„Mám samozřejmě velkou radost, že se něco takového v mém věku vůbec povedlo.“

„Jezuitské varhany oplývají krásným zvukem, příjemně se ovládají a taktéž vizuálně jsou velmi povedené.“

„Popravdě si teď ani neumím představit, že bych studoval někde jinde.“

Sedmnáctiletý varhaník Adam Suk natočil během letošního srpna své první profilové CD, a to na Mathisových varhanách z roku 2014 v jezuitském kostele Nanebevzetí Panny Marie v Brně. Disk obsahuje průřez varhanní literaturou od Johanna Sebastiana Bacha přes Alexandra Guilmanta až k Miloslavu Kabeláčovi a Miloši Štědroňovi. Ve svém mladém věku je Adam Suk nositelem řady ocenění z českých i zahraničních soutěží. Ve středu 21. prosince od 19 hodin vystoupí jako sólista se Symfonickým orchestrem Konzervatoře Pardubice v Sukově síni pardubického Domu hudby. Zahraje Varhanní koncert C dur Josepha Haydna a sólový part v České mši vánoční Jakuba Jana Ryby.

Jaký máš pocit ze svého prvního profilového CD?

Mám samozřejmě velkou radost, že se něco takového v mém věku vůbec povedlo. Nahrávání tolika skladeb během krátké doby představovalo jednoznačně dobrou zkušenost. Co se týče samotného CD, jsem okouzlen vynikajícím zvukem varhan ve zpracování Aleše Dvořáka.

Měl jsi možnost se nějakým způsobem podílet na dramaturgii a volbě rejstříkových barev?

Dramaturgie vznikla samozřejmě za asistence mého pedagoga na konzervatoři, Pavla Svobody. Ten konečný verdikt byl ale vždy na mně. Podobné to bylo i s volbou rejstříků.

Co říkáš na varhany od firmy Mathis v jezuitském kostele v Brně? Jak bys je ohodnotil v porovnání s dalšími nástroji, na které jsi měl možnost hrát?

V naší malé zemi to jsou jednoznačně unikátní varhany. Oplývají krásným zvukem, příjemně se ovládají a taktéž vizuálně jsou velmi povedené. Zkrátka, takto by měly vypadat každé nové koncertní varhany. Je třeba ale říci, že by nevznikly bez pátera Martina Bejčka a jeho nadačního fondu Campianus, stejně jako tato nahrávka.

Které jsou tvé nejoblíbenější varhany? Obecně preferuješ historické, nebo moderní?

Nejoblíbenější varhany nemám a ani nechci nějaké mít. Na nějaké se hraje lépe, některé mají hezčí zvuk, u některých je zima, když jsou v kostele. Co se týče historických a moderních varhan, mám rád obojí. Nikde jinde nemůže znít tak krásně barokní hudba jako na dobových varhanách, ale zas tam nemůžeme hrát skladby slohově mladší, ty jsou přece taky krásné. Myslím, že můžeme být rádi za to, že si dnes můžeme varhany vybírat.

Čeho bys chtěl dosáhnout ve svém oboru? Chceš být spíše koncertním umělcem, či pedagogem?

Já si nikdy nekladu konkrétní cíle, ale jdu vždy nejvýš, co to jde. Být koncertním umělcem ale považuji za takový svůj obecný cíl.

Máš mezi českými i světovými varhaníky nějaké vzory?

Konkrétní vzor nemám, chci dělat věci tak, jak chci já. Nicméně obdivuji mnoho varhaníků – mám moc rád nahrávky Daniela Rotha, Oliviera Latryho nebo Lea van Doeselaara. Iveta Apkalna je také moc inspirativní.

Věnuješ se i improvizaci či kompozici?

S veškerou naukou o harmonii a improvizaci jsem začal až na konzervatoři, ale už teď vidím, že mě improvizace bude bavit, i když to je také dlouhá cesta, a ke kompozici se třeba také někdy dostanu, mám rád nové věci.

Na Konzervatoři Pardubice jsi ve druhém ročníku. Líbí se ti na této škole?

Popravdě si teď ani neumím představit, že bych studoval někde jinde. Oproti ostatním středním školám je to škola rodinného charakteru tím, že se tu tak nějak všichni známe. To je myslím na této škole nejkrásnější.

Kam chodíš cvičit? Máš královský nástroj i doma?

Doma mám dvoumanuálové digitální varhany, takže mám kde cvičit. Samozřejmě se na nich hůře provádí jemné nuance, ale na obyčejné technické cvičení to bohatě stačí.

Jaké máš volnočasové aktivity? Stíháš vůbec nějaké?

Mojí největší volnočasovou aktivitou je hudba. Když zrovna necvičím na varhany, rád si poslechnu nahrávky orchestrální, klavírní i jiné hudební literatury. Jsem přesvědčen, že hudba je ten nejzajímavější druh umění. Když si ale od hudby chci zcela odpočinout, líbí se mi dopravní prostředky, ať už jde o autobusy, letadla nebo vlaky. Tomu, co je uvnitř, tedy vůbec nerozumím, ale zvenku je co pozorovat. Pak si také rád odpočinu u dobrého filmu s morčetem na klíně. Máme i psa, takže je doma veselo.

————-

Hudbě se Adam Suk začal věnovat na Základní umělecké škole Pardubice v ulici Havlíčkova, a to v oborech hra na klavír a varhany. Už v roce 2018 obdržel zvláštní cenu poroty na soutěži Pro Bohemia v Ostravě a o rok později získal první cenu na Mezinárodní varhanní soutěži v Armaghu v Severním Irsku. V květnu 2021 zvítězil v online varhanní soutěži Organum Regium v Pardubicích a následně se stal posluchačem Konzervatoře Pardubice ve třídě Pavla Svobody. V říjnu téhož roku obdržel druhou cenu na Mezinárodní soutěži Konkurs muzyki organowej v polské Rumii, a to v konkurenci studentů hudebních akademií z Německa, Polska a Itálie. Adam už vystoupil na několika festivalech, dokonce i po boku známých osobností. Účastnil se také natáčení se studenty pražské HAMU a interpretačních kurzů u zahraničních varhaníků.

V souvislosti s novým Adamovým CD probíhá sbírka na doméně Hithit. Má pomoci se získáním finančních prostředků na uhrazení veškerých pohledávek, neboť samotný prodej nahrávek nebude stačit. Hlavním mecenášem je kromě P. Martina Bejčka, OSB, otce projektu mistrovských varhan a představitele s tím souvisejícího Nadačního fondu Campianus, také Mgr. Jan Lang. Mezi odměnami pro dárce lze nalézt Adamův mini koncert, CD s jeho podpisem, volný vstup na recitál T. A. Nowaka v kostele svatého Jakuba Většího v Přelouči v rámci Pardubického hudebního jara 2023, spojený s následnou prohlídkou kůru a varhan v Adamově režii, a volný vstup na výše zmíněný prosincový koncert Konzervatoře Pardubice.

Foto: archiv Adama Suka