PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Režisér volil tradiční pojetí, naplněné ale dynamismem a stálým pohybem.“

„Blatské kroje Dany Haklové jsou přímo senzačním nápadem.“

„Exceloval baletní soubor Jihočeského divadla; tanečníci rozdávají publiku svoji upřímnou radost.“

Opera Jihočeského divadla již třetím rokem ve své letní sezóně uvedla v jihočeských Holašovicích, letos ve dnech 5. až 7. července, jako open air Smetanovu Prodanou nevěstu. A to v Roce české hudby, v roce Smetanova výročí, v památkově chráněném prostředí obce, pod taktovkou Davida Švece a v režii Tomáše Ondřeje Pilaře. Inscenaci obohacují výrazné, krásné blatské kroje, vytvořené výtvarnicí Danou Haklovou. Letos se opera uvádí nově jako součást festivalu Jižní svéráz, jeho „nultého“ ročníku.

„Režisér vzpomínal na své zážitky z moravského Horňácka, na vesnické způsoby či muzicírování a děj tedy přenesl tam, časově do období masopustu.“

„Panovalo značné horko, je tedy třeba obdivovat všechny maskované účinkující, že zvládli v těchto podmínkách podávat výborné výkony.“

„Hudební složka představení byla vynikající.“

Dne 29. června bylo v rámci festivalu Smetanova Litomyšl provedeno jedno z nejznámějších Smetanových děl, opera Prodaná nevěsta. O produkci se postaral sbor, orchestr a balet Národního divadla Brno a komparz. Inscenaci v režii Ondřeje Havelky řídil dirigent Jakub Klecker.

„Bystrý posluchač mohl rozpoznat i vítězoslavnou chvíli nad sneseným vajíčkem.“

„Čím pohodovější byla první část koncertu s dokonalou formou symfonie, tím náročnější byl ponor do díla Dmitrije Šostakoviče, bořitele zákonitostí symfonické formy.“ 

„Dennis Russell Davies vedl orchestr s  klidnou jistotou všemi úskalími excentričnosti Šostakovičova díla.“

Šestý abonentní koncert 68. koncertní sezóny naplnila Filharmonie Brno v Besedním domě 16. května dvěma nesourodými skladbami. Název „Haydn a Šostakovič v g moll“ vystihl jejich styčný bod. Obě symfonie jsou v tónině g moll. Vzájemně však vyvažují smutek a hravost…

„Nová inscenace Rusalky na scéně Janáčkovy opery především není pohádkou pro děti.“

„Čeká-li někdo na kultovní árii Ježibaby Čurymury fuk, nebo na komické duo Hajný + Kuchtík, nedočká se.“

„Lesní žínky jsou tak jediným odlehčujícím prvkem inscenace.“

Opera Rusalka Antonína Dvořáka je českým hudebním klenotem. Operní režiséři nepřestávají hledat její účinný výklad. David Radok na brněnské scéně sáhl Rusalce až na dno duše a zbavil ji pohádkového nimbu. Tragická láska v neutrálních kulisách a podaná mistrovskými pěveckými i hereckými výkony, je kruté psychodrama. Nádherná Dvořákova hudba pod taktovkou Marka Ivanoviće je stále stejně nesmrtelná a sdělná.

„V inscenaci Davida Radoka to není pohádka. Je to bolestivé, ale citlivé a dojemné vyprávění jednoho velmi smutného příběhu opravdové lásky.“

„Na jevišti nehraji, ale žiji příběh Rusalky, takže mě to stojí dost fyzických i psychických sil.“

„Peter Berger jako Princ je citlivý partner, se kterým je radost stát na jevišti. A ještě tak krásně zpívá!“

Jana Šrejma Kačírková je sopranistkou, která má ideální hlas pro lyrické role plné emocí, pro postavy, jež většinou špatně skončí. Nejnověji zpívá Rusalku, premiérovanou v Janáčkově divadle v pátek 5. dubna. Roli už ztvárnila v Českém Krumlově na Otáčivém hledišti v režii Jiřího Heřmana, nyní v Brně jde o inscenaci režiséra Davida Radoka.

„Málokdo asi zpochybní Hanusův zásadní podíl na tom, že inscenací Dalibora nejde o povinný hold klasikovi, ale o vydařený pokus upozornit na to, že stojí za to se Smetanou zabývat.“

„Na jevišti režisér Pountney zpřítomnil téměř ´tristanovskou´ lásku až za hrob i praktiky prohnilého režimu a silně otevřel otázku, kdo je padouch a kdo hrdina – a jestli lze být obojím současně.“

„Tomasz Konieczny přinesl do interpretační tradice postavy krále Vladislava nejvíc nového: obdařil ho hlasem, který nezapře jeho velké wagnerovské kreace na světových pódiích.“

Druhý únorový večer patřil v brněnském Národním divadle premiéře Smetanova Dalibora – a na Moravě tak za přítomnosti předsedy vlády oficiálně začal Rok české hudby opravdu impozantně. Koprodukce s Velšskou národní operou přinesla v režii Davida Pountneyho odvážný, podnětný, provokativní…

„Smetana skládal na německý text. Ten byl podařenější než český překlad a to je dosud kámen úrazu, protože řada míst v češtině nezní přirozeně.“

„Operní divák může být někdy stejný jako fotbalový fanoušek, který ví, jak to mělo být, kdo měl komu přihrát a nakonec za všechno může trenér.“

„Zahrajeme tedy část původního Smetanova závěru – Dalibor umírá krátce poté, co byl vyřčen ortel a není to výmysl této inscenace.“

Dirigent Tomáš Hanus patří mezi žáky Jiřího Bělohlávka, kteří úspěšně reprezentují českou hudbu v zahraničí. Po začátcích v Brně zakotvil jako šéf opery ve velšském Cardiffu. V letošním Roce české hudby po letech opět diriguje v Janáčkově opeře v Brně, tentokrát Smetanovu operu Dalibor.

„David Radok se podílel nejen originálním nápadem, ale hned ve třech divadelních profesích, jako libretista, režisér a scénograf.“

„Nelehkým úkolem pro Kučeru bylo zvolit vhodný hudební jazyk, který by konvenoval s Puccinim a současně byl autentický.“

„Sympatické na Radokově režijním přístupu je zejména to, že používá scénu výtvarně jen strohou, či spíše náznakovou.“

Projekt Don Buoso, Gianni Schicchi měl v pražském Národním divadle 3. listopadu 2023 premiéru a Radok se na něm podílel nejen originálním nápadem, ale hned ve třech divadelních profesích, jako libretista, režisér a scénograf. Tím dobrým nápadem bylo uvedení opery Gianni Schicchi Giacoma Pucciniho v novém inscenačním kontextu. Dříve se tato komická jednoaktovka na operních scénách uváděla ve spojitosti s různými jinými, rovněž jednoaktovými tituly. Nešlo však o spojení pevně ustálená.

„Soubor hraje Sukův první smyčcový kvartet dobrých několik desetiletí a v provedení to bylo zcela evidentně znát. Lyrické momenty skladby byly elegantní i citově vyzrálé a s gustem přednášené.“

„Trojnásobná nositelka ceny Thalie se Dvořákova písňového cyklu zmocnila s porozuměním k textu a náladám jednotlivých milostných příběhů se vší mocností svého hlasu.“

„Kontrabasový hlas, hrál Michal Novák, měl tendenci k nesdílnosti s prostorem, nicméně v dalším průběhu skladby zdobil harmonii pěknými pizzicaty a bravurně hranou hbitou melodií ve škále.“

Zemlinsky Quartet hraje na koncertních pódiích doma a v zahraničí skoro tři desetiletí, příští rok to bude 30 let. Na repertoáru mají více než 200 děl skladeb renomovaných světových a českých komponistů, včetně nových skladeb soudobých autorů. Natočili samozřejmě kompletní kvartetní odkaz rakouského skladatele Alexandera Zemlinského, činného v Praze v letech 1911 až 1927. Velkou událostí je komplet smyčcových kvartet Antonína Dvořáka, který realizovali jako čtvrtý soubor v historii. Nahráli také kvartety Josefa Suka, a to hned na svůj první i druhý kompaktní disk. Ten druhý byl recenzován v časopise The Strad. Skladby obou jmenovaných autorů byly na programu koncertu v cyklu Komorní koncerty Koncertního jednatelství FOK v úterý 21. března. A je na místě připomenout hudebního režiséra a skladatele Jiřího Gemrota. Je podepsán mezi tvůrci prvního CD Zemlinského kvarteta a pro úterní koncert pořídil úpravu Dvořákova cyklu Cypřiše pro hlas a smyčcové kvarteto, v němž měla sólo sopranistka Jana Šrejma Kačírková.

„Do Waldsassenu byl k budování svatostánku povolán renomovaný pražský stavitel Abraham Leuthner.“

„Zaplněná parkoviště v okolí baziliky svědčila o tom, že Velký podzimní koncert vzbudil velká očekávání.“

„Koncert ve Waldsassenu, jehož slavnostní náladu ukončil v Čechách odlitý zvon, snad nejlépe symbolizoval jedinečnost a sílu umění, při němž podali ruce čeští a němečtí umělci.“

Zatímco Cheb byl od počátku pokládán za významné obchodní centrum Chebska, za jeho duchovní protipól byl vždy považován nedaleký klášter Waldsassen. Po mnoha peripetiích, jimiž prošel v době svého dlouhého, bezmála tisíc let trvajícího vývoje, se jeho část – nynější farní kostel Nanebevzetí Panny Marie a Jana Evangelisty – stává dějištěm pravidelných koncertů, z nichž zejména varhanní recitály využívají tamější vzácné nástroje. Dne 6. listopadu se v této bazilice uskutečnil společný koncert českých a německých umělců.

„Jaromíru Weinbergerovi, kterého po ročním působení v Americe dostihl stesk po domově, nabídl libretista Miloš Kareš po jeho návratu do Československa veselou, značně dojemnou a docela dost bizarní vyprávěnku.“

„Babinský, hybatel děje, je vlastně málem hlavní postavou… Prvnímu premiérovému obsazení však vévodil jen zčásti, mohl by totiž být ještě mnohem větším šejdířem.“

„Inscenace je povýšena Vladimírem Morávkem za využití prvků hravosti i nenápadné parodie k představení, jehož kouzlu současný divák nakonec překvapeně docela rád podlehne.“

Opravdové dudy se v opeře neozvou, i když se jmenuje Švanda dudák. Přesto je plná barvitého hudebního arzenálu, včetně silných odkazů k lidové písni. Režisér Vladimír Morávek rozehrál skoro sto let starou hudební pohádku zábavně, nápaditě a vkusně. Dílo Jaromíra Weinbergera, hojně hrané na přelomu dvacátých a třicátých let v Evropě i v Americe a pak odsouzené k zapomenutí, se konečně vrátilo tam, odkud vyšlo – do pražského Národního divadla. Proč ne. Hlásí se k českým hudebním, literárním a divadelním tradicím i k lásce k rodné zemi.