V jediném provedení v rámci jednoho večera návštěvníci pražského Stavovského divadla 4. února zhlédnou dvě poslední opery skladatele Viktora Ullmanna, který se stal v roce 1944 obětí nacistické vyhlazovací mašinérie; na letošní rok tedy připadá 80. výročí jeho úmrtí. Díla Rozbitý džbán a Císař Atlantidy aneb Odepření smrti vznikla v rozmezí let 1941–1944, druhá jmenovaná opera dokonce už za zdmi terezínského ghetta. Součástí večera bude dramaturgický úvod od půl sedmé, v jehož rámci se koná křest publikace Viktor Ullmann – neklidný Středoevropan. Slovem provede autorka knihy Magdalena Živná. Koprodukční projekt Národního divadla v Praze a ostravského Národního divadla moravskoslezského zazní v českém přebásnění Jaromíra Nohavici. Představení vzniklo ve spolupráci s projektem Musica non grata za finanční podpory Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze.

Viktor Ullmann patří svým životem i tvorbou k nejpozoruhodnějším skladatelům první poloviny 20. století. Postupně se propracoval k vlastnímu, nezaměnitelnému kompozičnímu stylu, který lze charakterizovat jako prodchnutý zájmem o spiritualitu.

Partitura opery Rozbitý džbán vznikala v letech 1941–1942, dokončena byla zřejmě jen několik týdnů před deportací Viktora Ullmanna – autora hudby i libreta – do terezínského ghetta. Operu podle slavné divadelní komedie Heinricha von Kleista z roku 1806 komponoval v opravdu nelehké době. V roce 1941 jen o vlásek unikl transportu asi tisícovky pražských Židů do lodžského ghetta. V závěru opery si Ullmann dovolil odchýlit se od Kleistova textu a připsal sextet, jenž končí veršem reagujícím na všudypřítomnou zvrácenost práva v tehdejší Říši: „Nikdo nesmí být soudcem, není-li jeho srdce čisté.“ Opera vypráví příběh vesnického soudce Adama, který je okolnostmi přinucen soudit vědomě svůj vlastní přečin – rozbitý džbán paní Marty –, když nakonec sám sebe odhalí jako pachatele. Čtyřicetiminutová jednoaktovka, která začíná téměř osmiminutovou předehrou s charakteristickou vstupní fanfárou, čekala na svou premiéru až do roku 1996, kdy ji na Májovém festivalu v Drážďanech uvedl dirigent Israel Yinon.

Jednoaktová opera Císař Atlantidy aneb Odepření smrti vznikala v letech 1943–1944 v terezínském ghettu ve spolupráci s teprve čtyřiadvacetiletým básníkem a výtvarníkem Petrem Kienem. Ten byl do Terezína deportován v roce 1941, Ullmann o rok později; oba se velmi aktivně zapojili do kulturního života v ghettu. V prostředí hladu, nemocí, umírání, izolace a strachu z toho, co přijde, stvořili příběh o císaři, který si přisoudí právo „brát lidem duše“ a rozhodovat o životě a smrti. A tak se Smrt, uražena jeho zpupností a znechucena „mechanizací moderního života a umírání“, rozhodne udělit císaři i celému lidstvu lekci tím, že znemožní komukoliv zemřít. V jasné alegorii na diktátora, který rozpoutá válku, Ullmann a Kien v odepření možnosti zabíjet nacházejí cestu k lásce a porozumění mezi lidmi. Viktor Ullmann byl 16. října odeslán transportem do Osvětimi společně s Hansem Krásou, Pavlem Haasem, Karlem Ančerlem, Petrem Kienem, Gideonem Kleinem nebo pěvcem Karlem Bermanem, pozdějším sólistou Národního divadla, pro kterého byla napsána role Smrti.

Ostravský inscenační tým tvoří dirigent Jakub Klecker, slovinský režisér a scénograf s pseudonymem Rocc, kostymérka Belinda Radulović, choreografka Anna Knollová a dramaturg Juraj Bajús. Pěvecké výkony podají Boris Prýgl (soudní rada, Císař), Martin Gurbaľ (soudce, Smrt), Jorge Garza (písař, Harlekýn), Roman Vlkovič (sedlák, Tlampač), Luciano Mastro, Anna Nitrová, Doubravka Součková, Václav Morys, Vojtěch Šembera, Marcela Gurbaľová a Tetiana Hryha.

Inscenace je uváděna v rámci projektu Musica non grata, který oživuje umělecký odkaz skladatelek a skladatelů důležitých pro hudební život meziválečného Československa, kteří byli pronásledováni nacionálním socialismem či jiným způsobem perzekvováni z důvodů náboženských, rasových, politických nebo genderových. Musica non grata je mezinárodní hudební a kulturní projekt České republiky a Německa, iniciovaný a organizovaný Národním divadlem.

Ostravské divadlo jednoaktovky uvádí i na domovské scéně Divadla Antonína Dvořáka, a to v termínech 31. ledna a 7. dubna.

foto: Martin Popelář