22. únor
Svátek má Petr.
2013 – zemřel Wolfgang Sawallisch, německý dirigent a klavírista (narodil se 26. srpna 1923). Dirigentskou kariéru zahájil v roce 1947 v operním domě v Augsburgu. Byl šéfdirigentem Vídeňských symfoniků, v letech 1970 až 1980 hudebním ředitelem Orchestru de la Suisse Romande, v letech 1971 až 1992 hudebním ředitelem Bavorské státní opery a v letech 1993 až 2003 šéfem Philadelphia Orchestra. Dirigoval řadu významných orchestrů, včetně Berlínských a Vídeňských filharmoniků. Více než třicet let každoročně vystupoval se Symfonickým orchestrem NHK v Tokiu. Když v roce 1957 debutoval na festivalu v Bayreuthu s Wagnerovou operou Tristan a Isolda, byl nejmladším dirigentem, který tam kdy vystoupil. V 80. letech natáčel v Praze s Českou filharmonií a Pražským filharmonickým sborem. V Grassau v Bavorsku, kde po desetiletí žil, byla v roce 2003 založena Nadace Wolfganga Sawallische, jejíž součástí je hudební škola. Na benefičním koncertu uskutečněném 2. února 2013 pod taktovkou Kenta Nagana se Sawallisch naposledy objevil na veřejnosti.
2011 – zemřel Antonín Švorc, operní pěvec, basbarytonista (narodil se 12. února 1934), od roku 1956 po celé půlstoletí člen operního souboru Národního divadla v Praze. Od roku 1962 byl současně stálým hostem Státní opery ve východoněmeckém Berlíně, kde byl v roce 1974 poctěn titulem Komorní pěvec. Jeho hlasový fond ho předurčoval pro závažné postavy. Proslavily ho dramatické a hrdinské role především ve Wagnerových a Verdiho operách. Byl Hansem Sachsem v Mistrech pěvcích norimberských i Jagem v Otellovi, Chrudošem ve Smetanově Libuši, Scarpiou v Tosce, byl Wotanem, Borisem Godunovem… Za celoživotní mistrovství obdržel roku 2003 prestižní cenu Thálie.
1993 – samostatná Česká republika se stala členem UNESCO, Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu. Na Seznamu UNESCO jsou z českých zemí v kategorii nehmotného kulturního dědictví zapsány slovácký verbuňk, masopust, sokolnictví, Jízda králů, loutkářství, modrotisk, foukané vánoční ozdoby, vorařství, ruční výroba skla a amatérské divadlo. V kategorii památek tam jsou se svými historickými centry Praha, Telč, Český Krumlov a Kutná Hora, dále Lednicko-valtický areál, vesnická rezervace Holašovice, zahrady a zámek v Kroměříži, poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou, zámecký areál v Litomyšli, sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci, brněnská Vila Tugendhat, Židovská čtvrť a bazilika sv. Prokopa v Třebíči, Hornický region Erzgebirge / Krušnohoří, krajina pro chov koní v Kladrubech nad Labem, Jizerskohorské bučiny, Žatec a krajina žateckého chmele a Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně jako Lázeňský trojúhelník.
1985 – zemřel Efrem Zimbalist Sr, ruský a americký koncertní houslista (narodil se 21. dubna 1889), skladatel, dirigent a od roku 1941 více než čtvrtstoletí ředitel Curtisova hudebního institutu ve Filadelfii, kde vyučoval v letech 1928 až 1968. Po smrti své první ženy, slavné americké sopranistky Almy Gluck, se oženil se zakladatelkou Curtisova hudebního institutu Mary Louise Curtis Bok.
1983 – zemřel Adrian Boult, britský dirigent (narodil se 8. dubna 1889). V letech 1930 až 1950 vedl BBC Symphony Orchestra, který založil, a v letech 1950 až 1959 London Philharmonic Orchestra. Studoval v Lipsku, kde ho ovlivnil dirigent Arthur Nikisch. V londýnské Queen’s Hall dirigoval 29. září 1918 premiéru Planet svého přítele Gustava Holsta. Na začátku umělecké dráhy vystupoval s orchestrem Ďagilevova souboru Ballets Russes a několika let byl angažován u orchestru v Birminghamu, kam se ještě vrátil i na konci své kariéry. Až do definitivního odchodu do penze koncertoval v 60. a 70. letech ve svém „babím létě“ jako host s četnými dalšími tělesy, ale nejčastěji s BBC Symphony Orchestra a London Philharmonic Orchestra.
1971 – zemřel Rudolf Mauersberger, německý sbormistr a skladatel (narodil se 29. ledna 1889), v letech 1930 až 1971 ředitel proslulého drážďanského chlapeckého sboru Dresdner Kreuzchor, po staletí existujícího u luteránského kostela Kreuzkirche. V roce 1933 se stal členem nacistické strany, ale má se za to, že se jen snažil minimalizovat vliv ideologie a zejména Hitlerjugend na svůj sbor… Dovedl ho k mezinárodnímu uznání a zasloužil se také o jeho oživení po druhé světové válce. Mauersbergovými nejznámějšími díly jsou moteto Wie liegt die Stadt so wüst s biblickým textem z knihy Pláč Jeremiášův, napsané po zničení Drážďan v únoru 1945 a uvedené pak 4. srpna ve vyhořelé budově kostela, dále Drážďanské Requiem a Passionsmusik nach dem Lukasevangelium. Jeho bratr Erhard Mauersberger byl v roce 1961 jmenován Thomaskantorem, tedy uměleckým ředitelem obdobného chlapeckého sboru Thomanerchor v Lipsku, v evangelickém kostele, kde kdysi působil J. S. Bach.
1968 – zemřel Jaroslav Stuka, český dirigent, sbormistr, hudební skladatel a pedagog (narodil se 29. prosince 1883). Byl absolventem brněnské Varhanické školy Leoše Janáčka, řídil divadelní orchestry v Praze, Brně, Plzni a ve Lvově, později sbormistrem olomouckého hudebního sdružení Žerotín a dirigentem jeho orchestr. Po první světové válce se stal ředitelem hudební školy spolku a ředitelem a šéfem opery prvního stálého českého divadla v Olomouci a nakonec šéfem operety v pražském Divadle na Vinohradech. Tam uvedl na scénu většinu svých operet.
1946 – narodila se Marta Ottlová, muzikoložka, vysokoškolská pedagožka, publicistka a editorka (zemřela 3. 2. 2026), zaměřená na hudbu devatenáctého století. Její odborná práce i pedagogické působení byly po desetiletí spjaty především s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy a Akademií věd. Odborně se zaměřovala zejména na českou a evropskou hudbu devatenáctého století, dějiny opery a recepci hudby. Svým výzkumem zásadně přispěla k poznání tvorby Bedřicha Smetany, Giacoma Meyerbeera i širšího kontextu evropské opery a hudební kultury té doby. Spolupracovala na řadě významných hudebních lexikonů a encyklopedií, včertně The New Grove Dictionary of Music and Musicians nebo Die Musik in Geschichte und Gegenwart. Po vystudování hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy působila od roku 1971 do roku 1992 v Ústavu teorie a dějin umění Československé akademie věd, později v Ústavu pro hudební vědu Akademie věd ČR. Dlouhodobě se podílela na dramaturgii festivalu Smetanovské dny. Věnovala se také popularizaci hudby, psala texty pro Českou filharmonií a Český rozhlas. K jejím nejvýznamnějším knižním titulům patří například Bedřich Smetana a jeho doba, na níž spolupracovala s Milanem Pospíšilem.
1934 – narodil se Paavo Pohjola, finský houslista a dirigent (zemřel 17. ledna 2026). Byl postupně koncertním mistrem Městského orchestru v Heidelbergu, Dolnosaského orchestru v Hannoveru, Finského rozhlasového symfonického orchestru v Helsinkách, Stockholmské filharmonie a orchestru Drottningholmské opery. Byl aktivní i jako komorní hráč a dirigent. Vyučoval na Hudebním institutu v Espoo a v letech 1982 až 1997 na Sibeliově akademii.
1922 – narodil se Andre Asriel, rakousko-německý skladatel (zemřel 28. května 2019), za války žijící v exilu v Londýně a od roku 1950 působící v Německé demokratické republice. Proslavil se především politickými písněmi, ale napsal také hudbu k více než 30 filmům.
1919 – narodil se Jiří Pauer, skladatel, pedagog, hudební manažer a funkcionář (zemřel 21. prosince 2007). Od roku 1958 do roku 1980 byl ředitelem České filharmonie, v letech 1979 až 1989 ředitelem Národního divadla. Psal opery (Zuzana Vojířová, Žvanivý slimejš, Zdravý nemocný, Labutí píseň, Červená karkulka), napsal balet Ferda Mravenec, komponoval také orchestrální, vokální a komorní hudbu, řadu děl pro děti, ale například i Hymnus komunistické straně. Byl čelným představitelem Svazu skladatelů. Kompozici studoval u Aloise Háby a Pavla Bořkovce. Mezi jeho žáky na AMU byli Hanuš Bartoň, Jiří Gemrot, Pavel Jeřábek, Miroslav Kubička, Ladislav Kubík, Otomar Kvěch, Zbyněk Matějů a Martin Smolka.
1912 – narodila se Jadwiga Szajna-Lewandowska, polská klavíristka, skladatelka a pedagožka (zemřela 14. března 1994). Komponovala převážně divadelní díla, především balety a muzikály. Mnoho jejích děl bylo použito pro výukové účely jako materiál pro základní a střední hudební školy.
1907 – premiéru měla komorní skladba Introduction et allegro pour harpe, flûte, clarinette et quatuor od Maurice Ravela. Objednala ji společnost Érard vyrábějící pedálové harfy, a to jako reakci na aktivity konkurenčního výrobce, společnosti Pleyel, který představil novou chromatickou harfu a pověřil v té souvislosti v roce 1904 Clauda Debussyho napsáním díla Danses scréé et profane pro harfu a orchestr.
1903 – zemřel Hugo Wolf, rakouský skladatel (narodil se 13. března 1860), autor stovek písní, Italské serenády, symfonické básně Penthesilea a opery Corregidor. Do formy Lieder, koncertních písní s klavírem, přinesl osobitě koncentrovanou expresivní intenzitu, v pozdně romantické hudbě jedinečnou. Byl zázračným dítětem, měl problém s autoritami a trpěl depresemi. Jeho hudebním idolem byl Wagner a netajil se antipatiemi k Brahmsově hudbě.
1901 – zemřel Josef Adolf Bergmann, český kantor a hudební skladatel (narodil se 26. července 1822), autor 250 chrámových skladeb. Byl absolventem pražské Varhanické školy a postupně varhaníkem v Praze, v Drážďanech, Mladé Boleslavi a nakonec od roku 1868 na Smíchově, dnes je to součást Prahy, kde se stal ředitelem kůru v hlavním katolickém kostele sv. Václava. Učil také zpěv a řídil pěvecký spolek Lukeš. Převedl do moderního notového zápisu pět husitských písní z Jistebnického kancionálu.
1883 – narodil se Jaroslav Kocian, houslový virtuos, hudební skladatel a pedagog (zemřel 8. března 1950). Skládal především drobnější skladby pro housle. Branou do světa jako interpretovi se mu stala Vídeň. První několikaměsíční turné po USA měl na přelomu let 1902 a 1903. Koncertoval během let po celém světě, v Londýně dokonce při korunovaci krále Eduarda. Dráhu sólisty ukončil v roce 1930… Housle studoval u Otakara Ševčíka na Pražské konzervatoři, kam byl jako nadprůměrně nadaný přijat ve třinácti. Kompozici studoval u Antonína Dvořáka. Sám pak na této škole vyučoval od roku 1922 do roku 1943. Mezi jeho žáky vynikli Josef Suk a Václav Snítil. V jeho rodném Ústí nad Orlicí se od roku 1959 vždy na jaře pořádá Kocianova mezinárodní houslová soutěž.
1881 – premiéru měla Skotská fantazie, op. 46 Maxe Brucha pro housle a orchestr, spolu s jeho Houslovým koncertem g moll a skladbou Kol Nidrei pro violoncello a orchestr jedno z jeho nejčastěji uváděných děl. Dedikantem byl Pablo de Sarasate, ale sólistou prvního uvedení v Liverpoolu, kde byl Bruch ředitelem filharmonické společnosti, byl za autorova řízení Joseph Joachim.
1878 – premiéru měla Symfonie č. 4 f moll, op. 36 Petra Iljiče Čajkovského. Uskutečnila se na koncertě Ruské hudební společnosti v Moskvě s dirigentem Nikolajem Rubinsteinem. Úvodní fanfáry symfonie jsou podle skladatele metaforou pro „Osud“.
1876 – narodila se Zitkála-Šá, houslistka, spisovatelka a libretistka (zemřela 26. ledna 1938), příslušnice domorodého kmene původních obyvatel Ameriky z Jižní Dakoty, provdaná jako Gertrude Simmons Bonnin. Je považována za jednu z nejvlivnějších aktivistek amerických Indiánů 20. století. Ve spolupráci s hudebníkem Williamem F. Hansonem napsala libreto a písně pro operu Sun Dance Opera, první indiánskou operu z roku 1913. Dílo zachycující klasické téma milostného trojúhelníku, založené na prvcích z kultury kmenů Siouxů a Šošonů, bylo zkomponováno v romantickém hudebním stylu. Poprvé zazněla v Orpheus Hall ve Vernalu v Utahu, v roce 1938 se objevila i na Broadwayi.
1838 – zemřel Friedrich Johann Eck, německý houslista a skladatel (narodil se 25. května 1767). Působil v Mannheimu a Mnichově, později se usadil ve Francii. Je autorem několika houslových koncertů. Jeho bratr Franz působil v Rusku.
1834 – narodil se Albert Heinrich Zabel, německý skladatel a harfista (zemřel 16. února 1910). Od roku 1855 byl hlavním harfistou Císařského baletu v Mariinském divadle v Petrohradu. Při založení tamní konzervatoře v roce 1862 ho Anton Rubinstein zaměstnal jako profesora hry na harfu. Studovat hru na harfu na Královském institutu církevní hudby v Berlíně umožnilo v mládí Zabelovi stipendium od Giacoma Meyerbeera.
1833 – narodil se Josef Förster (Foerster) mladší, skladatel, varhaník, hudební pedagog a otec hudebního skladatele Josefa Bohuslava Foerstera (zemřel 3. ledna 1907). Byl varhaníkem ve Vyšším Brodě a později v řadě pražských kostelů: u sv. Vojtěcha, u sv. Mikuláše a u sv. Trojice ve Spálené ulici. V roce 1863 se stal ředitelem kůru u sv. Vojtěcha na Novém Městě, kde byl v té době varhaníkem Antonín Dvořák, a konečně v roce 1887 ředitelem kůru v chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Förster byl prvním, kdo hrál na nové varhany v pražském Rudolfinu při jeho otevření v únoru 1885. V roce 1887 vydal Nauku o harmonii, která ovlivnila hudební pedagogiku několika generací skladatelů a svůj význam si zachovává dodnes.
1822 – zemřel Johann Ignaz Walter, německý tenorista a skladatel původem z českých zemí (narodil se 31. srpna 1755). Působil v Burgtheatru ve Vídni, pak v Praze zpíval v Divadle v Kotcích, kde byl roku 1783 uveden jeho singspiel s názvem 25.000 Gulden oder Im Dunkeln ist nicht gut munkeln. Poté přešel jako pěvec do nově vybudovaného Nosticova divadla, později se přesunul do Rigy a nakonec do Frankfurtu nad Mohanem. V roce 1789 účinkoval v Mohuči při prvním nastudování Mozartovy opery Don Giovanni v němčině: zpíval roli dona Ottavia a jeho žena donu Annu.
1817 – narodil se Niels Wilhelm Gade, dánský houslista, varhaník, skladatel a dirigent (zemřel 21. prosince 1890). Je autorem symfonií, houslového koncertu, komorní hudby, varhanních a klavírních skladeb a řady rozsáhlých kantát. Nějakou dobu učil na konzervatoři v Lipsku, pracoval jako asistent Orchestru Gewandhausu a přátelil se s Felixem Mendelssohnem-Bartholdym, šéfem tělesa, který měl na jeho hudbu významný vliv. V roce 1845 dirigoval Gade premiéru Mendelssohnova houslového koncertu e moll s Ferdinandem Davidem jako sólistou. Když se vrátil do Dánska, stal se ředitelem Kodaňské hudební společnosti a založil při ní nový orchestr a sbor. Sloužil současně jako varhaník v kostele Holmen, přičemž prestižnější místo v katedrále Panny Marie zastával jeho tchán Johan Peter Emilius Hartmann.
1810 – narodil se Fryderyk Chopin (kolem přesného data jeho narození panují dlouhodobé nejasnosti, církevní matrika uvádí 22. únor, rodina ale 1. březen), polský skladatel a pianista (zemřel 17. října 1849). Po otci Francouz a po matce Polák, vyrostl v Polsku, které bylo tehdy součástí ruské říše. V roce 1830 právě proto odešel na Západ. Vyskytoval se ve Vídni, také na Mallorce, kde pobýval se svou přítelkyní, spisovatelkou George Sandovou, ale nejvíc v Paříži, kde s pomocí vlivných lidí získal žačky ze zámožných rodin. Jeho odkaz se v podstatě výhradně týká klavíru. Komponoval klavírní skladby menšího rozsahu, jako jsou nokturna, valčíky nebo preludia. Daleko dopředu posunul uměleckou závažnost klavírní tvorby. Výraz rozšířil o subjektivní lyriku a o některé znaky polské lidové hudby a k tomu ještě dodal mnoho charakteristického, výrazně virtuózního v pianistické technice – zejména figuracemi opřádané jemné melodie. Navíc značně proměnil vnímání některých hudebních forem, ať už je nechal vykrystalizovat, nebo změnil jejich význam. Vytvořil i formy nové, jako je literárně inspirovaná balada. Dalším výrazným typem jsou jeho mazurky, kterých napsal na šest desítek, slavnostnější polonézy a další taneční skladby. Z etud, původně jen technických cvičení, vytvořil ve svém pojetí samostatný umělecký útvar. Známé jsou i jeho klavírní sonáty a hodně se hrají oba jeho klavírní koncerty… Pokud v něčem navazoval na typ stylizace, který do sólových klavírních skladeb po roce 1800 nejslyšitelněji přinesli irský skladatel, pianista a pedagog John Field a vídeňský, původem bratislavský pianista a skladatel Johann Nepomuk Hummel, přidal k tomu současně navíc zásadní a osobité nové prvky.
1804 – zemřel Josef Benda, houslista a skladatel (narodil se 7. března 1724). Pocházel z rozvětvené muzikantské rodiny původem z Benátek nad Jizerou. Na přímluvu jeho staršího bratra Františka, prvního houslisty v pruské dvorní kapele, se pruský král Fridrich II. postaral o přesídlení Jana Jiřího a Doroty Bendových i s jejich synem Josefem a zbylými sourozenci do Postupimi. Josef Benda začal profesionální kariéru jako houslista v tomto orchestru, později po bratrově smrti byl ustanoven na jeho místo kapelníka. Z jeho čtyř synů nejstarší Ernst Friedrich a nejmladší Carl Friedrich Franz byli také hudebníky. Z tvorby Josefa Bendy se ve Státní knihovně v Berlíně zachovala houslová sonáta a Dvanáct capriccií pro sólové housle.
1779 – narodil se Joachim Nicolas Eggert, švédský skladatel a houslista původem z Rujány (zemřel 14. dubna 1813). Do švédské hudební kultury vnesl jako autor prvky vídeňského klasicismu a jako kapelník do švédského koncertního repertoáru poprvé uvedl Beethovenova díla. Byl kapelníkem ve dvorním divadle ve Schwerinu na severu Německa, pak se stal houslistou a nakonec kapelníkem švédského královského dvorního orchestru. Komponoval opery, kantáty i symfonie.
1772 – narodil se Josef Lipavský, český skladatel žijící v zahraničí (zemřel 7. ledna 1810). Byl učitelem hudby, podnikal koncertní turné jako klavírní virtuos. Usadil se ve Vídni, kde získal úřednické místo. Komponoval zejména skladby pro klavír a varhany, ale také chrámové skladby, písně a opery.
1768 – zemřel Jan Lohelius Oehlschlägel, český varhaník a skladatel (narodil se 31. prosince 1724), římskokatolický kněz a člen řádu premonstrátů. Je autorem více než stovky duchovních skladeb všech žánrů a formátů, většina se jich v rukopisné podobě zachovala. Je mezi nimi Missa pastoralis D dur, stylově se blížící hudbě Františka Xavera Brixiho, a jedinečná vánoční hra Operetta natalitia – pastoritia. Působil v Praze na Strahově, kde mezi lety 1756 a 1780 stál za přestavbou varhan klášterního kostela a proměnil je v jedny z nejlepších a největších v Čechách. Jeho pojednání později sloužila jako učebnice pro stavitele varhan. Na Strahově také založil orchestr. Jeho nástupcem ve funkci sbormistra se stal archivář a hudební historik Bohumír Jan Dlabač.
1761 – narodil se Erik Tulindberg, první známý finský skladatel (zemřel 1. září 1814). Jeho hudba vykazuje Mozartovy a Haydnovy vlivy a ovlivnění stylem mannheimské kompoziční školy, ale také určitou jednoduchost a občasnou neohrabanost. Byla objevena až o sto let později.
1760 – zemřela Anna Magdalena Bachová, rozená Wilcke (narodila se 22. září 1701), zpěvačka, druhá manželka ovdovělého Johanna Sebastiana Bacha, matka třinácti dětí. Pomáhala mu přepisovat hudební rukopisy a organizovala pravidelné domácí hudební večery, při kterých rodina spolu s pozvanými přáteli zpívala a muzicírovala.
1750 – zemřel Pietro Filippo Scarlatti, italský barokní skladatel (narodil se 5. ledna 1679). Byl nejstarším synem Alessandra Scarlattiho a bratrem Domenica Scarlattiho. Jako skladatel nedosáhl jejich proslulosti.
1749 – narodil se Jakub Jan Trautzl, římskokatolický kněz, člen řádu cisterciáků, varhaník, skladatel, spisovatel a pedagog (zemřel 27. června 1834). Působil v klášteře v Oseku v západních Čechách, padesát let tam byl ředitelem kůru. Dochovalo se od něj několik desítek skladeb: drobných kousků i velkých mší a oratorií, klavírních sonát i děl pro neobvyklé komorní sestavy. V Oseku pěstovali nejen liturgickou hudbu, ale i neliturgickou duchovní hudbu a dokonce čistě světskou tvorbu. O řeholníkův odkaz pečuje spolek Trautzlova umělecká společnost pod uměleckým vedením dirigenta a skladatele Jana Zástěry.
1749 – narodil se Johann Nikolaus Forkel, německý muzikolog a varhaník (zemřel 20. března 1818). Je autorem knihy Johann Sebastian Bach: Jeho život, umění a dílo, která je prvním rozsáhlým přehledem o odkazu lipského kantora. Vznikala ještě se vzácnou možností písemného kontaktu s dosud žijícími Bachovými syny Carlem Philippem Emanuelem a Wilhelmem Friedemannem. Napsal také dvousvazkové Allgemeine Geschichte der Musik a hudební bibliografii Allgemeine Litteratur der Musik. Půltoletí byl spojen s univerzitou v Göttingen. Právě s ním se studium hudební historie a teorie stalo akademickou disciplínou s přísnými standardy vědeckého výzkumu; je proto považován za jednoho ze zakladatelů hudební vědy.
1745 – narodil se João de Sousa Carvalho, portugalský skladatel (zemřel mezi roky 1798 až 1800), hudebník u dvora, profesor infantek a skladatel Královské komory. Komponoval duchovní díla a divadelní kusy ve stylu opera seria a serenád.
1674 – zemřel John Wilson, anglický skladatel, zpěvák a loutnista (narodil se 5. dubna1595). Působil na královském dvoře a v divadlech, mohl účinkovat v Shakespeareových hrách v divadle Globe a byl autorem řady písní, které v nich zazněly, psal i kavalírské písně. Po Robertu Johnsonovi nastoupil jako hlavní skladatel hudebního souboru King’s Men, pak jako loutnista v souboru King’s Musick, získal titul D.Mus (Doctor of music) na Oxfordské univerzitě a stal se tam profesorem hudby. Po restauraci Stuartovců v roce 1660 spojil své působení s Chapel royal.
1542 – narodil se Santino Garsi da Parma, italský loutnista a skladatel (zemřel 17. ledna 1604). Působil na vévodském dvoře v Parmě. Jeho díla jsou zachována ve dvou rukopisech loutnových tabulatur: ve sbírce z roku 1590 uložené v Královské knihovně Belgie v Bruselu ve sbírce z roku 1620 uložené ve Státní knihovně v Berlíně.