„V okamžiku, kdy se rozklene Elgarova důvěrně známá ústřední melodie a orchestr se jí naplno velkolepě ujímá, musí být harfu slyšet.“

„Klavírista Lukáš Klánský se svého úkolu zhostil s naprostou zodpovědností, ale současně s grácií a dokonce i s jakýmsi jemným humorem.“

„Nad způsobem, jakým dirigent Nicolás Pasquet dovedl všechny nástrojové skupiny k bezchybnému uchopení jejich partů, lze zůstat pouze v tichém údivu a očarování.“

Filharmonie Hradec Králové se představila ve středu 29. března 2023 v rámci svého velkého symfonického cyklu s posluchačsky atraktivním programem. Po úvodním britském vojenském pochodu Edwarda Elgara zněla romantická hudba norská a ruská, tedy Griegův Klavírní koncert a moll, při němž se sólového partu ujal Lukáš Klánský, a Čajkovského Pátá symfonie. Návštěvníci v Sále filharmonie, zaplněném takřka do posledního místa, byli opět svědky výjimečného večera potvrzujícího ohromující kvalitativní vzestup královéhradeckého orchestru.

Dlouholeté úsilí bývalého šéfdirigenta Andrease Sebastiana Weisera i jeho nástupce Kaspara Zehndera přináší nejen viditelné, ale i slyšitelné výsledky. Filharmonii Hradec Králové lze v současné době bez uzardění i nadsázky označit za jedno z nejlepších českých regionálních hudebních těles, v mnohém ohledu zcela souměřitelné se špičkovými pražskými orchestry. Oběma mužům působícím v jejím čele to zcela jistě dalo hodně práce, avšak díky za ni. Ku prospěchu věci nastaly i některé přirozené změny v obsazení. Mladí hráči a hráčky vnesli do kolektivu tolik potřebnou energii, přičemž za velmi důležitou považuji i možnost potkávat se při zkouškách a na pódiích s řadou zajímavých dirigentských osobností. Tím vším orchestr skutečně vyrostl.

Velmi prospěšné dozajista bylo i angažmá dirigenta Nicoláse Pasqueta, pod jehož taktovkou se večer, o němž je řeč, uskutečnil. Rodák z latinskoamerické Uruguaye dokončil svá studia v Německu, zkušenosti s vedením orchestrů nasbíral nejen tam, ale také ve Francii či v Maďarsku, přičemž velmi často pracoval s mládežnickými tělesy. Pozorného posluchače přesvědčil o svých kvalitách hned v krátké úvodní skladbě. Velkolepý Pochod č. 1 D dur op. 39/1 z cyklu Pomp and Circumstance Edwarda Elgara obsahuje také několik not určených harfě. V okamžiku, kdy se rozeklene důvěrně známá ústřední melodie a orchestr se jí naplno velkolepě ujímá, musí být harfu slyšet. Ne každý dirigent však dokáže dát lyrickému nástroji prostor, v mnoha případech se dočkáme jejího dokonalého upozadění a přehlušení. V Hradci Králové tomu však nebylo, Nicolás Pasquet si vše perfektně ohlídal. Elgarův pochod vynikl ve všech ohledech, očekávané mrazení v zádech, které tohle dílko psané na oslavu britského imperialismu už více než století vyvolává, nemohlo nepřijít.

Pokud pak měl přinést koncertantní kus večera zřetelný kontrast, vyšlo to rovněž na jedničku. Originalita Klavírního koncertu a moll op. 16 Edvarda Hagerupa Griega je nesporná. Autorův romantismus i zde vychází z norské lidové hudby, přičemž formován je nespoutaným pojetím harmonie. Nelehký sólový part je přesně vyvažován orchestrálními částmi. Střídání rozevlátých a mohutně znějících oddílů s lyrickými partiemi vyžaduje plnou koncentraci všech aktérů. Tím nejdůležitějším je pochopitelně sólista. Lukáš Klánský se svého úkolu zhostil nejen s naprostou zodpovědností, ale současně s grácií, dokonce i s jakýmsi jemným humorem vyjádřeným nejen mimikou, ale především neskutečně vroucím pohráváním si s klávesami svého nástroje v místech, kde to partitura hráči takového kalibru umožňuje. Myslím, že většina posluchačů jeho přístup pochopila a ocenila jej velkými ovacemi. Sólista se jim rád poté odvděčil malým přídavkem ze Schumannovy klavírní tvorby.

Jestliže předchozí odstavec nezmiňuje dirigenta, napravíme to nyní. Nicolás Pasquet bezpečně vedl orchestr i v Griegově skladbě, vrcholný zážitek ovšem připravil auditoriu ve druhé polovině večera. Čtvrteční provedení Symfonie č. 5 e moll op. 64 Petra Iljiče Čajkovského se stalo důkazem vrcholné interpretační úrovně orchestru a určitě nejsem sám, kdo zatoužil během těch pětačtyřiceti minut po živé nahrávce, aby se ty nezapomenutelné okamžiky daly kdykoli vrátit. Dirigent podle očekávání vystavěl monument, v němž hraje v mnoha variacích prim moto úvodní melodie. Nad způsobem, jakým Pasquet dovedl všechny nástrojové skupiny k bezchybnému uchopení jejich partů, lze zůstat pouze v tichém údivu a očarování. Královéhradecká filharmonie se propracovala jako celek k nádherně znějícímu měkkému barevnému zvuku, jehož je potřeba právě v Čajkovském ještě více než jinde, a který je typický pro všechny naše nejlepší orchestry. Po doznění posledních tónů koncertu mohu konstatovat, že teď už mezi ně nepochybně patří.

Foto: Patrick Marek