Triptych (v originále Il trittico) je soubor tří tematicky kontrastních jednoaktových oper Giacoma Pucciniho poprvé uvedený v New Yorku v roce 1918. Zatímco Il tabarro – Plášť představuje veristické drama o žárlivosti, Sestra Angelika je založena na lyrickém příběhu s tragickým vyústěním a Gianni Schicchi je pak jedinou Pucciniho opera buffa. Opery nemají stejného libretistu. Zatímco k první opeře jej napsal Giuseppe Adami, zbylých dvou děl se ujal Giovacchino Forzano. Mnichovskou inscenaci v Bavorské státní opeře režisérky Lotte de Beer diriguje nově Robert Jindra. První uvedení pod jeho vedením je v plánu 30. března.

Myšlenkou zkomponovat cyklus jednoaktových oper se Puccini začal zabývat v roce 1904, ovlivněn úspěchem a oblibou Mascagniho jednoaktovky Sedlák kavalír. Skladatel zamýšlel zhudebnit tři vybrané epizody ze slavného Dantova literárního eposu Božská komedie. Tento záměr skladatel nakonec nerealizoval, ale myšlenka na jednoaktovky jej už neopustila. Dozrála o čtrnáct let později, kdy Puccini spolu s libretisty Giuseppem Adamim a Giovacchinem Forzanem vytvořil cyklus jednoaktovek Plášť, Sestra Angelika a Gianni Schicchi souhrnně nazvaný Triptych, tvořící sevřený celek tří oper: tragické, lyrické a komické.

Z původního záměru, zhudebnění tří částí z Dantovy Božské komedie, zůstala jen třetí část Triptychu, Gianni Schicchi. Úvodní Plášť je podle divadelní hry La Houppelande francouzského dramatika Didiera Golda, kterou Puccini viděl v roce 1912 a která jej zaujala; prostřední jednoaktovka Sestra Angelika je příběhem z klášterního prostředí. Zajímavé a současně divácky a posluchačsky atraktivní je to, že jednotlivé opery se odehrávají ve třech různých prostředích a dobách: Plášť v roce 1900 v Paříži, Sestra Angelika v klášteře v toskánské Sieně na sklonku 17. století a Gianni Schicchi ve Florencii 13. století.

Puccini na Triptychu intenzivně pracoval v letech 1917–18 a už 18. listopadu 1918 mělo dílo premiéru v newyorské Metropolitní opeře. Ohlas u publika a hudební kritiky byl smíšený, ale shoda panovala v tom, že aktovka Gianni Schicchi je od doby Verdiho Falstaffa nejlepší italská komická opera. Nepřekvapí, že Gianni Schicchi se záhy stal nejčastěji samostatně uváděnou jednoaktovkou a oproti tomu Plášť spolu se Sestrou Angelikou byly zcela neprávem nenápadně odsunuty do pozadí. Prakticky pak po celou druhou polovinu 20. století si kompletní Triptych hledal cestu na jeviště světových divadel, což se nakonec na prahu 21. století podařilo.

Foto: Jaroslav L'aš, Semperoper / W. Hoesl

Facebook X E-mail WhatsApp