PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Cílem večera nebylo jen ukázat, co všechno umíme zahrát, ale především co všechno spolu můžeme zažít.“

„Veverka na pódiu nežije jen hudbou, on ji obývá.“

„Kateřina Englichová byla dokonalým protipólem Veverkovy živelnosti.“

V hudbě, stejně jako v životě, často nejde ani tak o to, co je slyšitelné či viditelné, ale o to, co rezonuje pod povrchem. V detailu – v tichu mezi dvěma větami, ve způsobu, jakým interpret odloží smyčec, v nádechu před frází – se odehrává to, čemu říkáme hudební pravda. A právě tato „pravda v mezerách“ se jako jemný podtón linula celým koncertem, jenž se 19. června konal v Beskydském divadle v Novém Jičíně v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka. Večer s podtitulem Virtuozita skladatelská a interpretační se ukázal být nejen dramaturgicky promyšlený, ale především lidsky blízký a emočně silný. Interpretovala Slovak Sinfonietta Žilina a sólisté Vilém Veverka s Kateřinou Englichovou, dirigoval Jiří Habart.

„Ruicheng Yin zaujal svým pevně ukotveným ‚evropským‘ hlasem a výbornou výslovností.“

„Pro Ruicheng Yina byla možnost zazpívat v Mahlerově Jihlavě velkou uměleckou poctou, které se zhostil technicky velmi zdatně a opět zpaměti.“

„Anja Papa Peranović publiku předvedla výkon naplněný přirozeností, krásou a noblesou tak, jak si interpretačně pestrý cyklus vyžaduje.“

Jarní část festivalu Mahler Jihlava – Hudba tisíců uzavřel v pondělí 16. června písňový recitál ve spolupráci s mladými talentovanými pěvci ze zahraničí. V gotické síni jihlavské radnice vystoupil barytonista Ruicheng Yin, držitel Ceny Gustava Mahlera z Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech 2024, s klavíristkou Haiting Ning. Dále vystoupila sopranistka Anja Papa Peranovič, loňská účastnice Lied Academy Žďár nad Sázavou, kde jí byla udělena mimořádná Cena Gustava Mahlera. Na klavír doprovázela Alina Taraban. Tradičně zpívaly i talentované žákyně ZUŠ Jihlava, pěvecké duo Kateřina Vopálenská a Ema Zejdová.

„Iluzi barokního prostoru poskytlo hlediště i jeviště Divadla A. Dvořáka ideálně. Dotvořil ho scénograf Daniel Dvořák.“

„Nejslavnějším kontratenoristou je dnes bezpochyby Andreas Scholl, německý kontratenorista, který vytvořil titulní roli.“

„Být to koncertní provedení, jistě by jeho výkon vyčníval, takto spíš vzbuzoval rozpaky.“

Opera Národního divadla moravskoslezského uvedla poprvé na svém jevišti barokní operu, konkrétně Händelovu operu Julius Caesar v Egyptě, a to v koprodukci s Hudebním festivalem Znojmo a Czech Ensemble Baroque dirigenta Romana Válka. Režijně operu připravil Jiří Nekvasil, scénu vytvořil Daniel Dvořák a kostýmy Hana Kelar Knotková. Premiéra se konala ve čtvrtek 19. června a byla událostí sezóny a současně jejím závěrem.

„Podmanivý zvuk nástroje od benátského loutnaře Mattea Goffrillera z roku 1729 rozezněl prostorný sál v Muzeu hudebních nástrojů.“

„Mimořádné pozornosti se kromě violy da gamba letos dostalo rovněž baroknímu hoboji.“

„Bachova hudba provázela také plavbu po řece v elektročlunu stejně tak jako ve speciální tramvaji po městě.“

Kantáty, sonáty, partity, moteta, koncerty pro čtyři ruce nebo tři klavíry, Vánoční oratorium, pašije. Janovy i Arabské. Ty druhé nejsou sice od Johanna Sebastiana Bacha, nicméně z něj vycházejí. Na koncertu pod širým nebem představil Ensemble Sarband, soubor složený z hudebníků různého vyznání ze sedmi zemí patří už léta mezi stavitele mostů mezi kulturami a náboženstvími. Na takzvané BachStage v centru Lipska zazněly také hity heavymetalové kapely Iron Maiden upravené pro komorní orchestr ze Stuttgartu. A potkaly se s Bachem a Vivaldim. Vrcholící Bachovy slavnosti nabízejí inovativní i tradiční formáty, setkání se stálicemi hudebního nebe i talenty, jejichž hvězdička nabývá na intenzitě a dělají dobře nejenom duši, ale i ovzduší.

„Jiří Heřman v tvůrčí jednotě s Václavem Luksem a s výtvarníky připomíná původní podtitul předlohy k Mozartově opeře – Bláznivý den.“

„Spontánní povstání celého auditoria bylo zcela namístě, a to i když se při děkovačce na scéně nakonec objevilo i celé Collegium 1704.“

„Režisér Štěpán Pácl, ve srovnání s bezcitně působící pražskou inscenací Manon Lescaut, zvolil příjemně ´normální´ přístup k melodramatickému veristickému příběhu.“

Soubor Janáčkovy opery Národního divadla Brno byl historicky prvním hostem, kdo po prvních koncertech vyzkoušel nyní na festivalu Smetanova Litomyšl na zámeckém nádvoří nový letní sál v jeho divadelní verzi. Výborná inscenace Pucciniho opery Manon Lescaut a skvělá produkce Mozartovy Figarovy svatby ve čtvrtek a v pátek potvrdily nejen použitelnost a vhodnost vydařeného nového jeviště s technickým vybavením a orchestřištěm, ale i skutečnost, že v Brně se teď dělá opera v tuzemsku opravdu nejlépe.

„Podařilo se nám najít si vlastní úzkou interpretační specializaci a specifický repertoár, kterým jsme se stali známými a díky kterému jsme si získali respekt.“

„Velmi bych si přál přivézt Zelenku i do Česka, aby se jeho hudba uctila tam, odkud pochází.“

„Při některých Bachových motetech na našich koncertech posluchači skutečně pláčou.“

Francouzský basista a dirigent Lionel Meunier je zakladatelem a uměleckým vedoucím souboru Vox Luminis, který od svého založení v roce 2004 patří k nejvýraznějším ansámblům v oblasti historicky poučené interpretace. Meunier si získal mezinárodní renomé díky preciznímu přístupu a zářivému zvuku, který definoval jeho soubor specializující se na vokální hudbu 17. a 18. století. V sezóně 2024/25 Meuniera čeká debut v Carnegie Hall, navrací se do Juilliard School a pokračuje v rozsáhlém turné. To ho tuto sobotu zavede i na festival Concentus Moraviae.

„A když to má být zároveň pro děti i dospělé, tak pro mě je to apel na to, aby si dospělý sáhl na své vnitřní dítě.“

„Ezopotámie je o usmiřování lidského a zvířecího světa. V prvním dějství se to nedaří, v druhém ano.“

„Opera může přinést pohled do duše tomu, kdo je otevřený.“

Lukáš Sommer je skladatel a kytarista. Jeho kompoziční historie už je bohatá a dominují jí skladby orchestrální, komorní, kytarové nebo také opery. Tu nejnovější s názvem Ezopotámie na motivy Ezopových bajek čeká premiéra 20. července na Hudebním festivalu Znojmo v provedení studentů Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění, kdy režie se ujal Jonáš Benda a dirigování Dominik Pernica. Autor se však v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz dotýká i mnoha dalších záležitostí.

„Z pekla, které se toho večera rozeznělo, by Janáček měl radost. Protože v neklidu tohoto večera se znovu zrodila hudba, která mluví k dnešku. A snad i k zítřku.“

„Slezská filharmonie Katowice se předvedla ve výborné formě.“

„Koncertu byla naplněn z hlediska obsahu, hudebního výkonu i myšlenkového rámce.“

Jedno z nejpalčivějších poselství Janáčkovy tvorby spočívá v radikalitě lidské zkušenosti – v intenzitě emocí, hlasu, gesta, zápasu i vytržení. Pokud bychom se tedy ptali, zda by měl Leoš Janáček z koncertu, který se v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka konal 17. června v industriálním prostoru ostravského Trojhalí, radost, odpověď by zněla: „Ano.“ Ale nebyla by to radost poklidná. Inferno, tematický podtitul večera, totiž není pouze prostorem utrpení, ale také místem kruté jasnozřivosti, kde mizí iluze a zůstává syrová pravda o člověku a světě.

„Goldbergovy variace jsou nevyčerpatelným zdrojem inspirace.“

„Chci, aby interpretace mluvila sama za sebe – natolik, že interpret ustoupí do pozadí.“

„Svoboda není ústředním pojmem mého přístupu k interpretaci, tím je vyprávění.“

Jean Rondeau, jeden z nejvýraznějších představitelů mladé generace interpretů staré hudby, přetváří zažité představy o barokní interpretaci a posouvá hranice hudební autenticity. I to je důvod, proč si jej jako letošního rezidenčního umělce vybral festival Concentus Moraviae. Rondeau na něm představí hned čtyři pojetí Bachových Goldbergových variací, a to sólově, ve spolupráci se svým souborem Nevermind a nabídne také tímto ikonickým dílem inspirovaný vlastní autorský projekt UNDR, islandsky zázrak. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Rondeau otevírá dveře do svého světa – světa, kde se technická brilance snoubí s hloubavostí a hlubokým porozuměním hudebnímu kontextu a kde cembalo či jakýkoli jiný nástroj zní s naléhavostí a poutá příběhem úspěšně oslovujícím i dnešního posluchače.

„Spíš než o příběh jde o psychologickou sondu do mysli schizofrenního muže a rozkrývání jeho motivace k činům.“

„Finnegan Downie Dear, mladý anglický dirigent, se partitury zhostil excelentně. Vedl orchestr Klangforum Wien nesmírně citlivě.“

„Režisérka Cordula Däuper rozbíjí scénu na segmenty, vypráví vždy jen část příběhu.“

K otevření zrekonstruovaných prostor v Divadle na Vídeňce objednalo vedení divadla nové operní dílo a volba padla na českého skladatele Miroslava Srnku. Vznikla opera velmi neobvyklá, a to jak tematicky, tak po stránce hudebního zpracování, kterého se ujal dirigent Finnegan Downie Dear s Klangforem Wien, režie pak je z dílny Corduly Däuper. Světová premiéra díla nazvaného Voice Killer se konala v pátek 13. června.

„Petr Popelka je nejen skvělý dirigent, ale také výborný kontrabasista. Náročný sólový part si viditelně vychutnal.“ 

„Rychlé pasáže s perfektně zřetelnými repetovanými tóny Jussenovým pod prsty přímo jiskřily a partie s jazzovou příchutí měly báječný rytmický švih.“

„Po strhující závěrečné codě posluchači bez váhání povstali ke standing ovation.“

Při posledním koncertě sezóny, v pondělí 16. června nabídl Symfonický orchestr Českého rozhlasu spolu se svým šéfdirigentem Petrem Popelkou posluchačům v Rudolfinu mimořádně pestrý a lákavý program: světovou premiéru skladby S – C – S soudobého českého autora Jiřího Kadeřábka, Poulencův Koncert pro dva klavíry s hvězdnými bratry Jussenovými a Bartókův Koncert pro orchestr, jedno z nejslavnějších děl světové orchestrální literatury 20. století.

„Interpretace oratorií nebo koncertního repertoáru je možná tou nejčistší formou vokálního umění.“

„Mým vzorem je jednoznačně Richard Novák. V jeho hlase se odráží hluboká inteligence, vnitřní klid i duchovní rozměr osobnosti.“

„V době Jiřího Ignáce Linky vydal hrabě František Arnošt z Valdštejna dekret, který stanovil, že každý řemeslník musí mít hudební vzdělání.“

Josef Kovačič je absolventem Akademie múzických umění v Praze a Pražské konzervatoře, kde studoval pod vedením Martina Bárty a Jiřího Kubíka. Profesionálně debutoval v roce 2015 na festivalu v rakouském Bregenzu v roli Hermanna v Offenbachových Hoffmannových povídkách a od té doby pravidelně vystupuje na scénách českých operních domů, v roce 2022 účinkoval na mezinárodním festivalu v irském Wexfordu. Kromě opery se věnuje také koncertní činnosti a spolupracuje s renomovanými orchestry a soubory jako Collegium 1704 či Moravská filharmonie Olomouc. Je zakladatelem spolku Via ad Artem, který propaguje klasickou hudbu v regionech.

„Metastasio měl s rodinou Martinesových velmi dobrý vztah, záhy rozpoznal hudební nadání Marianny, vedl ji ke vzdělání a podporoval umělecky i finančně.“

„Hudba Marianny Martines nevybočuje z vysokých standardů své doby.“

„Režisérku na díle nezaujal ani tak křesťanský motiv zkoušky silné víry, jako spíš násilí na vlastním dítěti.“

Skladatelek v hudební historii není mnoho, některé jsou navíc pozapomenuté. Vídeňské Theater an der Wien (Divadlo na Vídeňce), jemuž rozhodně nelze upřít odvážnou dramaturgii, se rozhodlo jednu z nich představit širší veřejnosti. Uvedlo oratorium Isacco (Izák), které zkomponovala vídeňská skladatelka Marianna Martines, starší současnice W. A. Mozarta.