KlasikaPlus.cz© – portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Zelenkovy modlitby jako sólový debut basisty Tomáše Šelce english

„Jeho měkký, kultivovaný a příjemný hlas nahrávce bez výhrad dominuje.“

„Zelenka pro mě představuje výzvu k nalezení hranic mého hlasu – jeho díla využívají každý kousek mé vokální tessitury, a to mě vždy posouvá na krok od mých vlastních limitů. Nutí mě to být stále o krok před nimi.“

„I Jana Semerádová hraje na dřevěnou barokní příčnou flétnu nádherně měkce.“

Pod názvem Lacrimae vyšlo debutové album slovenského basisty Tomáše Šelce, který na sebe v českých zemích upozorňuje v posledních letech v operách, ale čím dál víc také v koncertním repertoáru staré hudby. Zní na něm duchovní tvorba Jana Dismase Zelenky. Výjimečný projekt je výsledkem spolupráce s pražským barokním souborem Collegium Marianum a s flétnistkou Janou Semerádovou.

Tomáš Šelc, jehož měkký, kultivovaný a příjemný hlas, nijak přepínaný, a přesto naléhavě působící, nahrávce bez výhrad dominuje, natočil od Jana Dismase Zelenky (1679–1745) tři skladby. Posmutnělé Lamentace starozákonního proroka Jeremiáše z roku 1722 určené v katolické liturgii pro temné hodinky, pro středu velikonočního týdne, dále závažně oslavný žalm Confitebor tibi, Domine (Oslavím Hospodina celým srdcem, podle českého ekumenického překladu Chválu vzdávám Hospodinu celým srdcem), dílo z roku 1729, a pak i zbožnou, láskyplně úpěnlivou, místy žalostnou mariánskou antifonu Salve Regina (Zdrávas Královno) z roku 1724. V odkazu původem českého hudebníka, tvořícího po většinu života u dvora v Drážďanech, jde vedle mnoha mešních kompozic o drobnější útvary, nicméně kompoziční um i soustředěný výraz v nich nejsou ani trochu upozaděny.

Jana Semerádová, která basistu se svým souborem Collegium Marianum citlivě podporuje a doprovází, přidává – pro potřebný a vítaný kontrast – Tartiniho Koncert pro flétnu a orchestr G dur. A to kontrast nejen výrazový a díky projasnění do „dur“ rovněž tóninový, ale po vokálním sólu i ryze zvukový.

Za připomenutí stojí, že Zelenka, původem český hudebník tvořící po většinu života u dvora v Drážďanech, studoval díky svému zaměstnavateli nejen ve Vídni, ale možná v Itálii a že byl zcela jistě do určité míry, ostatně jako téměř všichni v jeho době, ovlivněn italskou operou. Zařazení italské instrumentální hudby na CD má tedy logiku. Zároveň je zřejmé, že tři kompozice pro sólový bas, vedle velkého umění výrazového zhudebnění slova, vykazují i některé znaky, zejména po stránce virtuozity, podobné sólovým nástrojovým koncertům. Ani v tom tedy nepůsobí flétnový koncert nijak rušivě. Navíc Jana Semerádová hraje na dřevěnou barokní příčnou flétnu nejen s naprostým technickým nadhledem, ale také nádherně měkce.

Zelenkovu hudbu vnímá Tomáš Šelc jako „fascinující most mezi barokní precizností a hlubokým emocionálním vyjádřením“. Oceňuje její originální harmonie a nezastírá, že jde o hudbu mající schopnost probouzet v interpretovi ty nejhlubší emoce. A dodává: „Pro mě osobně Zelenka představuje výzvu k nalezení hranic mého hlasu – jeho díla využívají každý kousek mé vokální tessitury, a to mě vždy posouvá na krok od mých vlastních limitů. Nutí mě to být stále o krok před nimi.“

Jana Semerádová k nahrávce dodává: „Jeho upřímný, procítěný zpěv vám dává pocit, že v té době musel žít, že se musel dokonce setkat s Janem Dismasem a že nám svým zpěvem a deklamací předává skladatelovo poselství.“ A na adresu Flétnového koncertu G dur poznamenává, že „…Tartini hrál své koncerty z chóru během mše k větší cti a slávě Boží“. A tak, stejně jako basista v Zelenkovi, chce zase ona v této skladbě vyjádřit své nejniternější pocity, výkřiky smutku i radosti. Dá se to současně vyjádřit i slovy, že rozptyluje mraky a rozjasňuje tváře pocitem osvícení a lehkosti.

Tomáš Šelc je absolventem Vysoké školy múzických umění v Bratislavě ve třídě basisty Petra Mikuláše. Předtím vystudoval operní zpěv a dirigování sboru na bratislavské konzervatoři. Absolvoval mistrovské kurzy zaměřené na interpretaci barokní hudby pod vedením Petera Schreiera v Lübecku a mistrovský kurz Evy Marton v Budapešti.

V poslední době byl a je vidět na koncertech Václave Lukse a jeho souborů mimo jiné jako člen Collegia Vocale 1704 i jako sólista. V roce 2020 se s nimi představil v Theater an der Wien a v Opéra Royale Versailles jako Borilée v rámci koncertního uvedení Rameauovy opery Les Boréades. Zpívá však rovněž s Collegiem Vocale Gent Philippa Herrewegheho a se souborem Taverner Consort Andrew Parrotta, s Cappellou Mariana Vojtěcha Semeráda a samozřejmě také s Collegiem Marianum Jany Semerádové.

Od roku 2006 se pravidelně účastnil domácích a zahraničních mezinárodních pěveckých soutěží, na nichž získal cekem osm prvních míst, jedno druhé a jedno třetí. V roce 2013 debutoval v Národním divadle Brno jako Masetto v Mozartově  Donu Giovannim, o deset let později v pražském Národním divadle jako Bartolo v Mozartově Figarově svatbě. Další role následovaly.

„Pochádzam z hudobníckej rodiny, kde mama, babka aj dedo spievali v zboroch. Spievať som začal v šiestich rokoch v Bratislavskom chlapčenskom zbore,“ prozrazuje o sobě sólista.

Víc čtěte v RozhovorPlus s Tomášem Šelcem z roku 2022 pod titulkem Interpretuji rád vše, co mě chytí za srdce.

—————-  

Jan Dismas Zelenka – Lacrimae

J. D. Zelenka: Lamentace I pro středu Svatého týdne ZWV 53
Giuseppe Tartini: Koncert pro flétnu a orchestr G dur Gimo 293
J. D. Zelenka: Confitebor tibi Domine ZWV 71
J. D. Zelenka: Salve Regina ZWV 139

Tomáš Šelc – bas, Collegium Marianum, Jana Semerádová – flétna, umělecká vedoucí

Natočeno v Ostravě v září 2024
Vydáno ve spolupráci se Svatováclavským hudebním festivalem

CD 2025, Supraphon SU 4353-2

Foto: Petra Hajská, Supraphon a FB Tomáše Šelce

Petr Veber

Novinář, hudební kritik

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů a rozhlasových pořadů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispíval do odborných českých hudebních měsíčníků i do deníků a dalších časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas, do Hudebních rozhledů a Harmonie a publikoval na internetu. Píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem a spolumajitelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz a aktivním dennodenním spoluautorem jeho obsahu.



Příspěvky od Petr Veber



Více z této rubriky