PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Wojciech Rodek orchestr velice striktně vedl přesným a čitelným dirigentským gestem, což zajistilo (až na výjimky) dost přesnou souhru tělesa a intonační přesnost.

„Má smysl s tímto tělesem provádět hudbu, která je zaměřená na hudební fajnšmekry, když nezbývá energie/síly/schopnosti na dotažení těchto děl k detailnímu vypracování?“

„Bylo zřejmé, že Eva Garajová výraz nepředstírá, ale že jde skutečně o vnitřní, hluboký prožitek.“

Vánoční gala – Mladé hvězdy Visegrádu vánočně. Tak zněl název koncertu, který se jako součást festivalu České doteky hudby odehrál 19. prosince v Sále Martinů na pražské HAMU. Program se sice vánoční atmosféře, na kterou láká titul hned dvojnásobně, výrazně nepřibližoval a místo slibovaných vycházejících hvězd byli obsazeni na hudební scéně již etablovaní umělci, slibovaný netradiční repertoár se však opravdu konal. Slovenskou mezzosopranistku Evu Garajovou a maďarskou harfistku Kláru Bábel na pódiu hudebně „podpořila“ Severočeská filharmonie Teplice pod vedením polského dirigenta Wojciecha Rodeka.

„Že je naprosto nespravedlivé vnímat Radima Drejsla pouze jako autora budovatelských písní dokázalo při příležitosti výročí jeho stých narozenin uvedení jeho Klavírního koncertu.“

„Těžko hledat vhodnějšího interpreta pro toto dílo než je Karel Košárek, ve kterém se snoubí bohatá zkušenost s interpretační jistotou.“

„Pestrá a nápaditá dramaturgie celého večera s akcentem na připomínku díla Radima Drejsla přinesla publiku skvělý zážitek, tak jak jsme ostatně v případě Filharmonie Hradec Králové zvyklí.“

Mimo své tradiční abonentní řady uvedla Filharmonie Hradec Králové 24. listopadu závěrečný koncert Festivalu F. L. Věka, jehož těžiště je v Dobrušce, Opočně a okolí. Zároveň byl koncert součástí Hradeckého memoriálu, kulturně-politického projektu, připomínajícího různými formami hodnoty demokracie a svobody. Festival F. L. Věka představil v letošním 13. ročníku celkem devět koncertů, z nichž tohoto závěrečného se poprvé v jeho historii ujala Filharmonie Hradec Králové pod vedením Tomáše Židka, pedagoga a zástupce ředitele Konzervatoře v Pardubicích, mimochodem pokračovatele známého hudebnického rodu Východních Čech.

„I když původní ideou bylo připomenout výročí úmrtí skladatele (28. srpna), realizátoři úmyslně potlačili pietu a jejich cílem bylo přiblížit skladatele s důrazem kladeným na jeho tvůrčí aktivity.“

„Na šesti stanovištích čekala na příchozí postava malého i dospělého Bohuše v životní velikosti a formou osobní vzpomínky informovala o zajímavostech míst, na kterých se nacházejí.“

„I přes zdravotní handicap jednoho z hráčů byl interpretační výkon tria brilantní a u publika, které zaplnilo doslova do posledního místečka Reprezentativní sál Barokní radnice v Poličce si vysloužilo nadšené ovace.“

Městské muzeum a galerie Polička, jehož součástí je Centrum Bohuslava Martinů, se snaží hledat stále nové způsoby, jak přiblížit svého nejslavnějšího rodáka širší veřejnosti. Letos přišlo s novou myšlenkou, připomenout skladatele zcela netradiční formou jednodenního festivalu pro malé i velké, nazvaného Zažít Martinů. Akce se konala v sobotu 26. srpna a byla nabitá programem od rána až do noci.

„Letní náladu rušila jen amplifikace, která byla použita při všech večerech, což vyvolávalo otázky. Proč vlastně je tento styl hudby zvučen?“

„Dirigentka Alena Hron překvapila energickým a entuziastickým přístupem a přesnými, jasnými gesty, kterými držela orchestr v kompaktním tvaru v obtížných podmínkách.“

„Melody Makers a spolu s Adamem Plachetkou přivezli repertoár, který byl pro mladší ročníky objevem a ti starší jen vrněli blahem.“

Festival Špilberk, přinášející letnímu publiku hudební klasiku, se koná letos již čtyřiadvacátým rokem. Pořádající Filharmonie Brno přináší ve dnech 23. až 27. srpna především odlehčenější repertoár. První večer to byly melodie z filmů Jeana-Paula Belmonda v podání Českého národního symfonického orchestru s dirigentem Marcellem Rotou, druhý večer hlásal heslo Carpe noctem a přivezla ho Janáčkova filharmonie Ostrava spolu s dirigentkou Alenou Hron a zpěvačkou Veronikou Rovnou. Třetí večer patřil Adamu Plachetkovi, který společně s Ondřejem Havelkou bavil interpretací skladeb Jaroslava Ježka. A poslední večer, 27. srpna, zazní hudba k počítačové hře Kingdom come: Deliverance v podání Filharmonie Brno, kapely Bakchus a Pěveckého sboru Masarykovy univerzity.

„Nebylo tak těžké turistu k Bertramce navigovat, těžší bylo mu vysvětlit, že objekt je uzavřen a v havarijním stavu.“

„Nicméně že se Bertramka stane ostudou Prahy, Ministerstva kultury a vlastně nás všech, jsem nečekal.“

„Nejde o obyčejný dům v „horní-dolní“, ale o významnou vilu, která má být památníkem na Mozartův pobyt v Praze.“

Patrně každému v Praze se někdy stane, že ho turista osloví s dotazem na cestu k Národnímu divadlu, Národnímu muzeu, Starému židovskému hřbitovu, na Vyšehrad apod. Zažili jsme to asi všichni. A všichni jsme většinou turistům z ciziny rádi cestu ke kýženému objektu ukázali. I mně se nedávno stalo, že jsem byl zastaven jedním turistou s manželkou, který se mě ptal na cestu k Bertramce, vile, kde kdysi pobýval slavný skladatel Wolfgang Amadeus Mozart…

„Virtuozita Iva Kahánka byla vybičována na maximum a posluchači ho odměňovali bouřlivými ovacemi.“

„Jakub Hrůša by Fibicha rád rehabilitoval a probudil opět zájem o jeho hudbu. A zdálo se, že se mu to toho večera dařilo.“

„Hrůša je dnes skutečným mistrem ve svém oboru a dal najevo, že na post hudebního ředitele londýnské Královské opery dosáhl právem.“

Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně je každoročním pořadatelem festivalu Harmonia Moraviae, letos se odehrál už dvacátý ročník, který současně připomínal i sedm set let od první písemné zmínky o existenci města. Sedm koncertů během jednoho měsíce bylo vyprodaných a hostilo především umělce se vztahem k městu. Ten závěrečný, který se konal ve čtvrtek 20. října, byl očekáván s napětím, neboť Jakub Hrůša a Ivo Kahánek jsou vždy dramaturgickou jistotou.

„Charles Burney ve svém často citovaném hudebním cestopisu styl Františka Bendy popsal jako jeho vlastní, vytvořený podle vzoru, který by měl studovat každý instrumentalista, totiž podle zpěvu.“

„V roce 1774 přišel zlom. Jiří Antonín Benda se seznámil s melodramem Pygmalion s textem od Jeana-Jacquese Rousseaua a s hudbou Antona Schweitzera.“

„Médea je téma samo o sobě silné, hrůzné. I ve výrazně idyličtější podobě, kterou mu nutně dodává hudba ze sedmdesátých let osmnáctého století, vyznívá dostatečně naléhavě, psychologicky vyhroceně, osudově.“

Češi ve Vídni, to je poslední dobou v tuzemském hudebním životě časté slovní spojení. Nebyli však sami. Češi byli také ve větším počtu přítomni v Mannheimu a v dalších městech dnešního Německa. Včetně Berlína a Postupimi, kde vynikla rodina Bendů. Jeden z jejích příslušníků, Jiří Antonín, jehož komickou operu či singspiel Vesnický trh zpřítomnila letos o prázdninách v Praze a ve Valticích Musica florea, je zajímavým autorem…

„Umělecké školství je z hlediska rozvoje osobnosti i kultivování společnosti velice důležité – věnuje se pěstování talentů, ale vychovává i budoucí příjemce kultury.“

„Chuť, nadšení, píle i jistá dávka talentu a štěstí jsou dobrými předpoklady pro budoucí uplatnění těchto mladých hudebníků.“

Popáté zařadilo Pražské jaro do svého programu Salon ZUŠ – koncert stipendistů MenARTu, nadaných žáků základních uměleckých škol, kteří rok pracovali pod vedením mentorů sopranistky Kateřiny Kněžíkové, houslisty Jana Fišera, flétnisty Jana Ostrého a klavíristů Iva Kahánka a Karla Košárka. Koncert, z něhož čišela nejen mladistvá energie a nadšení, ale ozdobily ho i pozoruhodné výkony, proběhl v neděli 15. května v kostele svatých Šimona a Judy.

„Portugalští skladatelé jsou často tragičtí, ovlivněni stylem fado, což jsou vlastně melancholické a emocionální písně.“

„Začala jsem se víc zajímat o klavírní skladby mně blízkého konce 19. století a zaujaly mne podobné rysy mezi českými a portugalskými klavírními skladbami v oblasti výrazu, klavírní techniky, kompoziční stavby nebo vyjadřování emocí.“

„Dala jsem tedy dohromady recitál z českých a portugalských protějšků.“

Původem brněnská pianistka Ingrid Sotolářová, která od roku 1992 pokračuje ve své umělecké činnosti ve Španělsku a Portugalsku, vystoupila v dubnu na třech klavírních recitálech s poetickým názvem „Prolínání“. Při osobním setkání otevíráme témata portugalské hudby, dotýkáme se současné situace uměleckého školství ve Španělsku a Portugalsku a osobních zkušeností Ingrid v těchto oblastech.

„Naším snad největším klenotem je koncertní nástroj Steinway & Sons.“

„Činnost Atria má tři základní programové pilíře: galerii, komunitní program a hudební akce.“

„Stál přede mnou úkol zachovat kontinuitu, ale zároveň Atrium otevřít, dát programu systém, zpřehlednit nabídku.“

Multifunkční, komunitní, dynamické. A také čím dále otevřenější koncertům klasické hudby. Tak bych ve zkratce charakterizovala Atrium na Žižkově, komorní prostor, který se poslední dobou stává dějištěm zajímavých hudebních počinů. O tom, jak se z Atria daří budovat moderní kulturní středisko a jaká hudba zde zní, prozrazují více ředitelka příspěvkové organizace Za Trojku Marie Kašparová a hudební dramaturgyně Atria Kristýna Borecká.

„Vzhledem k tomu, že většina publika očekává od koncertu zábavu a velká část soudobé hudby vyžaduje značnou dávku trpělivosti a ochoty zvyknout si, může být vztah mezi novou hudbou a posluchači problematický.“

„Důležité je prosadit skladby českých umělců do programu koncertů a akcí mimo českou sféru, aby zaujaly místo vedle ostatních děl nebo s nimi dokonce soutěžily.“

„To já bych měl udělovat ceny českým kolegům, kteří se postarali o to, že má životní pouť je natolik bohatá…!“

Na slavnostním koncertu Od Dvořáka k Martinů převzal v úterý v New Yorku americký muzikolog Michael Beckerman, zanícený propagátor české kultury, vážné hudby a českých klasiků, od zástupců Ministerstva zahraničí České republiky prestižní cenu Gratias Agit. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz při té příležitosti vysvětluje rostoucí oblíbenost Janáčka a jmenuje řadu dalších skladatelů, jejichž díla by měla být představena americkému publiku…