25. říjen
Svátek má Beáta.
1994 – zemřela Cecilie Strádalová, operní pěvkyně – koloraturní sopranistka (narodila se 3. listopadu 1923). Po krátkém působení v Olomouci a Opavě působila v letech 1946–1982 jako přední sólistka opery Národního divadla Brno. desítky stěžejních rolí domácího i světového repertoáru. Vynikala zejména v operách Wolfganga Amadea Mozarta, Giuseppe Verdiho či Leoše Janáčka. Mezi její slavné role patřily Královna noci, Violetta, Gilda, Musetta, Terinka, Bystrouška nebo Karolka.
1960 – narodil se Pavel Helebrand, skladatel působící v Ostravě. Zaměřuje se především na autorské hudebně dramatické projekty (Jesličky svatého Františka, Čarodějnice z Babí hůry, Evangelium podle houslí, Ngoa-É, Balady, Eia Gaia!, Kytice, Jezulátko, Dekameron, O pejskovi a kočičce), které obvykle realizuje ve spolupráci s ostravskými umělci a uměleckými institucemi. Další významnou oblastí jeho tvorby je scénická hudba, složil hudbu asi ke 150 činoherním a loutkovým inscenacím, realizovaným převážně v českých a polských divadlech. Je také autorem baletů Cibuláček a Malá mořská víla. Píše i skladby instrumentální a určené pro děti.
1940 – narodila se Hana Janků, pěvkyně – sopranistka (zemřela 28. dubna 1995). Byla členkou opery Janáčkova divadla v Brně v letech 1959–1973, současně působila na scénách nejslavnějších operních domů v Miláně, Drážďanech, Bratislavě a Praze a po emigraci pak ve Vídni, Düsseldorfu, v Západním Berlíně, Bruselu, Florencii, Stuttgartu, Mnichově, Londýně i San Franciscu. V letech 1967 až 1969 byla dokonce v angažmá milánské La Scaly.
2023 – zemřel Zdeněk Mácal, dirigent a skladatel (narodil se 8. ledna 1936), vítěz mezinárodní dirigentské soutěže v Besançonu v roce 1965 a Dmitri Mitropoulos Competition v New Yorku roku 1966. V druhé polovině šedesátých let se o něm hovořilo jako o možném „korunním princi“, který by mohl nastoupit do čela České filharmonie po Karlu Ančerlovi. Avšak stejně jako Ančerl, i Mácal po srpnové okupaci v roce 1968 emigroval na Západ. Postupně byl hudebním ředitelem Rozhlasového symfonického orchestru v Kolíně nad Rýnem a Hannoverského rozhlasového orchestru, šéfdirigentem Sydney Symphony Orchestra, hudebním ředitelem Milwaukee Symphony Orchestra a hlavním dirigentem chicagského Grant Park Summer Festival. V letech 1993 až 2002 stál v čele New Jersey Symphony Orchestra. Od roku 2003 do září 2007 působil jako šéfdirigent České filharmonie.
1998 – zemřel Dick Higgins, anglický skladatel a básník (narodil se 15. března 1938). Narodil se ve městě Cambridge, ale vyrůstal na severovýchodě USA v různých státech Nové Anglie. Studoval kompozici na newyorské The New School for Social Research, v roce 1963 založil nakladatelství Something Else Press. Byl členem hnutí Fluxus.
1965 – zemřel Hans Knappertsbusch, německý dirigent (narodil se 12. března 1888). Do hudební historie se zapsal jako jeden z nejvýznamnějších interpretů pozdního německého romantismu. Od 20. let působil jako generální hudební ředitel v Bavorské státní opeře. V roce 1936 byl nacistickým režimem propuštěn kvůli politickým neshodám a odporu k diktátu autorit. Po válce odmítal stálá angažmá a pracoval jako na volné noze. Vybudoval si však mimořádné renomé u Vídeňských filharmoniků a stal se pilířem poválečného obnoveného Bayreuthského festivalu. Byl známý svým odporem ke studiovému nahrávání a striktně preferoval živá divadelní představení. Jeho živé nahrávky Wagnerovy opery Parsifal z Bayreuthu patří dodnes mezi referenční. Jeho styl dirigování byl charakteristický minimem gest, absolutní autoritou u orchestru a velmi rozvážnými, pomalými tempy, která dávala skladbám váhu a duchovní rozměr.
1960 – zemřel José Padilla Sánchez, španělský skladatel a klavírista (narodil se 28. května 1889). Byl také známý jako Maestro Padilla. Jeho první zarzuela La Mala hembra na text Ventury de la Vega z roku 1906 měla velký úspěch. Následovala řada stejně úspěšných operet a zarzuel. V roce 1914 odešel do Argentiny a působil jako ředitel a dirigent orchestru Compañía de Ursula López v Buenos Aires. Nějaký čas pobýval v Barceloně, kde se spřátelil s Pablem Picassem. Po první světové válce pobýval v Paříži a komponoval operety, revue a písně pro Moulin Rouge a další pařížské scény. Stal se mezinárodně proslulým skladatelem. Jeho píseň Španělská růže použil Jerome Kern v muzikálu The Night Boat uváděném na Broadwayi a píseň La Violetera se stala ústřední melodií filmu Světla velkoměsta Charlieho Chaplina. Napsal i hudbu k sedmi desítkám filmů, televizním inscenacím a dokumentům. Zkomponoval i několik chrámových skladeb a na text Alvareze de Sotomayora ódu na své rodné město: Himno de Almería.
1935 – narodil se Zdeněk Pololáník, moravský skladatel a varhaník (zemřel 12. srpna 2024), autor koncertní i filmové, televizní a scénické hudby i hudby duchovní psané k praktickým liturgickým účelům římskokatolické církve; šlo o mešní hudbu, o hymny ke křesťanským světcům, desítky kostelních písní, úpravy vánočních koled atd. V letech 1990–1994 působil jako varhaník v brněnské katedrále sv. Petra a Pavla, v roce 1990 založil na JAMU oddělení duchovní hudby a pedagogicky tam působil. Byl také ředitelem kůru a varhaníkem v Ostrovačicích u Brna. V roce 2005 vznikl Mezinárodní varhanní festival Zdeňka Pololáníka v České Třebové. Na JAMU v Brně studoval kompozici u Viléma Petrželky a Theodora Schaefera, po absolutoriu v roce 1962 se věnoval skladbě jako svobodnému povolání. Složil více než 700 děl. V 60. letech byl členem avantgardní brněnské skladatelské Skupiny A; vytvořil tehdy jednu z prvních elektronických skladeb v Československu. Zároveň byl vnímán jako vědomý pokračovatel Josefa Bohuslava Foerstra – základním znakem jeho hudby se postupně stalo poselství naděje a jasu, zakotvené v hluboké víře v Boha. Dosvědčuje to i celovečerní opera Noc plná světla premiérovaná v Moravském divadle Olomouc v roce 2013.
1935 – narodil se Zdeněk Hnát, pianista a pedagog. Studoval v Praze u Ilony Štěpánové-Kurzové, dcery Viléma Kurze, a v Moskvě u Heinricha Neuhause zvanéhoo Nejgauz. Jeho mezinárodní kariéru odstartovalo vítězství na mezinárodní soutěži Pražské jaro 1957. Kromě koncertní činnosti se věnoval i nahrávání a výuce. Působil na Pražské konzervatoři a na JAMU, kde zastával funkci vedoucího klavírního oddělení. Od roku 2002 byl také lektorem na „Mezinárodních klavírních kurzech Antonína Kubálka“. V roce 2006 ukončil pedagogickou dráhu.
1926 – narodila se Galina Višněvskaja, ruská operní pěvkyně – sopranistka (zemřela 11. prosince 2012). Profesionálně debutovala v operetě v roce 1944. Po ročním studiu u Věry Garinové vyhrála v roce 1952 soutěž pořádanou Velkým divadlem v Moskvě. O rok později se stala členkou souboru Velkého divadla. 9. května 1960 poprvé vystoupila v Národním divadle v Sarajevu jako Aida. V následujícím roce debutovala opět jako Aida v Metropolitní opeře v New Yorku, další rok pak poprvé zpívala v Královské opeře v Londýně znovu v této roli. Vedle Birgit Nilssonové a Franka Corelliho vystoupila poprvé na scéně milánské La Scaly jako Liu v Pucciniho Turandot. Vynikla v ruských operních rolích, zejména jako Taťána v Evženu Oněginovi a Líza v Pikové dámě. Účinkovala při světových premiérách některých děl Dmitrije Šostakoviče a Benjamina Brittena, který speciálně pro ni napsal sopránový part Válečného rekviem z roku 1962. V roce 1955 se v Praze při festivalu Pražské jaro seznámila s violoncellistou Mstislavem Rostropovičem, za kterého se ještě téhož roku vdala a do konce jeho života v roce 2007 zůstali spolu. Pravidelně ji doprovázel na klavír nebo jako dirigent. Společně se přátelili s Dmitrijem Šostakovičem, z jejich spolupráce pochází výjimečná nahrávka Lady Macbeth Mcenského újezdu pro společnost EMI. Rodinným přítelem byl také spisovatel Alexandr Solženicyn, který podle Roberta Conquesta na jejich chatě napsal po roce 1968 většinu svého románu Souostroví Gulag. V roce 1974 manželé požádali sovětskou vládu o svolení opustit zemi. Usadili se střídavě v Americe a Paříži. V roce 1982 zpívala naposledy v Paříži Taťánu a opustila pěveckou dráhu. V roce 1987 režírovala inscenaci Carské nevěsty Rimského-Korsakova. V roce 1984 vyšly její paměti s titulem Galina: A Russian Story. V 90. letech se vrátila do Ruska, kde založila v roce 2002 operní školu a divadlo, Operní centrum Galiny Višněvské. V roce 2007 ztvárnila ve filmu Alexandra roli ženy, která navštívila Čečensko v době války, aby se setkala se svým vnukem.
1915 – narodil se Antonín Ulrich, hudebník, skladatel a pedagog (zemřel 15. července 1995). Vystudoval housle a bicí na pražské Vojenské hudební škole a vedle toho i soukromě skladbu a dirigování. Působil u vojenských hudeb nejprve v Berouně a posléze v Hradci Králové. Po druhé světové válce začal učit na hudební škole, kterou vystudoval. Stal se členem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. Byl kapelníkem vlastní dechovky, pro kterou na Ulrichovy nápěvy psal texty písní jeho vzdálený synovec Zdeněk Svěrák.
1911 – narodil se Alois Honěk, lékař a houslař (zemřel 30. června 2002). Narodil v rodině truhláře a houslaře Aloise Hoňka. Na housle začal hrát už v osmi letech. Ještě jako student gymnázia prezentoval houslařskému mistrovi Josefu Růžičkovi v Opavě vlastní housle jako svou závěrečnou práci. Získal tak diplom mistra houslaře. Vystudoval i medicínu a rozhodl se pro dráhu chirurga, ale veškerý volný čas až do devadesáti let věnoval výrobě houslí a byl známý tím, že na nich pracoval vždy od čtyř hodin ráno. Po světě jsou dodnes slyšet mezi hudebníky stovky jeho smyčcových nástrojů, nejen houslí. Byl členem Kruhu umělců houslařů, měl dobré vztahy s Českou Filharmonií a dlouhou dobu orchestr doprovázel po světě jako lékař. Spolupracoval také s dirigentem Václavem Neumannem.
1903 – narodil se Miroslav Jiroušek, matematik a skladatel (zemřel 6. dubna 1983). Vedle matematiky a fyziky na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity v Praze studoval na Pražské konzervatoři skladbu u Jaroslava Křičky a Rudolfa Karla. Učil na gymnáziích v Jihlavě a v Olomouci a pak matematiku na Univerzitě Palackého v Olomouci. Hudbě věnoval jako koníčku, patřil ale k významným osobnostem moravské kultury. Jeho sborové a instrumentální skladby provedla mnohokrát Moravská filharmonie. Skládal komorní hudbu a komponoval písně a sbory na slova českých básníků. Je známý i jako sběratel lidových písní, které publikoval ve sbírce Písně z Hané.
1888 – zemřel Jan Nepomuk Maýr, operní pěvec – tenor, skladatel, pedagog, ředitel kůru v několika pražských chrámech, kapelník Stavovského divadla, ředitel Prozatímního divadla (narodil se 17. února 1818). Zasloužil se o počátky budovaní české operní scény. Jeho manželkou byla překladatelka Emílie Ujková-Maýrová, tvořící pod pseudonymy řadu překladů italských a německých oper. S podporou rodiny Lobkoviců získal vzdělání v pražském křižovnickém konventu. Po absolutoriu dvouletého varhanického kurzu u Roberta Führera a školení u Jana Nepomuka Vitáska odešel vyučovat hudbu do šlechtických rodin ve Vídni. Do povědomí veřejnosti se napřed zapsal jako operní pěvec, debutoval zřejmě v roce 1839 v Klagenfurtu. Brzy se začal angažovat jako dirigent, svou činností zasáhl do několika hudebních institucí tehdejší Prahy. Také si vybudoval renomé výborného varhaníka a je uváděn jako jeden z nejstarších reformátorů chrámové hudby. V roce 1854 dostal povolení ke zřízení v té době třetího hudebního ústavu v Praze pro vyučování zpěvu. Jako dirigent Prozatímního divadla působil v letech 1861 až 1866, kdy na jeho místo přišel Bedřich Smetana. Maýr pak Smetanu vystřídal zas od r. 1874 a zároveň se stal ředitelem Prozatímního divadla. V r. 1880 se stal na doporučení F. L. Riegra ředitelem připravovaného Národního divadla. Roku 1883 z funkce odstoupil a vystřídal ho F. A. Šubert. Složil několik scénických hudeb, chrámových skladeb a dvě opery, s jednou se neúspěšně zúčastnil soutěže hraběte Harracha o provedení původní české opery. Soutěž vyhrál Smetana s operou Braniboři v Čechách. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.
1838 – narodil se Georges Bizet, francouzský skladatel období romantismu (zemřel 3. června 1875). Jeho Carmen se později stala jednou z nejznámějších a nejhranějších oper vůbec. Premiéru měla 3. března 1875, shodou okolností byl tentýž den Bizet jmenován rytířem Čestné legie. Mnoho si od ní sliboval, ale byla přijata velmi chladně kritikou i veřejností. V deseti letech byl přijat na konzervatoř v Paříži jako vynikající klavírista, ale chtěl se raději stát skladatelem. V roce 1853 začal studovat kompozici u Fromentala Halévyho. Živil se jako učitel hudby, operní skladatel a příležitostně jako autor scénické hudby. V roce 1863 přijal zakázku ředitele Lyrické opery Léona Carvalha na operu Lovci perel. Později měl jen malý úspěch s svou operou Džamilé. Většímu zájmu se těšila scénická hudba k dramatu Arlésanka Alphonse Daudeta. Celkově zanechal asi sto dvacet děl. Je pochován na pařížském hřbitově Père-Lachaise.
1825 – narodil se Johann Strauss mladší, rakouský skladatel (zemřel 3. června 1899). Byl označován za „Krále valčíků“. Napsal víc než pět set instrumentálních kusů, největší popularity dosáhl valčík Na krásném modrém Dunaji, dopsaný roku 1867, původně byl určen pro mužský pěvecký sbor, text se ale neosvědčil, a proto se v dnešní době hraje v čistě orchestrální podobě. Taneční orchestrální hudbu povznesl na koncertní úroveň. Věnoval se také hudebně dramatické tvorbě, je autorem šestnácti operet a jedné opery. Ještě neplnoletý si založil vlastní patnáctičlenný orchestr a začal konkurovat otcovu. První samostatné vystoupení orchestru bylo v Dommayerově kasinu v Hietzingu v říjnu 1844. Po velkém úspěchu hrál i v dalších vídeňských sálech. V divadle Na Vídeňce mívaly premiéru jeho operety. Napsal něco okolo pěti set padesáti skladeb, polky, valčíky, pochody, operety a jednu operu. V roce 1863 byl jmenován „Říšským hudebním ředitelem plesů“. V anketě o nejpopulárnějšího člověka světa roku 1890 se Johann Strauss umístil na třetím místě za královnou Viktorií a kancléřem Bismarckem. Byl pohřben na vídeňském ústředním hřbitově vedle Beethovena, Schuberta a Brahmse. Jeho otcem byl Johann Strauss starší, rakouský skladatel, autor valčíků a polek a majitel orchestru, kterému syn později konkuroval vlastním. Mladším bratr Josef složil na tři sta tanečních skladeb. Nejmladší bratr Eduard byl kapelníkem a vedl rodinný orchestr až do roku 1901, kdy ho překvapivě rozpustil.
1787 – zemřel Pasquale Cafaro, italský skladatel a pedagog (narodil se 8. února 1715), v letech 1759 až 1781 kapelník neapolské konzervatoře a vedle toho mimořádný královský kapelník a učitel zpěvu a hry na cembalo neapolsko-sicilské královny Marie Karolíny. Později vystřídal Johanna Christiana Bacha na pozici konzultanta královských divadel a stanul v čele divadla San Carlo. Napsal řadu oper, oratorií i světských vokálních děl a množství chrámové hudby.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1959 – profesor Jaroslav Heyrovský dostal Nobelovu cenu za polarografické metody a jejich využití v analytické chemii, stal se tak prvním Čechoslovákem, který toto ocenění získal.
1936 – Adolf Hitler a Benito Mussolini vytvořili Osu Řím–Berlín