Posledním květnovým programem Plzeňské filharmonie bude uvedení Holdu kardinálu Josefu Beranovi v katedrále sv. Bartoloměje. Ve středu 29. května jej díly Martinů a Dvořáka vzdají Roman Janál, Nový pražský mužský sbor a pořádající těleso řízené svým šéfdirigentem Chuheiem Iwasakim. Koncert připomene mimořádnou osobnost – politického vězně a duchovního, plzeňského rodáka, který se stal symbolem věrnosti, statečnosti, lásky a pokory.

U příležitosti pětapadesátého výročí úmrtí plzeňského rodáka Josefa kardinála Berana budou v plzeňské katedrále sv. Bartoloměje provedeny Dvořákovy Biblické písně, op. 99 a Polní mše, H 279 Bohuslava Martinů. Ve středu 29. května v Plzni vystoupí barytonista Roman Janál, s nímž portál KlasikaPlus.cz vydal před dvěma lety obšírný rozhovor. I v Janálově případě stála Plzeň na počátku jeho kariéry, kdy nejen vystudoval tamní konzervatoř, ale první operní zkušenosti sbíral právě v operním souboru plzeňského Divadla J. K. Tyla. 

V druhé polovině večera, nad nímž převzal záštitu mimo jiné plzeňský římskokatolický biskup Tomáš Holub, zazní u Svatého Bartoloměje Martinů Polní mše. Dílo z roku 1939 určené pro mužské hlasy, dechové a bicí nástroje, harmonium a klavír vznikla na text Jiřího Muchy kombinovaný s biblickými a liturgickými úryvky jako reakce na vypuknutí druhé světové války. Bylo zamýšleno k provozování pod širým nebem. Interpretace se vedle hráčů Plzeňské filharmonie ujme i Nový pražský mužský sbor se sbormistrem Jakubem Zichou, který řídí i Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlovy. Koncert bude řídit šéfdirigent Plzeňských filharmoniků Chuhei Iwasaki. 

Koncert připomene osobnost třiatřicátého pražského arcibiskupa a českého katolického primase, politického vězně i exulanta Josefa Berana. Ten se narodil roku 1888 v Plzni, křest, první svaté přijímání i svátost biřmování přijal v arciděkanském kostele sv. Bartoloměje. Z rodinného prostředí si odnesl hlubokou víru v Boha a národní cítění, spojené s láskou k jazyku, vlasti, přírodě a umění, ale i skromnost, laskavost a pevný charakter. Po skončení gymnázia se rozhodl pro kněžské povolání. Pro své studijní a charakterové předpoklady byl doporučen na teologická studia do Říma. V roce 1911 se připojil k III. řádu sv. Dominika a přijal řádové jméno Tomáš. Pro svou duchovní vyzrálost byl vysvěcen na kněze již ve čtvrtém ročníku studia, které završil doktorátem teologie o rok později. Do vlasti se vrátil v roce 1912, kde také sloužil svoji primici opět v katedrále sv. Bartoloměje. Poté působil jako duchovní správce v Chyši, Proseku u Prahy a v Praze, kde se zasadil o duchovní péči o Útulek sv. Josefa pro hluchoněmé chovanky v Krči, později nastoupil na Učitelský ústav u sv. Anny v Ječné ulici v Praze a k Svatému Vojtěchu do Dejvic. V roce 1932 byl jmenován rektorem pražského arcibiskupského semináře. Po anšlusu Rakouska se začalo stupňovat napětí, přesto i po nastolení Protektorátu a Čechy Morava pokračovala česká teologická fakulta i pražský seminář v běžné činnosti až do října 1939. O rektora Berana se však začalo pro jeho odpor k nacistické ideologii zajímat gestapo, k zatčení došlo v roce 1942. Věznění v pankrácké věznici vystřídala deportace na nucené práce do Terezína a následná internace v koncentračním táboře Dachau, kde byl Beran postižen i tyfovou epidemií. V Dachau strávil Beran téměř tři roky, přežil a po návratu se znovu ujal řízení semináře, vybudoval Arcidiecézní pastorační ústředí a stal se záhy profesorem pastorální teologie na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Papež Pius XII. Berana jmenoval třicátým třetím pražským arcibiskupem, jelikož i v extrémních podmínkách koncentračního tábora osvědčil pevnost charakteru, věrnost Bohu, církvi a národu. Roku 1946 přijal Josef Beran v katedrále sv. Víta v Praze biskupské svěcení.

Ve funkci arcibiskupa prosazoval návrat ke křesťanským hodnotám, usmíření, spolupráci a solidaritu ve všech vrstvách společnosti. Stal se mravní autoritou a aktivně se zapojil do veřejného života. Po únoru 1948 ovšem nabraly události rychlé obrátky, arcibiskup čelil stupňující se represi komunistů vůči církvi, která vyústila v šestnáctiletou internaci podobnou vězeňskému režimu. Po složitých jednáních se Svatým stolcem nabídl komunistický režim arcibiskupu Beranovi odlet do Říma na slavnostní jmenování kardinálem, avšak bez možnosti návratu. Beran nakonec v zájmu církve v Československu tuto oběť podstoupil a přijal osud vyhnance. V následujících letech se vydával na pastorační cesty za krajany po Evropě a v zámoří. Jeho pouť skončila 17. května 1969 v Římě. Charismatického kardinála Berana se komunistický režim bál i po smrti, nepovolil převezení jeho ostatků do Prahy. Přes snahu komunistických ideologů však Josef Beran neupadl v zapomnění. Stal se symbolem věrnosti, statečnosti, lásky a pokory. Jeho ostatky byly do Čech převezeny až v roce 2018 a slavnostně uloženy v chrámu sv. Víta v Praze.

Foto: archiv filharmonie / Klasiky+, Wikipedia / a. n. / volné dílo

Facebook X E-mail WhatsApp