PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„V dnešní době to tak velice často je – zpěvák nejen, že musí být připravený pěvecky, ale zároveň musí mít sám za sebe velmi dobrou představu, co a jak chce hrát. Režiséři to za vás neudělají.“

„V cizině se všichni zajímají především o sebe.“

„Jsou hlasy, které se musí postavit – ten můj je jedním z nich.“

Carmen alias Jolana Slavíková. Česká pěvkyně se zahraničními ambicemi, bývalá sopranistka, nyní mezzo. Příběh absolventky Pražské konzervatoře a frankfurtské Hochschule für Musik, liberecké Evy a v příštích dnech debutantky v Maďarské státní opeře je v mnohém nestandardní, o to zajímavější. Slavnou Habaneru poprvé zpívá na budapešťském jevišti už 12. září.

„Soutěže jsou nesmírně náročné, hlavně po psychické stránce, je to hodně o hlavě, a tak jsem ráda, že jsem to zvládla nejenom pěvecky, ale i psychicky.“

„Jako malá jsem zpívala vždycky alt a pak jsem přišla na konzervatoř, stále jako mezzosoprán, jenže kvůli špatnému vedení jsem se začala stahovat a můj hlas se jako by vytáhl nahoru…“

„A tak jsem hledala a hledala, až jsem narazila na sopranistku Christinu Vasilevu, která mě vrátila ke mně samé a ukázala mi cestu, na kterou jsem se vydala a cítím, že je to správně.“

Z letošního pátého ročníku Mezinárodní pěvecké soutěže Évy Marton v Budapešti si odvezla tři speciální ceny mezzosopranistka Jolana Slavíková, absolventka Pražské konzervatoře a Vysoké školy ve Frankfurtu nad Mohanem, pěvkyně se zkušeností z Durynského operního studia a z Drážďanské státní operety. Jako vůbec první v historii soutěže jí byla udělena cena za nejlepší interpretaci povinné Lisztovy písně…

„Byla to velká výzva, ale já jsem si řekla, že do finále soutěže se musí něco risknout!“

„Neexistují žádná pravidla, jen že jste v kontaktu s ostatními hráči, s místem, kde hrajete, a že nasloucháte a respektujete to, co slyšíte. Improvizovat tak, aby to mělo smysl, vůbec není lehké.“

„Za Kateřinou Kněžíkovou jsem poprvé jela do Kroměříže před dvěma lety a to mě skvěle nakoplo. Tak velkorysou podporu jsem ještě od jiného pedagoga nezažila.“

Mladá mezzosopranistka Bella Adamova nedávno ve svém oboru vyhrála Mezinárodní pěveckou soutěž Roberta Schumanna. Narodila se v Rusku, vyrostla v Praze a zpěv studovala na londýnské Trinity Laban Conservatoire of Music and Dance a pak v Kolíně nad Rýnem, ale také u naší Kateřiny Kněžíkové. Na svém kontě už má ceny v soutěži Emy Destinnové v Londýně, ve Dvořákově pěvecké soutěži v Karlových Varech a minulý rok byla mezi finalisty spolkové soutěže Bundeswettbewerb Gesang v Berlíně…

„Kdyby se tehdy pozorovatel podíval dalekohledem pod střechu jakékoliv nuzné pařížské mansardy, našel by tam jistě mnohé podobně vášnivé i tragické lásky, předčasná úmrtí a hluboká přátelství.“

„V liberecké inscenaci si opravdu uvědomíte, že jsou Vánoce.“

„Je dobře, že se daří opery i „vystavovat“ mimo jejich domovské scény. Pardubické hudební jaro je toho letitým důkazem.“

Je to právě rok a několik dní, kdy měla v libereckém Divadle F. X. Šaldy (9. března 2018) premiéru nová inscenace Bohémy Giacoma Pucciniho. Vrátila se tam po třinácti letech a byla přijata s úspěchem. Josef Krečmer, umělecký ředitel a dramaturg Mezinárodního festivalu Pardubické hudební jaro, zve tamní soubor opakovaně a s dobrou zkušeností, a tak se Seveřané na programu letos objevují hned dvakrát – festival uzavře Massenetova Thaïs a teď v neděli zazněla právě Bohéma. A publikum, které jinak v regionu příliš operních příležitostí nemá, ji právem ocenilo s nadšením.