„Naplánované matiné významné rakouské varhanice Elisabeth Ullmann ve Smetanově síni bylo kvůli covidu odloženo a uskutečnilo se až nyní.“

„Převážně drobné skladby autorů 19. století doplnila interpretka uvedením Toccaty francese soudobého rakouského skladatele Augustina Franze Kropfreitera.“

„Pozoruhodné romantické varhany ve Smetanově síni využila Elisabeth Ullmann jen v tišší dynamice a málokdy použila znělejší fortissimo. Matiné mělo proto spíše intimnější charakter.“

Původně plánované varhanní matiné Elisabeth Ullmann ve Smetanově síni se uskutečnilo kvůli covidové epidemii až nyní. Významná rakouská varhanice studovala na hudebních akademiích v Salcburku, Vídni a Londýně. Její mezinárodní kariéru otevřelo vítězství na Mezinárodní bachovské soutěži v Lipsku 1976 a na soutěži Antona Brucknera v Linci 1978. Od roku 1979 se začala uplatňovat pedagogicky. Koncertovala po celé Evropě, USA, Kanadě i Číně. Také počet jejích CD nahrávek je impozantní. Koncert uspořádal první dubnovou sobotu Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK.

Pro romantické varhany ve Smetanově síni pražského Obecního domu zvolila stylový program varhanní hudby 19. století, kombinované se skladbou rakouského autora řady varhanních děl Augustina Franze Kropfreitera. Její pořad přinesl bez výjimky pouze krátké skladby, řazené za sebou ve střízlivém zvuku, který nikde nedosáhl skutečného fortissima a větších dynamických změn. Její velmi korektní podání v žádné skladbě přesto neprozrazovalo větší interpretační zaujetí.

Zahájila první částí z Tonstücku op. 22 významného dánského skladatele, varhaníka a ředitele konzervatoře v Kodani Nielse Wilhelma Gadeho. Skladba prozrazuje výrazný vliv Mendelssohna, s nímž působil určitou dobu i jako dirigent lipského Gewandhaus orchestru.

Ve své době velmi slavný francouzský varhaník 19. století Louis Lefébure-Wély působil v Paříži jako varhaník ve St. Madeleine, kde hrál na největší varhany proslulého Cavaillé-Colla v St. Sulpice. Jeho skladby vyhovují dobovému vkusu a příjemně se poslouchají. To byl případ dvou částí z Meditaciones religiosas op. 122, věnovaných španělské královně.

Impromptu z Piéces de Fantaisie op. 54 Louise Vierna vzniklo až ve dvacátých létech 20. století. Skladatel využívá nápaditých impresionistických harmonií k rafinovanému rychlému pohybu obou rukou v manuále. Tato miniatura by ovšem zapůsobila lépe ve svižnějším tempu. Samostatně zanechala spíše „přídavkový“ dojem.

Zajímavou ukázkou z početného varhanního díla byla Toccata francese Augustina Franze Kropfreitera (1936-2003). Skladatel, vysvěcený kněz řádu benediktinů, vystudoval hudbu v Linci a stal se varhaníkem a ředitelem kůru v klášteře Sv. Floriana u Lince, spojeném s působením Antona Brucknera. Kropfreiter zde byl varhaníkem a ředitelem kůru až do své smrti. Je autorem řady duchovních skladeb, na kterých je patrný vliv polytonality a Paula Hindemitha. Toccata francese má spíše tradičnější rámec, pravidelné členění a je nástrojově velmi dobře stylizovaná.

U dalších dvou autorů, provedených na matiné, si letos připomínáme kulaté výročí jejich narození. Belgický varhaník a skladatel Jacques-Nicolas Lemmens se narodil před 200 lety. Jako začínající varhaník byl ředitelem konzervatoře v Bruselu Fétisem vyslán do tehdejší německé Vratislavi, aby se vyučil především pedálové technice u Adolfa Friedricha Hesseho. Po návratu zpět oslňoval především svou nástrojovou virtuozitou na četných koncertech ve Francii. Vyučoval na konzervatoři v Bruselu a přitahoval mladé francouzské varhaníky, kteří u něj studovali, mezi nimi také Guilmant a Widor. Elisabeth Ullmann provedla precizně závěrečnou větu „Alleluja“ z jeho 3. sonáty „Pascale“. Litovali jsme jen, že nezazněla sonáta celá.

Další jubilant, velké jméno varhanní literatury Max Reger se narodil před 150 lety. Z jeho rozsáhlého varhanního díla byly vybrány jen drobnosti, jako například Pastorale F dur z op.59 a Introdukce a passacaglia d moll, které ve srovnání s autorovými vysokými technickými nároky na interprety v jiných skladbách, představují spíše přístupnější polohy. Od interpretky šlo o záslužné připomenutí, u nás v současné době méně hraného autora. Jeho dramatická Introdukce před passacaglií vyzněla ale značně věcně a nedramaticky.

Značně harmonicky tradiční a spolehlivě zahraná Toccata G dur Theodora Dubois zakončila matiné. Litovali jsme jen, že na něm nezazněla nějaká závažnější a rozsahem delší skladba. Krásný romantický nástroj ve Smetanově síni, výborně připravený varhanářem Václavem Válou, by to rozhodně umožnil.

Foto: ilustrační: archiv interpretky a archiv KlasikyPlus