Olomouc hudební je název příštího koncertu Moravské filharmonie v prostorách Reduty. 18. dubna tam místní orchestr řídí šéfdirigent teplické filharmonie Petr Vronský, sólový klavírní part zastane pianista, skladatel a pedagog Marek Keprt. Generální zkouška je veřejná a uskuteční se od dopolední půl desáté.

Koncert se k Roku české hudby kupodivu nebude cele český. Na úvod zazní Schumannův Manfred. Předehra k Byronově hře, op. 115 a hned poté Koncert a moll pro klavír a orchestr, op. 54 téhož autora. „Ach, dvě duše v mé hrudi přebývají…“ Schumann toto dilema popsané Goethem ve Faustovi znal až příliš dobře: v jeho životě se střídaly vzestupy a pády, tvůrčí zápal a krize. Když v roce 1845 komponoval svůj klavírní koncert, žil s rodinou v Drážďanech, kde se vedle Wagnera sotva uplatnil. A tak tóny tohoto díla vypovídají o jeho utrpení a touhách. V poznámkách díla je zachycena jeho žena Clara, která se o něm vyjádřila: „Jak bohatý na invenci, jak zajímavý od začátku až do konce.“ (Stejné dílo shodou okolností provádí Jakub Hrůša a Lukáš Vondráček na právě probíhajícím turné s Bamberskými symfoniky.)

Symfonická báseň Valdštýnův tábor, op. 14  byla komponována během Smetanova pobytu ve Švédsku v letech 1858–1859. Valdštýnův tábor byl původně zamýšlen jako předehra k Schillerově trilogii o Albrechtovi z Valdštejna. Smetanova symfonická báseň nezachycuje ale z Schillerova dramatu téměř nic, její obsah je skladatelovou fantazií. Koncepce Valdštýnova tábora je obdobná jako v ostatních „švédských“ symfonických básních Richard III. a Hakon Jarl. Skladba líčí podvečer, noc a ráno ve vojenském táboře. Nejobsáhlejší částí básně je zobrazení podvečera s bujným životem v táboře. Do tance vojáků (už zde je snaha o český národní sloh) se ozvou pozouny a tuby, těžkopádně karikující předešlý taneční motiv – představují kapucína kárajícího vojáky za hříšný život. Odpovědí je mu však ještě větší hýření. Nakonec vojáci usnou a tábor hlídají stráže – trojitý kánon v pizzicatech smyčců, přerušovaný dechy, znázorňuje chůzi vojáků a jejich pozorné naslouchání. Následuje budíček v podobě fanfár čtyř trubek a skladbu zakončuje efektní pochodová scéna, kdy se vojáci vydávají na další cestu. Po formální stránce se skladba podobá jakési jednověté symfonii. Právě toto dílo společně s ikonickou Vltavou z cyklu Má vlast zahrají na čtvrtečním koncertě od devatenácti hodin Moravští filharmonikové.

Foto: Petra Kožušníková