„Letní náladu rušila jen amplifikace, která byla použita při všech večerech, což vyvolávalo otázky. Proč vlastně je tento styl hudby zvučen?“

„Dirigentka Alena Hron překvapila energickým a entuziastickým přístupem a přesnými, jasnými gesty, kterými držela orchestr v kompaktním tvaru v obtížných podmínkách.“

„Melody Makers a spolu s Adamem Plachetkou přivezli repertoár, který byl pro mladší ročníky objevem a ti starší jen vrněli blahem.“

Festival Špilberk, přinášející letnímu publiku hudební klasiku, se koná letos již čtyřiadvacátým rokem. Pořádající Filharmonie Brno přináší ve dnech 23. až 27. srpna především odlehčenější repertoár. První večer to byly melodie z filmů Jeana-Paula Belmonda v podání Českého národního symfonického orchestru s dirigentem Marcellem Rotou, druhý večer hlásal heslo Carpe noctem a přivezla ho Janáčkova filharmonie Ostrava spolu s dirigentkou Alenou Hron a zpěvačkou Veronikou Rovnou. Třetí večer patřil Adamu Plachetkovi, který společně s Ondřejem Havelkou bavil interpretací skladeb Jaroslava Ježka. A poslední večer, 27. srpna, zazní hudba k počítačové hře Kingdom come: Deliverance v podání Filharmonie Brno, kapely Bakchus a Pěveckého sboru Masarykovy univerzity.

Festivalové nádvoří bylo po všechny dosavadní večery beznadějně vyprodané a koncerty se těšily krásnému počasí; každý večer přinesl poněkud jiný žánr. Letní náladu uším preferujícím krásný zvuk rušila jen amplifikace, která byla použita při všech večerech, a to vyvolávalo otázky. Proč vlastně je tento styl hudby zvučen? Poměrně malý prostor nádvoří, které je celé stavebně uzavřené, má přece akustiku velmi dobrou… To si skalní návštěvníci pamatují z dob prvních asi deseti let festivalu, kdy žádné mikrofony nebyly, a pochvalovali jsme si, že konečně máme v Brně dobrý koncertní sál! Pak přišla pěvecká vystoupení a někteří pěvci měli s uzpíváním prostoru problém. Od té doby je na nádvoří zvukotechnika, zabydlela se spolu s pop-rockovými koncerty a dnes je považována za nezbytnou součást produkcí.

Od úvodních taktů prvního koncertu, melodií z filmů, ve kterých exceloval Jean-Paul Belmondo, jako byly například Muž z Ria, Borsalino, Policajt nebo rošťák, Dobrodruh, Velký šéf, Muž z Honkongu, Strach nad městem, Muž z Acapulca či Zvíře, se – znovu – vtírala zmíněná otázka: Proč vlastně? Proč je nutné klasický symfonický orchestr přizvučovat? Kvůli síle zvuku, který se má dostat k posluchačům, to jistě není nutné. Navíc mikrofony, postavené k jednotlivým nástrojům, jejich zvuk karikují do elektrifikované ostrosti a celkový zvuk orchestru se pak stává slévající se koulí. U filmových melodií to ale zas tak moc nevadilo, vždyť při sledování filmů se k našim uším dostává také synteticky upravený zvuk, i když předem kultivovaný ve studiu. Český národní symfonický orchestr spolu s dirigentem Marcellem Rotou si se situací poradil s elánem a odvahou.

Druhý večer, který hlásal Carpe noctem (Užívej noci) a uváděl sladkobolný romantický repertoár, působila amplifikace silně nepříjemně. Zahájila zvukově předimenzovaná znělka, kterou sice ihned zvukař stáhl, ale Wolfgang Amadeus Mozart by se divil, jak může znít agresivně předehra k opeře Figarova svatba i árie Hraběnky ze čtvrtého jednání stejnojmenné opery, v podání sopranistky Veroniky Rovné. Zpěvačka patří dnes k pěvecké elitě a je to jeden z nejobjemnějších hlasů české operní scény. Ta skutečně zvučit nepotřebovala. Navíc prokázala pohotovost i inteligenci tak, že nezpívala na mikrofon, ale hlas posílala mimo. Jitřní nálada Edvarda Griega ze suity Peer Gynt č. 1, op. 46 je dílo impresionistické a vyžaduje barvy. I když se orchestr Janáčkovy filharmonie Ostrava, vedený dirigentkou Alenou Hron, maximálně snažil o jemné nuance, nemohl za „trčící“ nástroje a neurčitý celkový zvuk. Árii Adriany z prvního jednání opery Adriana Lecouvreur „Io son l’umile Ancella“ se pěvkyně snažila podat s niterným výrazem a sladkým témbrem, čímž skutečně upoutala pozornost posluchačů. Skladbu Poem Zdeňka Fibicha ze Selanky pro orchestr „V podvečer“, op. 39 se dirigentka pokoušela protkat barevností, ale s výslednou zvukovou podobou se s orchestrem nepotkali, přestože šlo o dramaturgicky ideální skladbu pro daný večer. Po duši pohladila Barkarola ze třetího jednání opery Hoffmannovy povídky Jacquese Offenbacha, ovšem jen v instrumentální verzi. Dirigentka Alena Hron překvapila energickým a entuziastickým přístupem a přesnými, jasnými gesty, kterými držela orchestr v kompaktním tvaru v obtížných podmínkách.

Po přestávce zaujal tišší a kultivovaný zvuk, zřejmě i zvukař pochopil, že s touto hudbou je třeba nakládat jinak, a dokázal, že to jde. Snížením decibelů nízká dynamika získala hebkost a orchestr přinesl měkké legato i kompaktní zvuk. Přesně to potřebovala Předehra ke Snu noci svatojanské, op. 21 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, stejně jako Intermezzo z opery Sedlák kavalír Pietra Mascagniho. Árii Leonory z prvního jednání opery Trubadúr „Tacea la notte placida” Veronika Rovná zpívala plným a barevným hlasem, opět mimo mikrofon a znělo to přirozeně. Závěrečným bodem byla hudba Antonína Dvořáka, nejprve jímavé Nocturno H dur, op. 40, kde vyzněl sólový vstup skupiny violoncell a skladba měla potřebný tah a žádoucí plynulost. Večer uzavřela árie Rusalky z prvního jednání stejnojmenné opery „Měsíčku na nebi hlubokém”. Druhá polovina večera měla to pravé letní kouzlo a obecenstvo odměnilo umělce vřelými ovacemi.

Druhý den, 24. srpna, přijel na Festival Špilberk Ondřej Havelka se svými Melody Makers a spolu s Adamem Plachetkou přivezli repertoár, který byl pro mladší ročníky objevem a ti starší jen vrněli blahem: Melodie Jaroslava Ježka v pořadu nazvaném Nebe na zemi. Tady amplifikace měla svůj smysl, kéž by ovšem opět zvukař zapřemýšlel a rozlišoval, kde je potřeba zvuku přidat a kde naopak ubrat. Žesťové nástroje jsou dosti průrazné samy od sebe a pěvec Adam Plachetka svůj mohutný hlas musel krotit, aby nepoškodil reproduktory.

Závěr festivalu se uskuteční v neděli 27. srpna, kdy zazní hudba ke středověké počítačové hře pod názvem Kingdom come: Deliverance v podání Filharmonie Brno s dirigentem a autorem hudby Janem Valtou a Středověké kapely Bakchus s vedoucím Richardem Závadou ve spolupráci s Pěveckým sborem Masarykovy univerzity, vedeným Janem Ocetkem. Mohutný provozovací aparát prověří stabilitu mohutných zdí pevnosti Špilberk i odolnost uší publika.

********

Foto: Štěpán Plucar, Jan Prokopius, Facebook festivalu