„V Praze na Barrandově byl postaven do nového kostela nový nástroj varhanní dílny Kánský-Brachtl.“

„Varhany jsou unikátní tím, že se rejstříkovou dispozicí a provedením jako první u nás inspirovaly francouzským romantickým varhanářstvím 19. století.“

„Pedagog hudební fakulty AMU a známý koncertní varhaník Pavel Černý spolupracoval při stavbě nástroje. Proto byl vyzván jako interpret pro inaugurační koncert.“

Nový nástroj z renomované varhanářské dílny Jaromír Kánský – Josef Brachtl v nedávno postaveném katolickém kostele Krista Spasitele na pražském Barrandově byl inauguračním koncertem představen četným zájemcům a milovníkům varhanní hudby v naprosto naplněném chrámu. Jako sólista se představil pedagog AMU Pavel Černý. Zvukově a výběrem rejstříků jsou těmto varhanám vzorem a inspirací francouzské romantické nástroje 19. století, především nejvýznamnějšího francouzského varhanáře té doby Aristida Cavaillé-Colla.

Collovy nástroje stojí ovšem většinou v katedrálách s odpovídajícím dozvukem a neopakovatelnou chrámovou atmosférou. Jedná se o třímanuálové nebo ještě větší varhany. Na Barrandově stojí zcela nový kostel střední velikosti s krátkým dozvukem ve střízlivé moderní architektuře. Francouzská rejstříková dispozice byla dodržena, ale vzhledem k prostoru kostela mají varhany dva manuály a 40 rejstříků s výrazným žaluziovým II. manuálem s názvem Récit, který ve Francii bývá až jako III. manuál. Jemnější a jasnější intonace píšťal spolu se zřetelnou akustikou byla velmi vhodně přizpůsobena chrámovému prostoru a nikde ho jejich 2253 píšťal zvukově nepřehlušilo. Zřetelností a srozumitelností při vedení hlasů zvuk varhan připomínal mnohdy spíš pozitiv. Francouzská zvuková orientace zdejších varhan je u nás unikát a prvním nástrojem tohoto druhu. Rejstříkovou dispozici navrhli varhanáři Kánský a Brachtl při konzultacích s organologem pražské arcidiecéze Štěpánem Svobodou a pedagogem varhanního oddělení hudební fakulty AMU Pavlem Černým. Proto byl Pavel Černý pozván jako sólista na 23. května k zahajovacímu koncertu.

Pavel Černý je temperamentním hráčem s výbornou technikou manuálovou i pedálovou. Zvolil logicky program z francouzské varhanní hudby, doplněný skladbou Josefa Kličky. Úvod patřil Sinfonii z kantáty „Wir danken dir“ Johanna Sebastiana Bacha ve varhanním přepisu Alexandra Guilmanta. Velmi virtuózní rychlé tempo a jásavý charakter hudby při využití labiálních rejstříků nenapověděl příliš o francouzském zvukovém charakteru nástroje, ale vytvořil příznivou posluchačskou atmosféru. Widorova Parafráze na Preludium e moll z Temperovaného klavíru z cyklu Bach´s Memento předvedla jemné barvy a velmi účinné využití žaluzií, u nás málokdy slýchané. Pierre Cochereau byl varhaníkem pařížské katedrály Notre Dame a významným improvizátorem. Jeho skladba Bolero na téma Charlese Raqueta pro varhany a bicí nástroje začíná v pianissimu, mohutně graduje do středního fortissima, aby postupně zeslabovala do počátečního ticha. Stále se opakující rytmus bolera byl svěřen malému bubínku, kombinovanému s dalšími bicími nástroji, obstarávanými dalším hráčem. Přes veškerou snahu interpretů skladba působila poněkud zdlouhavě. Na bicí nástroje přesně hráli Lukáš Brabec a Vít Rafael Matyska.

Jedinou rozsáhlou a závažnou skladbou koncertu byl Chorál E dur Césara Francka. Zde konečně nový nástroj mohl ukázat svou „francouzskou“ tvář a dodržet skladatelovy návrhy rejstříkování. Pavel Černý pojal Chorál E dur velkoryse v mohutném oblouku a vystupňoval ho do překvapivě rychlého závěru, který trochu postrádal monumentalitu. Sólový hlas na II. manuálu během skladby při zcela zavřených žaluziích ztrácel slyšitelnost a zřetelnost a doprovodné hlasy ho místy přehlušovaly.

Vrstevníkem francouzských skladatelů varhanní hudby v období romantismu byl u nás Josef Klička. Z jeho varhanního díla Pavel Černý uvedl volnou větu z jeho Sonáty fis moll. Snad to byla zamýšlená připomínka, že Klička byl prvním českým varhaníkem, který jako interpret uváděl skladatele francouzského „symfonického stylu“ Guilmanta a Widora. Závěr koncertu patřil virtuózní a technicky neobyčejně obtížné Toccatě ze Suity op. 5 Maurice Duruflého. Zde sólista rozpoutal pravý ohňostroj virtuozity. Vystihl adekvátně všechny rytmické nepravidelnosti a záludnosti a dovedl Toccatu do velmi energického zakončení. Nadšenému obecenstvu se odvděčil sólista ještě dvěma přídavky – Guilmantovou Invokací B dur a Preludiem a fugou g moll Marcela Duprého.

O barrandovských varhanách čtěte v SeriáluPlus..

Foto: Člověk a víra / Jakub Šerých