„Atraktivitu vystoupení navýšili toho večera dva mezinárodně známí zahraniční sólisté – Claudi Arimany a Boris Kraljević.“

„Už v úvodní, tajemně vypointované frázi přitáhl soubor pozornost svou harmonií šerosvitu a v průběhu díla až překvapivě vitálními proměnami tempa.“

„Kvintet Pstruh, o kterém se znalci shodli, že je to oddechové dílo, se při nasazení souboru proměnil v atraktivní vzrušivou hudbu.“

Historicky památná defenestrační síň Novoměstské radnice hostila v sobotu 17. 12. kvinteto složené převážně z mladých členů České filharmonie, s výjimkou pianistky, kteří vedle symfonické hudby pěstují také komorní obor. Název souboru koresponduje se stěžejním opusem jejich repertoáru, kterým je Das Forellen Quintett A dur Franze Schuberta. Soubor si nicméně zvolil italsky psaný název Quintetto della Trota a jeho členy jsou Markéta Vokáčová – housle, Ondřej Martinovský – viola, Jan Keller – violoncello, Adam Honzírek – kontrabas a Barbora Prokopová – klavír.

Atraktivitu vystoupení na čtyřiadvacátém ročníku Mezinárodního hudebního festivalu České doteky hudby navýšili toho večera dva mezinárodně známí zahraniční sólisté. Ve dvou skladbách hrál proslulý flétnista Claudi Arimany, žák flétnového virtuosa Jeana-Pierra Rampala, jeho dědic a pokračovatel v tradici francouzské flétnové školy. Arimany měl sólo v první skladbě programu, kterou byl Kvartet pro flétnu, housle, violu a violoncello č. 2 A dur Wolfganga Amadea Mozarta, K 298. Sólista stvořil v úvodních taktech ve spodním rejstříku přívětivou barvu tónu medové charakteristiky a ve výškách hraných se zřetelnou artikulací zvýraznil jas a klasickou ušlechtilost Mozartovy hudby. Příležitostný violový přínos varioval melodičnost a violoncellista, vědom si dynamické převahy svého nástroje, mírnil svůj vklad do hravé basové linky. Arimany, kromě jiného, poutavě ozvláštnil Rondo elegantním sestupem z ostentativní polohy vysokého drženého flétnového tónu do závěru fráze.

Druhou skladbou programu byl Kvartet pro klavír, housle, violu a violoncello Es dur, op. 47 Roberta Schumanna. Hostem souboru Quintetto della Trota byl klavírní virtuos Boris Kraljević, rodák z Černé Hory bývalé Jugoslávie, který už léta koncertuje v renomovaných koncertních sálech světa. Jeho mistrovská souborová hra pozoruhodně souzněla s interpretačním pojetím souboru, který pojal Kvartet Es dur jako výrazně romantické dílo plné kontrastů. Už v úvodní, tajemně vypointované frázi přitáhl soubor pozornost svou harmonií šerosvitu a v průběhu díla až překvapivě vitálními proměnami tempa. Strhujícími proměnami dynamiky se stal kvartet přitažlivým, ve svižném Scherzu zvýraznil soubor melodickou linii a klavír, nikde nestínící smyčce, se prezentoval pěknou kadencí. V Andante rozjasnil obzory po podmanivém violoncellovém ponoru do hlubokého rejstříku a pohroužení se do melodického melosu. Charakteristický heroický závěr vyšel souboru jako jasný kontrastní efekt.

Program pokračoval po přestávce známým a populárním Klavírním triem B dur, op. 11 Ludwiga van Beethovena, zvaným Gassenhauer. Skladba je původně psána pro klarinet nebo housle, violoncello a klavír. Soubor ale nabídl verzi, v níž klarinet vystřídala flétna, tedy unikátní úpravu, kterou jen tak neuslyšíme. Přesto vyšel ostentativní nástup Tria v náležitém nasazení a mocnosti. Soubor, v němž Kraljević vedl klavírní part v promyšlené souborové synergii, držel výraznou rytmiku, sázel na akcenty a ctil melodiku. Živé provedení opět potvrdilo nezastupitelnost přímé účasti na tvorbě díla, v němž je báječně odhalena krása jednotlivých hlasů. Flétnový hlas měl své chvíle slávy jak v Adagiu, tak v závěrečné větě s prezentací pouličního popěvku – gassenhaueru. Tam svedla flétna báječné soubojové dueto s violoncellem, dokud nevtíravě nenastoupilo trio a klavírní exhibice. A člověk si ani nevšiml, že klarinet nenastoupil, ba že mu ani nescházel.

Finale, korunující dílo, patřilo Pstruhovému kvintetu A dur, opus posthumní č. 114 Franze Schuberta, podle Deutschova katalogu č. 667, podle originálního titulu Das Forellen Quintett s přidaným kontrabasem. Téměř čtyřicetiminutové dílo opět uvedl pregnantní nástup, jak je souboru ve vybraných skladbách vlastní, alespoň v koncertě, o kterém se rozepisuji. Quintetto della Trota hrálo Schuberta v obvyklé sestavě, tedy s Barborou Prokopovou u klavíru. Ve shodě se svým názvem, tedy po italsku, hrál soubor pětivětou skladbu s podivuhodnou vitalitou a výrazem, který stále udržoval pozornost publika. Kontrasty jednotlivých vět, tempové proměny v jejich vnitřní stavbě a nadšené muzicírování s mladistvým zápalem vynesly jedinečnou zvukovost kvintetu, která učarovala autorům Schubertovi blízkého romantismu. Kvintet Pstruh, o kterém se znalci shodli, že je to oddechové dílo, se při nasazení souboru proměnil v atraktivní vzrušivou hudbu, třebaže by to mohlo být bráno za nestylové zacházení se slavným opusem.

Foto: ilustrační – Facebook České filharmonie, Facebook (profily – Appassionata, Emäsalo Music Festival)