„Rázem se náměstí naplnilo, nadšení, někteří zprvu trochu udivení posluchači nešetřili potleskem!“

„Hodinu před tím se uskutečnil v Besedním domě komorní koncert a i toto prostředí bylo ozvláštněné.“

„A tak se koncert k pětasedmdesátému výročí založení JAMU v Brně vydařil ke spokojenosti všech.“

Ve středu večer se Brno rozeznělo hudbou, která se linula z Komenského náměstí, kde sídlí Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Open-air orchestrální koncert k pětasedmdesátému výročí založení brněnské akademie potěšil jak posluchače, kteří za ním přišli plánovitě, tak náhodné kolemjdoucí. O hodinu dříve se navíc v nedalekém Besedním domě konal koncert Orchestrální akademie Filharmonie Brno, kde se spolu s dalšími mladými umělci prezentovali také studenti JAMU.

Ne, to nebyla Edith Piaf zpívající v pařížských ulicích, to byla Ekaterina Krovateva pějící Gershwinův Sommertime a její hlas se nesl nad náměstím Komenského v Brně, doprovázen mnohočetným orchestrem. Čí to byl nápad, aby tohoto nádherného májového večera vystoupili muzikanti z kamenné budovy s názvem Janáčkova akademie múzických umění, rozložili se před budovou poblíž fontány a zde se oddali umění jednomu z nejkrásnějších, hudbě?! Rázem se náměstí naplnilo, nadšení, někteří zprvu trochu udivení posluchači nešetřili potleskem! Janáčkův akademický orchestr – tak se tento soubor mladých, nesmírně zaujatých muzikantů nazývá – hrál pod vedením svého dirigenta Jakuba Kleckera dalšího Gershwina, Bernsteinovy Symfonické tance z West Side Story, doprovodil Anežku Novákovou ve virtuosní skladbě Rimbasly pro marimbu a dechový orchestr Daniela McCarthyho. Zase zněl Johann Strauss árií Adély z Netopýra, árie Giuditty Franze Lehára – všechno hudba svůdná, vemlouvavá, chytající za srdce, až – někdo by mohl říct – neodpovídající vrcholným cílům, jichž chtějí dosáhnout studenti této své Alma Mater.

Leč to nebylo vše, čím se tento ústav prezentoval. Hodinu před tím se uskutečnil v Besedním domě komorní koncert a i toto prostředí bylo ozvláštněné: publikum sedělo jakoby do oválu, celé prostředí bylo ponořeno do pološera, aby posluchače nerozptylovalo nic od přednášených výkonů. V úvodu zazněl kvartet pro tři klarinety a basklarinet britského skladatele Paula Harveyho v podání Jany Krejčí, Dominika Sedláka, Věry Drápelové a Jakuba Vajdy. Sonátu pro klarinet a klavír Leonarda Bernsteina přednesla Jana Krejčí za klavírního doprovodu Dany Drápelové. Perkusionista David Paša přicházel ke svému nástroji – vibrafonu – sám, leč ne tak docela: jeho spoluúčinkujícím byl magnetofonový pás, a to je partner nekompromisní, obrovská gratulace k takto zvládnutému výkonu! A na závěr zazněl Koncert pro lesní roh a klavír v interpretaci Bianky Soukupové – lesní roh a Radka Jablonovského – klavír.

Ale vraťme se před budovu JAMU, kde nás čeká ještě poslední číslo, charismatické Ravelovo Bolero, které přes svůj stereotypní rytmus obměňovaný jen barvou nástrojů a zvyšující se dynamiku ještě nikdy nikoho neunavilo, ba naopak. Všichni účinkující hráli s obrovskou vervou, v níž je podporoval jejich temperamentní dirigent, publikum bylo téměř v euforii a z mraků občas dokonce vyhlédl i měsíc, aby viděl, co se to dole děje!

A tak se koncert k pětasedmdesátému výročí založení JAMU v Brně, který zahájil sérii dalších akcí, vydařil ke spokojenosti všech.

Věra Lejsková

Vzešlo z něho volání – „Takových koncertů prosíme víc !!!“

Foto: Fb a archiv JAMU, Filharmonie Brno / Štěpán Plucar