PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Sólista prostor sálu zvukově obsáhl a byl orchestru rovnocenným partnerem.“

„K Berliozovi patří i náruživost a instrumentační bohatost – a těchto parametrů bylo v provedení dostatek.“

„Berliozovo Te Deum je emotivní hudba, která zanechává velkolepý dojem, povznáší, nabíjí.“

Málokdy se ve Smetanově síni rozezní při orchestrálním koncertě varhany tak mohutně a samostatně. A stejně tak málokdy zní tímto sálem tak zřetelně jinak značně tichý tón sólové violy. Při středečním koncertě festivalu Pražské jaro nazvaném Vizionářský Berlioz bylo takových krajností a kontrastů víc. Hector Berlioz, od jehož úmrtí se připomíná 150 let, neměl daleko k extravagancím. Americký dirigent John Nelson je prezentoval výstižně a s nadhledem, rozumně, nepřehnaně.

„Provedení přimrazilo posluchače do sedadel.“

„Michal Kaňka na sebe – vedle Sharon Kam – strhl největší pozornost.“

„Dramaturgům náleží pochvala za podobné „výstřelky“, které se v běžné sezoně neuvádějí.“

Osm muzikantů, kteří se „náhodně“ potkali v jeden večer. Tři zkoušky před koncertem. Výsledkem nádherné hudební ztvárnění smíření, odpuštění a apokalypsy, kterou střídá naděje. A důkaz, že ti nejlepší muzikanti dokážou své ego odevzdat celku, podřídit své ambice ansámblové souhře. Závěrečný koncert Komorní řady, kterou svým jménem a umem zaštítila izraelská klarinetistka Sharon Kam, se uskutečnil 17. září v pražském Rudolfinu.