„Kalabisovo Canticum Canticorum bude v březnu dokonce uvedeno v Katedrále sv. Jana v New Yorku v USA.“

„Viktor Kalabis byl bytostně spojen s Jindřichovým Hradcem, třebaže se narodil v Červeném Kostelci poblíž Náchoda. V malebném jihočeském městě studoval na gymnáziu a celý život se tam s manželkou Zuzanou Růžičkovou, legendární první dámou českého cembala, vracel.“

„Slavnostní koncert, který se konal v neděli 15. ledna v Rudolfinu, nastudoval a řídil hudební ředitel a šéfdirigent PKF–Prague Philharmonia Emmanuel Villaume, který spolehlivě motivoval jak celý ansámbl, tak sólisty z orchestru, kterým Kalabis vepsal ve variacích významové kadence.“

Na neděli 15. ledna připravila dramaturgie PKF-Prague Philharmonia ve svém orchestrálním cyklu 29. koncertní sezóny mimořádný večer. Ve spolupráci s Nadačním fondem Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové odehrála v Rudolfinu zahajovací koncert oslav 100. výročí narození skladatele Viktora Kalabise. Další koncerty, které Nadační fond v roce oslav podpoří v rámci projektu Kalabis100, uvedou v průběhu roku na mnoha místech republiky kolem čtyřiceti skladeb z jeho tvorby. Kalabisovo Canticum Canticorum bude v březnu dokonce uvedeno v Katedrále sv. Jana v New Yorku.

Povědomí o Kalabisově tvorbě, byť není často ke slyšení na koncertních pódiích, jak konstatuje předseda správní rady fondu muzikolog Aleš Březina v programové brožuře projektu, částečně zprostředkoval již před deseti lety Supraphon vydáním třídeskového alba s výběrem z Kalabisovy tvorby. Vedle tohoto počinu a průběžného vysílání vlastních Kalabisových nahrávek Českého rozhlasu na stanicích D dur a Vltava, které supraphonský fond rozšiřuje, je k dispozici komplexní monografie Jaroslava Šedy. Vydalo ji Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze roku 2016. V programu nedělního koncertu zazněly úvodem Symfonické variace pro velký orchestr op. 24 Viktora Kalabise, který vedle kompoziční práce zanechal trvalou památku v organizaci hudebního života bývalého Československého rozhlasu i mimo instituci. Byl u založení světoznámé rozhlasové soutěže mladých hudebníků Concertino Praga, podílel se také na založení Institutu Bohuslava Martinů a spolu s manželkou iniciovali založení Nadačního fondu, který je činný od roku 2000 a nese jejich jména. Své Symfonické variace stvořil Kalabis v roce 1964 z podnětu České filharmonie a premiéru díla nastudoval a na koncertě v Rudolfinu dne 16. prosince téhož roku uvedl dirigent Václav Neumann. Viktor Kalabis byl bytostně spojen s Jindřichovým Hradcem, třebaže se narodil v Červeném Kostelci poblíž Náchoda. V malebném jihočeském městě studoval na gymnáziu a celý život se tam s manželkou Zuzanou Růžičkovou, legendární první dámou českého cembala, vracel. Proto také, za svého působení v hudební redakci pro děti a mládež Československého rozhlasu, inicioval po založení festivalu Concertino Praga letní hudební festival v Jindřichově Hradci. Po válce studoval v Praze na hudební konzervatoři a poté Akademii múzických umění a současně hudební vědu a psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po krátkém působení na akademii, odkud odešel z rozhodnutí skladatele Václava Dobiáše, získal na přímluvu skladatele Jiřího Pauera, tehdy náměstka předsedy Československého rozhlasového výboru, místo hudebního redaktora v rozhlase, kde setrval 20 let. Poté se věnoval kompozici ve svobodném povolání. Zemřel v Praze roku 2006 v 83 letech.

Slavnostní koncert, který se konal v neděli v Rudolfinu, nastudoval a řídil hudební ředitel a šéfdirigent PKF–Prague Philharmonia Emmanuel Villaume, který spolehlivě motivoval jak celý ansámbl, tak sólisty z orchestru, kterým Kalabis vepsal ve variacích významové kadence. Jeho Symfonické variace jsou dílem sdělným, zaujme rozmyslným rozvrhem nádherně ztišených pasáží s mobilizací zvuku i harmonického zdrsnění. Dirigentova vize se úspěšně shodla s partiturou, kterou jím povzbuzený orchestr oživil s báječnou vitalitou. Ve druhé skladbě programu vystoupil francouzsko-kanadský pianista Louis Lortie, který hrál sólo v Koncertu pro klavír a orchestr č. 23 A dur Wolfganga Amadea Mozarta KV 488. Orchestr zmenšený do klasicistního obsazení vyzařoval pohodu, klid a jistotu. Introdukce potěšila povzbuzením zvukovosti po signálu lesních rohů a návratem k serenádové náladě, která připravila nástup klavírního partu. Tempově zdrženlivý a úhozově bezpečný Lortieho nástup se ovšem brzy „zvrhl“ do brilantní perlivé pasáže a v tomto modu se odehrála celá první věta. V Adagiu byl sólista pánem klaviatury speciálně z Vídně pro tento koncert dopraveného nástroje značky Bösendorfer a těžil z výtečné orchestrální podpory. Ve finale okouzlil ansámbl plností a barvou zvuku. Bohatý a vytrvalý aplaus přivedl nakonec Lortieho zpět ke klavíru a sólista přidal Fantazii č. 3 d moll Wolfganga Amadea Mozarta KV 397. V pěti minutách skladby využil sólista pět tempových údajů k nádherné exhibici technické a emocionální a přesvědčil o tónových kvalitách nástroje, který se mi zdál být v předcházející koncertu poněkud odcizený orchestrálnímu zvuku. Ve finále koncertu byla na programu pětidílná Symfonie č. 3 Es dur op. 97 Rýnská Roberta Schumanna. Villaume vedl orchestr v přiléhavých rytmických a dynamických proměnách jednotlivých vět s potěšující melodikou ve správných místech. Ozdobou harmonie byly žesťové nástroje, Schumann si zde nejspíše připomněl, a sekce lesních rohů to jistě věděla, že zkomponoval rok před Rýnskou symfonií koncertantní skladbu pro čtveřici lesních rohů a orchestr. Symfonii uzavřel orchestr báječnou radostnou instrumentální ódou.

*******

Foto: PKF-Prague Philharmonia / Ivan Malý