PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Je obdivuhodné, jakým způsobem se Avdeeva zvládne popasovat s výzvou. Jak se bez známky únavy a s přehledem pouští do dalších a dalších taktů rozsáhlé skladby.“

„Nasvícení sálu příjemně korespondovalo s tokem hudby. Na strop byla ovšem použita točící ornamentální světla, což už možná stálo za hranou vkusného pojetí.“

„Pražské publikum bezesporu zažilo jeden ze skutečně nevšedních koncertů, který lze zařadit mezi dramaturgicky nejodvážnější a zároveň nejzajímavější z celé sezóny.“

Ve středeční podvečer patřila Smetanova síň Obecního domu orchestru FOK pod taktovkou Andreje Borejka. Orchestr doplnila skvělá klavíristka Yulianna Avdeeva. Tajuplně nazvaný koncert lákal při bližším pohledu zejména svým zaměřením na pozdně romantická a modernistická díla 20. století. Za nejpřitažlivější kousky se dají na první pohled označit Prokofjevův Druhý klavírní koncert a kompletní provedení Skrjabinovy Páté symfonie Prométheus. Tragicky příjemným objevem se však stala i Karłowiczova symfonická báseň. Velmi dobrého provedení se dočkalo také Kabeláčovo Mysterium času.

„Místo za ním krátce na to přijal klavírista a varhaník Marek Kozák, jehož jméno je obvykle spojováno s neomylnou technikou, smyslem pro gradaci, s bohatou paletou rejstříků, obrovskou muzikalitou a vnitřní pokorou k notovému zápisu.“

„Po několika vytleskáních a ovacích ve stoje ještě vtipně poukázal na délku skladby, která přesahuje půl hodiny, a jako přídavek zahrál novou verzi Chopinova Valčíku v úpravě Leopolda Godowského.“

„Závěrečná část skladby jako by pomocí cressendových a decressendových motivů smyčců s velmi jemnou dynamikou romanticky vykreslovala krásy rakouské krajiny, hor a pastvin. Je zde zřetelný odkaz na Brucknerem opěvovaného Wagnera, ale i Mozarta či Beethovena.“

Čtvrteční večer 12. ledna v sále Reduta Moravské filharmonie Olomouc, koncert s podtitulem Hledání kořenů a patriotismu v hudbě,  byl patřičně zahájen skladbou Bedřicha Smetany. Skladatelem, často nazývaným duchem země. Šlo o předehru z opery Tajemství. Orchestr, jenž byl tentokrát veden Robertem Jindrou, který je nejen hudebním ředitelem a dirigentem Opery Národního divadla v Praze, ale také hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu, navodil silnými folklorními prvky skutečně patriotickou atmosféru. V sedmiminutové introdukci zazářila zejména smyčcová sekce, konkrétně precizně zahraný cellový part a bezchybná presto hra houslí. Jednotlivá posluchačská místa byla až do posledního obsazena.

 „Široký rejstřík tónů od lahodných k posluchačsky nepříjemným, zvuky evokující bicí nástroje, vibrato, intonační skoky, v dynamickém oblouku zahrané trylky, ševelení nástroje, to vše je neslýchané a Anna v této skladbě nezapřela svého učitele – specialistu na moderní klarinetový repertoár Karla Dohnala.“

 „Daniel Wiesner patří k absolutní špičce českých komorních hráčů. Je spolehlivý, nestrhává na sebe pozornost, a přitom jeho brilantní hru vnímá posluchač jako přidanou hodnotu a rovnocenné partnerství.“

 „Určujícím a rozpoznatelným rysem Vlčkovy hry je promyšlenost každého tónu, zodpovědnost za celkové vyznění skladby, pravdivost interpretace a oddanost skladbě, autorovi.“

Jak hrají mladí interpreti, laureáti soutěží Pražského jara a Nadace Bohuslava Martinů? Klarinetistka Anna Sysová a violoncellista Vilém Vlček přesvědčili v úterý 10. ledna publikum Sukovy síně Rudolfina o tom, že minimálně s velkou erudicí a vysokým osobním vkladem.

„Cabani zasadili příběh Rusalky do protikladů současného světa a použili snad všechny zásadní artefakty, které ho charakterizují. Nevyhýbali se přitom ani vtipným konsekvencím, které operu okořenily, ani naturalistickým scénám.“

„Opera je zarámována do stylu detektivky. V lese u jezera je v průběhu předehry nalezena mrtvola muže, kterého odváží sanitka. Na závěr je stejná scéna, jen policista zatýká Rusalku.“

„Recenzované představení 11. ledna 2023 dirigovala asistentka Marka Ivanoviče, Anna Novotná Pešková, která překvapila profesionalitou a pohotovostí a dokázala dát orchestru plasticitu, hutnost a barevnost.“

Soubor opery Moravského divadla v Olomouci uvedl pohádku Antonína Dvořáka a Jaroslava Kvapila Rusalka. Premiéra byla v pátek 16. prosince 2022 a vzbudila velké diskuse. O ty se postaralo svým režijním pojetím režisérské duo Šimona a Michala Cabanů. Oproti tomu hudební nastudování dirigenta Marka Ivanoviče konvenovalo Antonínu Dvořákovi a na repríze 11. ledna 2023, která obsazením odpovídala 1. premiéře, překvapila vedením orchestru jeho asistentka, mladá dirigentka Anna Novotná Pešková. V titulní roli Rusalky se představila Barbora Řeřichová, v roli Prince Jakub Rousek a ve dvojroli Cizí kněžna a Ježibaba Alžběta Vomáčková.

„Matthias Goerne je dostatečně hlasově vybaven, přesto se však nelze zbavit dojmu, že v případě Wagnera nejde o jeho nejvlastnější obor.“

„Schmidtova symfonie se hlásí k existenci tonálních center i k principům posluchačsky vstřícné instrumentace, zvukové libosti a psychologické čitelnosti.“

„Manfred Honeck udělal vše pro to, aby na dlouho asi ojedinělé provedení skladby, v tuzemsku neznámé, zanechalo dojem na dlouhou dobu.“

Koncert dirigenta Manfreda Honecka s Českou filharmonií se třemi výjevy z Wagnerových oper a závažným symfonickým dílem bratislavského rodáka Franze Schmidta byl ve středu v pražském Rudolfinu setkáním s vrcholným i pozdním hudebním romantismem a s typickou filozofující zatěžkaností umění německého jazykového okruhu. Nebyl ani efektním virtuózním ohňostrojem, ani brilantní přehlídkou interpretačního umění, ale vážným náladovým spočinutím. Působilo tak i vystoupení barytonisty Mathiase Goerna.

„U některých skladeb (jako v tomto případě) posluchače upoutají spíše než celek jednotlivé zvukově zajímavé fragmenty, se zvědavostí očekáváme, kam se daný hudební motiv (pokud takový rozeznáme) vrtne, s až intelektuální rozkoší sledujeme zajímavý rytmus, dynamické a barevné vrstvení.“ 

„Není divu, že Smyčcový kvartet g moll, op. 10 Clauda Debussyho zapůsobil jak z jiného světa. Dílo premiérované v roce 1893 v Paříži je plné barev, emocí, zpěvnosti, poezie, ba i exotiky.“

„Klavírní kvintet f moll Césara Francka patří k nejvýmluvnějším, zvuku orchestru se přibližujícím dílům skladatele. Emocionální smršť, kterou autor při jeho tvorbě prožíval, se vepsala do výrazné expresivity skladby.“

Přední komorní soubor převážně specializovaný na soudobou hudbu FAMA Quartet vystoupil v komorním cyklu PKF – Prague Philharmonia. Vedle kompozice současného slovenského skladatele Henriho Klimenta uvedlo kvarteto v pondělí 9. ledna i díla Clauda Debussyho a Césara Francka.

„Dramaturgie vsadila na jistotu a na českou klasiku s tím, že je nutno na začátku nového roku posluchače pohladit po duši a zazněly árie z oper Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka.“

„Na závěr zazněly části z opery Petra Fialy Kráska a zvíře, která se na jevišti ještě nikdy neobjevila. “Je to první a zřejmě i poslední provedení”, skepticky pronesl autor.“

„Na Novoročním koncertě slyšelo publikum premiéru, která překvapila instrumentální barevností a impresionistickým výrazem, kterému nechyběly silné výrazové prvky. Osvěžující bylo použití kytary v orchestru, která přinášela do proudu hudby francouzský šarm.“

Novoroční koncert, uskutečněný v neděli 8. ledna v Besedním domě v Brně, měl na programu části ze známých klasických českých oper Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka. Na jeho závěr pak zazněla premiéra částí z jediné opery sbormistra Českého filharmonického sboru Brno Petra Fialy. Spolu se sborem vystoupil soubor Czech Virtuosi s dirigentem Tomášem Hanákem, sólisty byli sopranistka Pavla Vykopalová, altistka Jana Sýkorová, tenorista Tomáš Černý a barytonista Jiří Brückler. Zcela vyprodaný sál přijal vděčně dramaturgii a sólisty zahrnul nadšenými ovacemi.

„Na varhanním matiné FOK ve Smetanově síni Obecního domu vystoupila Markéta Schley Reindlová. Je vítězkou mezinárodní varhanní soutěže v belgických Bruggách, v Dudelange v Lucembursku a cenu získala také na soutěži Musashino-Tokio.“

 „Mimo bohaté koncertní činnosti působí v Plzni, kde vede kurzy pro chrámové varhaníky a v bavorském Bamberku, kde zastává místo ředitelky chrámové hudby v Erlöserkirche a tam také žije.“

 „Program matiné zvolila z německé a české hudby a provedla ho brilantně s velkým zaujetím a temperamentem.“

V cyklu varhanních matiné FOK ve Smetanově síni Obecního domu v Praze, vystoupila Markéta Schley Reindlová. Vystudovala klavír a varhany na konzervatoři v Plzni, hru na varhany na pražské AMU, následně ještě obor varhany na Hochschule für Kirchenmusik v Heidelbergu u Martina Sandera a také obor chrámová hudba. Je vítězkou mezinárodních varhanních soutěží v belgických Bruggách (2003) a v Dudelange v Lucembursku (2007). Ocenění i cenu publika získala také na soutěži Musashino-Tokio (2004). Svoji hudební činnost dělí mezi bohatou koncertní činnost, působení v Plzni, kde už 13 let vede kurzy pro chrámové varhaníky a Německo. Právě zde nejen trvale žije, ale také zastává místo ředitelky chrámové hudby, konkrétně v Erlöserkirche v bavorském Bamberku.

„Radek Baborák měl možnost dílo studovat ve spolupráci s mistrem Seiji Ozawou“.

 „Naprosto impozantně vyzněl první sólový vstup basisty Zdeňka Plecha díky jeho skvělé artikulaci německého textu i znělému a nádherně zabarvenému hlasu“.

 „Příjemným překvapením bylo precizní připravení a jistá integrace Pěveckého sboru Čerchovan“

První z tradičních pátečních abonentních koncertů Západočeského symfonického orchestru Mariánské Lázně byl věnován provedení poslední Symfonie č. 9 d moll, op. 125 „S Ódou na radost“ Ludwiga van Beethovena. K provedení byl přizván Pěvecký sbor Čerchovan z Domažlic. Pod vedením šéfdirigenta orchestru Radka Baboráka došlo k provedení, které se minimálně v lokálním měřítku dalo nazvat jako výjimečné.

„Velký obdiv patří hráčům za naprosto přesnou rytmickou souhru i v komplikovaných synkopovaných místech, kterých jsou Martinů skladby plné, a které jim dodávají onu lehkost a hravost.“

„Petr Nouzovský dokázal vytvořit natolik vřelý, a přesto znělý pianissimový tón, že mi až bylo líto, když věta skončila.“

„A když éterická pianissima působila tak, že už tišeji zahrát nejdou, oba hráči ještě ubrali.“

Pro svůj první koncert v novém roce ve středu 4. ledna se spojily Český spolek pro komorní hudbu a festival Dny Bohuslava Martinů, aby ve Dvořákově síni Rudolfina uvedly, celkem tři, komorní díla G. Mahlera, B. Martinů a O. Messiaena. Interprety nebylo existující komorní těleso, ale přední češti sólisté. Klavírista Martin Kasík, klarinetista Irvin Venyš, houslisté Milan Al-Ashab a Roman Patočka, violisté Jiří Pinkas a Karel Untermüller, a violoncellisté Petr Nouzovský a Mikael Ericsson.

„Koncert zahájila populární ouvertura k opeře G. Rossiniho Italka v Alžíru. Vyžaduje lehkost tvoření, virtuozitu ve hře smyčců, pevnou intonaci, hybná tempa, což vše dirigent dokázal s nadhledem orchestru vtisknout.“

 „Árie byla zazpívána ve frázování i plném rozsahu suverénně, s potřebnou hlasovou pohyblivostí i přirozeným výrazem. Teď běží v Jihočeském divadle půvabná inscenace Kouzelné flétny. V tak krátkém čase po sobě vidět v Českých Budějovicích live hned tři představitelky Královny noci, dvě v divadle a třetí na koncertě, to je rarita, která má sotva sobě rovna!“

 „Vstupní večer se nesl v příjemné atmosféře převážně populárního repertoáru, jemuž jsme říkali dříve vyšší populár. Takové pojetí je neobyčejně vhodné i pro získávání nového publika pro klasickou hudbu. Kdo vstoupí do této, poslechově přece jen snazší říše artificiální hudby, udělá snáze kroky ke komplikovanější tvorbě.“

Koncerty konané u příležitosti začátku nového roku se staly silnou tradicí, představující krásnou příležitost zahájit ho společensky, namnoze s celou rodinou. Nemusí být hned 1. ledna. I po tomto magickém datu nabídla Jihočeská filharmonie novoroční program – ve středu 4. ledna, v Koncertním sále kostela svaté Anny. Dlužno podotknout, že není ve volbě pozdějšího data zdaleka mezi českými symfonickými orchestry sama. Dirigoval šéfdirigent, chorvatský umělec Miran Vauputić. Koncert ozdobila sympatickým a jistým projevem mladá sopranistka Lucie Kaňková. Neváhal bych říci, že večeru dodala technicky a výrazově přesvědčivým projevem patřičný lesk.

„Svou programovou skladbou se koncert záměrně vymkl z nápodoby letité tradice novoročního koncertu vídeňských filharmoniků. Jména rodiny Straussových na letošním programu nefigurovala, nicméně i takto se zde objevily skladby přístupné širšímu okruhu posluchačů a s nimi i renomovaní sólisté – Alžběta Poláčková a Josef Moravec.“

„V předehře k poslední opeře Gioacchina Rossiniho Vilém Tell dirigent dobře odlišil charakter jednotlivých částí počínaje melodií sólového violoncella přes dramatickou bouři a uklidňující pastorale až k rychlému pochodu, v němž se výrazně uplatňují fanfáry žesťů. Dirigent tuto nástrojovou skupinu tentokrát umístil na pravou stranu pódia před obří zrcadla, což pak umocnilo i celkový vizuální dojem z této efektní kompozice.“

„I v nepříznivých akustických podmínkách se orchestru pod taktovkou svého šéfdirigenta  v Ravelově Boleru podařilo vytvořit dojem stále gradující dynamiky a udržet potřebné napětí. Skladba a její provedení byly  po zásluze oceněny mohutným aplausem.“

Již tradičně poslední den v roce připravila Plzeňská filharmonie se svým šéfdirigentem Chuheiem Iwasakim odpolední silvestrovský koncert. Podobně jako všechny předchozí se odehrával ve velkém sále Měšťanské besedy a svým programem přilákal nebývalý počet posluchačů. 

„Pro mnohé rodiny je Novoroční koncert příležitost, jak jít na kulturu společně a pro mnohé je to dokonce nezrušitelná tradice. Už to ale dávno není jen přehlídka obou řad Slovanských tanců Antonína Dvořáka, jak tomu bylo kdysi.“

„Varšavský koncert pro klavír a orchestr, jehož autorem je britský skladatel Richard Addinsell (1904 – 1977), hrál čtyřiadvacetiletý klavírista Matouš Zukal. Druhá cena loňské soutěže Pražského jara a cena Nadace Gideona Kleina pro nejlepšího českého účastníka dává jasně najevo, že je tu vycházející klavírní hvězda.“

„Dirigent Robert Kružík měl zvukovou plochu Bolera Maurice Ravela přesně dynamicky vystavěnou, postupoval velmi pomalu s neustále se zvyšujícím napětím a neomylně drženým rytmem se stále se opakujícím motivem, který občas ozvláštnily vkusně přibarvené glizy, na kterých se v závěru ”pochutnaly” trombony.“

Filharmonie Brno pořádá novoroční koncerty od svého založení v roce 1956 a od té doby vynechala jen jednou, kdy tuto tradici přerušila covidová pandemie. Pod taktovkou Roberta Kružíka zaznělo 1. ledna 2023 Italské capriccio Petra Iljiče Čajkovského, symfonická báseň Richard III. Bedřicha Smetany a Varšavský koncert pro klavír a orchestr Richarda Addinsella, který přednesl Matouš Zukal. Po přestávce slyšelo publikum Rumunský koncert György Ligetiho a večer ukončilo efektní Bolero Maurice Ravela nabité energií, která zvedla celý sál ze sedadel.

„Česká filharmonie hrála díla Manuela de Fally pod taktovkou Juanja Meny akademicky, vřele a s charakterem lehčí estrády.“

„Clara Mouritz zazářila na koncertě v provedení třech songů, který byl výběrem z Pěti černošských písní Xaviera Montsalvatgeho.“

„Ve Dvořákově síni Rudolfina podal Pablo Sáinz-Villegas oslnivý virtuózní výkon.“

Česká filharmonie zahájila nový rok slavnostním koncertem ve Dvořákově síni Rudolfina. Ve srovnání s Vídeňskými filharmoniky, jejichž Novoroční koncert patří k nejvýznamnějším společenským světovým hudebním událostem a jeho programovou doménou jsou vždy skladby slavného rodu generace Straussů, vedení našeho prvního tělesa letos nabídlo posluchačům výhradně španělskou hudbu, uvedenou bez bližší souvislosti s českou kulturou. Dramaturgicky i interpretačně byl ovšem program velkou výzvou nejen pro orchestrální hráče, ale i pro přizvané hostující umělce ze Španělska, kteří v Praze s naším prvním tělesem debutovali.

„Pro díla Esy-Pekky Salonena a Johna Adamse nalezl dirigent Santtu-Matias Rouvali s Berlínskými filharmoniky úžasný cit s vnitřní pulsací a strhujícím napětím.“

„Víkingur Ólafsson spojil často svou brilantní techniku, úhozovou i dynamickou kulturu s citem pro překvapivou vřelost a nadhled, který byl oslňující.“

„Santtu-Matias Rouvali pojal Prokofjevovo dílo s nadhledem, závažná místa vyvažoval orchestr lehkostí, pevnost uchopení díla oživily zpěvné melodie.“

Úspěšné koncerty soudobé hudby 20. a 21. století Berlínských filharmoniků na sklonku prosince nabídly posluchačům díla Sergeje Prokofjeva, Johna Adamse a Esy-Pekky Salonena. Po zážitku z jejich provedení se mnozí návštěvníci už začali těšit na druhé Bienále Berlínských filharmoniků, které se koná ve dnech 9. až 26. února 2023 v jejich domovské instituci. Vedle velkých oslav stého výročí narození skladatele Györgye Ligetiho zazní v rámci přehlídky soudobých děl pod taktovkou šéfdirigenta slavného orchestru Kirilla Petrenka i světová premiéra skladby Superorganisms Miroslava Srnky.

„Zahájil sbor v komorním obsazení spolu se třemi trubkami radostnou zvěstí.“

„Soprán Terezy Zimkové byl jásavý, pevný a zvonivý, poté zklidnilo tok hudby pevné a hutné basové sólo Tomáše Šelce.“

„Jarmila Balážová měla možnost ukázat finesy své pěvecké techniky i procítěnost přednesu niterného vztahu matky k dítěti.“

Na Vánoce nezaznělo Vánoční oratorium Johanna Sebastiana Bacha v kostele svatého Augustina v Brně v podání komorního souboru Czech Virtuosi poprvé. Naopak se tohle dílo stalo tradičním v době vánoční a soubor ho hraje vždy, spolu s Českým filharmonickým sborem Brno, vedeným tentokrát mladým druhým sbormistrem Michaelem Dvořákem. Samozřejmě ne celé. V úterý 27. prosince to byly tři první části, ke kterým si orchestr přizval sólisty. Sopránového partu se zhostila Tereza Zimková, altový part patřil Jarmile Balážové, tenoristou byl Matúš Šimko a barytonového partu se ujal Tomáš Šelc. Koncert řídil dirigent Jakub Klecker. Koncert měl slavnostní atmosféru a publikum ho vděčně přijalo, jako ostatně každoročně.

„Vedení Vídeňské státní opery přizvalo společně s režisérem k hlavní roli významného německého barytonistu a jejich volba byla šťastná. Michael Volle v hlavní roli Hanse Sachse exceloval.“

„Tradiční přístup inscenování opery propojil Keith Warner velmi citlivě s moderním pojetím.“

„V režisérově výkladu Wagnerovy opery se do popředí dostaly ideje spojené s uměleckými díly, jejich autory a interprety, stejně jak společenské vztahy a konfrontace generací.“

Po téměř padesáti letech se rozhodlo vedení Vídeňské státní opery zařadit na repertoár novou produkci opery Richarda Wagnera Mistři pěvci norimberští. Velkolepé dílo hudebně nastudoval švýcarský hudební ředitel divadla Philippe Jordan. Společně s generálním ředitelem Bogdanem Roščićem přizval k režii proslulého britského inscenátora Keitha Warnera, který ve světoznámém rakouském divadle debutoval.

„Koncert zahájily Zpěvy betlémské skladatele Jana Seidela, které složil už v roce 1943.“

„Cyklus koled Václava Mladého doprovázel Marek Paľa na varhanní pozitiv a sbor přípravného oddělení Kantilénka vedla sbormistryně Veronika Novosádová.“

„Posledním blokem slavnostního odpoledne byla skladba brněnského varhaníka Martina Jakubíčka, který hrál na varhanní pozitiv.“

Sbor dětí a mládeže Kantiléna uspořádal svůj tradiční vánoční koncert v brněnské katedrále Petra a Pavla na Boží hod, v neděli 25. prosince. Koncertní sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka byl posílen o starší přípravné oddělení Kantilénka se sbormistryní Veronikou Novosádovou. Děti zpívaly méně známé koledy a vánoční písně od autorů Jana Seidela, Václava Mladého a Martina Jakubíčka. Doprovázel komorní soubor, sestavený z mladých hudebníků, vesměs studentů, a sólisty byli mezzosopranistka Iva Táborská a barytonista Robin Červinek. Loď katedrály byla přeplněná hrdými rodiči a jako vždy měl koncert obrovský ohlas.

„Scénické zpracování Kouzelné Rybovky jako by se odehrávalo v klasickém českém betlému, jehož figurky na pódiu zázračně obživnou.“

„Hudební stránka Kouzelné Rybovky byla neméně nápaditá. Tvůrci se rozhodli tradiční Rybovu mši obohatit vložením krátkých skladeb dalších skladatelů.“

„To, že přes délku představení více než devadesát minut bez pauzy vydrželo i dětské publikum s nadšenou pozorností až do konce, je dalším znamením skvěle vydařeného díla.“

Česká mše vánoční Jakuba Jana Ryby už od nepaměti neodmyslitelně patří k tradičním českým Vánocům. Ani v letošním roce nebyla v adventním čase o oblíbené „Rybovky“ nouze, přesto se jedna z nich dokázala poněkud odchýlit od „zajetých kolejí“ ustálených provedení, a to v tom nejlepším slova smyslu. Kouzelná Rybovka z dílny Matěje Formana ve spolupráci se Symfonickým orchestrem FOK a Kühnovým smíšeným sborem zavítala už podruhé mezi pražské publikum. Původně byl projekt koncipován pro nádherné prostory kostela svatých Šimona a Judy, v letošním roce se pro ohromný úspěch z loňského roku tvůrci rozhodli Kouzelnou Rybovku uvést také ve Smetanově síni Obecního domu ve dvou termínech 21. a 22. prosince. Oba tyto koncerty zároveň podpořily nadační fond UNICEF, který pomáhá ohroženým dětem po celém světě.

„Onemocnělou sopranistku nahradila Lucie Vorlová a tenoristu Theophilus Štourač. Hlavního dirigenta sboru Petra Fialu zastoupil druhý sbormistr Michael Dvořák.“

„Gloria in Re maggiore, RV 589 Antonia Vivaldiho patří k jeho církevním skladbám. Jde o skladbu pro komorní orchestr, sbor, varhany a dva soprány.“

„Česká mše vánoční je tvořena devíti částmi s latinskými klasickými názvy až po Závěr, který velebně zakončuje české vyprávění o zázraku, který se stal v Betlémě.“

Český filharmonický sbor Brno má v cyklu abonentních koncertů pro své fanoušky samozřejmě i Vánoční koncert, který se koná v Besedním domě a má vřelou a přátelskou atmosféru. Většinou jsou i sólisty domácí zpěváci, spoluúčast komorního souboru Czech virtuosi je už pravidlem a Česká mše vánoční od Jakuba Jana Ryby rovněž nesmí chybět. Letos jí na koncertě, který se konal ve čtvrtek 22. prosince, předcházelo Gloria in Re maggiore, RV 589 Antonia Vivaldiho a na závěr nesměla chybět píseň Narodil se Kristus Pán za aktivní pěvecké účasti celého publika vestoje.

„Tiché, střídmé skladby Mortona Feldmana manipulují s nejzákladnějšími aspekty lidské existence – tlukotem srdce a dechem, plynutím času…“

„Těm, kteří znají Feldmanův obecný styl, se může zdát, že skladba Patterns in a Chromatic Field je neobvykle rušná.“

„Navzdory své délce nevyžaduje dílo mnoho snahy, abychom se jím nechali okouzlit, musíme však učinit počáteční krok a vložit svou důvěru a soustředění do Feldmanovy jedinečné citlivosti.“

Mimořádný zážitek se v předvánoční pondělí 19. prosince naskytl těm, kdo si nenechali ujít provedení skladby Patterns in a Chromatic Field newyorského avantgardisty Mortona Feldmana. Ve funkcionalistické vile Tugendhat měla kompozice brněnskou premiéru, a to v interpretaci dvou významných hudebníků a členů Ostravské bandy.

„Byl jsem překvapený, jak příjemně a kompaktně tento ansámbl i v suché akustice studia zněl. Je více než jasné, že pro interprety nebylo snadné tohoto výsledku dosáhnout.“

„David Prosek nepochybně ovládá svůj nástroj na vysoké úrovni, ale chyběl mi jasnější sólistický názor, možná i určitá sebejistota nebo jakási interpretační odvaha.“

„Irena Troupová zde uplatnila svou brilantní znalost němčiny… Čím však posluchače naprosto okouzlila, bylo provedení takzvané echo-árie Flösst, mein Heiland z Vánočního oratoria.“

Druhý komorní koncert ve Studiu 1 letošní sezóny SOČRu, který se konal v pondělí 19. prosince, byl večerem věnovaným hudbě adventní a vánoční a nesl název „Dítě nebeské, buď vítáno“ převzatý z uváděné pastorely. Interprety koncertu byli současní i bývalí členové tohoto symfonického tělesa: harfistka Lydie Härtelová, hobojista David Prosek, violoncellista Jan Keller a jako host tohoto souboru „Trigonum musicum“ i sopranistka Irena Troupová. Pestrý program koncertu pak sestával z hudby od baroka po současnost.

„Giorgi Guliashvili vládne sympatickým zvučným lyrickým tenorem, který byl publikem kvitován s nadšením.“

„Chiara Polese zpívala populární árii Toscy. Ještě to nebylo na jeviště Metropolitní opery v New Yorku, ale její výrazové nasazení a hlasová přitažlivost byly evidentní. Divino!“

„Dirigent Maurizio Agostini vedl orchestr s grácií a soubor s ním souzněl po celý večer ve všech momentech interpretace.“

Nedělní večer 18. prosince patřil v Rudolfinu Galavečeru staroslavné italské operní scény, která byla otevřena 4. listopadu 1737. Teatro San Carlo v Neapoli je nejstarší nepřetržitě provozovaná veřejná opera na světě, otevřená desítky let před milánským Teatro alla Scala či benátským divadlem Teatro La Fenice. Do Prahy přijelo pěvecké mládí, které vychovává Akademie operního zpěvu zmíněné opery, spolu s divadelním orchestrem a dirigentem Mauriziem Agostinim. Koncert byl součástí oslav výročí sta let Italského kulturního institutu v Praze a uspořádalo ho italské Ministerstvo zahraničních věcí a mezinárodní spolupráce v gesci Generálního ředitelství pro veřejnou a kulturní diplomacii ve spolupráci s Italským velvyslanectvím a Italským kulturním střediskem.

„Atraktivitu vystoupení navýšili toho večera dva mezinárodně známí zahraniční sólisté – Claudi Arimany a Boris Kraljević.“

„Už v úvodní, tajemně vypointované frázi přitáhl soubor pozornost svou harmonií šerosvitu a v průběhu díla až překvapivě vitálními proměnami tempa.“

„Kvintet Pstruh, o kterém se znalci shodli, že je to oddechové dílo, se při nasazení souboru proměnil v atraktivní vzrušivou hudbu.“

Historicky památná defenestrační síň Novoměstské radnice hostila v sobotu 17. 12. kvinteto složené převážně z mladých členů České filharmonie, s výjimkou pianistky, kteří vedle symfonické hudby pěstují také komorní obor. Název souboru koresponduje se stěžejním opusem jejich repertoáru, kterým je Das Forellen Quintett A dur Franze Schuberta. Soubor si nicméně zvolil italsky psaný název Quintetto della Trota a jeho členy jsou Markéta Vokáčová – housle, Ondřej Martinovský – viola, Jan Keller – violoncello, Adam Honzírek – kontrabas a Barbora Prokopová – klavír.

„Klavírista Éric Le Sage a varhaník Olivier Latry vytvořili netradiční duo klávesových nástrojů.“

„Umělci stejné generace provedli v dokonalé komorní spolupráci a obdivuhodné souhře originální skladby pro toto obsazení a použili také transkripce orchestrálních skladeb.“

„Závěr koncertu tvořilo temperamentní provedení Rapsodie v modrém George Gershwina.“

V cyklu FOK Světová klavírní tvorba vystoupili na společném koncertě dva renomovaní francouzští umělci klavírista Éric Le Sage a varhaník Olivier Latry. Patří ke stejné generaci a oba představují špičku současného francouzského interpretačního umění.

„Maestro Christian Thielemann modeloval svou nesmírně pestrou škálou gest velmi nuancovitě každou frázi, propojení motivů, témat a vrstev…“

„Na rozdíl od Vídeňských filharmoniků užívali orchestrální hráči v Berlíně často a intenzivně ve své technice vibrato, ale skvěle kompaktně.“

„Ve skvostné a mnohovrstevnaté architektuře znění krásně dýchaly fráze.“

V době velké návštěvnosti německé metropole, která láká zájemce z různých zemí světa na své kouzelné adventní trhy na mnohých náměstích Berlína, vystoupili ve svém domovském sále ve dnech 15. až 17. prosince 2022 Berlínští filharmonikové se sopranistkou Camillou Nylund a s Maestrem Christianem Thielemannem. Společně nastudovali Čtyři poslední písně Richarda Strausse. Světoznámý orchestr s proslulým dirigentem představili před vyprodaným sálem i operní hudbu Richarda Wagnera a Hanse Pfitznera. S publikem se rozloučili Preludiem a fugou Es dur pro varhany, BWV 552 Johanna Sebastiana Bacha, která zazněla v orchestraci Arnolda Schönberga. Interpretace skladeb byla mimořádná.

„Hlas Lucie Rozsnyó v této písni zněl, jako by zpívala v podstatě jen pro sebe, vytvářela více barvu, která se pojila s flétnou, než aby přinášela svébytnou entitu.“

„Musím uznat, že teprve v těchto písních mě Lucie Rozsnyó naplno přesvědčila, že dokáže prodat, co v ní je.“

„Skoro by se dalo říct, že na druhou polovinu přišly tři daleko sebevědomější interpretky, začaly vyprávět příběhy a okouzlovat posluchače o mnoho širší paletou barev.“

V rámci festivalu České doteky hudby se 18. prosince dopoledne uskutečnilo na Novoměstské radnici „Nedělní milostné komorní matiné“ s anglickým názvem „Love Stories“. Interpretkami koncertu bylo brněnské ISHA trio ve složení sopránu Lucie Rozsnyó, flétny Kristiny Vaculové a klavíru Sáry Medkové. Ačkoliv by se z názvu mohlo zdát, že bude program orientovaný na zahraniční autory, opak byl pravdou.

„Je to klasické a české, tak, jak to Smetana napsal, a přece je to jiné. Plné půvabu, hravosti, osvěžené vtipnými gagy a skvěle interpretovanou kouzelnou hudbou.“

„Šest párů mladých tanečníků je nejen technicky precizních, ale jsou i skvělými herci, vytvářejícími malé pantomimické etudy na dané téma.“

„Vesnici dominuje tyrkysová, kroje jsou stylizované.“

V opeře Národního divadla moravskoslezského uvedli ve čtvrtek 15. prosince inscenaci Prodané nevěsty. Tato česká operní „srdcovka“ se vrací do Ostravy po dvanácti létech. Inscenace už byla hrána v koprodukci ve slovinském národním divadle v Lublani od roku 2019 a nyní se přesunula do Ostravy. Nastudoval ji režisér Jiří Nekvasil spolu s dirigentem Markem Šedivým, scénografem Danielem Dvořákem, v kostýmech Sylvy Zimula Hanákové. Choreografie se ujal Lukas Zuschlag, za pohybové spolupráce Jany Tomsové a gagmana Števa Capka, sbormistrem byl Jurij Galatenko. V budově Divadla Antonína Dvořáka vyznělo dílo klasicky, přesto překvapilo svěžestí, humorem a půvabem. Mařenkou byla Veronika Rovná, Jeníkem Martin Šrejma, Kecalem Martin Gurbaľ, Vaškem Václav Čížek, principálem Václav Morys.

„Hudebníci kombinovali původní, staré melodie a celky a vytvářeli tím nové kompozice.“

„Soubor zaujal především vyvážeností jak zvuku, tak barvy a lehkostí a měkkostí tónu, který tvoří všichni pěvci přirozeně a jednotně.“

„Nejznámější je zřejmě Mateo Flecha starší (nazývaný El Viejo), který působil na dvoře Rudolfa II. a jeho Ensaladas vyšly u pražského tiskaře.“

Abonentní cyklus koncertů staré hudby, které uvádí Barbara Maria Willi v Konventu Milosrdných bratří, je oproti jiným koncipovaný na celé roky. Proto v čase adventním, 14. prosince, se konal koncert poslední. Představili se tu čtyři mladí pěvci ze Španělska, sopranistka, altista, tenorista a basista, kteří jako soubor Cantoría bavili publikum půvabnými skladbami renesanční vokální polyfonie ze své rodné země.

„Krčkova symfonie je ukotvena konvenčněji, ale zachycuje a vyjadřuje svůj vlastní svět, dostatečně odpoutaný od jinde a jindy slyšeného.“

„Leonidas Kavakos se ujal Martinů bezchybně, s nadhledem a s chutí, pevným tónem, který je nezbytný.“

„Hrůša řídil zrale, jako velká autorita, ale zůstává v něm nadále i kus kluka.“

Prosincový návrat Jakuba Hrůši před Českou filharmonii byl svátkem. Koncertní program sestavený z děl tří českých autorů měl světové parametry. Janáčkova Sinfonietta dostala neslýchanou porci energie, Druhý houslový koncert Bohuslava Martinů velkolepost. A k tomu zazněla v premiéře působivá Sedmá symfonie Jaroslava Krčka.