Premiéru nazvanou Čajová rapsodie dnes od 19 hodin nabídne Hudebně-dramatická laboratoř JAMU v Divadle na Orlí. První titul nové sezony v režii Michala Zetela představí libreto Barbary Gregorové a Vojtěcha Dlaska, který k inscenaci také zkomponoval původní hudbu s písněmi. První reprízu uvede školní scéna brněnské umělecké akademie hned následující večer, ve čtvrtek 9. září.

Režisér Michal Zetel se zdráhá výsledek označit jako operu nebo muzikál, mluví obecně o hudebním divadle: „Typický muzikál jako z West Endu to asi není. Na to je to příliš hudebně komplikované. My klademe značný důraz na taneční složku, která je tady mnohdy svébytným narativním nástrojem.“

Příběh je o rodině, která se schází po smrti svérázné babičky v její kuchyni a snaží se vypořádat s jejím posledním přáním. A taky se vztahy mezi sebou, k sobě a také k babičce. Dlaskova hudba je podle režiséra velmi promyšlená, prokomponovaná, a dokud ji neslyšíte, je i těžko představitelná a stravitelná. „Jakmile se všeho ujme orchestr a nalezne autorovu myšlenku, je to dechberoucí muzika. Pracuji s ní s respektem a s Vojtěchovou pomocí,“ doplnil Zetel. V hudební nahrávce z playbacku zazní klavír, hoboj, klarinet, fagot a bicí nástroje.

Scéna Julie Emy Růžičkové je antiiluzívní a velice prostá. Stůl a pár židlí a nad nimi jakýsi oblak tvořený ze zavěšených věcí, které se normálně povalují po kredencích a linkách. Na vyvýšeném pódiu na horizontu jeviště bude stát opuštěné křídlo, kolem kterého měl být pětičlenný orchestr. „V Brně se nenašel klavírista, který by byl ochoten za námi nabízený honorář Dlaskovu partituru nastudovat,“ komentoval Zetel použití hudby ze záznamu. Kostýmy v osmdesátiminutové inscenaci bez přestávky budou současné, ale zcela obyčejné a prosté.

Na scéně se vedle studentů objeví také pedagogové Zoja Mikotová a David Strnad. „Potřebovali jsme babičku a absolventská role seniorky pro studentky lehce po dvacítce může být komplikovaná záležitost,“ vysvětlil režisér. Choreograf David Strnad si zároveň zahraje babiččina syna Viléma a zároveň otce dalších postav. Tato role je v podstatě němá a Strnad dostal v inscenaci i jedno taneční sólo.

Čajová rapsodie je tedy v podstatě montáží jednoduchého příběhu propojených čísel různých žánrů. Pěveckých, tanečních, melodramatických a činoherních. Třetí dějství má defacto operní půdorys, kdy jsou všechny repliky zapsány v partituře. Tento projekt navazuje na inscenaci Večeře minulého absolventského ročníku, kdy režisér společně s Davidem Strnadem a skladatelem Mariem Buzzim ohledávali právě možnosti současného hudebního divadla, které není ani tradiční muzikál či opera. „V Čajové rapsodii se nám ale myslím podařilo dosáhnout mnohem větší syntézy mezi jednotlivým složkami projevu interpretů,“ uzavřel Zetel.

Foto: Dominika Prášková