PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Bylo jasné, že hudebníci jsou disponováni a motivováni, aby podali ten nejlepší výkon.“

„Závažnou částí programu byl cyklus Biblických písní Antonína Dvořáka, který je jako celek slyšet málokdy. Nastudoval je a uvedl basbarytonista Adam Plachetka.“

„Sinfonietta v podání dirigenta Tomáše Hanuse a jeho orchestru Velšské národní opery dostala neobvykle silný náboj, naléhavý, jásavý a burcující.“

Vystoupení Velšské národní opery na festivalu Janáček Brno 2022 patřilo k těm, od kterých se očekával výjimečný zážitek. Přivezli zajímavou dramaturgii, kde lákal především Antonín Dvořák, jehož Biblické písně zpíval Adam Plachetka, a nechyběl ani Leoš Janáček a jeho Sinfonietta. Koncert, který se odehrál na výročí sametové revoluce, ve čtvrtek 17. listopadu v Janáčkově divadle, dirigoval brněnský rodák Tomáš Hanus, který se po létech práce v zahraničí zase měl možnost ukázat v Brně. A byl to bez nadsázky návrat triumfální.

„Adam Václav Michna z Otradovic byl v Čechách postupně zapomenut, přesto všichni známe jeho ukolébavku ‚Chtíc, aby spal‘, která téměř zlidověla.“

„Deset pěvců zaručilo plný zvuk a barevnost provedení a upoutalo přesností intonace i rytmu, zejména při proplétání jednotlivých hlasů.“

„V první polovině koncertu zaznělo ze sbírky Sacra et litaniae nejrozsáhlejší dílo Missa pro defunctis. Po přestávce následovala Missa I.“

Cyklus koncertů staré hudby pod názvem Bacha na Mozarta v Brně pravidelně realizuje soubor Czech Ensemble Baroque. Pod vedením dirigenta Romana Válka seznamují místní publikum s klasickými díly především barokních autorů. Letos už je to jedenáctá sezóna a za tu dobu si soubor získal své stálé posluchače. Ve středu 16. listopadu se konal koncert v katedrále na Petrově a byl věnován představiteli raného českého baroka, Adamu Václavu Michnovi z Otradovic.

„Sólistka poskytla písním všechny charakteristické znaky svého projevu: lahodnost, emotivnost a pečlivou deklamaci dávající slovům nejen jejich vlastní, ale i hudební smysl.“

„Dirigent vytvářel hudební obrazy plné výrazu, nálad, obsahů a průhledů k věčnosti.“

„Hudba se nekonečně dlouho vytrácela, až se nesmírně jemně vytratila do ticha.“

Koncert pro svobodu a demokracii Česká filharmonie naplnila v Rudolfinu 17. listopadu hudbou zdánlivě, na první i na druhý pohled, se sametovou revolucí nesouvisející. Nicméně skutečnost, že dirigoval Sir Simon Rattle a že zpívala Magdalena Kožená, byla zcela výjimečná, skutečně sváteční. A takové bylo i provedení Mahlerovy Deváté symfonie.

„Houslistka Viktoria Mullova má za sebou hvězdnou kariéru. Její styl hry tomu nasvědčuje, je věcná a rázná, se smyslem pro efekt.“

„Zazněla světová premiéra suity z opery Leoše Janáčka Věc Makropulos, kterou pro letošní festival vytvořil skladatel Tomáš Ille podle návrhu Tomáše Netopila.“

„Orchestr pod vedením Tomáše Netopila podal Obrázky z výstavy s impresionisticky laděnými barvami, se strašidelně napjatými pianissimy i velebnou mohutnou klenbou Velké brány kyjevské v závěru.“

Smyslem festivalu Janáček Brno 2022 je nejen ukázat, jak se v Brně hraje hudba Leoše Janáčka, ale také mít možnost slyšet, jak díla našeho skladatele interpretují zahraniční umělci. Poté, co Velké divadlo ze Ženevy předvedlo operu Káťa Kabanová, dostal v úterý 15. listopadu v Janáčkově divadle prostor její Orchestre de la Suisse Romande se samostatným programem, který dirigoval Tomáš Netopil. Vedle světové premiéry suity z Janáčkovy opery Věc Makropulos zazněl i Koncert č. 1 a moll pro housle a orchestr, op. 77 Dmitrije Dmitrijeviče Šostakoviče a Obrázky z výstavy Modesta Petroviče Musorgského.

„Ani v rychlejším tempu se neztratil jediný tón, ve variacích doslova čarovala s důrazy, frázováním, obdivuhodná je její přesnost a současně oddanost partituře.“

„Ztišené téma zahrál orchestr měkce, kolébavě, se vší schubertovskou něhou, zpěvně, s umírněnou dynamikou, o to působivěji.“

„Se samotnou hrou je pevně spjat i osobní vklad mladé klarinetistky. Vyzařuje skromnost až plachost, která však mizí s prvními zahranými tóny.“

Vystoupení klarinetistky Anny Paulové, neokázale vyzrávající ve skutečnou hudební osobnost, je ozdobou každého koncertu, na který je pozvána. Nezaváhal ani Pražský komorní orchestr, s nímž na pražském Žofíně provedla v pondělí 14. listopadu skladby Gioacchina Rossiniho a Wolfganga Amadea Mozarta. Orchestr samostatně přednesl Pátou symfonii Franze Schuberta.

„Benefiční koncerty Institutu Bohuslava Martinů se od počátku svého konání vyznačují angažováním špičkových hráčů a nejinak tomu bylo i letos.“

„Petr Nouzovský, který je právem považován za jednoho z nejlepších současných evropských cellistů, naplnil sál krásným vřelým tónem hýřícím mnoha odstíny.“

„V Burlesce Klementa Slavického se Martin Kasík blýskl svým citem pro rytmizaci a pedalizaci, fráze zněly jak vzedmuté vlny zvolna mizející v moři.“

Nedávno objevená Romance pro housle a klavír Bohuslava Martinů zazněla na benefičním koncertě Institutu Bohuslava Martinů 8. listopadu v pražském Profesním domě. Violoncellista Petr Nouzovský a klavírista Martin Kasík zahráli kromě ní i další díla Martinů a skladby Klementa Slavického a Roberta Schumanna.

„Celý večer byl plný překvapení – ať už se jednalo o uvedení méně hraných písňových cyklů, příchody sólistů v průběhu zpěvu jejich kolegů, nebo měnící se osvětlení podle znějící hudby.“

„Irena Troupová dokázala osobitým způsobem pracovat s dynamikou a propojováním tónů v průběhu frází i na jejich koncích.“

„Posluchači závěr ocenili nadšeným potleskem s výkřiky.“

Koncert svým provedením neobyčejně pestrý a dramaturgicky nápaditě sestavený byl večer s názvem Pod českým nebem. Tento předposlední koncert ze sezóny 2022 Lieder Company byl věnován pěti českým skladatelům písňových cyklů, u nichž si letos připomínáme výročí – padesát let od úmrtí Karla Boleslava Jiráka a Pavla Bořkovce, osmdesát let od úmrtí Erwina Schulhoffa a sto let od narození Otmara Máchy a Ilji Hurníka. Termín koncertu byl vybrán příhodně – jen několik dní před Dnem boje za svobodu a demokracii, právě mnozí z autorů se za svého života ve své tvorbě potýkali s omezeními tehdejšího režimu.

„Specifikem operních představení JAMU je, že studenti pod dohledem pedagogů připravují celou inscenaci sami.“

„V opeře Noemi Savkové se posluchači dostalo mnohem více mluveného slova podbarveného hudbou než zpěvu. To ovšem není kritika, naopak, výsledek působí velmi osvěžujícím dojmem.“

„Markétě Brothánkové se daří k tématu přistoupit způsobem, který nutí k zamyšlení a někdy i k pocitu zahanbení.“

Stalo se už zvykem, že Komorní opera Hudební fakulty JAMU kromě inscenací tradičních děl dává příležitost uvést na jeviště univerzitního Divadla na Orlí tituly také studentům a absolventům školy. Je tomu tak i letos, kdy mají diváci v rámci festivalu Janáček Brno možnost zhlédnout dvě krátké opery z pera Noemi Savkové a Markéty Brothánkové. Představení už za sebou mají premiéry, které se konaly 10. a 12. listopadu, až do středy 16. listopadu je možné navštívit reprízy v různých alternacích. Tato recenze se týká druhé premiéry.

„Některé momenty příběhu ve svém současném divadelním pojetí, vyhýbajícím se romantismu a až na výjimky i realismu, aranžovala Tatjana Gürbaca nápaditě a působivě, ale jiné podpořila odtažitou poetikou.“

„Corinne Winters zpívá a hraje Janáčkovu hrdinku Káťu jako velmi mladou moderní ženu. Působí v roli nesmírně přirozeně.“

„Tomáš Netopil podpořil vroucnost a láskyplnou citovost i dramatické nárazy, vedl těleso náruživě a neúnavně, ve velkoryse krásném spektru tempových a výrazových odstínů.“

Ženevské Velké divadlo bylo v neděli hostem festivalu Janáček Brno. Soubor přivezl čerstvou inscenaci Káti Kabanové, kterou s ním v minulých týdnech společně s režisérkou Tatjanou Gürbacou připravil a v nedávných dnech šestkrát uvedl dirigent Tomáš Netopil. Hvězdou večera v Janáčkově divadle byla v titulní roli americká sopranistka Corinne Winters. Káťu zpívala už v létě na Salcburském festivalu a na jaře v Ženevě předtím ztvárnila Jenůfu. Působila pokaždé mladistvě, zaujatě a nestrojeně.

„V kombinaci s mistrovskou pedalizací, dechberoucí úhozovou barevností a naprosto dokonalými ozdobami se posluchač ocitá v klavírní extázi.“

„Beethovena i Brahmse Sokolov neinterpretuje, ale tvoří. Osobně jsem měl dojem, že hudba vznikala tady a teď.“

„Sokolov dokáže vyvolat dojem, že hraje jen pro vás. Ostatní posluchači v sále mizí a jste jen vy dva a klavír.“

Závěrečný koncert Festivalu Rudolfa Firkušného, který pořádá Pražské jaro a v případě tohoto večera i Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK v rámci cyklu Světová klavírní tvorba FOK​, patřil ruskému pianistovi Grigoriji Sokolovovi. Ten je proslulý svou bezchybností a dechberoucím hudebním projevem. Nejinak tomu bylo na recitálu ve vyprodaném pražském Rudolfinu v sobotu 12. listopadu.

„Interpretácia sa stáva zážitkom, v ktorom má každý tón, každé gesto svoje presné miesto a význam.“

„Tereza Horáková je v oblasti súčasnej hudby známym ‚pojmom‘; napriek svojmu mladému veku je medzi autormi vyhľadávanou interpretkou.“

„Hudba akoby ustupovala Skácelovmu majstrovstvu.“

Huslistka Tereza Horáková usporiadala v stredu 9. novembra koncert s názvom „Na dně každé písně…“ venovaný stému výročiu narodenia básnika Jana Skácela. Citlivo vystavaný literárno-hudobný večer tak patril jeho básňam a komorným dielam skladateľov, ktorí sú autorke projektu blízki: Ondřeje Štochla, Jiřího Slabihoudka, Valentyna Sylvestrova a Pavla Zemka Nováka.

„Naprosto uvěřitelně, na dřeň prožitě, v průsečíku realismu a divadelní stylizace, bez náznaku koncertních klišé.“

„Výsledkem bylo provedení díla neslýchaně poutavým způsobem, vzorovým, nedostižným.“

„V případě obou pěvců i pianisty komplexní umělecký výkon, který momentálně nemá v tomto díle konkurenci.“

Mimořádně intenzivní hodina, která zůstane v paměti na hodně dlouho, asi navždy… S takovým pocitem se neodchází z koncertu zdaleka pokaždé. Zážitek ze sobotního brněnského recitálu tenoristy Nickyho Spence, klavíristy Julia Drakea a mezzosopranistky Václavy Krejčí Houskové takovou sílu měl. Především díky téměř až poloscénickému ztvárnění Janáčkova Zápisníku zmizelého, stejnou měrou skvělého pěvecky i pianisticky.

„Pokud bych měla vyzdvihnout jednu věc, byla by to oddanost interpretovanému dílu.“

„Úsporná gesta Pavla Šnajdra i soustředěné výkony Doubravky Součkové a Miroslava Beinhauera daly vyniknout skladbám jako celku.“

„Závěr koncertu se nedá nazvat jinak než strhující a celý večer byl ukázkou výborné dramaturgie i skvělých interpretačních výkonů.“

V pátek 11. 11. se v Mozartově sále divadla Reduta konal v rámci festivalu Janáček Brno koncert souboru Brno Contemporary Orchestra. Na programu byly čtyři skladby – Slunce Inků Edisona Denisova, Capriccio Leoše Janáčka, Concordanza Sofie Asgatovny Gubajduliny a Koncert pro klavír a dechové nástroje Igora Stravinského. Výborná dramaturgie, skvělý zážitek.

„Špidlenův nástroj ve Šporclových rukou zní krásně a orchestr v čele s Tomášem Braunerem se těší výborné formě.“

„Těžko se však odhaduje, jestli si alespoň někteří posluchači z koncertu odnesli v paměti místo, o kterém by mohli prohlásit: To je přeci Kubelík!“

„Čas se opět uvedl v chod díky návratu energie a pohybu na scénu v symfonii Bohuslava Martinů.“

Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK uspořádal ve středu a ve čtvrtek koncerty sestavené z hudby tria českých autorů. Vlajkovou lodí programu se stal Pavlem Šporclem nedávno nahraný a vydaný a tentokrát novodobě naživo premiérovaný První houslový koncert Jana Kubelíka. V průběhu večera zaznělo také několik Legend Antonína Dvořáka a Čtvrtá symfonie Bohuslava Martinů. To vše pod taktovkou Tomáše Braunera. Koncert se těšil jako tradičně poměrně vysoké návštěvnosti. Milovníci starších klasiků si na své tentokrát nepřišli, program byl však sestavený zajímavě a nevšedně.

„Vámos spojením obou příběhů vnesl do původní infantilní pohádky hlubší význam a symboliku.“

„Po stránce baletního umění je nová ostravská inscenace Louskáček – Vánoční koleda především pestrou přehlídkou dobře zvládnutých rolí a roliček.“

„Za vším je znát tvůrčí a pohádková atmosféra, která se přetavila do sympatických výkonů a kolektivního projevu radostné pohody.“

Jeden z nejoblíbenějších titulů klasického baletu Louskáček se vrátil do Národního divadla moravskoslezského – tentokrát v novodobém ztvárnění z roku 1988. Nastudování připravil choreograf a autor úpravy Youri Vámos a vše nasvědčuje tomu, že šťastná hvězda tohoto baletního kusu jen tak neuhasne. Premiéra baletu Louskáček – Vánoční koleda na motivy povídky Charlese Dickense a pohádky E. T. A. Hoffmanna se uskutečnila ve čtvrtek 10. listopadu. V hlavních úlohách se představili Lukas Zuschlag, Shino Sakurado, Takafumi Tamagawa, Rei Masatomi, Laura Moreno Gasulla a další. Orchestr Národního divadla moravskoslezského řídil dirigent Adam Sedlický.

„Kritik Ivan Žáček se dnes o tomto díle vyjádřil jako o jednom z těch konvenčnějších a méně vynalézavých.“

„Koncert mě zatím ani v tklivějších místech (například odtahy na malých sekundách ve druhé větě) nedokázal emocionálně příliš rozpohybovat.“

„Kromě toho je ale i jakýsi poutavý divadelní prvek na Ardaševově pružné, mefistovské virtuozitě v kombinaci s mírem a dobrými mravy, se kterými se pohybuje po podiu.“

Je tradicí, že na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného každý rok jeden recitál ze čtyř náleží tuzemskému klavíristovi. Na letošní, desátý ročník festivalu byl po sedmi letech znovu pozván Igor Ardašev, který ve Dvořákově síni pražského Rudolfina přednesl program složený z děl ruských skladatelů a vídeňských klasiků, přičemž hlavním lákadlem byla nepříliš hraná Čajkovského Velká sonáta G dur.

„Vinnickaja vládne bezchybnou technikou, ktorá jej umožnila suverénne sa pohybovať aj vo veľmi rozmanitom programe.“

„V niektorých momentoch akoby sa zdráhala s poslucháčmi zdieľať všetko hneď a bezprostredne.“

„Vinnickaja má podľa mňa neobyčajný cit pre kontrasty.“

„Lvice klavíru“ – i takový titul si od kritiky vysloužila vítězka Soutěže královny Alžběty, klavíristka Anna Vinnickaja. Jedinečná umělkyně zavítala v rámci Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného do Prahy, s recitálem z děl Césara Francka, Alexandra Skrjabina, Fryderyka Chopina a Maurice Ravela.

„Obrovský náboj, který se Chuheiovi Iwasakimu povedlo přenést na hráče orchestru, přesně vystihl Mendelssohnovo tempové označení Allegro di molto.“

„V technicky obtížném, ale harmonicky a hlavně rytmicky nápaditém díle se Hana Hložková osvědčila jako vynikající hráčka.“

„Hudebně vřelá Pohádka Josefa Suka v podání orchestru Plzeňské filharmonie každého posluchače zahřála u srdce.“

Přestože jsem na posledním abonentním koncertě řady Platina zahlédl několik dětí, program večera byl určen především pro dospělé. Mimochodem děti si v tomto měsíci svůj program abonentní řady Duha už užily. Nový šéfdirigent Plzeňské filharmonie Chuhei Iwasaki prosazuje uvádění děl, která na pódiích u nás zaznívají zřídka, a tak vedle obligátních „pohádkových“ děl Mendelssohna a Suka zaznělo Concertino pro housle a malý orchestr, op. 78 Karla Boleslava Jiráka.

„V rámci festivalu Janáček Brno se představení odehrálo v místním divadle Reduta dokonce ve dvou večerech.“

„Koláž byla postavena na dopisech, které Olga psala otci z cesty do Petrohradu. Dopisy prosté i jímavé, plné optimismu. A to i přesto, že měla slabé srdce a že tyfus byl proto pro ni fatální.“

„Druhá polovina představení patřila zcela hudbě Leoše Janáčka, především opeře Její pastorkyňa, o které už Olga věděla, že v divadle neuslyší.“

Konzervatoř Brno vděčí za svůj vznik právě Leoši Janáčkovi. Kdyby viděl dnes, kolik studentů zde studuje a s jakými výsledky, měl by jistě radost. A ještě větší radost by měl, kdyby viděl, jaké půvabné pásmo si na jeho počest připravili na festival Janáček Brno. A to pod titulem Plačící fontána, který si vypůjčili z jeho sbírky Hradčanské písničky. Představení provedli dvakrát, v neděli 6. a v úterý 8. listopadu v divadle Reduta.

„Calixto Bieito se v operním světě uvedl jako kontroverzní tvůrce, schopný přinést na jeviště jakékoli šokující scény. Kdo čekal, že bude šokovat i zde, byl zklamán.“

„Jaroslav Kyzlink dal Janáčkově hudbě razantnost i něhu, jímavé pasáže byly klenuté a sladká piana se chvěla v prostoru.“

„Brněnské obecenstvo bylo nadšené a aplaudovalo vestoje, včetně anglicky mluvících diváků, jejichž počet byl nepřehlédnutelný.“

Druhá z přehlídky operních titulů Leoše Janáčka na letošním Festivalu Janáček Brno byla Káťa Kabanová. Intimní a dojemný příběh Bouře z pera Alexandra Ostrovského zkomponoval Leoš Janáček a světová premiéra se odehrála v Brně v listopadu roku 1921. Od té doby prošla Káťa Kabanová mnoha světovými scénami. Pražská opera Národního divadla v Praze uvedla její poslední premiéru 28. ledna roku 2022, aby ji 9. listopadu předvedla na brněnském Festivalu Janáček.

„Hana Kubisová rozezněla housle temnějším, vemlouvavým, vznosným zvukem, který v průběhu věty mířil k bolesti i vrcholil v dramatičnosti.“

„Dokonalé jištění rytmu, zajímavě odsekávané akordy či bravurní běhy Slávky Vernerové byly ozdobou provedení, aniž by na sebe strhávaly přehnanou pozornost.“

„Nádherná vokalíza byla v podání všech tří muzikantů křehká, s pečlivou souhrou, skvěle fungujícími pauzami a postupně budovaným napětím.“

Skladby Césara Francka, Oliviera Messiaena a Felixe Mendelssohna-Bartholdyho byly na programu třetího večera komorního cyklu PKF – Prague Philharmonia. V Profesním domě Matematicko-fyzikální fakulty je v pondělí 7. listopadu zahrálo Trio Concertante, které v současnosti tvoří houslistka Hana J. Kubisová, violoncellista Teodor Brcko a klavíristka Slávka Vernerová. Dramaturgicky zajímavě postavený program přinesl i jednu zřídka hranou skladbu.

„Do Waldsassenu byl k budování svatostánku povolán renomovaný pražský stavitel Abraham Leuthner.“

„Zaplněná parkoviště v okolí baziliky svědčila o tom, že Velký podzimní koncert vzbudil velká očekávání.“

„Koncert ve Waldsassenu, jehož slavnostní náladu ukončil v Čechách odlitý zvon, snad nejlépe symbolizoval jedinečnost a sílu umění, při němž podali ruce čeští a němečtí umělci.“

Zatímco Cheb byl od počátku pokládán za významné obchodní centrum Chebska, za jeho duchovní protipól byl vždy považován nedaleký klášter Waldsassen. Po mnoha peripetiích, jimiž prošel v době svého dlouhého, bezmála tisíc let trvajícího vývoje, se jeho část – nynější farní kostel Nanebevzetí Panny Marie a Jana Evangelisty – stává dějištěm pravidelných koncertů, z nichž zejména varhanní recitály využívají tamější vzácné nástroje. Dne 6. listopadu se v této bazilice uskutečnil společný koncert českých a německých umělců.

„Kvarteto bylo založeno v roce 2002 a jeho jméno schválila dcera Pavla Haase Olga Smrčková-Haasová.“

„První housle hraje žena, Veronika Jarůšková, a je zřetelné, že právě její energie je ta vůdčí a že je to právě ona, která dává souboru duši.“

„Hrají-li všechny nástroje společně, vychází jim nádherný souzvuk, vyvážený a vyrovnaný. Samozřejmě k tomu přistupuje ještě dokonalá souhra jak technická, tak dynamická.“

Festival Janáček Brno 2022 nabral na otáčkách a nezastavil ho ani víkend. V neděli 6. listopadu v 15 hodin odpoledne se sešli hudbymilovní návštěvníci festivalu v rudě zářícím Mozartově sále v divadle Reduta, aby se zde potkali s Pavel Haas Quartetem. I když se tato odpolední doba spíš hodí pro poobědové lenošení, sál byl plný posluchačů, kteří s napětím očekávali slavné kvarteto.

„Hlavní kouzlo jeho návštěvník objeví v duchovním potenciálu, který funguje jako živá voda, jako nesmírně důležitá součást duševní hygieny a duchovního rozměru života dnešního člověka.“

„Sbližování s byzantskou hudbou neprobíhá ovšem jen v koncertních sálech a sakrálních prostorech, už 27. srpna se v prostorách HAMU konal festivalový celodenní workshop.“

„V průběhu celého září a října byla v kostele svatého Vavřince pod Petřínem možnost zhlédnout také výstavu tradičních rumunských bohoslužebných oděvů.“

„První a (stále) jediný festival“ pravoslavné hudby Archaion Kallos i letos posluchačům otevřel možnost ponoření se do sebe, jako vždy v příhodném podzimním čase. Interpreti z domácí i zahraniční scény se znovu spojili v myšlence oživit „starobylou krásu“ a v zajímavé dramaturgii propojovali východní hudební tradici se západní.

„Vrcholné Janáčkovo dílo zahrál orchestr velmi dobře, melancholicky a s dramatickým espritem.“

„Eklektický Rubinsteinův styl vyzněl v Kasíkově interpretaci poeticky, s větším akcentem na lyričnost.“

„Symfonický orchestr Českého rozhlasu provedl Čajkovského symfonii v dobré interpretaci.“

Ve Dvořákově síni Rudolfina v Praze představil v pondělí šéfdirigent Janáčkovy opery Národního divadla v Brně Marko Ivanović se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu svůj soustředěný přístup k dílům Leoše Janáčka, Antona Rubinsteina a Petra Iljiče Čajkovského. Ze sólistů byl k programu přizván renomovaný klavírista Martin Kasík.

„Na festivalu zazněla verze s komorním orchestrem, v instrumentaci Miloše Štědroně a Miloše Orsona Štědroně a hrál Brno Contemporary Orchestra.“

„Tenorového partu se zhostil Jaroslav Březina, vyprávěl příběh vesnického chlapce lehce, šetřil hlas, měkce našlapoval a roli dokresloval psychologicky zdařilou mimikou.“

„Vystoupení Ivy Bittové bylo velmi originální a přirozené, i když part spíš parlandovala, byla autentická.“

Festival Janáček Brno představil novou verzi Janáčkova Zápisníku zmizelého. Kompozici premiérovanou před sto a jedním rokem obdařili orchestrací Miloš Štědroň a Miloš Orson Štědroň. Interpretace se zhostil Brno Contemporary Orchestra s Pavlem Šnajdrem, zpěváky Jaroslavem Březinou a Ivou Bittovou a „chórem“, který tvořily Iva Táborská, Veronika Slavíčková a Tereza Krejčí.

„Sopranistka nabídla krásně modulovaný a lehce plynoucí hlas, zralé umění belcanta, přirozené komediální i tragické herectví a skromnou a usměvavou přítomnost na pódiu.“

„Poklonu si zaslouží oba pěvci i s organizátorkou večera. Třemi výstupy z oper Iaina Bella obohatili obvyklý průběh a rozměr operního galakoncertu zajímavě a příjemně, téměř bezprecedentně.“

„Stejně jako Diana Damrau, umí i Petr Nekoranec na koncertě výrazně pracovat s přítomností na pódiu a s potřebným naznačením hereckého výrazu patřícího k právě zpívané roli.“

Společný recitál, který měli v úterý v pražském Obecním domě sopranistka Diana Damrau a tenorista Petr Nekoranec, nabídl špičkové pěvecké umění, vděčný program, výborný orchestrální doprovod a milý kontakt mezi pódiem a hledištěm. Obvyklou sestavu klasických operních árií a duetů, tentokrát výhradně od Donizettiho a Belliniho, tedy z repertoáru italského belcanta, výrazně a jedinečně obohatila tři velká hudební čísla mající původ v současné tvorbě. Autorem byl Brit Iain Bell a prezentovanými díly tři jeho moderní operní tituly, ve kterých se oba sólisté v posledních letech objevili už i v divadlech.

„Největší vklad dirigenta Roberta Kružíka tkvěl ve zdůraznění slavnostních odstínů Mozartovy symfonie a v pečlivém propracování jednotlivých temp.“

„Dramaturgickou lahůdku z pera Ilji Hurníka posluchači rovněž právem ocenili s nadšením, tyhle věcičky by se vskutku měly hrát daleko častěji!“

„Usmívají se nakonec všichni – on v kratičkých pauzách, členové orchestru a reálný dirigent po celou dobu.“

Komorní filharmonii Pardubice se podařil další skvělý dramaturgický tah. Pro své listopadové abonentní koncerty přizvala ke spolupráci německého trumpetistu Reinholda Friedricha a požádala ho o provedení dvou děl, která patří k základním kamenům trubkového repertoáru. Oba tituly byly během večera nazvaného „Trubka světově“ odehrány za necelou půlhodinku, avšak posluchač v Sukově síni Domu hudby mohl nabýt dojmu, že s věhlasným sólistou strávil mnohem delší čas. Reinhold Friedrich totiž disponuje hned několika vlastnostmi, jimiž si dokáže podmanit publikum. V orchestřišti působí naprosto suverénně, dokonale na něm ovládne veškeré dění, a ještě mu zbyde čas na komunikaci s hledištěm.

„Inonu Barnatanovi kreativní myšlení naopak nedělá vůbec problém.“

„Barnatan nemusel hledat lehkost, jeho hra působila hravě a neotřele, jako by tančila na vlnách radosti, důvěry a vlídného zájmu.“

„Brzy jsem se přistihl, že moje mysl odmítá řešit detaily, ale soustředí se na celkovou dramaturgii a její smysl.

Inon Barnatan se postaral o senzaci v Ostravě. Jeden z nejzásadnějších pianistů své generace vystoupil v rámci prestižního klavírního cyklu Janáčkovy filharmonie. Barnatan přivezl do Slezska svou Suitu cestovatele časem. Spektakulární výlet fascinující minulostí i současností evropské hudby v druhé půli večera americký pianista ozdobil monumentálními Variacemi a fugou na Händelovo téma Johannesa Brahmse.

„V prvním obsazení na sebe výrazně upozornily obě klíčové sopranistky v rolích Královny noci a Paminy – Bronislava Smržová a Markéta Klaudová.“

„Musím pochválit Sbor opery Jihočeského divadla se sbormistrem Martinem Veselým. Jeho vstupy působily v homogenitě zvuku a pevnosti intonace profesionálním dojmem.“

„Věková proporce publika obou premiér byla až zázračně vyvážená. Toto je ovšem událostí roku!“

Divadelní sezónu Jihočeského divadla v Českých Budějovicích zahájila Mozartova poslední opera – Kouzelná flétna, v sále DK Metropol. Premiéra se uskutečnila 4. listopadu, druhá premiéra následovala dne 5. listopadu. V hudebním nastudování šéfdirigenta Davida Švece, v režii Petra Haška, šéfa Malého divadla, což je v Českých Budějovicích součást Jihočeského divadla. Scénu a kostýmy navrhli Ján Tereba a Anna Scheffel Brotánková, důležitý světelný design realizoval Karel Šimek. Nutno hned v úvodu akcentovat, že byla zvolena verze v českém jazyce, tedy překladu z německého originálu Schikanederova libreta. Zpěvní texty obstaral v operním žánru zkušený Vojtěch Spurný, překlad prózy dvojice Petr Hašek a David Košťák. Je obdivuhodné, že se inscenátorům podařilo obsadit dvojmo nejen pěvecky velmi náročné role (výškově vypjatá Královna noci a naopak extrémně hluboko polohově posazený Sarastro), ale alternují se všechny partie. Očividně se očekává od inscenace návštěvnicky mnoho, vidím ji na programu divadla nejen na Silvestra, ale i na Nový rok.