Jiří Linha (1930-2022)
„V nejlepších letech rozvíjeli Linha Singers koncertní činnost v Československu i v zahraničí, experimentovali s hudebními projekty významných soudobých autorů a nahrávali, ale také pořádali cykly koncertů pro mládež.“
„Jako inspiraci mohl mít francouzskou vokální skupinu Les Swingle Singers.“
„Jiří Linha byl do konce života umělecky plně aktivní.“

Ve věku 91 let se uzavřel život Jiřího Linhy, po více než půlstoletí uměleckého vedoucího vokálně-instrumentální skupiny Linha Singers. Byl dirigentem, sbormistrem, vokalistou, skladatelem a aranžérem, na začátku umělecké dráhy sborovým zpěvákem. Jeho transkripce přivedly mnoho lidí ke klasice.
Pro soubor Linha Singers, který založil v polovině šedesátých let, napsal Jiří Linha na tři sta partitur. Jsou mezi nimi díla pro jeho soubor a různá obsazení od smyčcového kvarteta po symfonický orchestr. Vedle jeho vlastních skladeb tvořily velkou část repertoáru původní, zvukově jedinečné vokální transkripce instrumentálních děl světových i tuzemských klasických mistrů, ale také vlastní aranžmá černošských spirituálů, country, muzikálových písní, šansonů i tanečních skladeb. Jiří Linha mohl mít jako inspiraci francouzskou vokální skupinu Les Swingle Singers, interpretující od roku 1962 scattovým jazzovým stylem skladby autorů vážné hudby.
V roce 1966 se na čas formace rozpadla, ale nové obsazení souboru, které mělo premiéru v roce 1967, podřídil Linha už definitivně jasnému záměru – vybudovat umělecky zcela nezávislé těleso s vlastním repertoárem a osobitou hudební řečí. V nejlepších letech rozvíjeli Linha Singers koncertní činnost v Československu i v zahraničí, experimentovali s hudebními projekty významných soudobých autorů a nahrávali, ale také pořádali cykly koncertů pro mládež nebo spolupracovali s lékaři v boji proti drogovým závislostem.

Jiří Linha byl nejprve členem Kűhnova dětského sboru a jako dospělý pak Českého pěveckého sboru; oba řídil Jan Kühn. Linhovy představy o umění, jeho vkus i nároky výrazně ovlivnily zkušenosti ze spolupráce s velkými orchestry a dirigenty…
V roce 1953 vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy s diplomem středoškolského učitele hudby. Zpíval a dirigoval v Československém státním souboru písní a tanců a v Uměleckém souboru ministerstva vnitra, kde v roce 1963 představil veřejnosti své první vokální kvinteto. Začal spolupracovat s Tanečním orchestrem Československého rozhlasu i s televizí. Jeho skupina byla doprovodným tělesem v nahrávkách a koncertních produkcích tanečních písní tehdejších sólistů.

Od roku 1970 byl soubor pod správu Státního divadelního studia, od roku 1980 působil v rámci Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK a od devadesátých let existuje jako samostatná nezisková obecně prospěšná společnost. Dodnes repertoár Linha Singers tvoří především vokální přepisy hudby mistrů 17. až 19. století a řada skladeb soudobých autorů. Jiří Linha byl do konce života umělecky plně aktivní.
Narodil se v Praze 15. listopadu 1930, zemřel 10. února 2022.
Foto: Linha Singers
Příspěvky od Petr Veber
- Václav Havel 90 ve filharmonii
- Kučerova nezodpovězená i zodpovězená otázka
- Hudební obřad v Sudetech
- AudioPlus | Lukáš Janata: Když se publikum stává také interpretem
- S Lichtenštejny z Valtic do Paříže
Více z této rubriky
- Václav Smetáček není pouze FOK
- AI nenapsala tento text
- O potřebnosti estetiky aneb Hudební kritika a rozvrat pražské univerzitní estetiky
- Rozhovory před festivalem Lípa Musica. S Martinem a Pavlou Prokešovými o hudbě, posluchačích i interpretech, o lidech kolem i o rodině
- Wigmore Hall nově i do sluchátek a telefonů
- Jaká bude akustika Vltavské filharmonie? Pokračují měření na modelu
- Rozhovory před festivalem Lípa Musica. S Barborou Kabátkovou o staré hudbě a o Collegiu Vocale Gent
- Rozhovory před festivalem Lípa Musica. S Tomášem Cidlinou o českolipském regionu a jeho tradicích i o literárně-hudebním projektu Přímluvy, který z nich vychází
- Rozhovory před festivalem Lípa Musica. S Denisou Kozákovou a Zuzanou Leimer o skladatelkách a interpretkách a jejich běžném životě
- Symfonie Martinů jako šest písní zachycujících touhu a naději. Ohlasy na Hrůšovu nahrávku