabízejí rezidenční pobyty, objednávají opusy, trvale mají kontakty s řadou současných skladatelů. Jedním z těch, s nimiž dlouhodobě spolupracuje Symfonický orchestr hl. města Praha FOK, je i Jaroslav Krček. Ve světové premiéře orchestr uvedl ve středu 25. a ve čtvrtek 26. ledna 2023 ve Smetanově síni Obecního domu jeho Koncert pro hoboj a orchestr op. 161.

„Bylo patrné, že dirigent je s Koželuhovou tvorbou dobře obeznámen, a stejně tak, že muzikanti hráli s chutí.“

„Za pozoruhodným výsledkem musíme vidět kus poctivé práce všech zúčastněných.“

„Marek Štilec nechal po Credu sbor na pódiu usednout a vytvořil prostor pro modlitbu, nebo pro rozjímání, každému dle jeho víry a osobního zaměření.“

Filharmonie Hradec Králové představila v rámci svého Velkého symfonického cyklu tři skladby, které se na našich koncertních pódiích neobjevují často. Nápaditá dramaturgie navázala na dlouholeté úsilí dirigenta Marka Štilce, jenž se zabývá mimo jiné mapováním působení českých tvůrců v klasicistní Vídni. I díky němu se ve větší míře vracejí do programu některých našich orchestrů díla Leopolda Koželuha. Zároveň však bádání v archivech přináší možnost důkladněji se seznámit s jeho dobovými souputníky. Vrcholem večera v sále královéhradecké filharmonie se stalo provedení Mše sv. Aloise od Leopolda Hofmanna.

„Inscenace přibližující život (a smrt) vídeňské houslistky a dirigentky Almy Rosé je jednoznačným úspěchem této scény.“

 „Antonie Formanová výborně vystihla dychtivost i jistou naivitu mladé dívky, která dospěla v hrdou, nezávislou, svobodnou ženu.“

 „Anna Brousková kreslí Almu jako ženu, která se sice cítí ohrožená, ale o to urputněji usiluje o život svůj i svých blízkých. I za cenu vlastní tvrdosti.“

Pražský BodyVoiceBand, mladé nezávislé divadlo založené v roce 2013, uvádí v žižkovské Venuši ve Švehlovce hudebně-dramatické představení …because of Alma. Inscenace přibližující život (a smrt) vídeňské houslistky a dirigentky Almy Rosé je jednoznačným úspěchem této scény.

„Především ve druhé části večera se Arnheiður Eiríksdóttir představila v úryvcích z rolí, jež ztvárňuje na prknech Národního divadla.“

„Komorní filharmonie pod vedením Rastislava Štúra potvrdila, jak dokonale má přečteného Wolfganga Amadea Mozarta.“

„Díky přídavku sólistky zpívanému a capella možná poprvé v historii zněla pardubickým Domem hudby islandština.“

Na pozvání Komorní filharmonie zavítala na dvojici lednových abonentních koncertů islandská mezzosopranistka Arnheiður Eiríksdóttir, působící již třetím rokem jako sólistka Opery Národního divadla v Praze. Dáma, patřící na první české scéně k nejvytíženějším pěvkyním, se v této sezoně stala hlavní protagonistkou večerů v Sukově síni Domu hudby, jejichž program byl sestaven výhradně z operního repertoáru. Taktovky se chopil slovenský dirigent Rastislav Štúr, jenž má s doprovázením výrazných osobností řadu cenných zkušeností. „Pohrát“ si však dovede i s relativně malými ploškami orchestrálních předeher, při jejichž provedení vždy zdůrazní nejzajímavější pasáže a dá vyniknout jednotlivým efektům.

„Jedno z překvapení, kterých byl koncert plný, bylo obsazení Bachova houslového dvojkoncertu, kde doprovod houslím zajišťovaly tři akordeony.“

„Díky houslovým dvojhmatům, jejichž hlasy byly skvěle vybalancované s hobojem, se z dua často stávalo trio, které udržovalo velmi příjemnou náladu zasněné fantazie.“

„Pan Hudeček dlouhodobě spolupracuje s mladými českými hudebníky; ani dnes zcela jistě „nešlápnul vedle“ a každý již nyní netrpělivě očekává, který talent bude moci objevit příště.“

V den s datem 24. ledna 2023 si mohli diváci festivalu Svátky hudby v Praze poslechnout pod názvem Večer talentů znamenitý a pestrý výběr hudby od mimořádně nadaných hráčů na akordeon, housle, klavír i hoboj. Pestrý a neméně zajímavý byl zvolený repertoár, který široce obsáhl jak různá slohová období, tak možné kombinace nástrojů. Václav Hudeček, který akci zaštítil, s mladými talenty dlouhodobě spolupracuje. Proto i dnes jsme se mohli znovu přesvědčit o kvalitách mladých českých hudebníků.

„K provedení pozval soubor famózní klarinetistku Annu Paulovou, s níž loňského roku provedli v cyklu Břevnovská hudební setkání atraktivní program s názvem Podoby klarinetu.“

„Primarius Václav Dvořák pak upřesnil program koncertu, který soubor přizpůsobil komorní podobě setkání tím, že z každé skladby programu uvedl jen jednu větu, kromě poslední skladby vždy první.“

„V současném zájmu o život a dílo Josefa Myslivečka lze připomenut supraphonskou nahrávku smyčcových kvartetů a kvintetů s hobojistou Michaelou Hrabánkovou Josefa Myslivečka.“

V sobotu 21. ledna uspořádalo Doležalovo kvarteto vzpomínkový koncert v kostele sv. Vavřince v Hellichově ulici na Malé Straně v Praze, aby tak vzdalo hold svému jubileu. Již celých padesát let existuje a hraje na pódiích ve vlasti i v zahraničí české kvarteto, které nese jméno svého zakladatele, violisty Karla Doležala, třebaže už není mezi námi a soubor tvoří generace nová. Kontinuitu názvu a interpretačního stylu si byli souhlasně vědomi jak zakladatel, tak nový primarius současné sestavy Václav Dvořák, který dědictví s kolegy přebíral. Stalo se tak rok po slavnostním koncertu k 30. výročí založení Doležalova kvarteta, který se konal ve Dvořákově síni Rudolfina v únoru roku 2003.

„Hudba je hodna svého tvůrce, je jiskřivá, rozpustilá, brilantní, španělské rytmy se tu objevují jen jako ilustrace, převládá styl nastolený Orfeem v podsvětí a nechybí sladkobolné melodie, které nezapomíná autor karikovat, ani pekelný kankán.“

„Obsah operety je prostý, jak jinak. Místokrál je obklopen podlézavými a všehoschopnými lidmi, kteří mu pochlebují a udržují lid ve strachu. Ale o lidi tu nejde, představiteli lidu jsou dva mladí, věčně hladoví, zamilovaní pouliční umělci, Périchola a Piquillo.“

„V každém případě to bude jistě opereta, která v případě potřeby využije příležitosti a začne útočit na nešvary ve společnosti. Pokud jí to ovšem výkonná moc dovolí.“

Theater an der Wien se před léty profilovalo jako operní divadlo, ale v historii divadla je i slavná operetní éra. Nynější uvedení operety Jacquese Offenbacha La Périchole, nazvaná jako opéra-bouffe, jejíž premiéra byla v náhradních prostorách v Museumsquartir v pondělí 16. ledna 2023, bylo poněkud překvapivé. Inscenace byla v režii Nikolause Habjana, na scéně Juliuse Theodora Semmelmanna, v kostýmech Cedrica Mpaky a v choreografii Esther Balfe, pod taktovkou Jordana de Souzy hrál ORF Radio-Symphonieorchester Wien a zpíval Arnold Schoenberg Chor, pod vedením sbormistra Erwina Ortnera. V titulní roli La Péricholy se představila Anna Lucia Richter a David Fischer v roli Piquilla a Alexander Strömer v roli Místokrále.

„Smíšený sbor předvedl příjemnou barvu zvuku, ale i rytmickou přesnost. Krásně zněla i pianissima, byla konkrétní, znělá, a to i v tzv. brumendu, tedy bocca chiusa.“

„Mluvené pasáže Vypravěče se ujala v českém jazyce naše mezzosopranistka Dagmar Pecková, a to skvěle!“

„Německý tenorista Michael Gniffke je omyl!!! Nechápu, kdo a proč ho pozval!“

Na scéně Národního divadla zazněla v pátek 20. ledna mimořádná vokálně-symfonická díla dvou významných představitelů ruské hudby dvacátého století. Orchestr, Sbor Národního divadla a sólisty hudebně vedl americký dirigent John Fiore, který s Národním divadlem spolupracuje už poněkolikáté. Návštěvníci vyslechli Rachmaninovovu chorální symfonii Zvony pro sóla, smíšený sbor a orchestr a operu – oratorium Oedipus rex z pera Igora Stravinského. Stejný program můžete navštívit i v neděli 22. ledna, obrňte se však velikou trpělivostí k výkonu německého tenoristy Michaela Gniffkeho, který svůj (hlavní) part nezvládl po všech stránkách.

„Chuhei Iwasaki je schopen podpořit svými gesty hráče v detailním frázování.“

„Houslistka Mayumi Kanagawa byla naprosto suverénní.“

„Vřelý tón smyčců a čistý zvuk všech dechových nástrojů doplněný dokonale zahranými sólovými vstupy prvních hráčů podtrhly vynikající vyznění symfonie.“

Plzeňská filharmonie provedla na svém dalším abonentním koncertě řady Diamant Sedmou symfonii d moll Antonína Dvořáka a Třetí houslový koncert polské skladatelky poloviny 20. století Grażyny Bacewiczové. Přizvána byla vynikající houslistka mladé generace Mayumi Kanagawa. Orchestr řídil jeho šéfdirigent Chuhei Iwasaki.

„Balada blanická je hudba v idiomech, rozvrhu, průběhu a instrumentaci podobná jiným Janáčkovým partiturám, ale přece jen o stupeň méně výrazná.“

„Přesto, že základním znakem celého provedení byla pečlivá artikulace, muzikalita, ušlechtilost, nelze se zbavit dojmu, že Dvořák napsal díla, která jsou silnější.“

„Miloš Orson Štědroň napsal postmoderně rozvolněnou, přesto v některých parametrech pevně sevřenou skladbu, muzikální, poutavou, posluchačsky uchopitelnou, zábavnou.“

Česká filharmonie vsadila na odvážnou kartu. Pro abonentní koncerty tento týden zvolila premiéru současné novinky v kombinaci se dvěma málokdy hranými díly dvou českých klasiků. Miloš Orson Štědroň, Leoš Janáček i Antonín Dvořák nicméně pod dirigentským vedením Tomáše Netopila u publika v pražském Rudolfinu ve čtvrtek nakonec plně obstáli.

„Hráči s bohatými zkušenosti s hraním ve Vídeňské státní opeře vtiskli provedení Symfonie č. 7 e moll zcela přirozeně ve všech větách adekvátní epickou obraznost.“

„Symfonie má četné vrcholy, které Andris Nelsons vrstevnatě odstínil, přičemž orchestr vedl k velké flexibilitě v maximálně širokém dynamickém a barevném spektru.“

„Smyčcové nástroje dodali přednesu díla hloubku dramatického vyjádření.“

Po Novém roce se k Vídeňským filharmonikům vrátil proslulý lotyšský dirigent Andris Nelsons, který se světoznámým rakouským orchestrem uzavřel vloni ve Smetanově síni Obecního domu 77. ročník MHF Pražské jaro. V Praze společně nabídli festivalovému publiku díla A. Dvořáka, D. D. Šostakoviče a S. Gubajduliny. V lednu ve Vídni a pro koncerty v zahraničí nastudovali program s velkolepou Sedmou symfonií Gustava Mahlera.

„Kalabisovo Canticum Canticorum bude v březnu dokonce uvedeno v Katedrále sv. Jana v New Yorku v USA.“

„Viktor Kalabis byl bytostně spojen s Jindřichovým Hradcem, třebaže se narodil v Červeném Kostelci poblíž Náchoda. V malebném jihočeském městě studoval na gymnáziu a celý život se tam s manželkou Zuzanou Růžičkovou, legendární první dámou českého cembala, vracel.“

„Slavnostní koncert, který se konal v neděli 15. ledna v Rudolfinu, nastudoval a řídil hudební ředitel a šéfdirigent PKF–Prague Philharmonia Emmanuel Villaume, který spolehlivě motivoval jak celý ansámbl, tak sólisty z orchestru, kterým Kalabis vepsal ve variacích významové kadence.“

Na neděli 15. ledna připravila dramaturgie PKF-Prague Philharmonia ve svém orchestrálním cyklu 29. koncertní sezóny mimořádný večer. Ve spolupráci s Nadačním fondem Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové odehrála v Rudolfinu zahajovací koncert oslav 100. výročí narození skladatele Viktora Kalabise. Další koncerty, které Nadační fond v roce oslav podpoří v rámci projektu Kalabis100, uvedou v průběhu roku na mnoha místech republiky kolem čtyřiceti skladeb z jeho tvorby. Kalabisovo Canticum Canticorum bude v březnu dokonce uvedeno v Katedrále sv. Jana v New Yorku.

„Už od prvního cembalového akordu a prvních tónů houslí mě syntéza zvuku obou interpretů zaujala svou vznešeností.“

„Rozdílný původ z jejich hry nebyl patrný ani náznakem a Bachovy skladby zněly, jako by na ně oba umělci měli naprosto stejný názor.“

„Oba ve své hře využívali velmi jemných a nenápadných interpretačních prostředků.“

Příslib, že úterní koncert bude neobyčejný, dával již pohled na jména interpretů. Spojení íránsko-amerického cembalisty a francouzské houslistky ve mně budil velká očekávání. Souhra umělců pocházejících z různých kontinentů nebývá tradiční, o to méně, když jeden z interpretů je držitelem ocenění Wigmore Medal za přínos a uznání dlouhodobého vztahu s londýnským koncertním sálem a druhá hráčka byla jmenována rytířkou francouzského Řádu za umění a literaturu.