Ve věku nedožitých osmdesáti let se uzavřel život muzikoložky, vysokoškolské pedagožky, publicistky a editorky Marty Ottlové, která patřila k významným osobnostem české hudební vědy zaměřené na hudbu devatenáctého století. Svým výzkumem zásadně přispěla k poznání tvorby Bedřicha Smetany, Giacoma Meyerbeera i širšího kontextu evropské opery a hudební kultury své doby a vychovala řadu studentů hudební vědy.

Marta Ottlová byla výraznou osobností české muzikologie, jejíž odborná práce i pedagogické působení byly po desetiletí spjaty především s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy a Akademií věd. Odborně se zaměřovala zejména na českou a evropskou hudbu devatenáctého století, dějiny opery a recepci hudby. V českém i mezinárodním kontextu byla považována za přední odbornici na osobnosti Bedřicha Smetany, Giacoma Meyerbeera a Augusta Wilhelma Ambrose.

Po maturitě na střední ekonomické škole v Praze vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1971 získala doktorát na základě práce věnované tektonickým problémům ve studijních skladbách Bedřicha Smetany. Od roku 1971 působila v Ústavu teorie a dějin umění Československé akademie věd, později v Ústavu pro hudební vědu Akademie věd ČR, kde pracovala až do roku 1992. Současně absolvovala postgraduální studium hudební teorie na HAMU v Praze.

Vedle vědecké práce se věnovala také popularizaci hudby, psala texty ke gramofonovým nahrávkám a spolupracovala s Českou filharmonií i Českým rozhlasem. V letech 1971 až1990 byla členkou české skupiny a redaktorkou mezinárodního projektu RILM, v jehož rámci publikovala přibližně tisíc abstraktů z české muzikologické literatury. Od roku 1991 přednášela na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, nejprve jako odborná asistentka, od roku 2006 jako docentka. Habilitovala se v roce 2005 prací Jiné pohledy. Deset muzikologických kapitol k problematice 19. století. V letech 2005–2007 působila také jako hostující profesorka na New York University in Prague.

Významnou roli sehrála i v organizaci vědeckého života. V roce 1981 stála spolu s Milanem Pospíšilem a Tomášem Vlčkem u založení mezioborového sympozia k problematice devatenáctého století v Plzni a dlouhodobě se podílela na jeho přípravě i dramaturgii festivalu Smetanovské dny. Byla editorkou řady sborníků a od roku 1994 také sborníku Miscellanea musicologica. Podílela se na mezinárodních konferencích věnovaných výročí Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany a byla členkou mezinárodního týmu připravujícího edici díla Giacoma Meyerbeera. Ottlová spolupracovala na řadě významných hudebních lexikonů a encyklopedií, například The New Grove Dictionary of Music and Musicians nebo Die Musik in Geschichte und Gegenwart. Absolvovala řadu studijních a badatelských pobytů v Evropě i USA a pravidelně se účastnila mezinárodních muzikologických kongresů.

Její vědecká práce se vyznačovala důsledným studiem pramenů a kritickým přehodnocováním starších výkladů českých hudebních dějin. Zdůrazňovala význam dobového kontextu, repertoáru i dobové publicistiky a přispěla k novému pohledu na vývoj české národní opery i hudební kultury 19. století.

Publikovala rozsáhlé množství studií, statí a odborných textů v českých i zahraničních odborných časopisech a sbornících. K jejím nejvýznamnějším knižním titulům patří například Bedřich Smetana a jeho doba, na níž spolupracovala s Milanem Pospíšilem.

Marta Ottlová se narodila 22. února 1946 v Kladně a zemřela 3. února 2026.

foto: Národní muzeum / České muzeum hudby

Facebook X E-mail WhatsApp