Ke svému druhému festivalovému vystoupení na Dvořákově Praze přizvala rezidenční umělkyně festivalu, mezzosopranistka Magdalena Kožená členy České filharmonie a klavíristu Karla Košárka. Vystoupili společně v pátek 11. září v Anežském klášteře.

Již úvodní skladba naznačila, že návštěvníky koncertu čeká výjimečný večer. Francouzský skladatel Ernest Chausson zkomponoval svoji Věčnou píseň, op. 37 na text Charlese Crose. Nejedná se o klasickou píseň, jak je jako hudební žánr vnímána, tedy jako kompozice pro lidský hlas s doprovodem klavíru – Chausson rozšířil obligátní klavír o smyčcové kvarteto.

Interpretace Magdaleny Kožené se mohla opřít o dokonalou znalost díla, které natočila už v roce 2019 pro vydavatelství Pentatone se svým manželem sirem Simonem Rattlem u klavíru. Co na interpretaci úvodní skladby večera nejvíce zaujalo, bylo dokonalé souznění pěvkyně s instrumentalisty. Klavírní part přednesl Karel Košárek, ke kvartetním pultům zasedli přední hráči našeho prvního orchestru, kteří nebyli náhodným ad hoc sestaveným uskupením, ale jako regulérní těleso vystupující již druhým rokem pod názvem Kvarteto České filharmonie. Primáriem (nebo snad primárijkou – abychom byli gendrově korektní?) je první zástupkyně koncertního mistra Irena Jakubcová, u druhých houslí je vedoucí této nástrojové skupiny v České filharmonii Petra Brabcová, na violu hraje Eva Krestová, v České filharmonii ve stejné funkci ve skupině viol, violoncellistou je koncertní mistr Václav Petr. Zvuk kvarteta je opojně krásný, muzikantsky si jeho členové evidentně dobře rozuměli také s klavíristou, souhra byla dokonalá. Barevný hlas Magdaleny Kožené dotvářel krásný souzvuk. Emotivní zaujetí všech interpretů zprostředkovalo hned v úvodu koncertu silný posluchačský zážitek.

Další část koncertu byla vyhrazena filharmonickým kvartetistům, kteří přednesli ve vytříbeném zvuku a dokonalé souhře Smyčcový kvartet F dur Maurice Ravela. Jedná se o dílo osmadvacetiletého skladatele, kterým – jak se posluchači mohli dočíst v programovém bookletu ke koncertu – hodlal uspět v soutěži o Římskou cenu. To se nepodařilo, skladatel však nejen, že nebyl oceněn porotou, která tuto cenu udělovala – nedočkal se ani pochvaly od svého učitele Gabriela Faurého, ani úspěchu u publika. Jeho kvartet však ocenil v té době už slavný Claude Debussy. Dnes je tato skladba jedním ze základních děl kvartetní literatury 20. století. Obtížně se hledají superlativy, jakými interpretaci Ravelovy kompozice filharmonickým kvartetem popsat. Každý tón kteréhokoliv z nástrojů byl krásný, v souzvuku dokonalý, v intonaci křišťálově čistý, hudební provedení bylo plné emocí. Po konci skladby si kvartetisté mezi sebou vyměnily pohledy a úsměvy, které svědčily o tom, že i oni jako interpreti byli se svým výkonem spokojeni. Právem, poskytli posluchačům opravdu jedinečný zážitek.

Druhá polovina koncertu byla již plně vyhrazena hudbě Antonína Dvořáka. Zahájila ji Magdalena Kožená za klavírního doprovodu Karla Košárka přednesem Čtyř písní, op. 82. Již první písní tohoto skromného cyklu, písní Kéž můj duch sám, navodila pěvkyně potřebnou meditativní atmosféru, kterou udržela během interpretace všech písní. Melancholický charakter zpívaných textů pěvkyně citlivě vystihla, Karel Košárek byl citlivým doprovazečem.

Po Dvořákových písních vystřídali Magdalenu Koženou na pódiu opět kvartetisté, aby přednesli výběr z cyklu Cypřiše. Booklet z pera Ondřeje Šupky vydaný ke koncertu přibližuje pozoruhodnou historii této skladby: jedná se o instrumentaci stejnojmenného písňového cyklu, který Dvořák zkomponoval jako třiadvacetiletý v době okouzlení Josefinou Čermákovou. Skutečnost, že se k písním v pozdějších letech vracel, potvrzuje domněnku, že zaujímaly v jeho životě významné místo. Jedním z těchto návratů byla úprava vybraných písní pro smyčcové kvarteto, ke které Dvořák přistoupil v roce 1887 již jako zralý muž a mezinárodně uznávaný skladatel. Z původně osmnáctidílného cyklu vybral dvanáct, z nich předneslo Kvarteto České filharmonie čtyři. Kromě technické brilance, kterou kvartetisté oslnili již v první části večera, zaujali dvořákovsky zpěvným provedením.

K poslednímu bloku hudby podává výše zmiňovaný booklet řadu historických zajímavostí, leč ohledně informací o tom, kdo a proč vytvořil kuriózní suitu, je velmi skoupý. Uvádí pouze jméno upravovatele, kterým je Duncan Ward, nic bližšího o této osobě však nesděluje. Pátráním na internetu lze pod tímto jménem nalézt britského dirigenta a skladatele mladší generace a úprava vznikla pravděpodobně pro již výše zmiňované CD s názvem Soirée Magdalena Kožená and Friends, na kterém se podílel jako klavírista sir Simon Rattle. Ke smyčcovému kvartetu a klavíru přidal aranžér ještě flétnu a klarinet. Z upravených písní byl sestaven hudební blok, obsahující písně z různých Dvořákových cyklů: Cigánských melodií, Cypřišů či V národním tónu, tedy jakési Best of Dvořák. Na provedení se kromě Kvarteta České filharmonie a Karla Košárka u klavíru podíleli flétnistka Andrea Rysová a klarinetista Jan Mach – oba jsou prvními hráči v České filharmonii.

Těžko říci, jak by se na takové nakládání se svým dílem díval Antonín Dvořák. Kdyby si přál, aby jeho písně zazněly v jiné verzi, než jak je zkomponoval, jistě by je upravil – tak jako upravil Cypřiše pro smyčcový kvartet. Možná by se mračil, ale možná by měl radost, že se jeho písně zpívají a hrají i více než sto let po jeho smrti. Jisté je, že se písně v úpravě Duncana Warda návštěvníkům koncertu líbily, svědčil o tom nadšený potlesk. A když zazněla jako přídavek s tímto instrumentálním doprovodem árie o měsíčku z Rusalky, nadšení publika neznalo mezí a propuklo v bouřlivé ‚standing ovation‘.

Foto: Dvořákova Praha

Facebook X E-mail WhatsApp