„V kontextu duchovní hudby jsme vyslechli meditativní i výrazově proměnlivé a zvukově velmi dynamické kusy.“

„Sedláčkovo kvarteto s Radkou Hanákovou vydalo ze sebe při Gemrotově kvintetu to nejlepší a významně přispělo k úspěšnému a umělecky krásnému vyznění večera.“

„Nesmírně bohatý svět byzantské hudby zjevně nabízí velikou studnici inspirace k hudební tvorbě spolu s dotekem duchovního působení.“

Festival pravoslavné hudby Archaion Kallos ani letos nevynechal koncert soudobé hudby inspirované pravoslavnou spiritualitou, tentokrát v podání Sedláčkova kvarteta a pianistky Radky Hanákové. Na programu byly dvě světové premiéry dvou českých skladatelů, Jiřího Gemrota a Jana Ryanta Dřízala, a jedna česká premiéra díla Philipa Glasse. V případě koncertů, které nesou v podtitulu název Filokalie dneška, jde o unikátní spojení tradičního s novým. V galerii HAMU se mohli posluchači pohroužit do dramaturgicky velmi šikovně postaveného programu, který navíc naplnil očekávání duchovního zážitku.

Slovy uměleckého ředitele festivalu Mariose Christou ona povedená dramaturgie však přirozeně nemohla být předem dost dobře naplánována, při objednávání skladeb je i při zadání nějakého rámce nejisté, jaký charakter hudba ponese. Rovněž nelze očekávat, že pravoslavná spiritualita bude inspirovat jen ke kontemplativnímu materiálu. V kontextu duchovní hudby jsme vyslechli meditativní i výrazově proměnlivé a zvukově velmi dynamické kusy. Jako první zaznělo Makom Jana Ryanta Dřízala, mladého, ale už etablovaného českého skladatele, který se rád inspiruje spiritualitou a sám považuje za důležité, aby jakákoli hudba přinášela duchovní světlo a inspiraci. I ze své osobní interpretační zkušenosti s jednou z Dřízalových skladeb mohu potvrdit, že hráči nabízí intenzivně niterný kontakt se zmíněným. Makom je znovu demonstrací toho, jak Dřízalovy partitury přímo a otevřeně komunikují se všemi, kdo jsou s produkcí v daném okamžiku spojeni a jí přítomni. Makom neboli v hebrejštině „místo“ odkazuje k vnitřnímu prostoru bytosti, o které kabala mluví jako o „šestém nebi“ a prostoru, kde se předurčují věci budoucí. Není náhodou, že v každé duchovní tradici můžeme nalézt tohoto společného jmenovatele: cesta duše se stává, pokud se po ní člověk chce vydat, cestou pokory a víry v jakési vedení, které však není vnější a ovlivněné příkazy zvenčí. Už ono slovo „vydat se“ krásně hovoří o důvěře v šestý smysl, zde nazývané „šesté nebe“. Radka Hanáková se vydala ve všech rejstřících klaviatury po dvou cestách – hudebních liniích, které se jednou za čas protnuly a vytvořily náznak melodie, představující ono „předem dané“, nevyhnutelné. Soustředěné, pomalé údery kladívek klavíru ve formě modulující stupnice jako by symbolizovaly kroky v životě, které, ať už chceme, či ne, směřují nakonec k tomu, čím si máme projít…

Rukopis Philipa Glasse je v následující skladbě tak charakteristický, že by před produkcí ani nebylo nutno prozrazovat jeho autorství. Kvintet pro dvoje housle, violu, violoncello a klavír „Annunciation“ neboli „Zvěstování“ zazněl v české premiéře. Napsán byl v roce 2018 z popudu dialogů s klavíristou Paulem Barnesem o buddhistických sborech a byzantských chorálech. Barnes, jako zpěvák řeckého pravoslavného kostela v Lincolnu, přednesl Glassovi byzantský hymnus na text žalmu 133:13, na kterém skladatel tematicky postavil svůj dvouvětý kvintet. Poprvé chorál zaznívá v první větě v klavíru, který tímto hraje v díle významnou roli, až by se chtělo říci roli onoho „zvěstovatele“. Glassovská arpeggia a jejich podmanivý puls nebyly posluchačům ani tentokrát odepřeny. Zvláštně dojemnou atmosféru kvintetu podtrhla soustředěná interpretace Sedláčkova kvarteta, opět s Radkou Hanákovou na podiu. Glass dokáže s posluchačem jednoznačně zamávat, zvláště pokud s ním má tu čest poprvé. Má auru vizionáře, která jej ani po tolika letech působení neopouští ani přes jistou monotónnost, kterou snadno detekuje posluchač alespoň trochu Glasse znalý. Na druhou stranu, jsme svědky originálního jazyka a v jistém smyslu jednoduchosti, kterou dnešní člověk velmi potřebuje a vyhledává ji, ať už vědomě, či nevědomě. V konkrétním případě kvintetu však právě díky místy monotónnímu rytmickému pulsu může spojení s duchovní hudbou a mocnými modulacemi v partu nástrojů tak dobře fungovat. Annunciation se v mé mysli spojilo s celonočním bděním s autentickou byzantskou hudbou ze svaté hory Athos, které festival Archaion Kallos otevřelo. Vše prostupuje modlitba. Modlitba jako koncentrace, rituální „smyčka“, spirála, něco, co se opakováním otiskává do dřeně a přitom očišťuje od toho, co už neslouží. A to Philip Glass umí. Jeho „křišťálovou“ hudbu tedy i z těchto důvodů není snadné hrát. Interpretům se podařilo udržet tah a vytvořit několik krásných výrazových vrcholů.

Jiří Gemrot je už delší dobu s festivalem spjat, před deseti lety volně zhudebnil jeden z pravoslavných textů. Vznikl sbor „Důstojno jest“. Pro tento ročník skladatel zkomponoval Klavírní kvintet Zesnutí, variační fantazii na nápěv „Zesnutí přesvaté bohorodice“. Dílo bylo velmi plné a intenzivní po všech stránkách. Od klidného, usebraného plynutí přes závažnou lyriku až k animální rytmičnosti a neofolklorní divokosti vybočující z klasické tonality… Ve smyčcích autenticky zaznívá stará antická krása, part klavíru odráží místy až ohnivé zapálení pro duchovní pravdu. Výrazně taneční i zpěvné variace nám mohly s úsměvem připomenout, jak právě ryzí energie života vypovídá o lidském jádru a kořenech spirituality… Sedláčkovo kvarteto ve složení Michal Sedláček, Jan Maceček, Tomáš Krejbich a Matěj Štěpánek s klavíristkou Radkou Hanákovou vydali ze sebe při Gemrotově kvintetu to nejlepší a významně přispěli k úspěšnému a umělecky krásnému vyznění večera. „Zesnutí“ boří často automatickou, zkostnatělou představu o duchovním díle jako skladbě navozující posluchači meditativní stav jedině klidnou hudební strukturou. Ostatně, k životu jsou potřeba oba póly k bohatému vnitřnímu prožívání. Kvintet reprezentuje tyto extrémy na jedné straně dramatickými disonancemi, na straně druhé v částech představovaných například „vyloupnutím“ violoncella v nádherném zpěvném sóle. Nakonec však dochází k onomu „Zesnutí“ a kruh se uzavírá. Ocitáme se zpět v Makom, Místě, Středu. A nitky osudu mohou spřádat dále…

Všechny tři tak rozdílné skladby nesly pečeť toho, k čemu se koncerty Filokalie dneška zavazují. Nesmírně bohatý svět byzantské hudby zjevně nabízí studnici inspirace k hudební tvorbě spolu s dotekem duchovního působení. Jistě se můžeme těšit na další plody spolupráce jen naoko odlišných světů.

Foto: archiv festivalu