Muzikoložka a hráčka na cembalo a fortepiano (čili tzv. „kladívkový klavír“ či hammerklavír) Alena Hönigová pořádá cyklus koncertů v Divadle Kolowrat s názvem Příběh kláves, umění a krásných nauk, na kterém sama vystupuje. Cyklus provázený slovem nahlíží do pražského dění let 1784–1824. Vznik Královského hlavního města Prahy roku 1784, první sezóna čerstvě dostavěného Nosticova divadla a založení Královské české společnosti nauk zahájily období zdejšího pestrého uměleckého i společenského života. Nejbližší koncert se koná ve čtvrtek 23. listopadu od půl osmé.

Tentokrát hudba i komentář zavedou do posledního desetiletí 18. století. Koncert opět zahájí improvizace na operní árii, dále zazní skladby od Jana Josefa Röslera, Jana Nepomuka Kaňky (vnuka barokního architekta Maxmiliána Kaňky, významného právníka, který mimojiné zastupoval Beethovena) nebo Jana Václava Tomáška. „Do nového století se překleneme skladbou Jana Ladislava Dusíka, který se do místa svých gymnaziálních studií vrátil koncertovat roku 1802,“ komentuje muzikoložka a umělkyně. „Sálem budou také pomyslně defilovat osobnosti, které významně ovlivňovaly tehdejší politické dění jako Scipione Piattoli nebo Dorothea vévodkyně Kuronská a propojí pražské skladatele Röslera, Tomáška, Kańku i světoběžníka Dusíka s evropskými událostmi této pohnuté doby.“

Opravdu mohli v Praze roku 1796 spoluvytvářet umělecké dílo čerstvý absolvent Karlo-Ferdinandovy univerzity Jan Josef Rösler a autor první evropské ústavy slavný osvícenec, abbé Piattoli? A jakou roli v příběhu sehrála domnělá maminka Boženy Němcové? Jak je propojen vynález litografie s Wolfgangem Amadeem Mozartem a Prahou? Nejen na tyto otázky odpovídá pět představení prezentujících ideje a proměnlivou atmosféru doby prostřednictvím hudby hrané na historické klávesové nástroje. Komentář pak propojuje její tvůrce s výtvarnými umělci, vědci i jejich podporovateli, podobně jako se kdysi potkávali v pražských ulicích i salónech.

Koncert trvá hodinu a před koncertem i po něm jsou návštěvníci zváni na sklenku sektu.

Foto: ilustrační –  Wikipedia / Vincenc Morstadt / volné dílo, archiv A. Hönigové