PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Oba umělci mají více společných vlastností – absolutní oddanost hudbě, skromnost a pokoru, lásku k práci s mladými lidmi.“

„Pro diváky bylo nesmírně poutavé, jak sólisté a tělesa pod dohledem obou světoznámých osobností proměňovali do hloubky svou kreativitu.“

„Alfred Brendel, který dával své pokyny ke hře interpretů od stolku v první řadě, i Boris Gildburg, který stál po boku klavírních sólistů, upozorňovali na nebezpečí plošného zvuku hry.“

Na pozvání vedení Akademie Ivana Moravce přijeli do Prahy světoznámí klavíristé, Alfred Brendel a Boris Giltburg, kteří v Sukově síni Rudolfina se zcela mimořádnou profesionalitou, bystrostí a citlivostí vedli od 30. září do 2. října 2022 mistrovské kurzy. Jejich výuka s českými vybranými interprety a soubory byla obohacena recitálem spojeným s přednáškou Borise Giltburga o hudbě Ludwiga van Beethovenova, televizním dokumentem o Ivanu Moravcovi režiséra Jana Mudry a archívními záznamy Moravcových rozhlasových pořadů. O možnost zhlédnutí vynikajících inspirativních lekcí projevila zájem odborná i laická veřejnost. Návštěvníci s velkým zaujetím přihlíželi výuce světoznámých osobností.

„Koncert bude při ročním výročí ruské invaze na Ukrajinu zamýšlen jako symbolická bolestná připomínka zbytečného válečného konfliktu.“

„Spolupráce se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu zahrne Vokální symfonii Vladimíra Sommera pro listopadový festival Janáček Brno.“

„Osmaosmdesátou sezónu otevřel sbor s Českou filharmonií na festivalu Dvořákova Praha při trojím koncertním provedení Dvořákovy Rusalky.“

Pražský filharmonický sbor vedle účinkování s orchestry uspořádá v nadcházející sezoně v Praze také trojici vlastních koncertů. Na prosinec ohlásil Adventní koncert ve Státní opeře, na únor 2023 uvedení Brittenova Válečného requiem a v červnu open air koncert ve Valdštejnské zahradě sestavený z gospelů a spirituálů. Umělecká kontinuita je přitom zajištěna – hlavní sbormistr Lukáš Vasilek, který vede těleso už patnáct let,…

„Důsledkem toho všeho najednou bylo v tu chvíli snadné uvěřit, že jiná interpretace této skladby neexistuje.“

„Především ale její energie nemá obdoby ani mezi klavíristy mladších generací.“

„Frázování jeho melodie ve čtvrté větě bylo humorné, a když do toho vstoupila Argerich fortissimovým akordem, zasmála se tomu ona i publikum.“

V předposlední den letošního ročníku festivalu Dvořákova Praha v Rudolfinu proběhl výjimečný koncert, který byl už delší dobu vyprodaný. Většinu posluchačů nalákal patrně na jméno žijící legendy Marthy Argerich, ale na vysokém uměleckém zážitku se podíleli ještě další dva sólisté, Sergej Nakarjakov a Maria Mejerovič, a pak Ukrajinsko-Česká Sinfonietta za řízení Radka Baboráka. Pravděpodobně jde o jeden z vrcholů, ne-li úplný vrchol festivalu.

„Pokaždé v září se od roku 2009 ve Dvoře Králové nad Labem koná vystoupení, jehož vrcholem je premiérové provedení skladby, které pro sbor zkomponoval uznávaný autor od nás či ze zahraničí.“

„Kromě Anežky české tvořily dramaturgii koncertu čtyři základní linie, mnohdy provázané.“

Už čtrnáctým rokem trvá tradice sborových koncertů ve Dvoře Králové nad Labem, kde místní chrámový sbor pod vedením Víta Havlíčka uvádí vedle dalších děl vždy i jednu premiéru. Autorem té letošní, na objednávku sboru napsané skladby je slovenský skladatel Ľuboš Bernáth. Kromě jeho Anežky České zazněly kompozice skladatelů slavných i pozapomenutých, které dohromady složily pozoruhodnou dramaturgickou mozaiku.

„Violetta je náročná role a Lucie Kaňková se jí zhostila výborně. Její dynamický rejstřík ve mně maximálně rezonoval ve druhém a třetím dějství jak v dojemných pianissimech, tak i úpěnlivých fortissimech.“

„Představení je minimalisticky koncipované a kéž by si z toho vzali příklad ti, kdo ´obohacují´ podobně slavná díla o novátorské přístupy až základní ´revoluční´ pojetí.“

„Bruckner je stejně tak milovaný velkými a náhlými kontrasty božských pianissim, jako i majestátnými katedrálními plochami fortissimo – a alespoň ze čtrnácté řady bych si byl přál, aby celková zvuková úroveň orchestru byla povětšinou o stupeň nižší.“

Se dvěma čerstvými zážitky z pražského kulturního dění se na sociálních sítích a zároveň na portálu KlasikaPlus.cz dělí se čtenáři publicista a skladatel Alexander Goldscheider, žijící čtyři desetiletí v Británii, ale pravidelně se vracející do původní vlasti. Vyznává se současně z toho, jak se vyvíjelo jeho chápání smyslu psaní o hudbě – kritického v mládí, přejného a sympatizujícího v pozdějším věku.

„Program vedle sebe postavil skladby, které v díle svých autorů nepatří k nejprotežovanějším.“

„Chungova zvukově odstínovaná verze měla místy až impresionistický nádech, jako by zapomněl, že nediriguje hudbu Oliviera Messiaena, které je tak velkým znalcem a zastáncem.“

Mnichovští filharmonikové v čele s jihokorejským dirigentem Myung-Whunem Chungem se v rámci letošní Dvořákovy Prahy představili hned dvakrát. Nejprve na zahajovacím koncertu a pak především o den později, v pátek 9. září, kdy uvedli hudbu Roberta Schumanna a Antona Brucknera. Nutno dodat, že v proporcích takřka ideálních.

„Letošní soutěž se odehrála ve dvou kategoriích – v první porovnalo své síly pět mladých klavíristů do devatenácti let, stejný počet se zúčastnil i v kategorii vyšší.“

„Bartoš nám svým excelentním výkonem znovu připomněl, jaké bohatství se skrývá ve Smetanově klavírní tvorbě.“

Chopinův festival v Mariánských Lázních, jeden z nejstarších hudebních festivalů v západních Čechách a v pořadí třetí hudební festival v naší republice, byl v posledních dvou letech jednou z mála kulturních událostí, která v důsledku covidu nepřerušila svoji kontinuitu. V roce 2020 se připomněl alespoň dvěma koncerty, o rok později se však jeho program uskutečnil už naplno a proběhl tak, aby uspokojil své pravidelné návštěvníky i příležitostné zahraniční hosty. O to více byl očekáván i letos, a to včetně klavírní soutěže pořádané vždy s dvouletou přestávkou. Mnozí někdejší laureáti Mezinárodní soutěže Fryderyka Chopina v Mariánských Lázních se dnes do tohoto kouzelného lázeňského města vracejí už jako zralí interpreti, aby se svým uměním podíleli na kulturním životě nejzápadnější výspy Čech.

„Profesor pražské AMU a významný koncertní varhaník a improvizátor Jaroslav Tůma převzal druhý koncert Mezinárodního varhanního festivalu u svatého Jakuba v Praze.“

„Passacaglia quasi toccata na B-A-C-H Miloše Sokoly rozpoutala nevídaný ohňostroj virtuozity, který ukázal všechny Tůmovy kvality.“

Prvním interpretem, který na varhanním festivalu v kostele svatého Jakuba složil svým recitálem poctu Jiřímu Ropkovi,  jak zněl název jeho programu, byl Jaroslav Tůma. Jiří Ropek, který byl značnou část svého života zdejším varhaníkem a letos by se dožil sta let, je autorem dokončení Mozartovy Strahovské improvizace, která zazněla i na Tůmově koncertu ve čtvrtek 11. srpna. Kromě této skladby dále Jaroslav Tůma zahrál díla Charlesa-Marii Widora, Roberta Schumanna, Miloše Sokoly a také Mozartovu Fantazii f moll.

„Ropkovy varhanní hodinky, konané při bohoslužbách, přinášely neopakovatelné duchovní zážitky. Věděla o nich celá kulturní Praha a byly navštěvovány stovkami lidí. V době normalizace byly pro mnohé i určitou formou protestu proti tehdejšímu režimu.“

„Byla to osobní iniciativa tehdejšího ředitele Václava Holzknechta, který se vahou své osobnosti zasadil, aby varhaník hrající v kostele mohl zároveň vyučovat na konzervatoři.“

„Do koncertního programu zařadil Tůma i Ropkovu Strahovskou improvizaci – v roce 1983 dokomponovanou Mozartovu improvizaci, kterou jako torzo při jeho návštěvě Strahovského kláštera v roce 1787 zapsal varhaník Norbert Lehmann.“

Šestačtyřicet let byl varhaníkem v bazilice svatého Jakuba v Praze na Starém Městě Jiří Ropek, od jehož narození uplynulo 1. července sto let. Založil v kostele veřejností oblíbené a navštěvované varhanní hodinky, byl úspěšným koncertním hráčem vystupujícím i v zahraničí, stejně jako jeho někdejší učitel Bedřich Antonín Wiedermann také komponoval a po dvě desetiletí vyučoval na Pražské konzervatoři. Jaroslav Tůma má dnes na 27. mezinárodním varhanním festivalu ve stejném chrámu recitál, který je Poctou Jiřímu Ropkovi.

„Charles Burney ve svém často citovaném hudebním cestopisu styl Františka Bendy popsal jako jeho vlastní, vytvořený podle vzoru, který by měl studovat každý instrumentalista, totiž podle zpěvu.“

„V roce 1774 přišel zlom. Jiří Antonín Benda se seznámil s melodramem Pygmalion s textem od Jeana-Jacquese Rousseaua a s hudbou Antona Schweitzera.“

„Médea je téma samo o sobě silné, hrůzné. I ve výrazně idyličtější podobě, kterou mu nutně dodává hudba ze sedmdesátých let osmnáctého století, vyznívá dostatečně naléhavě, psychologicky vyhroceně, osudově.“

Češi ve Vídni, to je poslední dobou v tuzemském hudebním životě časté slovní spojení. Nebyli však sami. Češi byli také ve větším počtu přítomni v Mannheimu a v dalších městech dnešního Německa. Včetně Berlína a Postupimi, kde vynikla rodina Bendů. Jeden z jejích příslušníků, Jiří Antonín, jehož komickou operu či singspiel Vesnický trh zpřítomnila letos o prázdninách v Praze a ve Valticích Musica florea, je zajímavým autorem…

„Když od října 1814 do června 1815 probíhal Vídeňský kongres, mladý Ignaz u toho nemohl chybět; složil dobový hit Alexandrovy variace.“

„V roce 1827 působil jako prostředník mezi Londýnskou filharmonií a těžce nemocným Beethovenem, jemuž chtěl zajistit zakázku.“

„Pražský žid, londýnský katolík, vídeňský lev salónů a celoevropský pedagog nebyl géniem komponování, ale zato významnou postavou.“

Dvěma, a možná spíš třemi aspekty se muž, narozený 23. května 1794, liší od většiny postav tohoto volného cyklu. Především tím, že na rozdíl od nich neprožil většinu života v minulém století, ale už v předminulém; stal se svědkem i účastníkem odlišných časů a vydobyl si v nich celoevropské renomé. Díky tomu se o něm sice dodnes ví víc než o jeho následnících, našich zapomenutých krajanech. Má to však háček – kdo byl Ignaz Moscheles, sice leckdo zodpoví na první dobrou, ovšem jeho fascinující život plný setkání s hudebními veličinami má v malíčku málokdo. A přitom, jak známo, ďábel je vždycky v detailu…

„Pokles návštěvnosti v České republice je místy až padesátiprocentní a i významné festivaly, které nemívaly problém po spuštění předprodejního systému naplnit kapacity i za pár hodin, stále nemají sály prodané.“

„Před dlouhou řadou let jsme se rozhodli, že půjdeme cestou čistě nekomerční. To znamená, že se nebudeme sklánět před mainstreamem.“

„Na stole je spíše v tuto chvíli úvaha, jak udržet festival v této kvalitě, třeba i na úkor toho, že se sníží na nějakou dobu počet koncertů.“

Už jedenadvacet let přináší Lípa Musica hudební zážitky na řadě míst Libereckého a Ústeckého kraje a v uplynulých deseti letech i v saském příhraničí. Na festivalu, pořádaném na přelomu léta a podzimu, mohou posluchači prožít setkání s hudbou a umělci velmi zblízka. Budovat ovšem takovou hudební přehlídku v bývalých Sudetech je trnitá cesta. I po sedmdesáti letech je tam patrná vykořeněnost a absence vztahu k hodnotám. Je to běh na dlouhou trať a zároveň nádherná výzva, říká ve velkém rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz ředitel festivalu Martin Prokeš.

„Markéta Cukrová předvedla vysokou míru pěvecké kultivace, schopnost piana i pianissima, ale na straně druhé neváhala poskytnout auditoriu i nosná prostorová forte svého neobyčejně příjemného, ve všech polohách až ideálně kulatého tónu.“

„Výborní pěvci nechť mi odpustí, jejich výkony byly imponující, ale dvojité bravo volám klavíristovi Ahmadu Hedarovi.“

64. ročník významného Národního festivalu Smetanova Litomyšl je již v plném proudu a vedle velkých koncertů na zámeckém nádvoří lze vždy zaznamenat také zajímavé komorní koncerty. Nemívají tak velkou návštěvnost jako ony zmíněné, proto se odehrávají v komornějším prostředí Zámecké jízdárny, navíc mimo večerní čas. Takového rodu byl i písňový koncert mezzosopranistky Markéty Cukrové, basbarytonisty Romana Hozy a klavíristy Ahmada Hedara z písňové i klavírní tvorby především Roberta Schumanna a Felixe Mendelssohna-Bartholdyho v neděli 12. června ve 14:30 hodin v Zámecké jízdárně atraktivního litomyšlského zámku.

„Po celé sezóně je člověk už docela unavený, ale v Litomyšli to vždycky nějak záhadně přejde.“

„Na koncertním pódiu má vzduch jinou hustotu. Divadelní jeviště je úplně jiný vesmír.“

„Jakými slovy mluvíme o lásce v životě, takové barvy a výraz pro ni hledáme v hlase.“

Rodinné vazby a stejné období, to je pojítko dramaturgie koncertu s podtitulem Láska za časů romantismu, který uvádí Smetanova Litomyšl 12. června od půl třetí odpoledne. Na programu budou mimo jiné výběry z písňových cyklů představitelů vrcholného německého romantismu, Roberta Schumanna a jeho manželky Clary Schumannové a vedle nich Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a jeho starší sestry Fanny Hensel-Mendelssohnové. Přednesou je mezzosopranistka Markéta Cukrová a barytonista Roman Hoza…