Hudební fakulta AMU, Ateliér 90 a spolek Pontes musici uvedou společně tuto sobotu koncert k poctě letos zesnulého skladatele Marka Kopelenta. Šestice umělců představí jeho singspiel Musica aneb Prastarý příběh, který andělé přenášejí z času do času. Koncert se koná od půl osmé v Galerii HAMU. Vstupné je dobrovolné.

Nadčasová postava Zpěvačky v podání Ireny Troupové se po svém vyrovnává s pokřiveným viděním světa mocipána/Pána (Dušan Sitek) a spolu s ostatními provází příběhem, který se mohl odehrát před třemi sty lety. v komunistickém Československu… a nebo třeba dnes. Příběh rezonuje jak s vlastním osudem skladatele, s historickými osobnostmi, tak i se současnými starostmi každého člověka. Kromě zmíněných vystoupí také Petr Burian v roli Muzikanta, z instrumentalistů pak Clara Nováková hrou na flétnu, Martin Daněk na hoboj a Monika Knoblochová na cembalo.

Sám autor ke skladbě řekl: „Zcela výjimečně bych se chtěl zmínit o podnětu k napsání tohoto singspielu. V polovině 70. let jsem byl v Lipsku, abych s P. H. Dittrichem vyjednával v nakladatelství Peters o možném vydání našeho kolektivního oratoria Laudatio pacis (P. H. Dittrich, Sofia Gubajdulina a já). Večer jsme navštívili komorní koncert barokní hudby v provedení H. Holligera a dalších hudebníků. Po koncertě, cestou za občerstvením, Holliger se zápalem vyprávěl o tom, že se zabývá dílem J. D. Zelenky a při té příležitosti že pročetl korespondenci G. Ph. Telemanna se Zelenkou. V ní se Telemann zabýval i poměry na dvoře Augusta III. v Drážďanech a jmenovitě postavou A. J. Hasseho, který se tam stal dvorním generalmusikdirektorem, o což J. D. Zelenka rovněž usiloval. Hasse byl mocný muž a Telemann tedy vysloveně píše Zelenkovi, aby se o tom, co mu sděluje, nikde nezmiňoval. V tu chvíli se mi do tohoto příběhu promítly poměry doma a do představy domácího, v hudbě všemocného pána se mi jednoznačně promítl Jiří Pauer: Národní divadlo, Česká filharmonie, OSA, AMU, Svaz skladatelů, všude mocenské postavení v první nebo zadní linii prakticky do roku 1989. Vrtalo mi hlavou, jak by se s touto představou dalo umělecky naložit. V duchu jsem rozvíjel ten příběh, ale chyběl mi dramatický dráp a zkušenosti, abych to dovedl do konce. Po delší době jsem poznal Bohumila Sobotku, básníka a scénáristu, který byl z politických důvodů odstaven od Krátkého filmu, a ten se námětu ujal, rozvinul ho, dal mnou preferované formě singspielu tu správnou náplň. Koncepce se mi velmi zalíbila. Děj se odehrává v dialogu Pána a Muzikanta, zatímco v uzavřených zpěvních číslech Zpěvačka, proměňujíc se ve skřivánka, bohyni štěstí a bohatství, v bohyni vítězství, spravedlnosti a smrt, symbolizuje a poeticky glosuje stále obměňované etické jádro celého příběhu. Pomyslné spojení s původním podnětem z Lipska je vyjádřeno nástrojovým obsazením flétna, hoboj a cembalo a ostatně i vzdáleně stylovým kontextem díla.“

Foto: Vojtěch Havlík