Ve věku třiadevadesáti let zemřel 17. prosince choreograf Hans van Manen, jedna z nejvýraznějších osobností současného baletu a moderního tanečního divadla. Po více než šedesát let patřil k tvůrcům, kteří určovali podobu moderního baletu s nezaměnitelným rukopisem založeným na jasné struktuře, střídmosti výrazu a mimořádné muzikálnosti. Svou stopu zanechal i na české baletní scéně.

Hans van Manen byl jedním z nejplodnějších choreografů své generace. Vytvořil více než sto padesát děl, včetně baletů určených pro televizi, a jeho tvorba se postupně stala součástí repertoáru více než stovky souborů po celém světě. Přestože své balety často označoval za abstraktní, nikdy nebyly odosobněné. V jejich centru vždy stál člověk – partnerské vztahy, mocenské napětí, touha, zranitelnost i ironie každodenních situací. Emoce dokázal vyjádřit minimálními prostředky, jediným pohledem či drobným gestem. „Ve svých baletech usiluji o stále méně pohybu. Každý nadbytečný krok musí pryč,“ formuloval svůj tvůrčí princip.

Narodil se roku 1932 v nizozemském Nieuwer-Amstel. K tanci se dostal až v dospívání. Po studiích a prvních zkušenostech se stal členem Baletu Nizozemské opery a později souboru Ballets de Paris Rolanda Petita, kde vystupoval po boku tehdejších předních tanečníků světové scény. Právě zde získal silný mezinárodní impuls, který zásadně ovlivnil jeho další umělecký vývoj. Jako choreograf debutoval v roce 1955 dílem Olé, Olé, la Margarita a už v roce 1957 získal za balet Feestgericht státní cenu za choreografii.

Zlomovým bodem jeho kariéry se stalo Nederlands Dans Theater, s nímž byl spjat od jeho počátků. Vedle choreografické práce zde působil i jako umělecký ředitel a výrazně se podílel na formování profilu souboru, který později, v letech 1975 až 1999, umělecky vedl český choreograf Jiří Kylián. V následujících desetiletích se Manen pohyboval mezi dvěma hlavními nizozemskými scénami – Nederlands Dans Theater a Nizozemským národním baletem. Tam od roku 2005 zastával funkci seniorního choreografa a zůstal s ním spojen až do konce života. Sám opakovaně zdůrazňoval, že střídání práce s tanečníky na špičkách i bez nich mělo zásadní vliv na vývoj jeho pohybového slovníku.

Jeho choreografie se postupně prosadily na předních světových scénách, od Pařížské opery přes Stuttgart, Berlín či Vídeň až po přední americké a asijské soubory. Spolupracoval s řadou výjimečných tanečníků a tanečnic, kteří se pro něj stali dlouhodobými múzami.

Výraznou stopu zanechal i v českém prostředí. Balet Národního divadla uvedl několik jeho zásadních děl, mimo jiné Déjà vu, Frank Bridge Variations, Sarcasmen, Solo či Variations for Two Couples, která obohatila repertoár o vrcholná díla světové choreografické literatury.

Van Manen byl známý svou mimořádnou hudební citlivostí. Ačkoli neuměl číst noty, dokázal s fotografickou přesností převádět strukturu hudby do pohybu a často v choreografii odhaloval vrstvy hudebního díla, které zůstávají posluchači skryté. Až do posledních let zůstával aktivní v baletních sálech, kde se osobně podílel na konečné podobě svých děl. Tento proces nazýval „režijním vedením“ – šlo mu o výraz, vztahy mezi tanečníky a interpretační jemnosti, nikoli o mechanickou jednotnost.

Za svůj mimořádný přínos umění obdržel Hans van Manen řadu významných ocenění, mimo jiné Erasmovu cenu, Prix Benois de la Danse za celoživotní dílo, Grand Prix à la Carrière či německou Musikpreis. Byl jmenován komandérem Řádu nizozemského lva i francouzského Řádu literatury a umění a získal čestnou medaili Řádu oranžské dynastie za umění a vědu.

Hans van Manen se narodil 11. července roku 1932 v Nieuwer-Amstel (dnešním Amstelveenu) v Nizozemsku a zemřel 17. prosince roku 2025 v Amsterdamu.

foto: Národní divadlo / Erwin Olaf, Serghei Gherciu

Facebook X E-mail WhatsApp