PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Osmaosmdesát snímků, přihlášených do soutěže, je velmi slušným číslem; nejde však o kvantitu, ale o kvalitu snímků, a ta byla i tentokrát vysoká.“

„Grand Prix si odváží vynikající dílo režiséra Maria Martoneho pro RAI; syrovost a něha jako by byly neplánovanou poctou francouzské nové vlně a Jean-Lucu Godardovi.“

„Pořadatel Zlaté Prahy, jímž je Česká televize, odvádí tímto festivalem každoročně neocenitelnou službu, ne-li poctu televizní veřejnoprávnosti.“

Proč se – od kanadského Banffu ve stínu Skalistých hor po Montreux na břehu Ženevského jezera – konají festivaly zaměřené především či mimo jiné na televizní tvorbu? A jaké svým obsahem, svou náplní jsou? V čem se shodují, v čem se liší? Jakkoli se jejich tvář postupem doby vyvíjí a proměňuje, některé z klíčových rysů lze považovat za konstantní…

„Kouzelná flétna, koncert Vídeňských filharmoniků, Káťa Kabanová, Triptych. Čtyři rozdílné zážitky z pouhých dvou festivalových dnů.“

„Jakkoliv jsou tři ženské charaktery odlišné a původně určené pro různé typy hlasů, Asmik Grigorian dostála své pověsti a se všemi si poradila naprosto obdivuhodně.“

Co všechno se letos vešlo na program Salzburger Festspiele ve dnech 18. července až 31. srpna? Během šesti týdnů se na různých místech na obou březích řeky Salzach uskutečnilo tolik kulturních akcí, že by se o ně v průběhu celé sezóny mohly s úspěchem podělit špičkový operní dům, činoherní divadlo a určitě hned několik koncertních sálů, které si mohou dovolit zvát na svá pódia ty nejrenomovanější umělce. V řeči čísel to vypadalo následovně: na letošním Salcburském festivalu se v blocích odehrálo šest operních inscenací, dvě koncertní provedení oper, pět činoherních produkcí, dvanáct koncertních řad, které čítaly téměř šedesát různých programů, plus nespočet doprovodných akcí a kurzů pro studenty či pro děti… A co všechno bylo na programu 20. a 21. srpna? 

„Karita Mattila je jedinou zahraniční hvězdou mezi první dvacítkou zpěváků, kteří s Jiřím Bělohlávkem vystupovali nejčastěji. Jejich spolupráce byla významná pro oba.“

„Ze všech sólistů, ať už instrumentálních, či vokálních, drží primát Dagmar Pecková s celkem 176 společnými vystoupeními a nahrávkami.“

„Jiří Bělohlávek, uznávaný jako všestranný dirigent, byl mimořádně oblíbený pro svou práci se zpěváky a zpěvačkami.“

V roce pátého výročí úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka pokračuje portál KlasikaPlus.cz v loni započatém seriálu, který využívá texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Patnáct let je shromažďoval publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Do materiálů dává postupně nahlížet. V dnešním dílu užívá dalších statistik k ilustrování dirigentovy spolupráce s tuzemskými i zahraničními pěvci. Mimořádnou pozici mezi nimi zaujímají česká mezzosopranistka Dagmar Pecková a finská sopranistka Karita Mattila.

„Dirigent má nejvyšší možný podíl jak autorovu zakódovanou informaci v notách interpretovat: přesvědčit o ní interprety, motivovat je, strhnout… a přesvědčit i posluchače, že taková byla autorova představa.“

„Lze očekávat, že tak velcí komunikátoři, jakými jsou dirigenti, budou typicky obklopeni kruhem přátel?“

„Jiří nahlížel na svou profesi jako na samotářskou.“

V roce pátého výročí úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka pokračuje portál KlasikaPlus.cz v loni započatém seriálu, který využívá texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Shromáždil je publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Do sesbíraného materiálu dává nyní postupně nahlížet. V dnešním dílu už potřetí pokračuje v prezentaci obrazového materiálu ze své knihy A Life in Pictures a zamýšlí se k tomu z hlediska dirigentské profese i osobního nastavení člověka nad tématem přátelství. Měl Jiří Bělohlávek hodně přátel…?

„Od Brechta jsme na takové věci zvyklí, on vždycky pojímal vážná témata podobným způsobem.“

„Vždycky je jednodušší si přípravu nějaké inscenace udělat jednodušší tím, že se lidé, kteří na ní pracují, mají rádi.“

„Takže jsem poděkovala za role tetiček a babiček a řekla jsem si, že tímto způsobem pokračovat nemíním. Začala jsem si dělat vlastní věci.“

Opera pražského Národního divadla naplánovala na 26. a 28. listopadu a pak i na několik dalších termínů projekt, ve kterém se potkávají na jevišti Státní opery dva různé hudební i divadelní světy, ztělesňované skladateli Arnoldem Schönbergem a Kurtem Weillem…

„Aniž by Straka přepínal, lahodně dosáhne naprosto znělým a nosným způsobem k vysoké poloze i silné dynamice, zřetelně vyslovuje, prokazuje velkou empatii.“

„Žánrově výlučná, originální, hudebně neslýchaně intenzivní a interpretačně náročná skladba…“

„Po osm desetiletí se mělo za to, že text v Lidových novinách byl anonymní lidovou tvorbou.“

Písňový cyklus Zápisník zmizelého, založený na příběhu otištěném v novinách a hudebně inspirovaný vidinou konkrétní ženy, je dílem, které se nepodobá ničemu jinému. U Leoše Janáčka ostatně dost častý jev. První veřejné koncertní provedení tohoto komorního dramatu se uskutečnilo v Brně přesně před sto lety, 18. dubna 1921. Jeho gramofonových nahrávek existuje řada. Vybíráme jako vzorovou tu, kterou pořídili v roce 1998 pěvci Peter Straka a Dagmar Pecková a u klavíru Marian Lapšanský.

„Stejně jako Zápisník zmizelého, premiérovaný v dubnu 1921, je i Káťa Kabanová plodem přátelství s Kamilou Stösslovou.“

„V Brně mne nenávidí, v Praze závidí, ale v Bratislavě návidí rádi.“

„Tragickou lásku mezi Káťou a Borisem provází Janáček tou nejkrásnější a nejlyričtější hudbou, jakou kdy napsal.“

Káťa Kabanová, šestá z devíti oper Leoše Janáčka, lyrické drama vycházející z Ostrovského hry Bouře, je od prvních tónů po závěr hudebně i svým příběhem magicky přitažlivá. Zasahuje od velkoleposti po intimitu, od vášní po úzkost, od dramatičnosti po lyriku. Poprvé se hrála přesně před 99 lety, 23. listopadu 1921, v brněnském Městském divadle, předtím německém, v současnosti Mahenově. Světové premiéry tam měly i Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky, Šárka, Věc Makropulos a Z mrtvého domu.

„Co je zakázáno, je pouze zpěv. Jako v pohádce o Pyšné princezně…“

„Důrazně varovali před dalším šířením strachu z kulturních akcí, ze zpěvu a podobně, které poškozuje už tak koronavirovými opatřením zdecimovanou kulturní obec.“

„Držme si všichni z branže navzájem palce!“

Orchestry a festivaly mění programy, případně ruší nebo přesouvají koncerty, aby na jejich akcích mezi 5. a 18. říjnem nevystupovali sóloví pěvci nebo pěvecké sbory. Jsou za tím vládní opatření proti šíření druhé vlny pandemie, k nimž patří i zákaz zpěvu v operách, muzikálech a v kostelích, protože jde údajně o příliš rizikovou činnost…

„Přesně dva týdny po zahajovacím koncertu se v rámci Hudebního festivalu F. L. Věka odehrála událost přesahující čistě hudební horizont.“

„Disciplinovaně orouškovaní diváci spontánně povstali. A tiše, bez patosu vzdali v osobě Alfreda Strejčka hold profesní zdatnosti a lidské odolnosti.“

„Nejenom Hek/Věk je důkazem kulturnosti podorlického města. Je vlastně logické, že v něm hudební festival před deseti lety vznikl a má se k světu i za času corony.“

Letošní ročník Hudebního festivalu F. L. Věka zahájil 13. září koncert žesťového uskupení Czech Brass, jehož se kvůli čerstvým opatřením z německé strany nemohl zúčastnit trumpetista Otto Sauter. Dva týdny po zahajovacím koncertu přijala do Dobrušky pozvání sopranistka Helena Hozová v doprovodu souboru Barocco sempre giovane. Tento koncert byl současně příležitostí k předání ceny Alfredu Strejčkovi.

„Do koncertu skočil rovnýma nohama, v tříčtvrtečním rytmu.“

„Zcela výjimečně využila daný prostor Kateřina Kněžíková, z níž roste první dáma české opery.“

„Jedním ze silných momentů byla píseň Tóny, kterou napsal a s Adamem zazpíval od klavíru Ondřej Gregor Brzobohatý.“

Megakoncert. Podobný si žádný jiný český operní pěvec netroufl a hned tak asi netroufne udělat. Ani by neměl důvod. A navíc by nezaplnil bezmála osm tisíc míst určených publiku. Adam Plachetka si na obrovské o2 aréně ani trochu zuby nevylámal. Patřil tam jemu a jeho hostům čtvrteční večer. Sólistů bylo šest, k tomu jedna šestičlenná skupina…

„Chtěl bych, aby to bylo hezké, milé a otevřené těm, co chtějí vnímat hudební i obrazovou krásu.“

„Když se držíte hudby, jde to téměř samo.“

„Dokážu si představit, že se jednou bude opera odehrávat i ve vesmíru.“

Ve čtvrtek večer se v pražské O2 aréně sejdou tisíce posluchačů a diváků. Chtějí se nechat potěšit galakoncertem Adama Plachetky, prvním mezi tuzemskými operními pěvci, který pořádá podobně velké vystoupení na místě nespojovaném s klasickou hudbou. Adama na pódiu podpoří několik hostů z jeho i z jiných hudebních žánrů a moderátor Leoš Mareš, doprovod obstará multižánrové uskupení Epoque Orchestra s dirigentem Janem Kučerou…

„Účinkující spojuje profesionalita, vzájemný respekt i osobní přátelství. Věci, které publikum velmi citlivě vnímá.“   

„Interpret je v tomto případě zcela v rukou zvukaře, který jeho výkon může vyzdvihnout i zadupat.“

„Adam je jedním z těch, o nichž platí, že čím víc toho člověk umí, tím je normálnější, skromnější a nohama na zemi.“

Adam Plachetka má 16. ledna jako první český operní pěvec samostatný koncert v pražské O2 areně. Večer nese název Bez mantinelů, protože mezi hosty budou zpěváci zastupující nejrůznější žánry: Eva Pilarová, Dagmar Pecková, Jan Smigmator, Ondřej Gregor Brzobohatý, Leoš Mareš, Tomáš Klus a vokální skupina Skety a samozřejmě i Plachetkova manželka Kateřina Kněžíková. Vizuální stránku zaštiťuje Michal Caban a hudbu koordinuje a řídí Jan Kučera…