PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Provedení bylo naprosto přesvědčivé, jistě i díky bohaté dirigentské zkušenosti Leoše Svárovského.“  

„Někteří posluchači klasických koncertů mají duchovní kantátu Stabat Mater spojenu pouze s Antonínem Dvořákem.“

„Přestože poslech díla mohl být pro některé posluchače doslova emočně vyčerpávající, nezbývá než smeknout jak před dílem samým, tak před náročností jeho nastudování a provedení.“

Bohatá a žánrově pestrá 45. koncertní sezóna Filharmonie Hradec Králové nabídla kromě šesti abonentních řad i tři mimořádné koncerty. Ten, který se uskutečnil 3. dubna 2023, byl mimořádný. Hradecká filharmonie pod vedením zkušeného Leoše Svárovského uvedla Stabat Mater Petra Fialy (*25. 3. 1943), světově uznávaného brněnského sbormistra, skladatele a pedagoga, zakladatele proslulého Českého filharmonického sboru Brno. Stalo se tak krátce po světové premiéře tohoto díla ve Zlíně (Filharmonie Zlín, Robert Kružík, 22. 3. 23) a následném slavnostním provedení k autorovu jubileu v brněnském Besedním domě, dne 26. března za přítomnosti předsedy vlády Petra Fialy, skladatelova jmenovce. Aktuálnímu vyznění přispělo i vhodné načasování. Dílo je věnováno památce Jiřího Bělohlávka, přičemž na podzim se na jeho provedení chystá i Jakub Hrůša s Bamberskými symfoniky. Kromě obligátního spojení orchestru se smíšeným sborem, svěřil Petr Fiala významnou úlohu i sólové viole, tedy trpící Matce Boží, jejíhož náročného partu se ujala autorova dcera Kristina Fialová, v současné době i ve světovém měřítku špičková interpretka tohoto nástroje.

„Čekal ho tam třicetičlenný orchestr a dvaadvacetičlenný sbor, muzikanti, kteří ho po prvních zkouškách začali považovat za výstředního a proti jeho nárokům vehementně protestovali.“

„Trápila ho umělecká laxnost kolegů i to, že se mu jako podivínovi posmívali, protože byl nejen abstinent, ale v té době rovněž vegetarián.“

„Gustav Mahler se v Olomouci dozvěděl, že se v Benátkách uzavřel život Richarda Wagnera. Hlasitě prý vzlykal: Mistr zemřel!“

Než se Gustav Mahler stal tři roky před koncem devatenáctého století ředitelem a hlavním dirigentem Vídeňské dvorní opery, vystřídal jako kapelník osm míst. Bad Hall, Lublaň, Olomouc, Kassel, Prahu, Lipsko, Budapešť, Hamburk… Nejkratší dobu strávil na třetí z těchto štací – v Městském divadle v jazykově německém městě Olmütz na Hané. Pouhé dva měsíce. Olomoučtí si nicméně jeho působení ve městě považují. Připomíná ho busta ve foyeru, pamětní desky… i uvedení Mahlerovy Druhé symfonie Moravskou filharmonií a Pražským filharmonickým sborem letos 6. dubna.

„Ve zvuku nosnou táhlost a plnost, propojenou však s jistou nazálností kombinovali s velmi procítěnou hrou, přičemž každého posluchače tak naplnili kýženou melancholickou a poněkud smutnou emocí.“

„Krásně a živě si všichni vyhráli s „westernovými“ rytmicko-melodickými nápady skladatelovými, které však vždy pohotově překlopili do zpěvných vzájemných rozhovorů v duchu českém.“

„Těžké a intenzivní představení hlavního motivu a jeho proměny, zejména v pasážích nad velmi obtížnou pedálovou sazbou, dávaly vyniknout procítěné hře varhaníka.“

V pondělí 3. dubna se uskutečnil v Sále Martinů na pražské HAMU Vzpomínkový koncert k nedožitým 85. narozeninám violisty Lubomíra Malého. O pestrý a nevšední program se postaralo Wihanovo kvarteto, Karel Untermüller (viola), Karel Vrtiška (klavír) a Pavel Svoboda (varhany). Repertoár důvtipně a vyváženě naplnil večer melancholickými, smutnými, ale i milými a veselými emocemi, které se na tuto vzpomínku velmi hodily.

„Klavíristčina zručná prstová technika mě překvapila už před několika měsíci, když v Sukově síni Rudolfina hrála Mendelssohnovo trio.“

„Snad jen agogika by místy snesla skromnější zacházení.“

„Publikum přijalo méně známou skladbu bez jakýchkoliv potíží, podle reakcí bychom si snadno mohli myslet, že právě dozněla Beethovenova symfonie. Úspěch!“

Na třetím koncertě cyklu Hybatelé rezonance se 3. dubna v Anežském klášteře představila klavíristka Terezie Fialová. Program jejího recitálu byl založen na cyklu Roční doby předního soudobého autora Pēterise Vaskse. Na základě tohoto koncertu můžeme interpretku snadno zařadit mezi svědomité „advokáty díla“ lotyšského skladatele. Doufejme, že Vasksovo vrcholné dílo v Česku neuvedla naposledy.

„Úvod k části Credo Mše h moll Johanna Christiana Bacha, auditorium zasáhl jako blesk. Tak mimořádná tónová kultura se slýchá málokdy!“

„Zaujala dokonalá sehranost. Orchestr hrál jako jeden člověk, a přitom byl rozeznatelný, zachytitelný každý detail partitury!“

„Prométheus je křehká a zároveň silná skladba, která velmi přesně vypovídá o osobnosti její autorky, citlivé, přemýšlivé, hluboké a tvůrčí bytosti.“

Závěrečným koncertem vyvrcholila první sezona Pražských komorních sólistů, o jejichž obnovení se zasloužil Radek Baborák. Neotřelá dramaturgie přilákala v sobotu 1. dubna do pražského kostela svatých Šimona a Judy početné publikum, které ocenilo jak skvostně zahrané Divertimento pro smyčce Bély Bartóka, tak premiérově provedenou orchestrální verzi Prometheus Suite Nikol Bókové, jež za stejnojmenné autorské album získala v roce 2021 Cenu Anděl.

„Petr Popelka se postavil za nápad uvést na pokračování Wagnerova Tristana a Isoldu s veškerou vehemencí, která k jeho projevu patří, i se zázemím zkušeností, které má z působení v Semperově opeře v Drážďanech.“

„Snad se s těmito pěvci počítá i pro další sezóny, ve kterých má podobně koncertně dojít i na druhé a pak na třetí dějství opery.“

„Tristana rozvrhl SOČR jako běh na dlouhou trať. Budou to tedy ve výsledku tři osamocené koncerty.“

První dějství Wagnerovy opery Tristan a Isolda jako koncertní program vypadá sice na první pohled nezvykle a ne zcela obvyklý takový projekt v našich končinách opravdu je, ale jde o osmdesátiminutovou hudební báseň, která upoutá a nepustí. Zvláště když ji za dirigentským pultem náruživě modeluje a posunuje někdo jako Petr Popelka. Pondělní večer rozhlasových symfoniků v pražském Rudolfinu vyzněl strhujícím způsobem.

„Chceš přijet za dva měsíce s Dvořákem do Lvova?“

„Když někdo chtěl jít tehdy na koncert, tak proto, že chtěl slyšet muziku. Jako študáci jsme dali uvaděčce dvacku a sedli jsme si na schody. Dovedete si představit, že by dneska někdo seděl v Dvořákově síni na schodech?“

„Nikdo se ani nepohnul. Nikdo se neodvážil vstát a zazvonit. To největší umění interpretace je v odměření ticha. Dodnes na to všichni vzpomínáme.“

I když se nám to zdá neuvěřitelné, v ukrajinském Lvově probíhá běžná koncertní sezona. S tamějším Lvovským národním filharmonickým orchestrem, který si letos připomíná 120 let od vzniku, zahraje 7. dubna český violoncellista Jiří Bárta Dvořákův  Koncert h moll. Vystoupí bez nároku na honorář. O tom, proč pojede hrát na Ukrajinu i jak se v průběhu let proměňuje jeho přístup k Dvořákovi či Beethovenovi, mluví v následujícím rozhovoru.

„František Musil působil jako dómský varhaník v katedrále sv. Petra a Pavla v době, kdy žil a působil v Brně Leoš Janáček. Jeho rozsáhlé dílo upadlo v zapomenutí, neprůbojný a introvertní skladatel se nedokázal prosadit.“

„Obrovský provozovací aparát se stěží vešel do prostoru před oltářem katedrály. Pět spojených amatérských sborů čítalo celkem 120 zpěváků a před nimi seděl kompletní symfonický orchestr Filharmonie Brno.“

„Společné části kvarteta jsou polyfonní a hlasy se prolínají spolu se sborem v náročných, efektních a neobvyklých postupech, které ozvláštňují dílo a dávají znát, že skladatelem byl hudebník velmi erudovaný.“

Pod heslem Přetváření se letos koná 30. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby v Brně. Zahájení se konalo v neděli 2. dubna v katedrále sv. Petra a Pavla a přineslo překvapení. Oratorium místního dómského varhaníka Františka Musila Stabat Mater, které interpretoval orchestr Filharmonie Brno s dirigentem Tomášem Kejčím, spolu s brněnskými amatérskými sbory Ars brunensis, Ensemble Versus, Gaudeamus Brno, Vox Iuvenalis a Pěveckým sborem Masarykovy univerzity, to vše pod vedením Jana Oceteka. Sólové pěvecké kvarteto tvořili sopranistka Lucie Kašpárková, altistka Jarmila Balážová, tenorista Martin Javorský a basista František Zahradníček.

„Hlasová kondice Dickinsona je sama o sobě záhadou. Jeho hlas, jakkoli je často exponován v epických výškách, nejevil známky sebemenšího opotřebení.“

„Takto vypadá setkání se skutečnou legendou, která je živou definicí nejen heavy metalu, ale každé odvážné, přímočaré a emocemi nabité hudby.“

„Město Olomouc, organizátoři akce a Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín si mohou připsat jeden z producentských počinů desetiletí.“

Město Olomouc zažilo ojedinělou koncertní událost, která se zapsala do historie. Legendární zpěvák Bruce Dickinson z Iron Maiden vystoupil v projektu Concerto for Group and Orchestra s doprovodnou kapelou a Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín. Unikátní spojení klasické a rockové hudby v podobě multižánrového symfonického alba složil zakládající člen Deep Purple Jon Lord v roce 1969. Koncert se konal 2. dubna v hale Univerzity Palackého v Olomouci a byl již několik měsíců předem beznadějně vyprodán.

„Je zajímavé, jak emeritní předseda Vídeňských filharmoniků Clemens Hellsberg prostřednictvím odborných textů akcentuje humanistickou linii.“

„Přínosné jsou jeho eseje s ohlédnutím do rakouské hudební historie.“ 

„Jeho retrospektivy jsou analytické s historickým kontextem a výrazně také ovlivněné osobními, kolegiálními či institucionálními vztahy.“

Emeritní předseda Vídeňských filharmoniků Clemens Hellsberg, který je členem umělecké rady Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, připravuje v současnosti třetí díl ze série knih Philharmonische Begegnungen / Die Welt der Wiener Philharmoniker als Mosaik / Filharmonická setkání. Svět Vídeňských filharmoniků jako mozaika. Publikace vyjde na podzim. Předchozí dva díly Hellsbergových knih jsou přínosné, i když zahrnují četné jeho veřejné proslovy, přednášky a již otištěné odborné statě.

„Naplánované matiné významné rakouské varhanice Elisabeth Ullmann ve Smetanově síni bylo kvůli covidu odloženo a uskutečnilo se až nyní.“

„Převážně drobné skladby autorů 19. století doplnila interpretka uvedením Toccaty francese soudobého rakouského skladatele Augustina Franze Kropfreitera.“

„Pozoruhodné romantické varhany ve Smetanově síni využila Elisabeth Ullmann jen v tišší dynamice a málokdy použila znělejší fortissimo. Matiné mělo proto spíše intimnější charakter.“

Původně plánované varhanní matiné Elisabeth Ullmann ve Smetanově síni se uskutečnilo kvůli covidové epidemii až nyní. Významná rakouská varhanice studovala na hudebních akademiích v Salcburku, Vídni a Londýně. Její mezinárodní kariéru otevřelo vítězství na Mezinárodní bachovské soutěži v Lipsku 1976 a na soutěži Antona Brucknera v Linci 1978. Od roku 1979 se začala uplatňovat pedagogicky. Koncertovala po celé Evropě, USA, Kanadě i Číně. Také počet jejích CD nahrávek je impozantní. Koncert uspořádal první dubnovou sobotu Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK.

„Sám neskládal ani nehrál na žádný hudební nástroj.“

„ K hudbě měl ovšem silný vztah. Ve florentském divadle Maggio Musicale způsobil první rozruch, když dalece předběhl dobu pokusem o jevištní aktualizaci klasického operního díla.“

„Tvůrčí dráha Georga Wilhelma Pabsta se stala předlohou k seriózním studiím několika generací filmových kritiků, sociologů a kulturních publicistů.“

Roudnice nad Labem. Nevelké, ovšem významné město kousek od Prahy, ale zároveň na prahu někdejších Sudet. Památné třetím nejstarším kamenným mostem v Čechách, ale i volnou souvislosti s klasickou hudbou. Na roudnickém zámku, který sám předtím navštívil, nechal totiž Karel IV. v polovině 14. století internovat římského politika, „tribuna lidu“ Colu di Rienza. Zprvu spíše na oko, aby jej ukryl před pronásledováním inkvizicí…

„Mimořádně přesvědčivá byla její výstavba gradací v sekvenčních pasážích, dramatická byla taktéž její práce s pauzami.“

„Již nyní mají vskutku co nabídnout a u každého je jisté, že se posune dál. Užijme si tedy jejich představení ve chvíli, kdy je ještě takto snadno přístupné.“

„Extrémní pochopení pro plastické a dynamické vyklenutí složitých melodických linek provázelo jasné odlišování různých hudebních vrstev, které dohromady utvářely mimořádně procítěný celek.“

V sobotu 1. dubna 2023 se v Koncertním sálu Pražské konzervatoře konal koncert laureátů, v pořadí již 16. mezinárodní soutěžní přehlídky Mladý klavír Pražské konzervatoře. Pět mimořádně nadaných klavíristů (Adéla Mužíková, Leon Koval, Adam Znamirovský, Semjon Yakimov, Klára Skalková) přineslo svým posluchačům široký a rozmanitý program. Mladý klavír Pražské konzervatoře je mezinárodní soutěž, určená pro klavíristy ve věku 12 až 18 let, kteří již za sebou mají výrazné úspěchy. Jejím cílem je právě podpora velmi nadaných klavíristů v počátcích jejich umělecké dráhy. Nejlepší účastníci získají, a to bez udání pořadí, titul Laureát mladého klavíru, popřípadě se uděluje hlavní cena Talent mladého klavíru.

„Dramaturgicky byl koncert připraven tak, aby na něm zazněla díla skladatelů tří stylových období. V úvodu to byla v komorním obsazení třívětá nerozměrná Symfonie C dur, Wq 174, H. 649 Carla Philippa Emanuela Bacha, kterou dirigent večera Martin Peschík v souladu s dobovou interpretační praxí řídil od cembala.“

„Náročný part Straussova hobojového koncertu přednesl Lukáš Pavlíček plným, kultivovaným tónem, s technickou brilancí a v mnoha dynamických odstínech. Interpret se vyhýbal zbytečným pohybovým efektům, na pódiu působil naopak velmi skromným dojmem.Za svůj mimořádný výkon sklidil ve zcela zaplněném koncertním sále bouřlivé ovace.“

„Mnohem více zkušeností má tamější orchestr s hudbou Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Tento představitel raného romantismu bývá hrán v Mariánských lázních často a vždy s nemalým úspěchem. Pod Peschíkovým vedením podal orchestr v Symfonii č. 1, c moll, op. 11 velmi dobrý výkon, a to v plném soustředění na dirigenta, který dal v tempovém a dynamickém rozvržení této kompozici skladatelova mládí vše, co jí náleží.“

Abonentní cyklus Západočeského symfonického orchestru 2022/23 se pomalu chýlí ke konci. Kromě slavnostních koncertů připravilo toto těleso ve společenském domě Casino pro své posluchače celkem patnáct koncertů, z nichž na zbývající tři se v jarních měsících můžeme ještě těšit. Pohostinsky v nich dosud vystoupila a ještě vystoupí řada interpretů, jednak oněch posluchačům dobře známých, jednak těch, kteří stojí teprve na začátku své umělecké dráhy. Mezi ně patří i hobojista Lukáš Pavlíček. Jako sólista se 31. března představil v náročném Koncertě pro hoboj a malý orchestr D dur, AV 144 Richarda Strausse a po zásluze za svůj výkon sklidil bouřlivé ovace.

„Do rodné země se už nikdy nevrátil. Na rozdíl od Igora Stravinského, který po čtyřech desetiletích odloučení nakonec hostoval v roce 1962 v Moskvě, a zejména od Sergeje Prokofjeva, který se v polovině třicátých let ze Západu vrátil do vlasti dokonce natrvalo.“

„Byla to úspěšná petrohradská premiéra Druhé symfonie v roce 1908, která vrátila autorovi tvůrčí sebevědomí.“

„Jeho skladby pro klavír jsou technicky náročné a efektní, vycházejí z romantické virtuózní tradice a jsou posluchačsky působivé a sdělné. Někomu se jeví jako eklektické, není to však spravedlivý pohled.“

Když v Rusku zvítězila bolševická revoluce, Sergej Rachmaninov odcestoval i s rodinou na turné a do rodné země se už nikdy nevrátil. Ve své době byl mezinárodně uznávaným klavírním virtuosem, dirigentem a s uznáním uváděným autorem. Narodil se 1. dubna 1873, a to podle všeho nejspíš ve vesnici Semjonovo nedaleko města Staraja Russa v Novgorodské gubernii jižně od Petrohradu, zemřel 28. března 1943 v Beverly Hills v Kalifornii. Letos na jaře, v roce 2023, si tedy hudební svět připomíná 150 let od jeho narození a 80 let od úmrtí.