PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Klavírista Éric Le Sage a varhaník Olivier Latry vytvořili netradiční duo klávesových nástrojů.“

„Umělci stejné generace provedli v dokonalé komorní spolupráci a obdivuhodné souhře originální skladby pro toto obsazení a použili také transkripce orchestrálních skladeb.“

„Závěr koncertu tvořilo temperamentní provedení Rapsodie v modrém George Gershwina.“

V cyklu FOK Světová klavírní tvorba vystoupili na společném koncertě dva renomovaní francouzští umělci klavírista Éric Le Sage a varhaník Olivier Latry. Patří ke stejné generaci a oba představují špičku současného francouzského interpretačního umění.

„Maestro Christian Thielemann modeloval svou nesmírně pestrou škálou gest velmi nuancovitě každou frázi, propojení motivů, témat a vrstev…“

„Na rozdíl od Vídeňských filharmoniků užívali orchestrální hráči v Berlíně často a intenzivně ve své technice vibrato, ale skvěle kompaktně.“

„Ve skvostné a mnohovrstevnaté architektuře znění krásně dýchaly fráze.“

V době velké návštěvnosti německé metropole, která láká zájemce z různých zemí světa na své kouzelné adventní trhy na mnohých náměstích Berlína, vystoupili ve svém domovském sále ve dnech 15. až 17. prosince 2022 Berlínští filharmonikové se sopranistkou Camillou Nylund a s Maestrem Christianem Thielemannem. Společně nastudovali Čtyři poslední písně Richarda Strausse. Světoznámý orchestr s proslulým dirigentem představili před vyprodaným sálem i operní hudbu Richarda Wagnera a Hanse Pfitznera. S publikem se rozloučili Preludiem a fugou Es dur pro varhany, BWV 552 Johanna Sebastiana Bacha, která zazněla v orchestraci Arnolda Schönberga. Interpretace skladeb byla mimořádná.

„Hlas Lucie Rozsnyó v této písni zněl, jako by zpívala v podstatě jen pro sebe, vytvářela více barvu, která se pojila s flétnou, než aby přinášela svébytnou entitu.“

„Musím uznat, že teprve v těchto písních mě Lucie Rozsnyó naplno přesvědčila, že dokáže prodat, co v ní je.“

„Skoro by se dalo říct, že na druhou polovinu přišly tři daleko sebevědomější interpretky, začaly vyprávět příběhy a okouzlovat posluchače o mnoho širší paletou barev.“

V rámci festivalu České doteky hudby se 18. prosince dopoledne uskutečnilo na Novoměstské radnici „Nedělní milostné komorní matiné“ s anglickým názvem „Love Stories“. Interpretkami koncertu bylo brněnské ISHA trio ve složení sopránu Lucie Rozsnyó, flétny Kristiny Vaculové a klavíru Sáry Medkové. Ačkoliv by se z názvu mohlo zdát, že bude program orientovaný na zahraniční autory, opak byl pravdou.

„Je to klasické a české, tak, jak to Smetana napsal, a přece je to jiné. Plné půvabu, hravosti, osvěžené vtipnými gagy a skvěle interpretovanou kouzelnou hudbou.“

„Šest párů mladých tanečníků je nejen technicky precizních, ale jsou i skvělými herci, vytvářejícími malé pantomimické etudy na dané téma.“

„Vesnici dominuje tyrkysová, kroje jsou stylizované.“

V opeře Národního divadla moravskoslezského uvedli ve čtvrtek 15. prosince inscenaci Prodané nevěsty. Tato česká operní „srdcovka“ se vrací do Ostravy po dvanácti létech. Inscenace už byla hrána v koprodukci ve slovinském národním divadle v Lublani od roku 2019 a nyní se přesunula do Ostravy. Nastudoval ji režisér Jiří Nekvasil spolu s dirigentem Markem Šedivým, scénografem Danielem Dvořákem, v kostýmech Sylvy Zimula Hanákové. Choreografie se ujal Lukas Zuschlag, za pohybové spolupráce Jany Tomsové a gagmana Števa Capka, sbormistrem byl Jurij Galatenko. V budově Divadla Antonína Dvořáka vyznělo dílo klasicky, přesto překvapilo svěžestí, humorem a půvabem. Mařenkou byla Veronika Rovná, Jeníkem Martin Šrejma, Kecalem Martin Gurbaľ, Vaškem Václav Čížek, principálem Václav Morys.

„Hudebníci kombinovali původní, staré melodie a celky a vytvářeli tím nové kompozice.“

„Soubor zaujal především vyvážeností jak zvuku, tak barvy a lehkostí a měkkostí tónu, který tvoří všichni pěvci přirozeně a jednotně.“

„Nejznámější je zřejmě Mateo Flecha starší (nazývaný El Viejo), který působil na dvoře Rudolfa II. a jeho Ensaladas vyšly u pražského tiskaře.“

Abonentní cyklus koncertů staré hudby, které uvádí Barbara Maria Willi v Konventu Milosrdných bratří, je oproti jiným koncipovaný na celé roky. Proto v čase adventním, 14. prosince, se konal koncert poslední. Představili se tu čtyři mladí pěvci ze Španělska, sopranistka, altista, tenorista a basista, kteří jako soubor Cantoría bavili publikum půvabnými skladbami renesanční vokální polyfonie ze své rodné země.

„Krčkova symfonie je ukotvena konvenčněji, ale zachycuje a vyjadřuje svůj vlastní svět, dostatečně odpoutaný od jinde a jindy slyšeného.“

„Leonidas Kavakos se ujal Martinů bezchybně, s nadhledem a s chutí, pevným tónem, který je nezbytný.“

„Hrůša řídil zrale, jako velká autorita, ale zůstává v něm nadále i kus kluka.“

Prosincový návrat Jakuba Hrůši před Českou filharmonii byl svátkem. Koncertní program sestavený z děl tří českých autorů měl světové parametry. Janáčkova Sinfonietta dostala neslýchanou porci energie, Druhý houslový koncert Bohuslava Martinů velkolepost. A k tomu zazněla v premiéře působivá Sedmá symfonie Jaroslava Krčka.

„Není divu, že mu FOK vystrojil hned dva gratulační koncerty. Ten příští se koná hned zítra, ve čtvrtek 15. prosince.“

„Celou dobu jsem přemýšlel nad tím, zda by vůbec taková hudba na významných podiích zazněla, kdyby nebyla součástí osobnosti, která se vyprofilovala jako světově proslulý tenorista.“

„Ester Pavlů byla Curovi naprosto rovnocennou pěveckou partnerkou.“

V úterý 13. prosince uvedl Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK první z gratulačních koncertů argentinskému tenoristovi, dirigentu a skladateli Josému Curovi. Koncert se konal v domovském sídle FOK – Smetanově síni Obecního domu a hosty byly maďarská sopranistka Polina Pasztircsák a naše mezzosopranistka Ester Pavlů. V české premiéře pod vedením slavného umělce zazněly jeho dvě skladby, a to Symfonická suita z opery Montezuma a Rudý kněz a Te Deum, ve kterém spoluúčinkovaly Kühnův smíšený sbor připravený Jakubem Piklou a Královéhradecký dětský sbor Jitro, se kterým dílo nazkoušel Jiří Skopal. FOK a Kühnův smíšený sbor se sólisty v operních výstupech v druhé polovině koncertu řídil argentinský dirigent Mario De Rose.

„Nabízí se otázka, zda hudební publikum nezpohodlnělo a pasivně nečeká, že výběr toho, co bude poslouchat, za něj provedou jiní – managementy orchestrů, dramaturgové…“

„Ve třetí větě Allegro con brio hráli oba umělci s obrovským technickým i emocionálním nasazením a byli kongeniálními tlumočníky myšlenek skladatele.“

„Obsahově silnou, technicky náročnou Kalabisovu píseň ztvárnil Robin Červinek velice působivě, výrazově i technicky přesvědčivě.“

Neokázalý, ale kvalitní festival Dny Bohuslava Martinů se v těchto dnech v Praze koná už poosmadvacáté. Vedle osvědčených sólistů a souborů dává příležitost i mladým hudebníkům. V Galerii HAMU Lichtenštejnského paláce se v sobotu 10. prosince představili loňští vítězové Soutěže Nadace Bohuslava Martinů barytonista Robin Červinek a violoncellista Vilém Vlček. Spolu s nimi vystoupili sopranistka Ivana Pavlů a violoncellista Adam Klánský.

„Viry si nevybírají a Václava Krejčí Housková jim podlehla týden před koncertem a způsobila tím managementu zlínské filharmonie krušné hodiny.“

„Hvězdou večera se stala Eliška Weissová, dokázala překvapit schopností emočního i dynamického výrazu, krásným tónem při využití techniky mezza voce i niterných pian ve výškách, to vše v dychtivém napětí.“

„Nadšený potlesk publika byl zasloužený a patřil především skvělému výkonu domácí filharmonie.“

Projekt Vánoce s Filharmonií Bohuslava Martinů ve Zlíně přináší zajímavé koncerty. Ve čtvrtek 8. prosince připravila dramaturgie program zdánlivě až příliš klasický, ze skladeb romantických skladatelů Richarda Wagnera a Ludwiga van Beethovena. Přesto koncert přinesl překvapení, a to hned dvojnásobné.

„Je škoda, že se na pódiu nepotkali dva specialisté nebo alespoň podobně stylově uvažující hudebníci.“

„Musím říct, že toto provedení pro mne bylo velkým zklamáním, protože jsem přesvědčený, že Orchestr FOK by měl na daleko lepší výkon.“

„Ačkoliv Marie Fajtová předvedla obdivuhodný výkon, měl jsem po celou dobu pocit, že se necítí zcela komfortně.“

Na středu 7. a čtvrtek 8. prosince připravil Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK koncerty s názvem Vánoce v Paříži. Posluchače ve Smetanově síni Obecního domu měla do tohoto francouzského velkoměsta přenést hudba Francise Poulenca a nečekaně i Wolfganga Amadea Mozarta. K orchestru se připojily dvě výjimečné sólistky – kanadská klavíristka Angela Hewitt a česká sopranistka Marie Fajtová – a Pražský filharmonický sbor. Nastudování řídil nizozemský dirigent Jac van Steen.

„Mladíkův debut se vyznačoval velkou muzikalitou, neokázalostí a nezkaženou upřímností a také znělostí, jejímž protipólem byla stejně nádherná pianissima.“

„Texty podivuhodného pražského básníka a spisovatele sestavil skladatel do libreta, které kopíruje, evokuje a vrší jejich existenciální posmutnělost i neuchopitelnou záhadnost.“

„Pražská symfonie stála za poslech i kvůli výjimečným hlasům Catrion Morisonové a Christiana Immlera.“

Koncert České filharmonie a Semjona Byčkova se světovou premiérou nové skladby a s debutem mladičkého houslisty nepřilákal dostatek publika. Ve čtvrtek byla Dvořákova síň Rudolfina viditelně jen poloplná. Škoda, protože Johan Dalene hrál Sibelia velmi pěkně a Detlev Glanert složil působivou kompozici.

„Zapotřebí je především vyzdvihnout hudební nastudování francouzského dirigenta Françoise-Xaviera Rotha.“

„Recenzent s plným vědomím, že jde o jednoho z nejžádanějších wagnerovských tenoristů současnosti, je přesvědčen, že Vogtův hlas je ideální pro Nemorina nebo Ferranda a že Wagnerovy role vyžadují daleko dramatičtější hlas.“

„Pojetí opery maďarským režisérem Kornélem Mundruczóem absolutně nectilo skladatelův podtitul ‚romantická opera‘.“

Opery Richarda Wagnera jsou pevnou součástí repertoáru zejména německých operních scén. Pro ty menší jsou některé jeho opery svými interpretačními nároky zcela nedostupné, střední německé scény se však dnes dokonce pouštějí i do tetralogie Prsten Nibelungův a ty největší pravidelně uvádějí ve svém repertoáru většinu skladatelových oper, zejména od Bludného Holanďana po Parsifala. Dostát nárokům, které tyto opery svým interpretům přinášejí, je ovšem obtížné i pro velká divadla. Jaká tedy je nová inscenace Lohengrina v Mnichově?

„Už ale nevyzněly další důležité hudební záležitosti – například dynamické zvraty, odstíny a zejména rozvíjení tónů, hlavně těch opakujících se.“

„Skupina viol hraje krásným jednotným zvukem, vytvářela hned v úvodním largu pěkný protihlas k houslím.“

„Mirella Hagen má krásný hlas, výborně vyslovuje, váže moc hezky tóny a rozvíjí je citlivě.“

Soubor Collegium 1704 s dirigentem Václavem Luksem vystoupil v úterý 6. prosince ve Dvořákově síni Rudolfina s programem příznačně nazvaným Laudate pueri. Vrcholem večera totiž bylo Vivaldiho zhudebnění stejnojmenného žalmu (Laudate pueri Dominum, RV 601), ve kterém se sopránového sóla výtečně zhostila německá sopranistka Mirella Hagen. Zhudebněnému žalmu předcházely instrumentální skladby stejného skladatele a jeho drážďanských či s Drážďanami spolupracujících kolegů – jeho žáka a koncertního mistra na dvoře saských kurfiřtů Johanna Georga Pisendela a Johanna Friedricha Fasche. Collegium 1704 podalo dvojí výkon – v první půli zaměřený na rychlost a virtuozitu, kde mému vnímání chyběla hudba jako taková, a v druhé polovině večera jako by přišel úplně jiný ansámbl, který muzicíroval, frázoval a „zpíval“.

„Co bych velmi vyzdvihl, byla barevnost celého ansámblu, který dokázal vytvořit jednolitou barvu, ale v protipólu rovněž diferencovat předivo jednotlivých hlasů v polyfonii.“

„Je třeba naprosto vyzdvihnout obdivuhodné výkony Jana Fišera a Václava Petra. Oba hráli neskutečně zaujatě, s plným nasazením od prvního do posledního tónu.“

„A Kissin jako klavírista – bravurní a bezchybný, jako vždy.“

Na pondělí 5. prosince připravil Český spolek pro komorní hudbu v Sukově síni Rudolfina mimořádný koncert, na němž zazněly dvě rozsáhlejší skladby v podání koncertních mistrů České filharmonie a pozvaných klavírních hostů Iva Kahánka a Jevgenije Kissina. Druhý jmenovaný je i autorem jedné ze skladeb.

„Dirigent tuto spolupráci označil za jeden z nejhezčích narozeninových dárků, který mohl dostat!“

„Naslouchat jedinečné souhře tělesa, naprosto přesnému, transparentnímu zvuku smyčců, akordům, které zařezávají jak seknutí sekerou… je pokaždé výjimečným zážitkem.“

„Jsem přesvědčen, že ať dnes filharmonici hostují na kterémkoli světovém pódiu, jejich výkony musí všude bez výjimky vzbuzovat mimořádný ohlas!“

Sedmdesáté narozeniny, které připadly na 30. listopadu, oslavil šéfdirigent České filharmonie Semjon Byčkov třemi výjimečnými koncerty. Na pódium Rudolfina si totiž kromě svého orchestru přizval Českou studentskou filharmonii, talentované hudebníky, studenty a absolventy hudebních škol – gymnázií, konzervatoří a akademií. Nabitá Dvořákova síň tak prožila jedinečné sváteční dny (hodnotíme druhý večer 1. 12.), které pod taktovkou jubilanta přinesly úžasnou konfrontaci vrcholného umění našeho prvního orchestru a neuvěřitelného, spontánního zaujetí nejmladší muzikantské generace, na níž spočívá budoucnost a kvalita naší orchestrální interpretace.

„Interpretace byla velmi zaujatá, košatá a usazená.“

„Krásný příklad toho nejlepšího, co je komorní hudba posluchači schopna nabídnout: duchaplnosti, intimity i závažnějšího vzrušení, hravosti, krásy, harmonizujících výměn mezi nástroji…“

„Soubor byl schopen během večera dát výrazně rozdílným dílům přesně to, co každému z nich patří, a navíc to korunoval vyzrálou komorní souhrou.“

Dlouhý a skvělý. Takový byl koncert Bennewitzova kvarteta na Dnech Bohuslava Martinů. V Sále Martinů hrála čtveřice v sobotu Dvořákův Smyčcový kvartet C dur op. 61, Bartókův Čtvrtý smyčcový kvartet a v obnovené premiéře, to znamená v nově revidované verzi, Kvartet č. 1 Bohuslava Martinů. Tři velká díla, všechna tři ve vzácné jednotě dokonalosti a prožitku, závažnosti a nadhledu, ušlechtilosti a emocí.

„Dirigentský mág Petr Altrichter si po dlhšej prestávke opätovne získal sympatie filharmonického publika.“

„Trio prominentných vokálnych sólistov v Mendelssohnovi pôsobilo zladene a vyrovnane.“

„Altrichter sa interpretovanému dielu dokáže na pódiu bezozbytku oddať.“

Neuplynul ani týždeň od veľkolepého wagnerovského zážitku s Emmanuelom Villaumom a v Koncertnej sieni SF sme mohli sledovať ďalšiu pôsobivú dvojicu abonentných koncertov Slovenskej filharmónie. Pod taktovkou českého dirigentského mága Petra Altrichtera zaznela v dňoch 1. a 2. decembra 2022 monumentálna Symfónia č. 2 B dur „Chválospev“, op. 52, zriedkavo uvádzaný symfonicko-vokálny opus Felixa Mendelssohna-Bartholdyho, ktorému predchádzal známy Koncert pre klavír a orchester c mol, KV 491 Wolfganga Amadea Mozarta. Sólistkou Mozartovho koncertu bola čínsko-americká klaviristka Zhang Zuo „Zee Zee“, pri uvedení Mendelssohna spoluúčinkoval Slovenský filharmonický zbor v príprave zbormajstra Thomasa Langa a trojica prominentných slovenských vokálnych sólistov: sopranistka Simona Houda Šaturová, mezzosopranistka Jana Kurucová a tenorista Juraj Hollý.

„Programová skladba obou koncertů nezapřela Güttlera coby vášnivého badatele, který na základě svých archivních rešerší, bohatých hráčských zkušeností a enormních znalostí širokého repertoáru porovnává a nachází souvislosti i tam, kde bychom je zprvu nečekali.“

„Vokální či instrumentální kompozice zazněly v úpravách pro žesťové nástroje. Güttler si s velkou erudicí zdařile pohrává s jejich kombinacemi, v nichž v zájmu výsledného homogenního a měkkého zvuku uplatňuje trubku, corno di caccia, lesní roh, altový, tenorový a basový pozoun, tubu a tympány.“

„Výtečnou schopnost orientace v oblasti vokální hudby nakonec pánové prokázali i svými pěveckými výkony ve dvou závěrečných adventních písních.“

Na dvou odpoledních koncertech v klášterní bazilice Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Evangelisty v hornofalckém Waldassenu ohlásil známý německý trumpetista Ludwig Güttler konec své koncertní kariéry. První koncert jím vedeného drážďanského komorního ansámblu žesťových nástrojů se odehrál v sobotu 26. 11. vpředvečer adventu, druhý pak následující den u příležitosti první adventní neděle. V obou případech byla bazilika do posledních míst vyprodána.

„Bylo patrné, že jsme byli svědky něčeho skutečně nevšedního a že tento večer má potenciál významně se zapsat do českého hudebního života.“

„Objevují se zde typické dobové pastorální figury, líbezné trylkování bychom však hledali ve skladbě marně, snad s výjimkou několika pasáží určených dřevěným dechovým nástrojům.“

„Před nasazením a výkonem dirigenta Marka Štilce nelze než obdivně smeknout.“

Komorní filharmonie Pardubice připravila na začátku letošního adventu pro své posluchače velké překvapení. Namísto tradiční „Rybovky“, která se v tomto období pravidelně objevovala v jejím předsvátečním programu a měnily se pouze drobnější skladby různých autorů, které ji doplňovaly, tentokrát nastudovala dílo jediné a zcela unikátní – Vánoční kantátu Leopolda Koželuha. Před orchestrem, sborem i sólisty stál nelehký úkol provést skladbu, kterou nemohl nikdo ze zúčastněných znát, neboť se více než dvě stě let nehrála. Obnovená premiéra pod taktovkou Marka Štilce však dopadla velmi uspokojivě, i když posluchačova cesta k plnému prožití skladby nemusí být v tomto případě zcela jednoduchá. Naštěstí byl z večera v pardubické Sukově síni Domu hudby pořízen zvukový záznam, takže bude možné se k jednomu z hudebních objevů roku vracet.

„Dramaturg vybral díla, která byla všechna vytvořena ještě mladými skladateli, kteří se potýkali s ranami osudu a ve své tvorbě se snažili se s nimi vyrovnat.“

„Následovaly Písně potulného tovaryše Gustava Mahlera, písňový cyklus na vlastní slova skladatele, který zazněl v podání barytonisty Romana Hozy.“

„Po přestávce přišlo nejrozsáhlejší dílo, Symfonie ‚Asrael‘ Josefa Suka, a posluchače čekalo plných šedesát minut nádherné, ale na poslech velmi obtížné hudby.“

Filharmonie Brno zahrála ve čtvrtek 1. prosince 2022 první abonentní koncert v cyklu Filharmonie v divadle II. Byl to večer, který přinesl náročný, a přitom krásný repertoár. Před orchestr se postavil mladý dirigent Robert Kružík, který od prvního kroku na pódium dal najevo ráznost a maximální připravenost a soustředěnost, aby v Janáčkově divadle přednesl raná díla Leoše Janáčka, Gustava Mahlera a Josefa Suka.

„Interpretace Milana Bátora byla velice muzikální, technicky brilantní a citlivá.“

„Přál bych si, abychom ho na pódiích s klasickou kytarou vídali častěji a aby bylo více příležitostí, kdy se o svůj talent může podělit i s posluchači.“

„Bátorova vlastní úprava české státní hymny ‚Kde domov můj‘ byla spontánní tečkou, která program dramaturgicky dokonale uzavřela.“

Série komorních koncertů v unikátním prostředí brněnské vily Tugendhat pokračovala v pondělí 28. listopadu kytarovým recitálem. Jeho ústřední postavou byl známý hudební publicista a výtečný kytarista Milan Bátor, který před dvěma lety vydal debutové album s názvem Mario Gangi: Works for solo guitar. Na něm představil v českém kontextu objevným způsobem dílo mistra Maria Gangiho, který je všeobecně považován za nejvlivnějšího a nejinspirativnějšího italského kytaristu 20. století. Bátor ve Vile Tugendhat zahrál téměř všechny Gangiho autorské kompozice. Nechyběly ani jeho virtuózní úpravy skladeb Beatles, které publikum podobně jako většinu dalších skladeb přijalo s nadšením a kladným ohlasem.

„Symfonická zostava Wagnerovho Ringu v úprave Lorina Maazela zaznela v Bratislave v premiére.“

„Famózny Emmanuel Villaume ako autentický interpret Wagnerovej hudby splnil očakávania.“

„Na koncerte spoluúčinkoval aj Michal Hvorecký, ikonická osobnosť domácej literárnej scény.“

Posledná dvojica novembrových abonentných koncertov Slovenskej filharmónie (24. a 25. 11. 2022) sa niesla vo výnimočnej, takmer slávnostnej atmosfére. Na programe totiž bola symfonická suita (či skôr poéma) Nibelungov prsteň bez slov Richarda Wagnera, ktorú z hudby slávnej opernej tetralógie bayreuthského génia koncom osemdesiatych rokov minulého storočia zostavil – bez použitia vokálnych partov – svetoznámy dirigent Lorin Maazel.

„Straka zlodějka je opera o krásné mladé služebné, která je odsouzena k smrti za krádež stříbrné lžičky. Je sice už po válce, ale platí ještě válečné zákony.“

„Jeviště je podle vzoru alžbětinského divadla rozdělené horizontálně na dvě poschodí a vertikálně na pravou a levou stranu a uprostřed zůstává pátý hrací prostor.“

„ORF Radio-Symphonieorchester Wien pod taktovkou dirigenta Antonina Foglianiho zněl plně a hudba plynula v rychlých tempech bez nejmenšího zaváhání.“

Rekonstrukce operního domu způsobila, že rakouský Theater an der Wien si musel načas najít útočiště v hale E komplexu MuseumsQuartier. Prostředí pro operu nekonvenční, které vyzývá i k nekonvenčním zpracováním. Německý režisér Tobias Kratzer toho využil pro operu Straka zlodějka od Gioacchina Rossiniho, která zde měla premiéru 16. listopadu 2022. Recenze je psána z reprízy, která se hrála v pátek 25. listopadu.

„Bedřich Smetana, o kterém jste se učili, napsal takovou skladbu o Lomnici a o mně, jmenuje se Z domoviny.“

„Koncert byl určitě pozoruhodnou kulturní událostí, překračující regionální dosah, svým způsobem unikátní pak byla sama trojice vystoupení Ivana Ženatého.“

„Současný Podkrkonošský symfonický orchestr se zrodil v roce 2007 z hráčů některých lomnických formací a má od počátku své sídlo v nedalekých Semilech.“

Kdysi mi Jaroslav Krček v Lomnici nad Popelkou řekl, že velké osobnosti světa hudby se světovou kariérou se vracejí po létech domů. Platí to i pro celou řadu umělců „lomnického hudebního hvězdného nebe“, jak nazývám mimořádnou kumulaci hudebníků narozených tomto v malém podkrkonošském městečku – vedle Ivana Ženatého, jemuž je věnován tento příspěvek, sem patří tamní rodák Jaroslav Šonský, rovněž houslista, hudební pedagog a hudební manažer, žijící ve švédském Norrköpingu (a ovšem nyní i v Praze), bratři Zdeněk a Jiří Zahradníkovi, sopranistky Jana Stehr-Prskavcová a Marie Fajtová a další.

„Mladá islandská mezzosopranistka Arnheiður Eiríksdóttir je do role Oktaviána obsazena ideálně.“

„Také finský basista Timo Riihonen se setkal se svou rolí poprvé – a je v inscenaci jako baron Ochs druhým skvěle obsazeným sólistou.“

„Lyrické pasáže, vyzpívané zkušeným komponistou v melodice sólových partů i v orchestru k nesmírné intenzitě.“

Pražské Národní divadlo sáhlo ke světové operní klasice. Straussova Růžového kavalíra inscenovalo v podobě, která je lehce dotvořeným remakem dávného projektu berlínské Komické opery. Inscenace, která měla ve čtvrtek premiéru ve Státní opeře, bude u publika sklízet body tradičně pojatou, ale nápaditou režií, která si je vědoma, že jde o veselohru. Hlavní role byly obsazeny silně a hudební nastudování má pevné obrysy. Orchestr nicméně mezinárodních parametrů nedosahuje.

„V rozezpívaném orchestru zaznívaly poetické tóny a Magdalena Kožená dala písním punc slovní i hudební poezie, milou výslovnost a lahodné hloubky i výšky.“

„Simon Rattle neomylně a jasně podněcuje drobné detaily vystupující na pozadí zásadnějších proporcí, nachází neobvyklá nasvícení známých, nenápadných či zdánlivě nedůležitých míst nebo dokonce přináší celé nové pohledy.“

„Málokdy je možné slyšet partituru Tarase Bulby rozehranou do takových nuancí, do takové jemnosti i ráznosti, básnivosti i reálnosti, do tak podrobně dynamicky tvořené polyfonie, jak se ten večer podařilo.“

Druhý týden rezidence, kterou v této sezóně realizují u České filharmonie Magdalena Kožená a Sir Simon Rattle, přinesl méně známé písňové cykly a nesmírně zajímavě provedené symfonické skladby českých klasiků – Dvořákovu báseň Holoubek a Janáčkovu rapsodii Taras Bulba.

„Zdá sa, že hudobný tok už-už zastane alebo prestane znieť – potom však príde ďalší nepatrný podnet.“

„Paľova interpretácia sa jednoznačne stala jednou z nosných zložiek celého diela.“

„Eliška Bošková sa s technickou náročnosťou skladby nielenže vysporiadala, ale dokázala naozaj veľmi farebne a nápadito pojať jednotlivé nuansy a docieliť plastický výsledok.“

Dirigent, alebo skladateľ? Takouto otázkou uvádzala PKF – Prague Philharmonia koncert, ktorý v rámci Cyklu soudobé hudby S venovala slovenskému umelcovi Mariánovi Lejavovi. Vzhľadom k aktivitám tohto hudobníka sa pritom úvodná otázka stáva skôr rečníckou – a kým doteraz spolupracovala PKF s Lejavom najmä ako s dirigentom, v utorok 22. novembra ho v NOD-e predstavila aj ako vynikajúceho skladateľa.

„Dramaturgie řazení soundtracků z Belmondových slavných filmů byla na poslech výtečná.“

„Pěkné byly zejména citlivé a působivě měkké souzvuky sekcí i celého tělesa, ve kterých vyniklo širší spektrum barev napříč orchestrem.“

„Mimořádný koncert ve Smetanově síni Obecního domu v Praze byl rovněž krásnou poctou slavnému francouzskému herci.“

Legendárnímu francouzskému herci a producentovi Jeanu-Paulu Belmondovi vzdal ve středu 23. listopadu poctu ve Smetanově síni Obecního domu v Praze renomovaný italský dirigent Marcello Rota a Český národní symfonický orchestr svým mimořádným koncertem s názvem „Reviens Bébel!“ Na programu zazněla hudba z hercových proslulých snímků, kterými si získal nejen slávu, ale i srdce mnoha diváků z různých zemí světa.

„Velmi se mi zamlouvá představa, že pro umělce je hodnota skladatelova díla tak vysoká, aby pro něj nevyhnutelně souvisela s úměrnou obětí v ohledu vlastního blahobytu.“

„Klavírista všechny sonáty hrál zpaměti, svůj fyzický fond využíval štědře.“

„Úloha interpretů a umělců obecně je koneckonců i explorační, měli by zvyšovat laťku a ukazovat nám cesty, které jsme si nevysnili.“

Ke stopadesátému výročí narození Alexandra Skrjabina pořadatelé z Prague Music Performance obratně zajistili pro pražské publikum bezprecedentní koncert. Britský klavírista Jonathan Powell v Kostele svatého Vavřince souborně provedl deset skladatelových klavírních sonát v takové kvalitě, kterou snad ani nebylo možné očekávat.

„Orchestrální triptych Rituales Amerindios Estebana Benzecryho zahrála Filharmonie Hradec Králové jako zvukově poutavou hudbu, imaginativní, vynalézavou a zajímavou.“

„Adamsova kompozice Must the Devil Have All the Good Tunes? je klavírním koncertem. Sólový part nemá téměř pauzy. Je koncipován ve stylu klavíru jako bicího nástroje.“

„Antrópolis mexické autorky Gabriely Ortiz byla kratičkou, ale o to údernější tečkou za programem. Pokud něco tato skladba připomíná, pak Leonarda Bernsteina.“

Třetí večer Hudebního fóra Hradec Králové, specializovaného festivalu současné zahraniční symfonické tvorby pořádaného tamní filharmonií, přinesl pod titulkem Předkolumbovské rituály tři české premiéry. Publiku nabídl jen čtyři roky starou kompozici Johna Adamse a představil dvě méně frekventovaná skladatelská jména – Esteban Benzecry je Argentinec žijící v Paříži a Gabriela Ortiz Mexičanka. Nejzajímavěji se jevilo Benzecryho dílo.