„Pokaždé, když mám možnost Koženou slyšet naživo, mi připadá, že skrze její vokální projev proniká cosi éterického, téměř mimosférického.“
„Orchestrální hráči se do hudby opírali s úsměvem a celá interpretace působila jako spontánní muzicírování několika přátel.“
„Zcela ponořená do role nechala Kožená bolest Ariodantova zoufalství postupně narůstat a árii vystavěla s působivou gradací.“
Ve středu 16. září se v Dvořákově síni Rudolfina uskutečnil poslední koncert rezidentury Magdaleny Kožené na letošní Dvořákově Praze. S Komorním orchestrem České filharmonie, který vedl jeden z uznávaných specialistů na barokní hudbu, italský dirigent Andrea Marcon, uvedli výběr z oper Georga Friedricha Händela a Antonia Vivaldiho i trojici instrumentálních koncertů. Festival tak nabídl další kvalitně obsazený a profesionálně provedený koncert. K deklarované Una festa barocca, tedy Barokní slavnosti, však podle mého názoru přece jen něco podstatného chybělo.