PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Je zřejmé, že se Thomas Søndergård do New Yorku vrátí. Má dar z reality každodennosti udělat svátek, zpřítomnit důvod, proč chodíme na koncerty.“

„Newyorská filharmonie má překrásně barevnou, svítivou, pregnantní a říznou, rytmicky neuvěřitelně přesnou dechovou sekci.“

„Autorka Olga Neuwirth riskuje hodně: porušení křehké linie kýče (na které sice není zakázané balancovat; naopak, je to vzrušující), nakonec stojí hodně.“

Závěrečný potlesk po orchestrálních koncertech ať už v Carnegie Hall nebo sídle Newyorské filharmonie, včetně představení v Metropolitní opeře, je sice většinou intenzivní – bouřlivý a plný emocí –, ale na evropské poměry až nezdvořile krátký. Kabáty pod sedadly na sebe a prchá se z budovy. Zcela jinak tomu bylo 20. dubna v David Geffen Hall v Lincolnově centru, kdy u orchestru debutoval dánský dirigent Thomas Søndergård.

„Postavy, které se objevují, uvolňují své nejvnitřnější pudy a dávají průchod svým emocím. Je to panoptikum mistrně vykreslených a herecky i pěvecky provedených charakteristik.“

„Do této směsi hudby a hluku se musí pěvci ‚strefovat‘ a zvládat technicky krkolomné úkoly.“

„Podařilo se vytvořit pevný a sdělný celek, přes všechnu proklamovanou hrůzostrašnost prošpikovaný gagy a nadsázkou.“

Hudební svět si letos připomíná 100. výročí narození maďarsko-rakouského židovského skladatele Gyorgy Sándora Ligetiho, narozeného v Transylvánii. Ve Vídni, kam uprchl, se stal uznávaným skladatelem. Tamní Státní opera proto uvedla jeho jedinou apokalyptickou „operu“ s názvem Le Grande Macabre, zkomponovanou na text Michaela Meschkeho. Hudebního nastudování se ujal Pablo Heras-Casado, režijního a scénického zpracování se zhostil Jan Lauwers.