Svým sedmým a posledním koncertem letošní koncertní sezóny vzdá spolek Lieder Company hold mistrům klasicismu a raného romantismu. Na programu velmi komorního a intimního koncertu budou písně a canzonetty Josepha Haydna, Jiřího Antonína Bendy a Jana Ladislava Dusíka. Podobně jako v případě předchozích koncertů je i tato dramaturgie zamýšlena jako připomenutí jejich letošních výročí. Za výjimečné lze nepochybně považovat i uvedení těchto písní stylově s kladívkovým klavírem v Respiriu Lichtenštejnského paláce na Malostranském náměstí v Praze, a to v neděli 11. prosince od 18 hodin. Interprety koncertu budou sopranistka Irena Troupová a klavíristka Petra Matějová. Skladby budou provedeny v originále s českými titulky.

Rakouský skladatel Franz Joseph Haydn se písňové tvorbě věnoval už od mládí, a ačkoliv je poměrně rozsáhlá, patří k méně známé části jeho díla. Uváděný cyklus VI Original Canzonettas pochází z doby, kdy působil v Londýně. Je zhudebněním několika básní anglické básnířky Anne Hunter, jejíž literární salón Haydn údajně navštěvoval, ačkoliv sám angličtinou příliš nevládl. O to zajímavější je, jak se právě s tímto jazykem v cyklu vypořádal a jak působivě vybrané básně zhudebnil. Mimo texty Anne Hunter se Haydn uchýlil i k textu Williama Shakespeara nebo anglickému překladu básně Pietra Metastasia, slavného italského operního libretisty.

Nepříliš známá písňová tvorba Jiřího Antonína Bendy je zvláštní tím, že je doslova roztroušena v jeho sbírkách Sammlung vermischter Clavier- und Gesangstücke (Sbírka smíšených klavírních a zpěvních skladeb), Rondeaux und Lieder (Ronda a písně) nebo v dobových sbírkách písní různých autorů. V nich bohužel nejsou uváděni ani autoři textů. Co je však z písní patrné, je Bendův cit pro pěvecký výraz i náladu textu. K tomu nepochybně přispěla také jeho tvorba melodramů, kterými se proslavil především.

Poslední uváděný autor se písňové tvorbě věnoval velmi málo. Cyklus Sei canzonette Jana Ladislava Dusíka je ve své podstatě jediným dochovaným dílem tohoto druhu a odráží Dusíkův cit pro sazbu klavírního partu, v něž však klade na hráče nemalé požadavky. Zajímavostí může být, že kvůli chybějícímu uvedení autora textů není jasné, v jakém jazyce písně Dusík vlastně zkomponoval. Ve všech vydáních se totiž objevují alespoň ve dvou verzích (anglicky, italsky a německy). Pro koncert padla volba na verzi italskou, která koresponduje i s všeobecně uváděným názvem cyklu.

Foto: Pixabay, Facebook – Collegium Bohemicum