„Hudba svaté Hildegardy a svaté Kassie působí jako živá voda pro lidskou duši a vůbec nezáleží na tom, zda je člověk věřícím, či nikoli.“

„Hlas Evanthie Vavoulioti se nesl chrámem nenuceně a elegantně, podpořen doprovodnými hlasy členů mužské části Philokallia Ensemble.“

„Každá členka Tiburtiny je skvělou sólistkou a v tutti je pro všechny samozřejmost propojit se v témbru.“

Výjimečný koncert festivalu Archaion Kallos v pravoslavném chrámu svaté Kateřiny Alexandrijské sliboval neotřelé propojení vybraných děl dvou křesťanských skladatelek, Hildegardy z Bingenu a Kassie z Konstantinopole. V interpretaci řecké zpěvačky byzantské hudby Evanthie Vavoulioti a předního ženského vokálního souboru Tiburtina Ensemble se zrcadlila ryzí ženskost, která nepopírá křehkost, ale skrze její přijetí nachází sílu, která ve světě nemá sobě rovnou.

Zřejmě i to je duchovní nit, která spojuje Hildegardu a Kassii. Obě šlechtického původu, velmi vzdělané, tvůrčí, zakladatelky klášterů. Vedeny „vnitřním světlem“ a vizemi, obě vybudovaly svou klášterní komunitu a zanechaly nám cenné památky v podobě dochovaných literárních a hudebních děl, ale i vědeckých traktátů v případě Hildegardy.

Pro moderního Evropana, navštěvujícího koncerty, je přítomnost harmonie v hudbě samozřejmostí a jakýmsi jeho obecným „puncem původu“. Avšak podobné koncerty nám připomínají, že středověká monodie a modalita je za prvé nedílnou součástí evropské hudby a za druhé mostem, který přímo spojuje Západ s Východem, než se hudební myšlení obou tradic razantněji rozešlo v dalších stoletích, kdy Západ pokročil v hudebním vývoji dále. Tím se samozřejmě nemá na mysli, že by východní tradice nebyla hodna uznání a studia. Jedná se o ohromný a složitý svět rytmů a modů. Dalším úskalím je pěvecká technická náročnost. Jako nejpodstatnější však vidím její přínos v dnešní době ve smyslu estetického vnímání, kdy kontemplace nad jednohlasem může být nápomocná v procesu navrácení domény krásy do umění, které má člověka především ladit na vyšší sféry a inspirovat k tomu být vyrovnanější a kultivovanou lidskou bytostí. Středověký jednohlas obecně a hudba svaté Hildegardy a svaté Kassie působí jako živá voda pro lidskou duši a vůbec nezáleží na tom, zda je člověk věřícím, či nikoli. Díla a jejich interpretace nezapřely svůj morálně idealizující (ne moralizující!) obsah, pod jehož vlivem je člověk zušlechťován v přímém přenosu. Monodie, polyfonie a harmonie zkrátka patří k našemu hudebnímu dědictví a skrz jejich neviditelný jazyk se lidstvo pozvedá. A žena, zjednodušeně řečeno, jakožto citová nádoba, je o krůček blíž tomu zmíněné detekovat.

Tiburtina Ensemble je soubor kněžek a nositelek krásna a harmonie. Takový je můj silný dojem z koncertů, kterých jsem dosud byla svědkyní. „Sibyllu Tiburtinu“, středověkou věštkyni, která údajně předpověděla příchod Krista, si soubor příhodně vybral za „patronku“. Jako první zazněla antifona O rubor sanguinis, následoval radostný hymnus Ave generosa. Barbora Kabátková, umělecká vedoucí souboru, uvedla druhou skladbu krátkou předehrou, hranou na středověkou harfu, a poté něžně doprovázela zpěv všech členek. Oživený jednohlas se klenul nad oblouky chrámu tak přirozeně jako touha člověka po vystoupení vzhůru a vymanění se ze zákonů fyzického těla. Anonymní doxastikon (druh byzantského hymnu) ke svátku svaté Kassie Simeron pneumatikos posluchače přenesl do sféry mikrointervalů, jiný svět je tu ale pouze zdánlivě, stejně jako gregoriánský chorál rozvíjí hlasovou linku směrem nahoru a vrací se „na zem“. Antifony O tu ilustrata, oslavující Pannu Marii, a mixolydické Nunc gaudeant vynikaly intonační jistotou a kouzlem barev jednotlivých hlasů zpěvaček. I posluchačsky je velmi příjemné, když každá z interpretek dostává kousek svého prostoru, středověká hudba v režii ansámblu a doprovodné harfy tak úspěšně bojuje s monotónností, která v případě ustavičného proudu monodie sem tam hrozí. Kratší doxastikon ke svátku svatého Jana Křtitele Isaiou nyn tou profetou byl opět plný ornamentiky. Evanthia Vavoulioti není majitelkou velikého hlasu, zato brilantně pohyblivého. Nesl se chrámem nenuceně a elegantně, podpořen doprovodnými hlasy členů mužské části Philokallia Ensemble.

V hymnu Cum vox Sanguinis mohli přítomní posluchači opět docenit zvukovou plnost, a přesto měkkost ženské jednohlasé linky. V antifoně O spectabiles viri, sólovém kousku pro Barboru Kabátkovou a její harfu, se vybarvil jedinečný soprán vedoucí ansámblu. Ve vysoké poloze má obzvlášť třpytivou příchuť. Doxastikon k narození Páně Augoustou Monarchisantos a O pater omnipotens z alegorické hry Ordo virtutum Hildegardy z Bingenu byly výrazovým vrcholem večera. Nutno poznamenat, že každá členka Tiburtiny je skvělou sólistkou a v tutti je pro všechny samozřejmost propojit se v témbru. Koncert uzavřel vypjatý doxastikon Velké středy Kyrie, i en pollais amartiais, Evanthia Vavoulioti učarovala chrámu svaté Kateřiny a na některých jedincích v okolí se daly pozorovat až známky transu. Velmi potěšil přídavek, mariánský hymnus Agni Parthene – Ó panno přečistá svatého Nektaria z Aeginy, který provedli všichni účinkující. Mohli jsme tak slyšet originální verzi v řečtině i jeho český překlad.

Koncert s podtitulem „Ženský dotek v duchovní hudbě na Východě a na Západě“ otevřel dokořán spirituální okénko do nejstarší dochované tvorby evropských křesťanských skladatelek. Hildegarda z Bingenu může být našemu publiku známá, ne však svatá Kassia. Údajně si svým ostrovtipem zmařila nabídku k sňatku od samotného byzantského císaře Theofila. Na jeho poznámku, že „zlo přišlo na svět skrz ženu“, Kassia odpověděla, že „z ženy také vzešlo to nejlepší“. Na mysli měla samozřejmě Ježíše Krista a po tomto incidentu se rozhodla pro mnišský život a založila klášter. Meditativně a mysticky působí hudba Kassie i Hildegardy, která své vidění a víru přetvářela do kreativity a inspirací poháněla bádavého ducha. Její úcta k řádu přírody a vesmírnému uspořádání je nezpochybnitelná a ve vokální hudbě s prací s mody postřehnutelná. Nakládat s hmotným světem jako odrazem posvátna může být pro dnešního člověka, hledajícího útěchu ve spirituálních věcech v podmínkách dnešního složitého světa, klíčem k vnitřnímu klidu.

*******

Foto: Martin Pilpach