PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Třetí věta, Ukolébavka, pak jaksi spojovala prvky, použité v částech předešlých, což dalo vzniknout zasněnému celku, který potom sladce vyprchal do ztracena.“

„Po až neklidném začátku následovalo zvláčnění tónu prováděné v harmonii s orchestrem, nad kterým však svůj hlas stále jasně nesla.“

„Ve třech větách prolínání různých prvků postupně vyvrcholilo v kontrapunktickou část, na konci následovanou vskutku vítězoslavným zakončením.“

V neděli 16. dubna byla ve Státní opeře v Praze k mání vskutku nevšední muzika. Zahajovací koncert cyklu Ženy v hudbě divákům přinesl skladby čtyř skladatelek, českých i zahraničních, v podání interpretek rovněž českých i zahraničních, vystupujících spolu s Orchestrem Státní opery. To vše se odehrálo v rámci projektu Musica non grata.

„Viděli jsme šest necelých půlhodinových portrétů našich dirigentů.“

„Jednotlivé díly se od sebe nelišily příliš svým zpracováním, ale především tím, že každý z portrétovaných dirigentů je nezaměnitelnou osobností.“

„Nezbývá než doufat, že Česká televize na svůj šestidílný záslužný cyklus v budoucnu naváže a připraví další dirigentské profily.“

Od 25. ledna do 1. března odvysílala Česká televize šestidílný dokumentární cyklus o našich dirigentských osobnostech, a sice pod jednoduchým názvem Dirigenti. Viděli jsme portréty umělců různých zaměření: od specialisty na historicky poučenou interpretaci staré hudby přes dirigenty zabývající se operou až po dirigenty působící především v zahraničí. Režie byla svěřena šesti režisérům (Markéta Ekrt Vílková, Miroslav Janek, Jakub Sommer, Petra Všelichová, Šimon Šafránek, Slobodanka Radun), kteří vytvořili velice zdařilé portréty daných osobností, v nichž jsme mohli nahlédnout i do soukromí a podívat se na jejich dirigentskou práci u nás i v zahraničí.

„I když se všichni zúčastnění umělci patrně snažili o vytvoření kompaktního a celistvého audiovizuálního díla, obávám se, že se tak úplně nestalo.“

„Bosá klavíristka zahrála dobré dvě třetiny se stisknutým levým pedálem, takže klavír zněl z drtivé většiny matně, lidově řečeno „pod dekou“.“

„Improvizovaně působící extrémně tichá skladba konečně dala zaznít klavíru v mnohem propracovanějším zvukovém hávu – osobně jsem najednou měl jakýsi 3D zvukový pocit, neboť jednotlivá pásma hudebního dění dokázala interpretka skutečně odstínit tak působivě, až vyvolávala pochybnosti, že dílo interpretuje jeden člověk.“

Německo-japonská klavíristka Alice Sara Ott přivezla v sobotu 15. dubna do Dvořákovy síně Rudolfina svůj nejnovější projekt „Ozvěny života“ – klavírní recitál doplněný videoprojekcí tureckého architekta Hakana Demirela. V pětašedesátiminutovém programu, který ve svém cyklu uspořádal Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, zazněla kompletní Chopinova Preludia op. 28 a díla sedmi autorů 20. a 21. století.

„Tónové schopnosti hráčů, jejich bravurní ovládání instrumentů, detaily, které dají až plasticky vystoupit hravosti i vážnosti, smutku i láskyplnosti, humoru i elegičnosti, jsou potěšením pro ucho.“

„Zářivým dílkem interpretační mozaiky je barytonista Peter Schöne, jehož tvárný sytý hlas elegantně vévodí nástrojům a citlivě ztvárňuje všechny výrazové odstíny Mahlerových písní.“

„S velkou citlivostí aranžoval smyčcové party Tomáš Ille, který nechal vyniknout hlasu a v instrumentální lince zdůraznil přednosti a zvukové bohatství dechových nástrojů.“

Dechový soubor PhilHarmonia Octet se po relativně delší době opět představil v Praze. V úterý 11. dubna se v Sále Martinů Hudební akademie múzických umění podělil o vlastní interpretaci deseti Mahlerových písní z cyklu Chlapcův kouzelný roh a původní druhé věty z jeho Symfonie č. 1 Blumine v úpravách Tomáše Illeho a Václava Vonáška. Pokřtil také své nové CD, tentokráte výhradně s hudbou Gustava Mahlera.

„Kuliev tímto promyšleným dílem demonstruje svůj vyspělý kompoziční styl, který představuje fúzi mezi prvky soudobé i starší klasické hudby.“

„Zlata Vohryzková po celou dobu skladby působila soustředěně, ale zároveň uvolněně, a svou virtuózní hru si užívala, jako by se nejednalo o předepsanou partituru, ale o improvizaci vycházející přímo z jejího nitra.“

„Dirigent Ľubomír Zelenák působil po celý večer až neviditelným dojmem, což se však nedá hodnotit jinak, než pozitivně. Nestrhával na sebe pozornost velkolepými gesty, ale vedl orchestr přesně, distingovaně a uvolněně.“

Nevšední program se obecenstvu Moravské filharmonie Olomouc naskytl v pátek 15. dubna v podvečer, kdy se letos již počtvrté program koncertní řady JAMU soustředil hlavně na studenty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění v Praze. Konkrétně na skladatele Ramina Kulieva, klarinetistku Zlatu Vohryzkovou, vše pod vedením dirigenta Ľubomíra Zelenáka.

„Dirigent Philippe Jordan partituru opery Parsifal rozkryl analyticky s hloubkou v detailech, přičemž v orchestrálních vrstvách nalezl efektní smysl pro vystižení dramatického příběhu.“

„Inscenačním pojetím se režisér, scénograf a kostýmní výtvarník Kirill Serebrennikov v průběhu situací vzdaloval úzkému sepětí jevištního dění s orchestrální hudbou.“

„Klaus Florian Vogt prodchnul Parsifala sytým vyrovnaným hlasem ve všech polohách, roli zpíval s mnoha nuancemi barev v pestré škále emocí.“

Vídeňská státní opera se na jaře vrátila k Wagnerově opeře Parsifal a nutno říci, že velmi úspěšně. Po dvou letech od premiéry se konalo 12. dubna teprve osmé představení. Z postu generálního hudebního ředitele světoznámého rakouského divadla dílo hudebně nastudoval a opět řídil švýcarský dirigent Philippe Jordan. Operu tehdy na dálku inscenoval z domácího vězení kontroverzní ruský režisér Kirill Serebrennikov. V divadle s týmem na zkouškách tenkrát režijně spolupracoval jeho krajan Jevgenij Kulagin.

„Lukáš Dittrich vládne neobyčejně hladkým a příjemným tónem v celém rozsahu, včetně nejvyšších poloh, a jeho technická zdatnost nechává i nejkomplikovanějším pasážím zaznít zcela nenásilně a s naprostou lehkostí.“

„Tak jako Bartókovo Divertimento pro mě vyjadřuje předzvěst celosvětové tragédie, dílo Zbyňka Matějů působí jako její reflexe.“

„Jitka Hosprová provedení dodala patřičnou energii a řekněme i víru. Její nástroj zní velmi temně a důstojně, místy jsem měl až dojem, zda snad není záměrně podladěný pro dosažení této barvy. Ozev velmi častých flažoletů byl téměř dokonalý, technické nástrahy zvládala s přehledem.“

Čtvrteční koncert s názvem Sólo pro klarinet a violu umístil SOČR, podobně jako předchozí koncerty komorní řady, do Anežského kláštera. Sólisty večera byli violistka Jitka Hosprová a klarinetista Lukáš Dittrich. Díla Ondřeje Kukala, Bély Bartóka a premiéru Zbyňka Matějů nastudoval a řídil dirigent Pavel Šnajdr.

„Náladovou, lyricky vstřícnou introdukci, do které se vmísil orchestr, odvál Garrick Ohlsson vzrušivou virtuózní kadencí, kterou z úvodního vášnivého nasazení zmírnil do kontrastně poklidnějšího dění.“

„Finále pomalé věty, které mělo i bouřlivější okamžiky orchestrálních vstupů, patřilo opět violoncellovému extempore, které Villaume spojil s finální hybnou allegrovou větou.“

„Villaumeho pojetí Skotské symfonie ozvláštnilo partituru vitalitou v proměnách tempa a dynamiky.“

Výsostné umění amerického klavírního virtuosa Garricka Ohlssona se stalo magnetem koncertu PKF – Prague Philharmonia, který se konal 11. dubna ve Dvořákově síni Rudolfina, jako sedmý abonentní koncert 29. sezony orchestru. Dramaturgické předznamenání sezóny, kterým je hudba Johannesa Brahmse, naplnil Koncert pro klavír a orchestr č. 2 B dur op. 83. Orchestr řídil jeho šéfdirigent a hudební ředitel Emmanuel Villaume.

„Po krátkém akordickém varhanním Introduzione následovalo deset částí na liturgický text.“

„Obsahově je oratorium zasazeno mezi dva velikonoční hymny. Nejprve je to sborové Exultet, který je na český text o velikonočním bdění a celek uzavírá hymnus Buoh všemohúci, který je na motivy středověké písně.“

„František Fiala se tu představil jako skladatel se smyslem pro niternou výpověď i pro efektní barevné hudební plochy.“

Dramaturgie brněnského Velikonočního festivalu objednala u skladatele Františka Fialy oratorium s názvem Mysterium paschale, které premiérově zaznělo v českobratrském evangelickém chrámu J. A. Komenského, hned po pondělí velikonočním. V úterý 11. dubna nastoupil koncertní sbor Kantiléna se sbormistrem a dirigentem Michalem Jančíkem, sólisty Lucií Laubovou (soprán), Petrou Vondrovou (mezzosoprán), Stanislavem Předotou (tenor) a Josefem Kovačičem (bas). Spolu s nimi zasedli před oltář instrumentalisté na housle, violu, violoncello, kontrabas, trubku i trombon. Vibrafon a veškeré ostatní perkuse měl na starosti Martin Opršál a k varhanám na kůr zasedl Marek Paľa.

„Občas se tu vyloupne několik hospodských stolů s židlemi a dvě futuristické sedačky, vybavené komunikačním zařízením, což jsou zřejmě cestovní prostředky bohů.“

„Z menších rolí ještě patří zmínit postavu ošetřovatelky Ericlei v podání americké pěvkyně Heleny Schneidermann.“

„Příběh Odyssea ve zpracování Claudia Monteverdiho je i dnes strhující.“

Opera jako hudební žánr se vyvíjela počátkem 17. století velmi razantně. Claudio Monteverdi napsal pro benátskou karnevalovou sezónu operu Il Ritorno D´Ulisse in Patria – Návrat Odyssea do vlasti, která byla uvedena roku 1640. Její první uvedení ve Vídni bylo dílem Johanna Nikolause Harnoncourta v roce 1971. Od té doby začal Odysseus svou další vítěznou pouť světem. Ve Vídeňské státní opeře měl premiéru 2. dubna 2023. Hudební nastudování s orchestrem Concentus musicus Wien provedl Pablo Heras Casado a režisérem byl Jossi Wieler. Sergio Morabito vystoupil na scéně v kostýmech Anny Viebrock. Realizaci videa provedl Tobias Dusche, světelný design byl dílem Reinharda Trauba a Chorakademii der Wiener Staatsoper řídil Martin Schebesta. V roli Odyssea vystoupil Georg Nigl, Penelopu zpívala Kate Lindsey, Telemachem byl Josh Lovell, Minervou Isabel Signoret. Recenze je psána ze třetí reprízy, z neděle 8. dubna 2023.