Slavnostní zpěvohra o třech jednáních z roku 1872, totiž Libuše letošního jubilanta Bedřicha Smetany, zažije dvě koncertní provedení v Národním divadle moravskoslezském, přičemž to první se uskuteční už 10. března v Divadle Jiřího Myrona, druhé pak 12. května. Dílo je studováno v koprodukci s Janáčkovou filharmonií Ostrava a Pražským filharmonickým sborem a je součástí Smetanovského operního cyklu Ostrava 2024. Diriguje Robert Jindra.

„Pracoval jsem o díle tomto s nejlepším svým svědomím i uměním, s vynaložením všech svých sil; i doufám, že zůstavil jsem v této práci své drahému národu svému důstojnou po sobě památku.“ Těmito slovy Bedřich Smetana vyznal svůj vztah ke své čtvrté dokončené opeře zastávající mimořádné místo nejen v mistrově hudebně-dramatické tvorbě, nýbrž i v samotné české kultuře. Námětem libreta, jež pro skladatele napsal Josef Wenzig, se stala legenda o kněžně Libuši zmiňovaná již v Kosmově kronice. Cílem autorů bylo vytvořit majestátní, velkolepé dílo, jež by důstojně reprezentovalo ideál svébytné české státnosti; výsledkem je jedinečný operní opus v podobě slavnostního historického tableau, tedy živého obrazu na divadelní scéně. Smetana dílo původně komponoval pro korunovaci císaře Františka Josefa I. českým králem, avšak poté, co ke korunovaci nedošlo, rozhodl se její premiéru věnovat jiné slavnostní události národního významu – otevření Národního divadla. Účel a význam svého díla skladatel posléze vyjádřil i slovy: „Žádám, aby Libuše nebyla v řadu repertoárních oper vložena, nýbrž ponechána co slavnostní dílo na zvláštní památné dni.“

Foto: Wikipedie / Josef Mathauser / volné dílo

Facebook X E-mail WhatsApp