1. únor
Svátek má Hynek a Jasmína.
2026 – rektorkou Janáčkovy akademie múzických umění v Brně se na období do roku 2030 stala profesorka Barbara Marii Willi, od roku 2020 děkanka hudební fakulty, významná osobnost na poli historicky poučené interpretace. Ve funkci vystřídala Petra Michálka.
2026 – prvním ředitelem Divadla města Ústí nad Labem, do července 2025 Severočeského divadla opery a baletu vedeného ředitelem Milošem Formáčkem, se stal dirigent Martin Peschík, od roku 2025 šéf opery, současně v té době přechodně stojící také v čele Západočeského symfonického orchestru v Mariánských Lázních.
2026 – zemřela Jaroslava Zamrazilová (narodila se 9. února 1939), operní pěvkyně spjatá po více než čtyři desetiletí s Divadlem J. K. Tyla v Plzni. Do angažmá nastoupila v roce 1963 a na tamním jevišti působila až do roku 2006. Za tuto dobu ztvárnila více než padesát rolí altového a mezzosopránového oboru, k některým se v průběhu kariéry opakovaně vracela. Objevovala se také v operetním a komorním repertoáru. Na Konzervatoři Plzeň a na Základní umělecké škole v Třemošné vyučovala sólový zpěv. Za celoživotní přínos opernímu umění získala ocenění Senior Prix udílené Nadací Život umělce.
2015 – zemřel Aldo Ciccolini, francouzský klavírista pocházející z Itálie (narodil se 15. srpna 1925). Na neapolskou konzervatoř vstoupil na zvláštní povolení ředitele Francesca Ciley, protože mu bylo pouhých 9 let. Studoval klavír, harmonii a kontrapunkt. Kariéru zahájil v šestnácti, ale krátce po 2. světové válce hrál i v barech, aby podpořil rodinu. V roce 1949 získal dělenou první cenu (s Věnceslavem Jankovem) v prestižní klavírní soutěži Marguerite Long-Jacques Thibaud Competition v Paříži. Tam pak pokračoval ve studiu u Marguerite Longové a usadil se tam natrvalo. Vyučoval na pařížské konzervatoři, mezi jeho studenty patřili např. Jean-Yves Thibaudet, Artur Pizarro, Nicholas Angelich nebo André Sayasov. Proslul jako vynikající interpret a propagátor hudby francouzských skladatelů Camilla Saint-Saënse, Maurice Ravela, Clauda Debussyho, Charlese-Valentina Alkana a Erika Satieho, ale i méně známých skladatelů, jako jsou Déodat de Séverac, Jules Massenet a Alexis de Castillon. Interpretoval i španělské skladatele, Isaaca Albénize, Enrique Granadose nebo Manuela de Fallu. V roce 2000 byl jmenován čestným prezidentem společnosti Associazione Musicale Aldo Ciccolini, která se zabývá podporou kulturních a hudebních událostí v jeho rodné Neapoli.
2007 – zemřel Gian Carlo Menotti, italský skladatel a libretista (narodil se 7. července 1911). Začal psát písně, když mu bylo sedm a v jedenácti už napsal na vlastní libreto první operu La morte di Pierrot . V roce 1923 vstoupil na konzervatoř v Miláně. Na základě doporučujícího dopisu manželky dirigenta Artura Toscaniniho byl přijat ke studiu skladby u Rosaria Scalera. Mezi jeho spolužáky byli mimo jiné Leonard Bernstein a Samuel Barber, který se stal Menottiho partnerem v životě i v práci. Společně napsali libreto k Barberově nejznámější opeře Vanessa, která měla premiéru v Metropolitní opeře v roce 1958. V roce 1974 Menotti adoptoval herce a krasobruslaře Francise „Chip“ Phelana. Rozhlasová stanice NBC si u něj v roce 1939 objednala historicky první operu určenou speciálně pro rozhlasové vysílání, v roce 1951 pak zkomponoval na objednávku téže stanice vánoční operu Amahl and the Night Visitors, první pro televizní vysílání, měla takový úspěch, že se stala pravidelnou součástí vánočního programu NBC. Během války napsal mimo jiné Klavírní koncert F-dur věnovaný Rudolfu Firkušnému, který ho premiéroval v roce 1945, a balet Sebastian. Rok po skončení války měla na Broadwayi premiéru jeho komorní opera The Medium, dosáhla 212 představení. První celovečerní operu The Consul napsal v roce 1950. Měla mimořádný úspěch, je považována za jeho mistrovské dílo a získal za ni Pulitzerovu cenu za hudbu a cenu Newyorského kruhu divadelních kritiků. Druhou Pulitzerovu cenu získal v roce 1955 za operu The Saint of Bleecker Street. V roce 1958 založil v italském Spoletu oblíbený Festival dei due mondi, který dal příležitost mladým hudebníkům, za tři týdny ho navštívilo vždy téměř půl milionu posluchačů. V roce 1977 pak založil obdobný festival i ve Spojených státech, v Charlestonu v Jižní Karolíně. Menotti oba festivaly řídil až do své smrti. V této funkci ho vystřídal jeho adoptivní syn Francis. Obdobný festival vznikl v roce 1986 i v Melbourne v Austrálii.
2005 – zemřel Franco Mannino, italský filmový skladatel, klavírista, operní režisér, dramatik a romanopisec (narodil se 24. dubna 1924). Složil hudbu k více než stovce filmů od některých z nejznámějších režisérů své doby, mimo jiné k filmu Smrt v Benátkách. Byl ženatý se sestrou filmového a divadelního režiséra Luchina Viscontiho. Na Viscontiho libreto zkomponoval v roce 1963 operu Il diavolo in giardino založenou na povídce Thomase Manna a uvedenou v palermském divadle Teatro Massimo. Dalším z jeho děl, které Visconti režíroval, byl balet Mario e il Mago z roku 1956.
1947 – Dmitrij Šostakovič byl jmenován profesorem na leningradské konzervatoři, kde už vyučoval od roku 1937. Učil i na konzervatoři v Moskvě, kam se v roce 1943 rodina přestěhovala. V roce 1947 se také stal poslancem Nejvyššího sovětu Ruské sovětské federativní socialistické republiky. Už o rok později však byl s mnoha dalšími skladateli, včetně Sergeje Prokofjeva a Arama Chačaturjana, odsouzen za formalismus a z konzervatoře propuštěn; situace se pro něj zlepšila až v roce 1956. Andrej Ždanov, předseda Nejvyššího sovětu RSFSR, obvinil ve svém dekretu tyto umělce z psaní nevhodné hudby. Cílem kampaně bylo vymýtit veškerý západní skladatelský vliv a donutit tvůrce, aby psali pouze proletářskou hudbu, hudbu pro masy.
1930 – premiéru měla jednoaktová opera Von heute auf morgen (Od dneška do zítřka) od Arnolda Schönberga. Uskutečnila se v Opeře ve Frankfurtu nad Mohanem. Jde o první operu složenou za pomoci dodekafonické (dvanáctitónové) kompoziční techniky. Libreto této civilní rodinné scény, uměřeně komické, s morálním ponaučením, napsala Schönbergova manželka Gertrud, ale pod pseudonymem Max Blonda. Premiéru dirigoval William Steinberg a režíroval Herbert Graf. Podle Frankfurter Zeitung většina přítomných reagovala pouze uctivým mlčením. Druhé provedení v rámci vysílání berlínské rozhlasové stanice Funk-Stunde, také v roce 1930, bylo pouze koncertní, dirigoval sám autor.
1923 – narodila se Ursula Mamlok, americká avantgardní skladatelka, narozená v Německu jako Ursula Meyer (zemřela 4. května 2016). Vliv na ni svou tvorbou měli zejména Paul Hindemith, Arnold Schoenberg, Alban Berg a Anton Webern. O své hudbě říkala, že je barevná, s pozadím tonality. Studovala v New Yorku na Mannes School pod vedením George Szella, pak navázala studiem na Manhattan School of Music, kde později po čtyři desetiletí učila… S rodiči uprchla z Berlína v roce 1938 do Ekvádoru a v roce 1940 do USA.
1922 – narodila se Renata Tebaldi, italská operní zpěvačka, sopranistka (zemřela 19. prosince 2004). Arturo Toscanini ji pojmenoval jako „andělský hlas“ a byla obdivována i pro eleganci scénického provedení rolí. Ve třech letech měla dětskou obrnu, ze které se plně zotavila. Studovala na konzervatoři v Parmě pod vedením profesorů Brancucciho a Campogallianiho a později v lyceu Gioacchina Rossiniho v Pesaru u slavné sopranistky Carmen Melisové. Debutovala v Rovigu v roce 1944 v roli Eleny v opeře Mefistofeles Arriga Boita. V roce 1946 se zúčastnila koncertu při znovuotevření La Scaly v Miláně pod taktovkou Toscaniniho, kde zpívala Modlitbu z Rossiniho Mojžíše v Egyptě a sopránový part v Te Deum Giuseppe Verdiho; z tohoto představení se dochovala nahrávka. V roce 1953 svým hlasem zastupovala Sophii Lorenovou v pěveckých scénách filmu Aida v režii Clementa Fracassiho. Na americkém kontinentě debutovala v sanfranciské opeře, a krátce nato, 31. ledna 1955, také poprvé zazpívala publiku Metropolitní opery v New Yorku v roli Desdemony ve Verdiho opeře Othello, byla partnerkou Maria Del Monaco. V Met pak vystupovala pravidelně. Ze scény odešla v roce 1976, po benefičním koncertu v La Scale na podporu obětí zemětřesení v italském Furlansku. Traduje se, že existovala rivalita mezi ní a Marií Callas, spíš to ale byla rivalita mezi nejvášnivějšími fanoušky obou pěvkyň. Faktem je, že 16. září 1968 přišla Callas do zákulisí osobně blahopřát údajné sokyni po jejím vystoupení v opeře Adriana Lecouvreur od Francesca Ciley, čímž rozehnala veškeré pomluvy. Tebaldi je pohřbena v rodinné kapličce na hřbitově v Mattaleto di Langhirano v italské provincii Parma.
1918 – premiéru měla opereta Wo die Lerche singt (Kde skřivan zpívá) Franze Lehára. Uskutečnila se pod názvem A Pacsirta (Skřivan) v Královském divadle v Budapešti. První uvedení v němčině se konalo 27. března 1918 v Theater an der Wien ve Vídni. Příběh libretistů Alfreda Marii Willnera a Heinze Reicherta vychází z divadelní hry Vesnice a město německé spisovatelky a herečky Charlotte Birch-Pfeiffe, inspirované knihou Profesorka od Bertholda Auerbacha. Dílo dlouhodobě nedokázalo zopakovat skladatelovy předchozí velké úspěchy a hraje se málokdy. Volně však inspirovalo scénář stejnojmenného rakouského celovečerního filmu z roku 1956.
1914 – narodila se Ludmila Bertlová, houslistka, první manželka dirigenta a skladatele Rafaela Kubelíka (zemřela 23. června 1961). Hru na housle studovala u profesorky Irene Spitznerové. V roce 1943 se provdala, v roce 1946 se jim narodil syn Martin, později architekt a historik architektury. V roce 1948 spolu se svým manželem emigrovala. Zahynula při automobilové nehodě.
1904 – italský tenorista Enrico Caruso pořídil svou první nahrávku v Americe. V Carnegie Hall zazpíval pro firmu Victor Talking Machine Company árie Questa o quella a La donna è mobile z Verdiho Rigoletta.
1896 – V Turíně se konala světová premiéra opery Bohéma od Giacoma Pucciniho, v Teatro Regio ji dirigoval Arturo Toscanini. Českou premiéru pak měla 27. února 1898 v Národním divadle v Praze. Autory libreta jsou Luigi Illica a Giuseppe Giacosa. Základem je kniha Henriho Murgera Ze života pařížské bohémy, která poprvé vyšla jako komplet v roce 1851. Děj se odehrává kolem roku 1830 v Paříži. Tragický příběh lásky a života chudých umělců je dodnes stálicí repertoáru operních scén na celém světě. Jednou z ikonických, nadčasových a nejvýpravnějších je inscenace Franca Zeffirelliho z roku 1981 hraná v Metropolitní opeře v New Yorku dodnes. S více než pěti sty reprízami se stala a zůstává nejhranější produkcí. Mezi představitele Marcella se s úspěchem zařadil Adam Plachetka. Bohéma je přitom nejčastěji uváděné dílo v historii Met. Od prvního nastudování z roku 1900 se tam hrála už více než třináctsetkrát.
1893 – premiéru měla opera Manon Lescaut od Giacoma Pucciniho, založená na románu abbého Prévosta z roku 1731 L’Histoire du chevalier Des Grieux et de Manon Lescaut. Uskutečnila se v milánské La Scale. V roce 1884 19. ledna měla v Opéra-Comique v Paříži premiéru opera Manon od Julese Masseneta. Když se nakladatel snažil Pucciniho právě z toho důvodu odradit od komponování na stejný námět, skladatel prý odvětil: A proč by o Manon nemohly být dvě opery? Žena jako ona může mít víc milenců, ne jen jednoho… Hudba plná nádherných melodií a syrových emocí přinesla dílu úspěch, Pucciniho první velký úspěch, a dala mu za pravdu. I když je skutečností, že Massenetova Manon je celkově hrána častěji – například jen v Opéra-Comique v roce 1952 zaznamenala už dvoutisící uvedení… Podle Prévostovy předlohy vznikla už roku 1856 též opera Manon Lescaut francouzského skladatele Daniela Esprita Aubera. Námět je vždy stejný: život po boku bohatého Geronta by půvabné Manon nabídl přepych, ale žádnou vášeň. Spoustu vášně nachází Manon ve vztahu s chudým rytířem des Grieux. Musí se rozhodnout. Nedokáže to, a to se jí stane osudným…
1893 – Thomas Alva Edison dokončil stavbu prvního filmového studia.
1881 – narodil se Theodor Bohumír Pařík, skladatel, houslista a pedagog (zemřel 28. ledna 1961). Od roku 1906 byl členem orchestru v Kolíně nad Rýnem, pak působil v divadelním orchestru ve Frankfurtu nad Mohanem a ve vídeňském Tonkünstlerorchestru vedeném Oskarem Nedbalem a nakonec se usadil v Lipsku, kde se brzy stal koncertním mistrem. Po vzniku Československa se vrátil do Polné, pak vyučoval na konzervatoři v Lublani a v roce 1929 se natrvalo usídlil v Polné, kde dirigoval městský orchestr a vyučoval hudbu.
1875 – zemřel William Sterndale Bennett, anglický skladatel, klavírista, dirigent a pedagog (narodil se 13. dubna 1816). Byl synem místního varhaníka, v osmi se stal členem sboru kaple v King’s College, o dva roky později vstoupil na Královskou hudební akademii v Londýně, kde studoval hru na klavír a skladbu. Už během studia získal vynikající pověst jako koncertní klavírista a úspěšné byly i jeho skladby. Získal si mimo jiné obdiv německého skladatele Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, který ho pozval do Lipska. V roce 1856 se stal profesorem hudby na Univerzitě v Cambridgi, šéfdirigentem Royal Philharmonic Society, později ředitelem Královské hudební akademie. V roce 1867 získal čestný doktorát Univerzity v Cambridgi a v roce 1870 také Oxfordské univerzity. V roce 1871 byl povýšen do šlechtického stavu. Je pohřben ve Westminsterském opatství.
1871 – zemřel Alexander Serov, ruský skladatel a hudební kritik (narodil se 23. ledna 1820). Byl jedním z nejvýznamnějších hudebních kritiků v Rusku 50. a 60. let 19. století a nejvýznamnějším ruským skladatelem v období mezi Rusalkou Dargomyžského a díly Rimského-Korsakova, Musorgského a Čajkovského. Studoval práva na přání otce a tam se spřátelil s Vladimírem Stasovem, který se pak stal slavným kritikem umění. Práci v oboru ale opustil a a začal skládat hudbu a psát o ní. Pořádal také přednášky o hudbě. Oženil se se svou studentkou Valentinou Bergmanovou, která se také stala hudební skladatelkou. V roce 1865 se jim narodil syn Valentin Serov, později významný malíř. Jako hudební skladatel je nejvíce významný svými operami. Nečekaně zemřel na infarkt. Manželka dokončila jeho poslední operu a propagovala jeho odkaz.
1862 – narodil se Metoděj Janíček, kantor a hudební skladatel (zemřel 23. července 1940). V klášteře ve Starém Brně zastupoval Leoše Janáčka v době jeho studií ve Vídni a v Lipsku. Po maturitě učil v řadě obcí v okolí Brna. V Rajhradu byl pokladníkem spolku Břetislav, v Šitbořicích zakládal farní pěvecký sbor. Nejdéle učil v obci Zbýšov u Rosic; ve všech místech kde působil, byl i ředitelem kůru a varhaníkem. Po odchodu do důchodu i přes pokročilý věk studoval skladbu v mistrovské třídě Leoše Janáčka. Je pohřben ve svém posledním školním působišti ve Zbýšově. Zkomponoval na 150 skladeb, převážně pro chrámové účely (mše, requiem a různé příležitostné skladby). Několik jeho písní bylo zařazeno do kancionálu Cesta k věčné spáse. Skládal také světskou hudbu, sbory i taneční skladby.
1861 – narodil se Emilio Vera Paul Pizzi, italský skladatel (zemřel 27. listopadu 1940). Složil 10 oper, operetu, balet, oratorium a několik vokálních a komorních skladeb. Na milánské konzervatoři byl žákem Antonio Bazziniho a Amilcara Ponchielliho, chodil do třídy s Pietrem Mascagnim. Třináct let zůstal v Londýně. V roce 1885 jeho opereta Lina vyhrála Bonettiho soutěž. V roce 1889 jeho první opera Guglielmo Ratcliff vyhrála první cenu v Baruzziho soutěži. Hlavní roli v jeho čtvrté opeře Gabriella ztvárnila Adelina Patti, premiéra byla v Bostonu v roce 1893 v Metropolitním divadle za přítomnosti skladatele. Po návratu se stal kapelníkem v Bergamu, kde také učil na místní konzervatoři. Do Londýna odjel znovu v roce 1900 a stal se tam populárním skladatelem vokálních skladeb. Zemřel v Miláně.
1859 – narodil se Karel Ignác Josef Halíř, houslista a pedagog (zemřel 21. prosince 1909). Na Pražské konzervatoři studoval u Antonína Bennewitze a v Německu u Josepha Joachima. Ve své době patřil mezi nejoceňovanější světové houslisty. V roce 1905 v Berlíně premiéroval revidovanou verzi Sibeliova houslového koncertu pod dirigentskou taktovkou Richarda Strausse. Na kontě má i německou premiéru Čajkovského houslového koncertu nebo evropskou premiéru houslové sonáty skladatelky Amy Beach. Učil na velkovévodské hudební škole ve Výmaru a v roce 1893 byl jmenován profesorem houslí Vysoké hudební školy v Berlíně. Od roku 1897 byl jako druhý houslista angažován v jednom z nejlepších světových smyčcových těles, Joachimově kvartetu.
1818 – zemřel Giuseppe Gazzaniga, italský skladatel (narodil se 5. října 1743). Podle přání rodičů měl být knězem, ale podařilo se mu přesvědčit otce, aby mu umožnil hudební kariéru. Studoval nejprve v Benátkách a později v Neapoli na konzervatoři Conservatorio di Sant’Onofrio a Porta Capuana. Byl žákem Niccolò Piccinniho a Nicolo Porpory. Jeho opery měly úspěch, hrály se v mnoha italských divadlech, v Drážďanech a ve Vídni. V roce 1775 uvedl premiéru své opery Il re di Mamalucchi také v Praze. Jeho nejúspěšnější opera Don Giovanni Tenorio z roku 1787 byla pravděpodobnou inspirací pro Mozartovo ikonické dílo. V roce 1791 se stal hudebním ředitelem katedrály v Cremě. V tomto období zkomponoval mnoho duchovní hudby včetně několika kantát a oratorií. V Cremě také v roce 1818 zemřel.
1795 – zemřel Giacomo Insanguine, italský skladatel, varhaník a pedagog (narodil se 22. března 1728). V jedenácti vstoupil do neapolské konzervatoře Conservatorio dei Poveri di Gesù Cristo a studoval tam až do roku 1743, kdy byla škola uzavřena. Přestoupil na konzervatoř Conservatorio di Sant’Onofrio a Porta Capuana a stal se žákem znamenitých pedagogů Girolama Abose a Francesca Durante, u kterého studoval hru na violoncello i po absolvování konzervatoře až do Durantovy smrti v roce 1755. V roce 1756 debutoval v divadle Teatro dei Fiorentini s operou Lo funnaco revotato. Následovala řada komických oper hraných převážně v Neapoli. Po roce 1770 se styl jeho práce změnil. Komponoval dramatické opery a kromě Neapole je uvedl i v Římě, Benátkách a v Turíně. Stal se učitelem na konzervatoři Sant’Onofrio, pak druhým a posléze prvním varhaníkem neapolské katedrály. Kariéru operního skladatele ukončil v divadle San Carlo v roce nepříliš úspěšnou operou Calipso. V roce 1785 se stal prvním mistrem z konzervatoře Sant’Onofrio, kde zůstal až do smrti.
1789 – narodil se Hippolyte Chelard, francouzský operní skladatel (zemřel 12. února 1861). Studoval v Itálii. Po roce 1829 se z kariérních důvodů přestěhoval do Německa. Byl přítelem Hectora Berlioze.
1781 – narodil se Gustave Dugazon, francouzský skladatel (zemřel 12. září 1829). Už v mládí se projevilo jeho mimořádné hudební nadání. Na pařížské konzervatoři studoval harmonii u Henriho-Montana Bertona a skladbu u François-Josepha Gosseca. V roce 1806 vyhrál Prix de Rome s kantátou Héros na slova básníka Saint-Victora. Stal se pak úspěšným skladatelem a hudebním pedagogem v Paříži. Je pohřben na hřbitově Père-Lachaise.
1701 – narodil se Johan Agrell, švédský skladatel a kapelník (zemřel 19. ledna 1765). První hudební zkušenosti získal ve své vlasti. Roku 1734 vstoupil do kapely prince Maximiliana von Hessen-Kassel. Po krátké době přešel do dvorní kapely v Kasselu. Roku 1746 byl jmenován dvorním kapelníkem v Norimberku. Tam se seznámil se svým pozdějším nakladatelem Johannem Ulrichem Hafnerem. V Norimberku pracoval téměř dvacet let, také jako vedoucí sboru ve Frauenkirche.
1690 – narodil se Francesco Maria Veracini, italský houslista a hudební skladatel (zemřel 31. října 1768). Hrát na housle ho naučil strýc Antonio. Pobýval ve službách kurfiřta Jana Viléma Falckého. Věnoval dvě sbírky houslových sonát saskému korunnímu princi Augustovi, který ho pozval do Drážďan. Veracini tam měl na starosti mimo jiné operní provoz a během jednoho vyostřeného sporu se dvěma tamními hudebníky, skladatelem Johannem Davidem Heinichenem a kastrátem Senesinem, rozzuřený Veracini vyskočil z okna v prvním patře, čímž si přivodil zranění, v jejichž důsledku až do konce života kulhal. Pobýval v Londýně, kde složil několik oper, ale roku 1744 město opustil, protože tamní hudební provoz zcela ovládl Händel. Po dobrodružné cestě domů, při které jen jako zázrakem přežil ztroskotání lodi, se vrátil do Florencie, kde opět působil jako hudebník v kostelích, ale koncertoval často i jako houslový virtuos a kapelník. Z jeho skladatelského odkazu jsou dnes nejznámější virtuózní houslové sonáty op. 2.