„Saint-Saënsovu hudbu, rovnoměrně rozprostřenou mezi póly lyriky a efektní virtuozity, zahrál Melnikov tak, že pomohl publiku rozměrnou skladbu, v tuzemsku slýchanou zřídkakdy, prožít jako podnětnou, poutavou a zajímavou.“

„Spojení hudby a baletu se tento večer ukázalo jako velmi dobrý nápad.“

„Ravelovo hypnotické Bolero, ve variacích stupňované nad opakovaným a zesilovaným rytmickým motivem, doplnil Bubeníček náznakem příběhu jedné ženy a postupně se přidávajících čtyř mužů.“

Festival Krumlov začal v pátek ve velkém stylu: open-air koncertem v Letní jízdárně a půl hodiny před půlnocí efektním ohňostrojem. Úvodní program nesl název Francouzská noc a byl v den, kdy země slaví významný svátek, sestaven výhradně z francouzské hudby. Do Českého Krumlova přijeli rozhlasoví symfonikové s dirigentem Robertem Jindrou a pianistou Alexanderem Melnikovem. Hudba se navíc na pódiu ve třech skladbách ze čtyř propojila s baletem – s choreografiemi Jiřího Bubeníčka.

V den výročí dobytí Bastily za Velké francouzské revoluce, v pátek 14. července, otevřela dvaatřicátý ročník Festivalu Krumlov velkolepá hudební show nazvaná Francouzská noc. Na pódiu postaveném v Letní jízdárně v rozsáhlých zámeckých zahradách se před početným publikem odehrál pod otevřeným nebem koncert, podnětně dotvořený baletem. Symfonický orchestr Českého rozhlasu, důstojný ambasador letošního stého výročí zahájení rozhlasového vysílání v někdejším Československu, se sešel se souborem Les Ballets Bubeníček a s frekventanty mistrovských kurzů, které Jiří Bubeníček, mezinárodně uznávaný tanečník a choreograf českého původu, vedl právě v Českém Krumlově. Na programu bylo Debussyho Moře, Ravelovo Bolero a hudba Henriho Duparca a jako velká a zajímavá položka – ale bez choreografie – zazněl „Egyptský“ klavírní koncert Camilla Saint-Saënse.

Pátý a poslední z klavírních koncertů někdejšího nestora francouzské hudby vznikl v roce 1896 pro skladatelovo vlastní vystoupení na Jubilejním koncertě, připomínajícím padesáté výročí jeho debutu v pařížském Salle Pleyel. Skladbu komponoval během zimní dovolené v Egyptě a skutečně a slyšitelně do ní promítl motivy blízkovýchodní hudby a další exotické vlivy. Alexander Melnikov, sólista večera, je uprostřed mimořádné kariéry zahrnující vystoupení se světovými orchestry, oceňované recitály i komorní projekty, včetně využívání dobových historických nástrojů. Saint-Saënsovu hudbu, rovnoměrně rozprostřenou mezi póly lyriky a efektní virtuozity, zahrál spolehlivě, diferencovaně a přesně a pomohl publiku rozměrnou skladbu, v tuzemsku slýchanou zřídkakdy, prožít jako podnětnou, poutavou a zajímavou. Saint-Saënsova hudební řeč, ukotvená ve zralém romantismu, dokáže zaujmout, ať už se blíží stylu Sergeje Rachmaninova, nebo je naopak perlivější i robustnější než u ruského pozdního romantika. Zejména pianistova hra však tento večer současně v posluchačském dojmu zásadně utrpěla povrchně necitlivým nazvučením, potlačujícím jakýkoli akustický signál z pódia ve prospěch nediferencovaného plošného reprodukovaného zvuku, který u klavíru ve spodních polohách připomínal spíše cimbál než koncertní křídlo. Nuance a detaily, vlastní přirozenému zvuku, nebyly ze stejného důvodu k nalezení ani při poslechu orchestru. Je asi nutné přijmout takovou estetiku jako danost, ale je to škoda. Koncert v zahradě se tak posouvá opravdu k jinému druhu zážitku. O viditelném zpoždění u obrazu na projekční ploše za tělesem nemluvě…

Spojení hudby a baletu se tento večer ovšem ukázalo jako velmi dobrý nápad. Už v úvodní skladbě Henriho Duparca nazvané Ke hvězdám (v originále Aux étoiles, s alternativním titulem Poème nocturne, tedy Noční báseň) obohatila choreografie – a hvězdná obloha na pozadí – hudbu o další působivý rozměr. Tanečníci nevyprávěli konkrétní příběh, ale v dokonalé umělecké abstrakci jazykem, vlastním tomuto druhu umění, dotvářeli výsledný dojem o poetické podněty. U Debussyho Moře Bubeníčkova vizuální fantazie přinesla další nápady, z nichž zůstávají v paměti dlouhé modré lehoučké šály napnuté mezi tanečníky jako vlny na oceánu a pak zejména kontrapunkt mezi hudbou a modrými látkami vlajícími ve vzduchovém proudu vytvářeném obřími fukary.

Ravelovo hypnotické Bolero, ve variacích stupňované nad opakovaným a zesilovaným rytmickým motivem, doplnil Bubeníček náznakem příběhu jedné ženy a postupně se přidávajících čtyř mužů. Nezakrytě vášnivý erotický podtón, na začátku naznačený, nicméně dotáhl jinam, než se dalo čekat; nevytvořil opravdový konflikt a na vrcholu zůstal jen u náznaku… Rozhlasoví symfonikové s Robertem Jindrou zahráli ten večer dobře, energicky a barvitě.

Foto: MHF Český Krumlov / Libor Sváček