4. říjen
Svátek má František.
2018 – zemřel John Tyrrell, britský muzikolog (narodil se 17. srpna 1942), specialista na českou hudbu, autor obsáhlé dvoudílné monografie o Leoši Janáčkovi. Muzikologii studoval v Kapském Městě a v Oxfordu, pracoval jako profesor hudby na Nottinghamské univerzitě a výkonný redaktor The New Grove Dictionary of Music and Musicians. Podílel se na katalogizaci Janáčkova díla a s dirigentem Charlesem Mackerrasem rekonstruoval původní verzi Její pastorkyně, do angličtiny přeložil Janáčkovy dopisy Kamile Stösslové a paměti Zdeňky Janáčkové. V roce 2002 obdržel čestný doktorát na Masarykově univerzitě v Brně, kde působil jako externí pracovník v Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty. Čestný titul doctor honoris causa obdržel v roce 2011 i na Janáčkově akademii múzických umění.
2017 – hvězdný čínský klavírista Lang Lang vystoupil v newyorské síni Carnegie Hall s Gershwinovou Rhapsody in Blue, ale vzhledem ke zranění hrál jen jednou rukou. Part levé ruky s ním zahrál čtrnáctiletý klavírista Maxim Lando.
2014 – zemřel Konrad Boehmer, německo-nizozemský skladatel, pedagog a spisovatel (narodil se 24. května 1941). Jeho skladby charakteristicky využívají organizaci hudebního materiálu pomocí techniky serialismu nebo montáže, někdy s prvky jazzu a rocku. Pracoval v Ústavu pro sonologii Utrechtské univerzity a v roce 1972 se stal profesorem hudebních dějin a teorie na Královské konzervatoři v Haagu.
1991 – v den svých narozenin zemřel Zdeněk Kaňák, dirigent, sbormistr a pedagog (narodil se 4. října 1910). Vyučoval matematiku a chemii na gymnáziích a průmyslových školách, později hudební výchovu a hudební pedagogiku. V roce 1950 se stal lektorem metodiky hudební výchovy a konsultantem dálkového studia na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity a od roku 1957 byl vedoucím kabinetů hudební výchovy a chemie při Krajském ústavu pro další vzdělávání učitelů v Brně… Studoval skladbu u Václava Kaprála.
1982 – zemřel Glenn Gould, kanadský klavírista, skladatel a publicista, jeden z nejvýznamnějších klavírních virtuózů 20. století (narodil se 25. září 1932). V šesti letech měl první veřejný koncert a v deseti byl přijat na Kanadskou královskou konzervatoř, ve čtrnácti absolvoval konzervatoř a o dva roky později složil zkoušky z hudební vědy a ukončil studia na akademii. Veřejně koncertoval jen do 31 let, pak se soustředil na nahrávání ve studiích, na psaní a na rozhlasové pořady. Kromě hudebně kritických esejí psal i jiné žánry, psaním byl posedlý. Jeho práce nepostrádají filozofický nadhled, humor a břitkou ironii. Kritiky psal pod sedmi různými pseudonymy. Měl velmi široký repertoár od předbachovských skladatelů až po avantgardu 20. století, proslavil se ale hlavně jako interpret Johanna Sebastian Bacha, zejména pro dvě nahrávky Goldbergových variací z roku 1955 a 1981. Jeho hra byla velice osobitá, netypicky držel tělo, seděl na nízké židli, na koncerty si s sebou vozil výhradně svoji starou dřevěnou, kterou mu otec jako dorůstajícímu chlapci pečlivě přizpůsoboval (dnes je vystavena v torontském muzeu); kvůli tomu měl zvláštní držení rukou, kromě toho střídmě používal pedálu. Při hře si často pobrukoval nebo prozpěvoval, i na koncertech, což je slyšet na některých nahrávkách. V roce 1957 jako první Severoameričan po 2. světové válce podnikl koncertní turné po Sovětském svazu. Žil osaměle, byl mlčenlivý a málokdy se s někým sblížil. Při setkáních nepodával ruku, byl choulostivý na to, aby se ho nikdo nedotýkal a neobjímal ho. Americký psychiatr Peter Ostwald popsal jeho zvláštní chování jako projev určitého druhu autismu, zvaného Aspergerův syndrom. Dědeček jeho matky byl bratrancem norského skladatele Edvarda Griega.
1959 – premiéru měl Violoncellový koncert č. 1 Es dur, op. 107 Dmitrije Šostakoviče. Zkomponován byl pro skladatelova přítele Mstislava Rostropoviče, který dílo provedl s Leningradskou filharmonií pod taktovkou Jevgenije Mravinského. Skladbu se prý tehdy naučil zpaměti za čtyři dny… Rostropovič pořídil i první nahrávka koncertu, a to dva dny po premiéře, s Moskevskou filharmonií pod taktovkou Alexandra Gauka.
1949 – narodil se Vojtěch Mojžíš, skladatel, muzikolog a hudební publicista. Jeho umělecké tvůrčí krédo jako komponisty spočívá v principu osobní lidské výpovědi, uskutečněné prostřednictvím abstraktních hudebních prostředků. Je absolventem katedry skladby brněnské JAMU ve třídě Ctirada Kohoutka a hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Vyučoval na moravských školách, pak působil v Praze jako hudební režisér a redaktor v Supraphonu a Pantonu, jako pedagog hudebně teoretických disciplíny na konzervatořích a nakonec jako kurátor sbírek fonotéky Českého muzea hudby.
1941 – narodil se Robert Wilson, americký avantgardní divadelní režisér a dramatik experimentálního divadla (zemřel 31. července 2025). Pracoval také jako choreograf, performer, malíř, sochař, videoartist a zvukový a světelný designér. Jeho díla byla známá strohým stylem, výrazným světelným designem, velmi pomalým pohybem a často extrémním rozsahem v prostoru nebo čase. Zastával názor, že pohyb musí mít svůj vlastní rytmus a strukturu a nesmí navazovat na text… Proslavil se spoluprací s Philipem Glassem a choreografem Andym de Groatem na opeře Einstein on the Beach a spoluprací s Tomem Waitsem. V roce 1968 založil experimentální divadelní společnost Byrd Hoffman School of Byrds. V roce 1991 založil The Watermill Center, centrum pro umění a humanitní vědy ve ve státě New York, otevřené jako „laboratoř pro performance“ pro všechna umění spolupracující navzájem. V Praze nastudoval Janáčkovu opery Osud (2002) a Káťa Kabanová (2010), Čapkovu činohru Věc Makropulos (2010) v hlavní roli se Soňou Červenou a stylizovanou kabaretní inscenaci 1914 uvedenou u příležitosti stého výročí začátku první světové války.
1939 – narodil se Angelo Michajlov, zpěvák, dirigent, klavírista a skladatel bulharského původu (zemřel 7. července 1998). Pražskou konzervatoř absolvoval za jediný rok. V začátcích dirigoval Vycpálkův smíšený sbor, zaskakoval jako pianista ve Filmovém symfonickém orchestru a působil v divadle Laterna magica. V 70. letech se věnoval spíš populární hudbě a vystupoval i jako moderátor a imitátor. V 80. letech se pak převážně věnoval filmové hudbě a stal se profesorem na Pražské konzervatoři na oddělení populární hudby. Zahrál si v několika filmech, ke kterým složil hudbu, třeba v komedii 30 panen a Pythagoras v titulní roli s Jiřím Menzelem nebo Veselé Vánoce přejí chobotnice. A je podepsán i pod filmy Dívka na koštěti, Lucie, postrach ulice, Hop a je tu lidoop, Metráček, Chobotnice z II. patra, Arabela se vrací, Popelka (1969), Zlatovláska, Dobré světlo, Bylo čtvrt a bude půl, Ďábelské líbánky a mnoha dalšími. Z večerníčků s jeho hudbou je známý třeba Káťa a Škubánek. Mimo jiné také hrál na varhany ve skladbě Modlitba pro Martu.
1930 – narodil se Přemysl Charvát, dirigent a korepetitor (zemřel 20. listopadu 2005), působící po celý život v Národním divadle. Nastudoval na sto padesát hudebnědramatických děl všech slohových období, dirigoval více než dva tisíce představení. Výrazně se věnoval moderní tvorbě. Na Pražské konzervatoři vedl v letech 1980-1990 její orchestr. Koncertoval jako klavírista a působil také jako překladatel her a operních libret.
1921 – narodil se František Maňas, skladatel a dirigent (zemřel 21. prosince 2004), autor skladeb tanečního a zábavného směru, které jsou v repertoáru dechových hudeb nejen na Moravě, ale i mnohde po světě. Mimo jiné byl ředitelem brněnského studia Československého rozhlasu.
1913 – narodil se Štěpán Urban, kytarista, zakladatel kytarové třídy na Pražské konzervatoři a skladatel, ale také astrolog, antroposof, esperantský básník a novelista (zemřel 4. května 1974). Jím vytvořená česká klasická škola hry na kytaru, realizovaná řadou publikací a odborných článků, je v mezinárodním kontextu dodnes považována za vzor moderní pedagogiky. Mezi jeho žáky patřil i Štěpán Rak, který v roce 1982 založil na Hudební fakultě Akademie múzických umění kytarové oddělení, čímž realizoval Urbanovo přání.
1910 – narodil se František Rauch, klavírista a pedagog (zemřel 23. září 1996). Klavír studoval na mistrovské škole Pražské konzervatoře u Karla Hoffmeistera a jeden rok i kompozici na mistrovské škole Vítězslava Nováka, jeho spolužačkou byla například Vítězslava Kaprálová. Od roku 1946 vyučoval na AMU, kde byl v roce 1960 jmenován profesorem. V témže roce založil s houslistou Bruno Bělčíkem a cellistou Františkem Smetanou Pražské trio. Mezi jeho žáky patřili mimo jiné Petr Eben, Zuzana Růžičková, Jan Novotný, Ivan Klánský, Karel Košárek, Petr Adamec, Květa Novotná a další. Byl mezinárodně uznávaný jako jeden z největších českých klavíristů, věnoval se hlavně interpretaci české klavírní literatury, Smetany a Nováka, ze světové literatury pak klavírnímu dílu Chopina, Schumanna, Beethovena, Liszta a dalších. Natočil řadu nahrávek.
1910 – narodil se Zdeněk Kaňák, dirigent, sbormistr a pedagog (zemřel v den svých narozenin 4. října 1991). Vyučoval matematiku a chemii na gymnáziích a průmyslových školách, později hudební výchovu a hudební pedagogiku. V roce 1950 se stal lektorem metodiky hudební výchovy a konsultantem dálkového studia na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity a od roku 1957 byl vedoucím kabinetů hudební výchovy a chemie při Krajském ústavu pro další vzdělávání učitelů v Brně… Studoval skladbu u Václava Kaprála.
1897 – zemřel Ladislav Bradáč, skladatel (narodil se 8. prosince 1870), autor četných sborů a drobných skladeb i skladeb tanečních. Vystudoval Pražskou konzervatoř. Ve Vukovaru (dnešní Chorvatsko) se stal ředitelem kůru a sbormistrem. Oba jeho bratři Otakar Bradáč a Jaroslav Bradáč byli rovněž skladatelé.
1853 – narodil se Karel Knittl, skladatel, dirigent a hudební pedagog (zemřel 17. března 1907), autor mnoha písní, sborů a církevních zpěvů. V letech 1877-1890 a 1897-1901 byl sbormistrem pražského Hlaholu, ve své době nejslavnějšího a nejprestižnějšího zpěváckého spolku v Čechách. Vyučoval na Varhanické škole a pak na Pražské konzervatoři. Za vedení Antonína Dvořáka vykonával funkci administrativního ředitele, v roce 1907 se stal ředitelem školy. Stál za výraznou reorganizací výuky. Mezi jeho žáky patřili budoucí skladatelé Vítězslav Novák, Jaroslav Kocian a Jaroslav Křička. V době, kdy politika zasahovala do všech oborů, se jako hudební referent Národních listů přidal do tábora Mladočechů.
1838 – zemřela Sophia Maria Westenholz, německá skladatelka, hudebnice, zpěvačka a pedagožka (narodila se 10. července 1759). Většinu života strávila na dvorech ve Schwerinu a Ludwigslustu ve vévodství Meklenbursko-Schwerinském. Když v roce 1789 zemřel její manžel Carl Westenholz, získala v Ludwigslustu titul kapelnice. Učila hudbu tamní princezny a skládala a u dvora hrála vlastní díla. Vedle pověsti skvělé klavíristky se proslavila také jako hráčka na skleněnou harmoniku.
1830 – šestiletý Bedřich Smetana jako zázračné dítě vyvolal na prvním veřejném koncertním vystoupení v rodné Litomyšli obdiv svou virtuózní hrou na klavír – na hudební akademii tamních filosofů zahrál předehru k Auberově opeře Němá z Portici.
1829 – poprvé zazněla Mše č. 6 Es dur, poslední mešní kompozice Franze Schuberta. Provedena byla v kostele Nejsvětější Trojice v Alsergrundu ve Vídni, jehož sbormistr Michael Leitermayer její vznik inicioval. Premiéru dirigoval Ferdinand Schubert, skladatelův starší bratr, učitel, varhaník a skladatel.
1758 – zemřel Giuseppe Antonio Brescianello, italský skladatel a houslista (narodil se kolem roku 1690). Byl houslistou v dvorním orchestru bavorského kurfiřta Maxmiliána II. v Mnichově. Poté se stal hudebním ředitelem u dvora Eberharda Ludvíka Württemberského ve Stuttgartu a v roce 1717 byl jmenován Hofkapellmeisterem. Komponoval koncerty a symfonie a také skladby pro gallichone (mandoru, nástroj loutnového typu).
1757 – zemřel Jan Jiří Benda, tkadlec a vesnický muzikant, zakladatel hudebního rodu (narodil se 25. dubna 1686). Byl hráčem na cimbál, hoboj a šalmaj a byl známý v celém okolí. Měl celkem deset dětí, dospělého věku se jich dožilo sedm a u pěti z nich se projevilo mimořádné hudební nadání: František (1709–1786) byl houslový virtuos a skladatel, Jan Jiří (1713–1752) houslista a skladatel, Jiří Antonín (1722–1795) skladatel, Josef (1724–1804) houslista a kapelník a Anna Františka (1728–1781) operní pěvkyně.
1568 – zemřel Jacob Arcadelt, franko-vlámský renesanční skladatel (narodil se v roce 1507). Byl členem sboru Sixtinské kaple v Římě. Publikoval čtyři knihy madrigalů. První z těchto sbírek z roku 1539 dosáhla 45 vydání a stala se tak nejčastěji vydávanou sbírkou madrigalů té doby. Později ve Francii v Lotrinsku vstoupil do služeb kardinála Charlese de Guise, v roce 1557 publikoval sbírku mší dedikovanou svému novému zaměstnavateli. Nakonec byl členem královské kapely; sloužil králi Jindřichu II., Františku II. a Karlu IX.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1967 – v Malostranské besedě se uskutečnila premiéra nejstarší hry Divadla Járy Cimrmana – Akt
1957 – z kosmodromu Bajkonur byla vypuštěna první umělá družice Země Sputnik 1. Začala tím kosmická éra lidstva
1883 – z Paříže na svou první cestu do Istanbulu se vydal Orient expres, vlak s luxusními spacími a jídelními vozy