„V úvodním čísle chyběl zápal, větší nasazení, snaha zaujmout.“
„Orchestr se v Beliczayovi prezentoval výtečnou souhrou i přitažlivým dynamickým vrásněním.“
„V Larghettu Elgar umně hraničí s kýčem.“
Pražský komorní orchestr založený už v roce 1951 pokračuje ve své koncertní činnosti a tentokrát publiku v koncertním sále Pražské konzervatoře nabídl neotřelý program z děl Mendelssohna, Beliczaye, Elgara a Holsta, kdy navzdory nejméně známému příjmení byl maďarský autor Gyula Beliczay patrně nejsvětlejším bodem poměrně stručného večera. V roli koncertní mistryně se povolaným způsobem opět představila Ludmila Pavlová.
5 minut čtení Číst dál…
