„Soubor se vyznačuje neotřelostí a invencí, kterou prokazuje i v realizaci vlastního cyklu Vox imaginis v Moravské galerii, na kterém propojuje hudbu, poezii i percepci výtvarného umění.“

„Nástroje kvarteta jsou barevně i dynamicky vyrovnané a sladěné a tvoří kompaktní celek, který má svoji charakteristickou barvu.“

„Zazněla skladba pro kvartetní soubory ikonická, Smyčcový kvartet č. 2 „Listy důvěrné“ Leoše Janáčka. Poslední dílo autora, který nikdy nepřestal být mladý a zamilovaný a svoji dravou vášnivost vtělil právě do této skladby.“

Spolek přátel hudby připravuje pro příznivce komorní hudby koncertní sezónu již 25 let. Stejně tak dlouho hrají hudebníci Štěpán Graffe, Lukáš Bednařík, Leoš Černý a Michal Hreňo v uskupení, které si říká Graffovo kvarteto. Tohle výročí oslavili koncertem v úterý 25. dubna v Besedním domě a posluchačům zahráli skladby Antona Weberna Pomalá věta pro smyčcové kvarteto, Kvintet A dur „Pstruh“ pro klavír, housle, violu, violoncello a kontrabas Franze Schuberta a na závěr Smyčcový kvartet č. 2 „Listy důvěrné“ Leoše Janáčka. Předvedli svoje interpretační umění a obecenstvo je odměnilo dlouhotrvajícím potleskem.

Kvartetní tradice má v Brně dlouhé trvání, působí zde stále Janáčkovo kvarteto, Moravské kvarteto, svého času zde hrálo Kvarteto města Brna či Kynclovo kvarteto. Proto vznik dalšího nového kvarteta v roce 1997 nikoho nepřekvapil. A protože v té době bylo běžné, že se soubory jmenovaly podle svého primária, logicky padla volba na název Graffovo kvarteto. V roce 1997 ještě zakladatelé kvarteta studovali na brněnské konzervatoři u primária Janáčkova kvarteta Miloše Vacka a členy byli vedle Štěpána Graffeho a Lukáše Bednaříka ještě Lukáš Cybulski a Jaroslav Havel, změna nastala v roce 2002, kdy nastoupil violoncellista Michal Hreňo a od roku 2022 hraje s kvartetem violista Leoš Černý.

Soubor získal za dobu své existence řadu ocenění na mezinárodních soutěžích, pořídil mnoho nahrávek a premiéroval řadu soudobých skladeb. Vyznačuje se neotřelostí a invencí, kterou prokazuje i v realizaci vlastního cyklu Vox imaginis v Moravské galerii, na kterém propojuje hudbu, poezii i percepci výtvarného umění. Za dobu své existence si získal soubor mnoho vděčných posluchačů, kteří přišli i na tento narozeninový koncert. Srdečná atmosféra panovala od počátku a v průběhu večera se umocňovala.

Večer zahájila skladba Antona Weberna s názvem Pomalá věta pro smyčcové kvarteto. Je to skladba mladého, tehdy zamilovaného autora, která překypuje romantickou emocí a v ničem nepřipomíná atonální skladby skladatele druhé vídeňské školy. Klidnou a vyrovnanou melodii přednášejí první housle, kterým odpovídá viola v dialogu a ostatní dva nástroje vytvářejí vyrovnaný a pohodový kolorit. Kvarteto se zde představilo jako barevně vyrovnaný soubor, kterému vládnou první housle s temnějším témbrem a jasnou zvukovou špičkou. Primárius hraje překvapivě na nové housle, z roku 2022, které pocházejí z dílny Davida Pötzela z Karlových Varů.

Následoval Kvintet A dur op. 114, D 667 „Pstruh“ pro klavír, housle, violu, violoncello a kontrabas Franze Schuberta, známý jako „Forellenkquintett“. Smyčcové kvarteto posílil perlivý a zvonivý zvuk klavíru Jana Jiraského, a hutný kontrabas Miloslava Jelínka. Pětivětá skladba, která obsahuje gejzír krásné hudby, ve které se mají možnost se profilovat všechny nástroje, je přehlídkou mistrovství mladého nadšeného skladatele. Ústředním tématem je Schubertova již dřívější píseň „Pstruh“, kterou složil Schubert na slova Christiana Daniela Schubarta, jejíž téma se prolíná větami a je základem pro následné variace. První větu Allegro vivace zahajuje rozložený akord, který prostupuje celou skladbu, druhá věta Andante je zpěvná, třetí věta Scherzo. Presto přináší úderný motiv, který se promění v něžnou melodii a čtvrtá věta Tema con variazone, přináší stěžejní variace a Andantino. Je to stěžejní část, kterou zahajuje v houslích hlavní téma, veselé a vtipné, které postupně přebírají ostatní nástroje, které se proplétají, stejně jako hejna ryb v řece. Poslední, pátá část Finale. Allegro giusto, je rozdováděná a bezstarostná, nástroje perlí a prolínají se, aby ukončily skladbu ve společném dovádění. Nástroje se potkávají v tématech, které se rovněž prolínají, a ve variacích ve čtvrté větě a vytvářejí tryskající barevnou kompozici. Nástroje kvarteta jsou barevně i dynamicky vyrovnané a sladěné a tvoří kompaktní celek, který má svoji charakteristickou barvu. Klavír do tohoto celku zapadal právě svojí odlišností a perlivým zvukem, kontrabas zase naopak vytvářel skladbě hutné pozadí, ale i pro něho se zde našla sólová linka ve variacích. Hudebníci hráli s nadšením a s uvolněným, radostným výrazem. Primárius po ukončení skladby vyznal, že skladbu věnují přítomné bývalé rektorce JAMU, profesorce Aleně Veselé, která i přes svůj neuvěřitelný věk, téměř sto let, osobně přišla na koncert.

Ve druhé polovině večera zazněla skladba pro kvartetní soubory ikonická, Smyčcový kvartet č. 2 „Listy důvěrné“ Leoše Janáčka. Poslední dílo autora, který nikdy nepřestal být mladý a zamilovaný a svoji dravou vášnivost vtělil právě do této skladby. První věta Andante. Con motto. Allegro je uvozena krásným violovým vstupem, Leoš Černý ho přednášel s ušlechtilým a barevným tónem. Housle Štěpána Graffeho zněly dravě a pevně. Druhá věta Adagio. Vivace začíná dialogem violy a druhých houslí, první housle do toho vnášejí vášeň. Nástroje přinášejí do zvuku vzlet a vyváženost. Třetí větu Moderato. Adagio. Allegro uvozují první housle sladkou melodickou bolestností, závěr je pevný a naplněný rozhodností a energií. Poslední věta Allegro. Andante. Allegro je nejprve radostné a taneční, pianissima byla něžná se sladkostí v tónech a sólová viola měla měkký a svítící témbr. Vše uzavíralo euforické allegro, které vyburcovalo posluchače k nadšeným ovacím.

Foto: Jozef Makarovič