„Dynamicky promyšlená výstavba zpěvačky, prostoupená dobrou prací s vibratem, byla doplňována krásně vytáhnutými průtahy v hlasech ostatních.“

„Benátské noci, další madrigal, dal na začátku prostor zpěvákům demonstrovat dobrou technickou kontrolu svých hlasů, když velké skoky v disonantních souzvucích dokázali srozumitelně a čistě provést bez ztráty vyváženosti.“

„Madrigal Poslední léto s Juliet ukázal vysokou úroveň zručnosti textaře, který zde kombinoval italštinu s češtinou a to tak, že jednotlivé dvojjazyčné verše se rýmovaly.“

V úterý 18. dubna se v kostele Církve československé husitské v Praze 6 konal koncert Madrigalu kouzelný svět, součást Břevnovských hudebních setkání. Pěvecký soubor Ensemble Baroque Quintet se spolu s theorbou postaral o vynikající spojení raně barokní a soudobé madrigalové tvorby; zpíváni byli Claudio Monteverdi a Lukáš Hurník.

Známý a oceňovaný soubor Ensemble Baroque Quintet byl zárukou velmi kvalitního provedení hudebních děl. Je součástí Czech Ensemble Baroque a tvoří jej mladí čeští sólisté Pavla Radostová, Tereza Válková (um. vedoucí), Martin Ptáček, Jakub Kubín a Jiří Miroslav Procházka. Dále jej doplnil Přemysl Vacek na theorbu. Z hlediska hudebních epoch byl program řešen chronologicky, nejprve tedy Monteverdi. Lamento della ninfa (6. kniha madrigalů) začalo zvukově velmi čistými mužskými hlasy, které decentně podbarvovala theorba. Fráze společně barevně prodýchány dobře připravily půdu pro vstup sopránového hlasu. Zpěv tohoto partu se započal nejprve u vstupních dveří naproti improvizovanému podiu před oltářem, zpěvačka pak uličkou postupně přicházela kupředu ke zbylým umělcům. Původní kontrastní působení bylo tak proměňováno v konečné splynutí, což vytvořilo velmi poutavý efekt. Dynamicky promyšlená výstavba zpěvačky, prostoupená dobrou prací s vibratem, byla doplňována krásně vytáhnutými průtahy v hlasech ostatních.

Nyní již v kompletním pětihlase zněly skladby z Monteverdiho 4. knihy madrigalů. Jejich výběr se nesl ve znamení spíše ponurých témat, k porozumění zde velmi důležitého textu dopomohl theorbista, který před každým jedním madrigalem přečetl český překlad a to, nutno podotknout, s velmi dobrou dikcí. V tomto typu hudby, kde skladatel velmi úzce pracuje s jazykem a hudební řešení silně vychází z konkrétních úkazů, jež v textu právě se dějí, eventuální neznalost italštiny posluchači sice ubere jistý prožitkový rozměr, který se v kompozici skrývá, ovšem vynikajícím způsobem zazpívané vypracované afekty podané nám zpěváky tento nedostatek excelentně vyvažují. V madrigalu Sfogava noc le stelle zejména byla slyšet propracovaná výslovnost interpretů, kteří zároveň neopomněli samotný prostor, ve kterém se nachází a umně jej zvukem naplňovali tak, aby výsledný dojem byl vyvážený, tedy kdekoliv na pomyslné dynamické škále se pohybovali, bylo vždy jejich celkové vyznění velmi dobré a srozumitelné. V případě nástupů „nečekaných“ harmonií je také nikdy nezapomněli náležitě připravit a zdůraznit.

Cor mio, mentre vi miro dalo umělcům prostor pro práci s pauzami, která právě zde značně vynikala; zpěváci vždy nechali dozvuk v prostoru vzniknuvší přiměřeně vyznít. Prolnutí různých afektů spolu s krásně znějícími disonancemi se zračilo v A un giro sol de’begl’occhi, obdobně jako kontrasty v Si ch’io vorrei morire a skvěle vyvedená chromatická i útrpná plačtivost v Paign’e sospira, kterou však v příslušných okamžicích prosvětlovala jistá naděje. Jistou náladovou obměnou pak díl barokní končil v madrigalu Io mi son giovinetta, který přinesl určité obveselení. Četné diminuce byly vyzpívány bravurně, v prostoru však přece jen občas ne zcela vyzněly.

Druhá část večera nás přenesla o pár století vpřed, když zazněla skladba Poslední léto s Juliet žijícího českého autora Lukáše Hurníka. Autorem textu je Jan Tůma. Oba pánové byli v sále přítomni a skladatel dokonce potěšil diváky drobným uvedením této skladby, kde se jal pochválit jak soubor dílo provádějící, tak pana textaře. Přítomné pobavil i drobnými historkami z tvůrčího procesu. Stejně jako před tím, tak i nyní přečetl theorbista před každou částí text. Již v úvodu první části, Most vzdechů, se představil divákům fragment z možných vokálních efektů, kdy část zpěváků tvořila hudební tok poněkud mystickými moderními harmoniemi, které se pak kloubily se zpěvným textem, který byl často zdůrazněn paralelismy. Pan Hurník je velmi známý syntetik objemného množství všemožných prvků, takže promyšlená práce v tomto smyslu se zde divákům plně vyjevila. Občasný cílený bipolarismus byl slyšitelný nejprůzračněji ve střídání disonantních a konsonantních pasáží.

Tanec s harlekýny (druhý madrigal z cyklu) přinesl další zajímavé prvky. Jednak zde byly rozpoznatelné jisté odkazy na Commedii dell’arte, zejména však zaujala italština, která se zde v textu střídala s češtinou. Dobře vyvedený kontrast těchto jazyků vynikal v jistém impulsivním a tanečním rytmu. Přítomno zde bylo také znatelné střídání různých afektů, jako by se sem propašoval kus Monteverdiho. Benátské noci, další madrigal, dal na začátku prostor zpěvákům demonstrovat dobrou technickou kontrolu svých hlasů, když velké skoky v disonantních souzvucích dokázali srozumitelně a čistě provést bez ztráty dynamické vyváženosti. Zahrada ticha pak Monteverdiho zas evokovala svým částečně chromatickým zpracováním, interpretováním s dobře slyšitelnou jasnou koncepční představou. Pátý madrigal, Poslední léto s Juliet, ukázal vysokou úroveň zručnosti textaře, který zde zas kombinoval italštinu s češtinou, a to tak, že jednotlivé dvojjazyčné verše se rýmovaly. Hospodsky veselý výraz přinášely návraty motivu „Číšníku, dolej“, prostoupeny zábavným „hraním“ této nálady zpěváky, kterým se tato simulace opilecké odrhovačky velmi vydařila. Subito následoval ještě krátký Epilog, kde umělci nazálním zpěvem svedli navodit pocit uvolněnosti i v závěrečných hutných harmoniích.

Po srdečném potlesku následoval ještě přídavek, madrigal Jacoba Arcadelta. Textově sice vrátil náladu do mezí spíše depresivních, výrazově však navodil spíše nádherné uvolnění, kdy zpěváci, tentokráte bez theorby, ukázali své precizní artikulační schopnosti, to především v jasném nasazováním tónů evokujícím jazýčky varhanních píšťal. Plný (bohužel však nezaplněný) sál vyjádřil potleskem své vřelé díky, neboť tento koncert zajistil posluchačům vskutku kvalitní provedení mnoha madrigalů.

Foto: Facebook / Ilja Šmíd